40 C 452/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitých věcí <b>I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobci pozemek parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] a pozemek parc. [číslo] vše v katastrálním území [část obce] se všemi součástmi a příslušenstvím a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2 700 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit státu soudní poplatek 5 000 Kč na účet zdejšího soudu, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhá vyklizení pozemků specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku (dále jen nemovité věci), s tím, že žalovaný užívá nemovité věci i po tom, co žalovaný vlastnické právo k nemovitým věcem pozbyl a získal jej žalobce.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že s nemovité věci disponoval ještě předtím, než došlo k zákazu dispozice s těmito nemovitými věcmi, a že nemovité věci užívají další společnosti na základě platně uzavřených smluv. Žalovaný namítl, že žaloba by měla směřovat vůči všem subjektům, které nemovité věci na základě platných smluv užívají.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Citovaný rozsudek pak byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Odvolací soud uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování provedením místního šetření k prokázání skutečnosti, zda žalovaný užívá kanceláře v předmětné nemovitosti. Stejně odvolací soud uložil soudu prvního stupně vypořádat se s námitkou žalovaného, že nemovité věci užívají jiné subjekty na základě práva odvozeného od žalovaného.

4. Důkazy v řízení provedenými zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalobce je na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] (dále jen rozsudky), výlučným vlastníkem pozemku č. parc [číslo] druhově určeného jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 407 metrů čtverečních, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a dále pozemku č. parc. 176 druhově určeného jako zahrada o výměře 151 metrů čtverečních, to vše k.ú. [část obce] a je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Právní účinky zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum]. Rozsudky se týkaly trestního řízení, které bylo vedeno mj. proti [jméno] [příjmení], bývalému jednateli žalovaného. Rozsudky bylo rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty, mj. i ve vztahu k pozemkům, které do té doby byly ve vlastnictví žalovaného. [jméno] [příjmení], bývalý jednatel žalovaného, podal proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy dovolání [jméno] [příjmení] odmítl, a ve vztahu k pozemkům zůstali rozsudky beze změny (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], výpis z katastru nemovitostí pro LV pod [číslo] k.ú. [část obce] ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí pro LV pod [číslo] k.ú. ze dne [datum]). Žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby vyklidil a předal žalobci pozemky (výzva žalobce vůči žalovanému ze dne [datum]). Z vyjádření žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný k tomuto datu pozemky užíval, kdy na pozemcích se nachází sídlo a kanceláře žalovaného a dále že pozemky jsou užívány dalšími dvěma právnickými osobami a jednou fyzickou osobou, kdy právo užívat pozemky mají tyto osoby odvozeno od žalovaného (stanovisko žalovaného ze dne [datum] k výzvě žalobce k vyklizení, nájemní smlouva mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Z dopisů ze dne [datum], [datum] a [datum], které byly žalobci odeslány z datové schránky žalovaného, vyplynulo, že Ing. [jméno] [příjmení] v nich prohlašuje, že jedná a vystupuje za žalovaného jako oprávněný ředitel této společnosti. V těchto dopisech je z titulu tohoto jeho postavení učiněna finanční nabídka vůči žalobci na odkoupení movitých věcí do současné doby umístěných v nemovitých věcech, zejména v domě [adresa] k.ú. [část obce]. Ing. [jméno] [příjmení] prohlašuje o těchto movitých věcech, že k nim má žalovaný vlastnické právo (dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum]). Žalovaný jako pronajímatel pronajal nájemci [jméno] [příjmení] byt, který se nachází v rodinném domě [adresa], k.ú. [část obce]. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to na 50 let ode dne účinnosti nájemní smlouvy (smlouva o nájmu bytu ze dne [datum]). Dne [datum] provedl soud místní šetření na nemovitých věcech, z něhož vyplynulo, že vedle vstupních dveří do objektu, nad zvonkem, jsou umístněné cedulky s nápisem: [název žalované], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] V rodinném domě [adresa] bydlí pan [jméno] [příjmení], který konkrétně užívá přízemí domu (obývák s kuchyní, šatnu, koupelnu a WC), první patro (ložnici s šatnou a toaletu se sprchou) a garáž. V místnosti v 1. patře domu (dle vyjádření pana [jméno] [příjmení] se jedná o kancelář pronajatou společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]) se na polici nacházelo 1 víko od krabice na papíry A4 s nápisem [název žalované], s listinami. Pan [anonymizována dvě slova] k tomu uvedl, že se jedná o listiny patřící do účetnictví žalovaného, a že jsou zde skladovány proto, že účetnictví pro žalovaného, [právnická osoba] a [právnická osoba] dělá jeden účetní (protokol z místního šetření ze dne [datum] na č. l. 99 spisu). Soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti další důkazy navržené žalovaným (nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a dvěma právnickými osobami, které pozemky užívají – jedná se o [právnická osoba] a [právnická osoba]), když pro věc je rozhodující, že žalovaný pozemky v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně užívá. Z dalších důkazů v řízení provedených nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

5. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný užívá od [datum] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] a pozemek parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] bez právního důvodu a zasahuje tím neoprávněně do vlastnického práva žalobce, který se dne [datum] stal vlastníkem nemovitostí, a to na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Na základě pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl tehdejší jednatel žalovaného pan [jméno] [příjmení] odsouzen za spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákona, a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 6 roků, zákazu činnosti a současně těmito rozsudky bylo rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty mj. i ve vztahu k nemovitým věcem do té doby ve vlastnictví žalovaného. Žalobce jako vlastník nemovitých věcí podal proti žalovanému jako bývalému vlastníku nemovitých věcí, jehož vlastnické právo zaniklo dne [datum], oprávněně žalobu na vyklizení nemovitých věcí a soud proto žalobě vyhověl. Soud žalobě vyhověl protože žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně tj. i po právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým nabyl žalobce vlastnické právo k nemovitým věcem a i po [datum], kdy nastaly právní účinky zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, nemovité věci užívá. Konkrétně z výsledků místního šetření vyplývá, že [jméno] [příjmení] v postavení ředitele žalovaného užívá kancelář v prvním patře domu, ve které je umístěna část účetnictví žalovaného. Užívání nemovitých věci žalovaným vyplývá i z dopisů žalovaného ze dne [datum], [datum] a [datum], ve kterých žalovaný jednající panem [příjmení] [jméno] [příjmení] jako oprávněným ředitelem žalovaného, učinil žalobci nabídku k prodeji movitých věcí ve vlastnictví žalovaného stále umístěných v nemovitých věcech (nabídka byla odeslána z datové schránky žalovaného, což prokazuje, že [jméno] [příjmení] má stále přístup do datové schránky žalovaného). S ohledem na shora uvedené, ale i s přihlédnutím k tomu, že v době konání místního šetření byl vstup vchodu do domu z veřejné ulice opatřen označením žalovaného, má soud za prokázané, že dochází k pokračování v užívání nemovitých věcí ze strany žalovaného. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalovaný užíval nemovité věci na základě platného právního titulu. Námitky žalovaného, které v řízení uvedl, jsou bez právního významu. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován, když nemovité věci v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně užívá (konkrétně v nich má umístěny movité věci ve vlastnictví žalovaného uvedené v dopisech ze dne [datum], [datum] a [datum] a [jméno] [příjmení] v postavení ředitele žalovaného užívá kancelář v prvním patře domu, ve které je umístěna část účetnictví žalovaného). V případě, že ve věci je více pasivně legitimovaných žalovaných, je věcí žalobce, vůči komu žalobu podá. Úspěšnost žaloby na vyklizení není podmíněna tím, že žalobce podá žalobu vůči všem pasivně legitimovaným žalovaným. Pravomocný rozsudek trestního soudu je vykonatelný a na základě něj žalobce nabyl vlastnické právo k pozemkům. Nehledě na to, si zdejší soud vyžádal od Nejvyššího soudu rozhodnutí o citovaném dovolání, kdy dovolání bylo odmítnuto, a rozsudky ve vztahu k nemovitým věcem zůstaly beze změny. K námitce žalovaného, že nemovité věci užívají jiné subjekty na základě práva odvozeného od žalovaného, uvádí soud, že žalobce je na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], vlastníkem nemovitých věcí. Nabytí vlastnického práva rozhodnutím soudu představuje originární nabytí vlastnického práva. Z judikatury Nejvyššího soudu pak plyne, že právní jistota občanů a zachování nezbytné autority státu vyžadují, aby pravomocné konstitutivní rozhodnutí soudu či správního orgánu, na základě kterého určitá osoba nabývá vlastnictví věci, bylo nezpochybnitelnou právní skutečností, která vyjma např. obnovy řízení vylučuje požadavky kterékoli jiné osoby zakládající svoje domnělé vlastnictví na jiné, dřívější, právní skutečnosti. Nabytí vlastnictví věci na základě pravomocného rozsudku soudu či pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které mají konstitutivní charakter, je tedy originárním způsobem nabytí vlastnického práva, které není odvozeno od vlastnického práva předchozího pravého vlastníka, a tudíž pro přechod vlastnictví pravomocným konstitutivním rozhodnutím státního orgánu neplatí zásada, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než mu náleží (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5626/2016, 28 Cdo 730/2011, 22 Cdo 598/2014). V daném případě žalobcovo nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem představuje originární nabytí, které není odvozeno od vlastnického práva žalovaného. Proto na žalobce nepřešli tzv. závady, tedy závazky žalovaného v podobě nájemních smluv shora uvedených. Podle § 1106 o. z. kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená. Podle § 1107 odst. 1 o. z. kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon. Podle odst. 2 závady, které nepřejdou, zanikají. Podle § 1108 o.z. platí ustanovení § 1106 a 1107 obdobně také při nabytí vlastnického práva jinak než převodem. Nabytí vlastnického práva žalobcem v daném řízení představuje v souladu s § 1108 o.z. nabytí vlastnického práva jinak než převodem. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že závady na nabyvatele přechází pouze, jestliže nabyvatel měl a mohl z okolností jejich existenci zjistit nebo jestliže byl jejich přechod smluvně dohodnut, anebo jestliže jejich přechod stanoví zákon. Což ale není případ žalobce, který se o závadách objektivně dozvěděl až v rámci tohoto řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 557/2019). Nájemní smlouvy, které žalovaný uzavřel, nemají povahu závad obligačního charakteru váznoucích na věci, které by přecházely na nabyvatele spolu s vlastnictvím věci, a tím, že žalobce nabyl vlastnické právo k nemovitým věcem originárním způsobem, který není odvozený od předchozího vlastníka věci (žalovaného), zanikly práva a povinnosti z nájemních smluv pro nemožnost plnění, kdy žalovaný pravomocným rozsudkem trestního soudu předmětem nájmu nedisponuje, a na žalobce povinnost žalovaného přenechat předmětné věci do užívání třetím stranám, nepřešla. S ohledem na charakter žalobce pak nelze odhlédnout ani od zákona č. 219/2000 Sb. Dle § 13 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb. stát nabývá majetek mj. rozhodnutím příslušného orgánu. Dle § 41 věta prvá zák. č. 219/2000 Sb. pokud stát nabyl majetek způsoby uvedenými v ustanovení § 13, dluhy předchozího vlastníka na stát nepřecházejí a zástavní práva k majetku, který stát takto nabyl, okamžikem jeho přechodu na stát zanikají. Stát, prostřednictvím žalobce, pak nabyl nemovité věci v souladu s 13 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., a tudíž dluhy předchozího vlastníka, v tomto případě dluh v podobě závazku žalovaného přenechat třetím osobám (nájemcům) věc k dočasnému užívání, na stát nepřecházejí. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobce se po právu domáhá ochrany svého vlastnického práva cestou vyklizení nemovitých věcí (§ 1040 o.z.), když soud s ohledem na shora uvedené neshledal důvodu pro odepření ochrany tohoto práva. Soud uložil žalovanému povinnost k vyklizení, nemovitých věcí, kdy při určení lhůty k vyklizení soud neshledal důvodu pro stanovení lhůty delší než patnáct dnů dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když žalovaný již několik let si je vědom té skutečnosti, že nemovité věci užívá bez právního důvodu a na opakované výzvy k vyklizení nemovitých věcí nereagoval.

