52 C 173/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec a číslo , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátkou ul. ulice a číslo , část obce , PSČ , proti žalované: osobní údaje žalované ulice a číslo , PSČ , obec a číslo – část obce , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o určení existence nájmu,

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je oprávněným nájemcem jednotky [číslo] byt, v budově o [adresa], která je součástí pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jednotky zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha u [stát. instituce], [stát. instituce], po zemřelé paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], naposledy bytem [ulice a číslo], [část obce], [PSČ], [obec a číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám právního zástupce žalované. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení, ve výši 13.552 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne [datum], domáhal určení, existence nájmu k bytové jednotce. Matka žalobce, paní [jméno] [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu [číslo] jejímž předmětem se stal pronájem bytu [číslo] v budově [adresa], [obec a číslo]. Nájem bytu byl sjednán od [datum], na dobu neurčitou. Společně s matkou žalobce, paní [jméno] [příjmení], žil v předmětné jednotce její syn, pan [celé jméno žalobce] - žalobce. K soužití matky se žalobcem došlo z toho důvodu, že žalobce neměl a ani dosud nemá žádnou jinou možnost bydlení. Matka žalobce potřebovala ve svém věku pomoci s domácností, neboť již úklid domácnosti nezvládala. Matka trpěla cukrovkou a žalobce obstarával běžné domácí práce. Matka žalobce užívala jednu polovinu jednotky a žalobce užíval druhou polovinu. Žalobce doprovázel svou matku při návštěvách lékařů - na polikliniku na [část obce]. V roce 2019 došlo k zhoršení zdravotního stavu matky žalobce, a to natolik, že žalobce nebyl schopen péči o matku zvládat. Matka žalobce byla proto v péči LDN, kde ji žalobce navštěvoval a dne [datum] matka žalobce zemřela. Naléhavý právní zájem pro určení existence nájemního poměru žalobce, k výše uvedené jednotce zde existuje, neboť žalobci bezprostředně hrozí, že se ocitne bez možnosti bydlení (je zde hrozba vyklizení bytu žalovaným, který určil žalobci lhůtu k vyklizení). Žalobce jinou možnost bydlení nemá, nevlastní žádnou nemovitou věc. Je zde tedy bezprostředně ohroženo právo nájmu, svědčící žalobci. Žalobce proto navrhl, aby soud určil, že žalobce je nájemcem bytu, po zemřelé matce.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, a upozornila na nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce, na projednání věci ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř.. Žalobcem podaný návrh na zahájení řízení je typickou žalobou na určení, zda zde právo je, či není. Naléhavý právní zájem, dle je ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů dán jen tehdy, nelze-li se daného práva domoci jiným typem žaloby, jehož výsledek rozhodne o změně či zachování právních poměrů mezi účastníky, avšak u zdejšího soudu ve stejné věci toto jiné řízení probíhá, řízení o vyklizení předmětného bytu žalobcem. Při projednávání žaloby na vyklizení bytu se bude soud zejména zabývat otázkou, zda zde je dáno nájemní právo žalobce k předmětnému bytu, a za takové situace je naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení existence práva nájmu, dle ust. § 80 o.s.ř., vyloučen. Žalovaná dále především uvádí, že žalobce není oprávněným nájemcem předmětného bytu, jímž byla až do své smrti jeho matka, paní [jméno] [příjmení]. Na žalobce nepřešlo právo nájmu z titulu dědění, neboť, jak vyplývá se sdělení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 13 D 183/2020 ze dne 15. 4. 2020, nájemkyně neměla dědiců, dědické řízení bylo zastaveno, dle ustanovení § 153 z.ř.s., Na žalobce nepřešlo právo nájmu ani z titulu vedení společné domácnosti s jeho matkou ke dni jejího úmrtí, dle ustanovení § 2279 NOZ, neboť žalovaná má bezpečně podloženo, že žalobce se svou matkou ke dni jejího úmrtí v předmětném bytě společnou domácnost nevedl (vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Žalovaná pak z evidenčního listu zjistila, že je v bytě pro účely úhrady služeb evidována toliko 1 osoba a nikdy tomu nebylo jinak. Vzhledem k výše uvedenému, žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že matka žalobce byla oprávněným nájemcem bytu, jednotky [číslo] byt o velikosti [anonymizováno], v budově o [adresa], která je součástí pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jednotky zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ byt“). Dále bylo mezi stranami nesporné, že matka žalobce zemřela dne [datum] v LDN. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná oznámila žalobci dopisem ze dne [datum], že k přechodu práva nájmu bytu nedošlo a žalobce byl proto vyzván k vyklizení bytu. Mezi účastníky bylo nesporné, že byla žalovanou podána žaloba na vyklizení bytu.

4. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo k přechodu nájmu bytu na žalobce, po zemřelé matce, [jméno] [příjmení].

