5 C 4/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Malou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení částky ve výši 100 000 Kč

I. Žalobní návrh, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 52 272 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupce žalované.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 100 000 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 66 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), na kterém stojí stavba bez č.p. (bydlení), pozemku parc. [číslo] o výměře 124 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení), která stojí na pozemku parc. [číslo] pozemku [číslo] o výměře 646 m2 (zahrada). Žalovaná je dle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem podílu o velikosti ideálních 5/6 na předmětných nemovitostech. Žalovaná výše jmenované nemovitosti užívá z titulu většinového vlastníka jako celek, a to již po dobu několika let, přestože ji k užívání jejich 1/6 ve vlastnictví žalobkyně nesvědčí žádný právní důvod. Tímto se žalovaná na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohacuje a musí žalobkyni vydat to, oč se takto obohatila. Jelikož v tomto případě není dobře možné předmět bezdůvodného obohacení vydat, má žalobkyně právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení při užívání nemovitosti bez právního důvodu se zpravidla stanoví ve výši obvyklého ročního nájmu dané nemovitosti, tedy ve výši částky, kterou by žalovaná musela vynaložit, aby danou nemovitost užívala legálně. Žalobkyně uvedla, že u jejího podílu na nemovitosti by takovou částku byla částka ve výši 120 000 Kč ročně. Proto žalovanou vyzvala k úhradě nároku za užívání nemovitosti za poslední tři roky ve výši 360 000 Kč. V tomto řízení se však domáhala pouze zaplacení částky ve výši 100 000 Kč, a to za rok 2016, 2017 a 2018. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se do nemovitosti nastěhovala v roce 2014, avšak bez dohody se žalobkyní, coby spoluvlastnicí nemovitosti. Žalovaná navštívila osobně žalobkyni v březnu roku 2015, v té době již byla v nemovitosti nastěhovaná a požádala žalobkyni, aby ji odprodala svůj podíl na nemovitosti. Žalobkyni nebylo v té době známo, že je žalovaná již vlastníkem 5/6 předmětné nemovitosti, vyslovila souhlas s prodejem svého podílu. Po poradě s rodinou však tento souhlas odvolala, a to vyústilo v podání žaloby na vypořádání spoluvlastnického podílu.

2. Žalovaná uvedla, že je vlastníkem ideálních 5/6 předmětných nemovitostí s tím, že jejich vlastníkem se stala někdy v roce 2014. Do předmětného domu se však nastěhovala po dohodě jejího otce se žalobkyní, která je její tetou. V roce 2014 bylo pak v rámci rodiny dohodnuto, že zbývající 1/6 nemovitostí na ní žalobkyně převede, respektive odprodá a nebude v této věci žádný problém. Existovala tedy dohoda o způsobu užívání věci ve spoluvlastnictví. Žalovaná v rámci této dohody řešila sama údržbu a investice do nemovitosti, které byly postupně potřeba a po žalobkyni nikdy nepožadovala jakoukoliv kompenzaci dle jejího podílu. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nikdy nebránila v užívání jejího podílu na nemovitosti. Žalobkyně nikdy neprojevila zájem o užívání svého podílu a ctila dohodu o užívání s kompenzací, že nemusí do nemovitosti investovat prostředky na její opravu, zprávu a údržbu do doby prodeje podílu. Po danou dobu nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby dbala na to, že užívá pouze 5/6, když nikdy nepoužívala předmětný pokoj se samostatným vchodem. Žalovaná uvedla, že se do předmětné nemovitosti nastěhovala v dubnu roku 2013, a to na základě dohody mezi tehdejším majitelem 5/6 podílu [jméno] [příjmení] (bratr žalobkyně a otec žalované) a žalobkyní. Žalovaná uvedla, že v této době měli se žalobkyní vřelé vztahy, vídaly se, žalobkyně byla hostem na svatbě žalované dne [datum].

3. Soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že v předmětném období tj. rok 2016, 2017 a 2018 byla vlastníkem žalovaná 5/6 a žalobkyně 1/6 nemovitosti parc. [číslo] o evidované výměře 66 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č.p., dále parc. [číslo] o evidované výměře 124 m2, jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] o evidované výměře 646 m2 – zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, katastrální území Dolní Počernice, obec Praha se zrušuje a nemovitosti parc. [číslo] o evidované výměře 66 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č.p., dále parc. [číslo] o evidované výměře 124 m2, jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] o evidované výměře 646 m2 – zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, katastrální území Dolní Počernice, obec Praha. To vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum]. V roce 2013 vlastnil předmětné nemovitosti otec žalované 5/6 a žalobkyně 1/6. Z usnesení ze dne 14. 11. 2019 Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 14 C 94/2016-118 soud zjistil, že dne [datum] uzavřely žalobkyně a žalovaná u Obvodního soudu pro Prahu 9 smír, kde bylo dohodnuto, že podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitostem parc. [číslo] o evidované výměře 66 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č.p., dále parc. [číslo] o evidované výměře 124 m2, jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] o evidované výměře 646 m2 – zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, katastrální území Dolní Počernice, obec Praha se zrušuje a nemovitosti parc. [číslo] o evidované výměře 66 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č.p., dále parc. [číslo] o evidované výměře 124 m2, jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] o evidované výměře 646 m2 – zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, katastrální území Dolní Počernice, obec Praha se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

5. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je manžel žalované od května roku 2014. Svědek uvedl, že nemovitost původně patřila babičce žalované [jméno] [příjmení], která měla v lednu 2013 úraz, kdy její děti, tj. žalobkyně a její bratr, tedy otec žalované, měly za to, že se již nevrátí a že by bylo vhodné, aby nemovitost nebyla prázdná a proto se do nemovitosti nastěhovala žalovaná. Nastěhovali se asi tři měsíce poté, co se to stalo, tedy někdy na jaře roku 2013. Svědek uvedl, že otec žalované, [jméno] [příjmení], sdělil žalované a jejímu manželovi, že se dohodl se žalobkyní na tom, že žalovaná může užívat celou nemovitost. K této dohodě došlo na jaře roku 2013. Nemovitost užívala žalovaná s manželem celou. Svědek uvedl, že poté, co mu byla sdělena dohoda mezi otcem žalované a žalobkyní, žalobkyně navštívila nemovitost a odvezla si z ní cenné věci, které byly památkou na její matku. Svědek uvedl, že se jedná o dvě nemovitosti, a to ruský dům a kamrlík o velikosti 11 m2, který neužívali. Od roku 2013 byly v předmětné kůlně uskladněny věci, které patřily žalobkyní a její dceři, její babičce a jejímu dědečkovi. Tyto věci byly odvezeny koncem roku 2019. Svědek uvedl, že se domnívá, že žalobkyně a její manžel mají od nemovitosti klíče. To se domnívá proto, že když se do nemovitosti v roce 2013 stěhovali, přijel domů a byl přítomen tomu, jak manžel žalobkyně odváží věci z nemovitosti, která byla jím a jeho manželkou uzamčena. Svědek uvedl, že žalobkyně neprojevila žádný zájem o užívání nemovitosti. Svědek uvedl, že dne [datum] navštívil společně s manželkou žalobkyni s jejím manželem. Na této návštěvě svědek se žalovanou sdělili žalobkyni, že otec žalované má v úmyslu ji darovat 5/6 nemovitosti a co tomu ona bude říkat. Svědek uvedl, že žalobkyně jím sdělila, že proti tomuto nic nemá. Sdělila, že pokud otec žalované 5/6 daruje, ona sama též nějakým způsobem svou 1/6 na žalovanou převede nebo jí nějak daruje. Aby jim nebránila v tom, že svědek si se žalovanou na předmětné nemovitosti chtěli postavit nový domeček a žalobkyně jim v tomto nechtěla nijak bránit. Svědek uvedl, že má za to, že z konverzace se žalobkyní vyplynulo, že on se žalovanou může užívat celou nemovitost s tím, že svědek a žalovaná se budou o nemovitost starat, platit za ní poplatky spojené s provozem a hospodařením s touto nemovitostí a to až do doby, kdy dojde k převodu zbývající 1/6.

6. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně je jeho sestra, žalovaná je jeho dcera. V roce 2013, kdy šla jeho maminka do nemocnice, se dohodl se svojí sestrou, když měli za to, že maminka již nebude schopná samostatně fungovat, aby byl domek udržován a nechátral, že jej bude užívat jeho dcera. Na tomto se dohodl svědek se svou sestrou. Předpokládali, že bude užívat a udržovat celou nemovitost. Předmětnou nemovitost od roku 2013 do současnosti užívala žalovaná s manželem. Svědek uvedl, že pokud jde ještě o tu dohodu z roku 2013, tak se skutečně se žalobkyní výslovně dohodl na tom, že předmětnou nemovitost bude užívat žalovaná v celém rozsahu s tím, že žalobkyně, která je vlastníkem 1/6 nebude požadovat žádné finanční kompenzace. Dále pak probíhali jednání ohledně odprodeje nebo převedení předmětné 1/6 vlastnictví žalobkyně. Svědek uvedl, že již i historicky on se staral o předmětnou nemovitost, proto pak logicky vyplynulo, že se o ní bude starat jeho dcera s tím, že když se v roce 2013 se žalobkyní dohodl na tomto, tak byla například dohoda, že žalobkyně může v nemovitosti přespat, když pojede do [obec] nebo jí bude samozřejmě umožněno využívat nemovitost v tomto duchu samozřejmě tak, jak ji užívali dříve. Svědek uvedl, že kolem toho roku 2013 byla nemovitost ve zchátralejším stavu. On sám do toho musel investovat finanční prostředky, také jeho dcera. Žalobkyně se finančně na žádných opravách nepodílela.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že nejsou mu známé okolnosti, kdy začala žalovaná užívat celou nemovitost, ví, že se tam prostě nastěhovala. Někdy v roce 2012 – 2013. Bylo to hned po té, kdy šla babička do nemocnice. Svědek uvedl, že pan [příjmení] se ho ptal, zda mu žalobkyně nechce jednu šestinu žalované prodat a on mu sdělil, že ne. To věděl svědek od své manželky.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že nebyla účastna žádné dohody o užívání nemovitosti. Svědkyně uvedla, že pokud je jí známo, žalobkyně neměla klíče od předmětné nemovitosti ani za života babičky, vždy to bylo na domluvě, že dopředu oznámili, že tam přijedou. Dále pokud jde o vztahy nebo jednání mezi účastníky, tak pokud je svědkyni známo, tak žalovaná a její otec měli vždy zájem pouze na odprodeji předmětné jedné šestiny nemovitosti. Svědkyně uvedla, že pokud jde o vztahy, tak by, například, chtěla uvést, že když měla žalovaná v roce 2014 svatbu, tak jí na tuto svatbu ani nepozvala.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracoval znalecký posudek, jehož úkolem bylo stanovit cenu předmětné nemovitosti v čase a místě obvyklé s tím, že určil výslednou cenu 6 684 020 Kč.