6. Na daný případ aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“.). a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle § 1106 o.z. kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená. Podle § 1107 odst. 1 o.z. kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon. Podle § 1107 odst. 2 závady, které nepřejdou, zanikají. Podle § 1108 o.z. platí ustanovení § 1106 a 1107 obdobně také při nabytí vlastnického práva jinak než převodem. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1040 odst. 2 o.z. žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., stát nabývá majetek též zákonem, na základě zákona, děděním, rozhodnutím příslušného orgánu a na základě mezinárodní smlouvy, kterou je stát vázán, popřípadě na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Podle § 41 zák. č. 219/2000 Sb., pokud stát nabyl majetek způsoby uvedenými v ustanovení § 13, dluhy předchozího vlastníka na stát nepřecházejí a zástavní práva k majetku, který stát takto nabyl, okamžikem jeho přechodu na stát zanikají; to neplatí v případě dědění nebo odúmrti a v případech, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, rozhodnutí příslušného orgánu nebo mezinárodní smlouva, kterou je stát vázán.

7. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených 9 paušálními částkami po 300 Kč dle vyhlášky číslo 254/2015 Sb.

8. Výrok III. je odůvodněn § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích, ve sporu úspěšný žalobce byl osvobozen od soudních poplatků, je proto žalovaný povinen zaplatit státu soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (položka 4, odst. 1 písm. a) Saz. soudních poplatků).