10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni prostřednictvím právního zástupce, že může užívat podíl 1/6 na předmětné nemovitosti a že hradí veškeré náklady na údržbu, na nichž se žalobkyně nikdy nepodílela a že nedochází ke vzniku bezdůvodného obohacení.

11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 360 000 Kč za užívání předmětných nemovitostí za poslední tři roky.

12. Právní posouzení:

13. Podle ustanovení § 1115 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle ustanovení § 1126 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že na jaře roku 2013 došlo mezi žalovanou (vlastník 1/6) a jejím bratrem (vlastník 5/6) k dohodě o užívání předmětných nemovitostí, a to že je bude užívat žalovaná a bude platit veškeré náklady související s její údržbou. Existence této dohody byla prokázána svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který byl účastník této dohody a byla i potvrzena svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který se ujednání nezúčastnil, bylo mu však poté sděleno žalovanou. Tomu nasvědčuje i výpovědi těchto svědků ohledně jednání týkající se odprodeje nebo převedení předmětné 1/6 vlastnictví žalobkyně. Mezi účastníky došlo právě v souvislosti s prodejem či převedením 1/6 ve vlastnictví žalobkyně ke zhoršení rodinných vztahů, z toho však nelze dovodit, že by žalovaná užívala nemovitost bez právního důvodu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4347/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck jako C 8057, je dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena ústně nebo konkludentně. Podíloví spoluvlastníci ji mohou uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků sama o sobě bez dalšího není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci. Dovolací soud zde poukazuje na stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 12. 10. 1972, sp. zn. Cpjf 78, publikované ve Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR, Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR č. IV, Praha, 1987, podle kterého ani práva a povinnosti z dohody podílových spoluvlastníků o užívání společné věci nezanikají smrtí osob z této dohody zavázaných nebo oprávněných. Podpůrně lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 712/2008, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 6920, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že ani dohoda podílových spoluvlastníků o užívání společného domu není bez dalšího dotčena skutečností, že se osoby, jimž právo užívání podle dohody svědčilo, z domu odstěhovaly. Ze shora uvedeného vyplývá, že dohoda spoluvlastníků přechází na právní nástupce účastníků dohody a pouze za situace, kdy je zde další podstatná změna poměrů, která však ani nemusí být spojena s tímto přechodem vlastnického práva, může vést ke změně dohody. Tato dohoda je vázána k věci, nikoli k osobám, které ji uzavřely. Z tohoto důvodu dohoda váže i nové účastníky, na které byla vlastnická práva převedena. Od roku 2013 tedy žalovaná užívala předmětnou nemovitost na základě dohody vlastníků (žalobkyně a [jméno] [příjmení]). V tomto sporu se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení za období roku 2016, 2017 a 2018, kdy byla žalobkyně vlastníkem 1/6 a vlastníkem 5/6 byla žalovaná. S ohledem na výše uvedené byla tedy žalovaná i v tomto období oprávněna užívat nemovitost v celém rozsahu. Žalovaná se tedy nemohla bezdůvodně obohatit na úkor žalobkyně a soud proto žalobu zamítl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých v souvislosti s právním zastoupením advokátem. Ta sestává z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 5 100 Kč (z tarifní hodnoty 100 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); a to za převzetí a přípravu zastoupení, 3 x sepis vyjádření a 4 x účast na jednání. Dále byla přiznána též 8 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Současně soud přiznal zástupkyni žalovaného 21% DPH v celkové výši 9 072 Kč. Souhrnem tak činí náhrada nákladů řízení 52 272 Kč. Soud zástupkyni nepřiznal účtovanou odměnu za další porady s klientem, neboť se nejedná o úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).