5. Z nesporného skutkového tvrzení žalobce a také žalované, dále z výpisu z katastru nemovitostí, také z nájemní smlouvy ze dne [datum], z úmrtního listu [jméno] [příjmení] a z dopisu ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalované byla svěřena správa bytové jednotky [číslo] byt, v budově o [adresa], která je součástí pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a vlastnictví této jednotky na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], svědčí [anonymizována dvě slova] [obec]. Matka žalobce, [jméno] [příjmení] byla oprávněným nájemcem bytu a dne [datum] zemřela v LDN, [obec a číslo]. Žalovaný oznámil žalobci dopisem ze dne [datum], že k přechodu práva nájmu bytu nedošlo a žalobce byl tudíž vyzván k vyklizení bytu.

6. Tvrzením žalované, z evidenčního listu k bytu zejména pro rok 2019 (dále i od 5/ 2020), dále ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 13 D 183/2020 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 15 C 247/2020, má soud za prokázané, že v bytě byla evidována pouze 1 osoba, matka žalobce ([jméno] [anonymizováno]), která nezanechala žádný majetek, a dědické řízení bylo zastaveno. V jiném soudním řízení, 15 C 247/2020 byla projednána žaloba na vyklizení bytu, v řízení byla [celé jméno žalobce] (který byl v postavení žalovaného) uložena povinnost, vyklidit předmětný byt, soud v dané věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, když žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy ani nedostavil, a proto soud uzavřel, že [celé jméno žalobce] užívá byt bez právního důvodu, když na něj nepřešlo právo nájmu bytu a rozsudek nabyl právní moci již dne [datum].

7. Z tvrzení žalované a z písemného vyjádření sousedů zemřelé matky žalobce (paní [jméno] [příjmení]), a to pana [příjmení], paní [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud zjistil, že všichni paní [příjmení] znali, jejího syna v bytě poprvé viděla až paní [příjmení] a to teprve po odchodu paní [příjmení] do LDN. Ve vyjádření [jméno] [příjmení], který je s manželkou majitelem sousední bytové jednotky [číslo] na témže patře, uvedl, že paní [příjmení] (matka žalobce) žila v bytě s přítelem panem [příjmení], a po jeho odchodu do LDN tam žila sama. Dvakrát u ní viděli na návštěvě dceru, syna nikdy, měli za to, že zemřel. V dalším vyjádření, majitelka bytu [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla, že paní [příjmení] navštěvovala pouze dcera, a teprve když byla paní [příjmení] v nemocnici, začal tam syn provádět rekonstrukci. I když v dubnu 2020, podepsala žádost syna o přechodu práva nájmu po matce, s ohledem na to, že si dokument nepřečetla, proto jej popírá. Dále uvedla, že paní [příjmení] žila v bytě sama a jejího syna poprvé viděla až po její hospitalizaci v nemocnici. V dalším vyjádření, majitel bytu [číslo] pan [jméno] [příjmení], uvedl, že po odchodu přítele paní [příjmení] do LDN, žila v bytě sama a jejího syna, v bytě nikdy neviděl. Soudu je známo, že písemné vyjádření osob ke skutkovému stavu, týkajícího se vedení společné domácnosti žalobce a jeho zemřelé matky, nemůže být nahrazeno jejich svědeckou výpovědí, avšak k jejich svědeckým výpovědím, s ohledem na zamítnutí žaloby, soud již z důvodu na hospodárnosti řízení nepřistupoval.

8. Po provedeném dokazování soud učinil tento skutkový závěr. Matka žalobce byla oprávněným nájemcem bytu, v evidenčním listě k bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno], byla evidována v roce 2019 (za dobu života matky žalobce) pouze 1 osoba a matka žalobce zemřela dne [datum] v LDN. Žalobce oznámil, že u něj došlo k přechodu nájmu bytu po jeho zemřelé matce, avšak žalovaná sdělila žalobci dopisem ze dne [datum], že k přechodu práva nájmu bytu nedošlo a žalobce byl současně vyzván k vyklizení bytu. Žalovanému byla pravomocným rozsudkem, v jiném řízení, uložena povinnost byt vyklidit. Soud má osvědčeno, že 2 ze 3 sousedů žalobce nikdy u bytu zemřelé matky žalobce (paní [příjmení]) nikdy neviděli.

9. Dle § 2279 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“, zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. Dle § 2279 odst. 2, věta první o.z., nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel.

10. Po právní stránce soud tento spor posuzoval, dle § 2279 odst. 1 o.z., jako určení existence nájmu bytu, z důvodu přechodu nájemního práva, ze zemřelé matky, na jejího syna (žalobce).

11. Soud nejprve v řízení posuzoval, zda je zde dán naléhavý právní zájem žalobce, v řízení o určovací žalobě, dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, zákona číslo 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), když určovací žaloby slouží potřebám zejména praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem, v žalobě na určení, je dán jen tehdy, pokud je způsobilý odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení„ jeho“ nájemní práva. V žalobě na určení musí žalobce vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. S ohledem na to, že již v březnu 2021 nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 15 C 247/2020, kterým byla [celé jméno žalobce] uložena povinnost, předmětný byt vyklidit, když [celé jméno žalobce] (zde žalobce), se k danému ústnímu jednání ve věci vyklizení, bez omluvy ani nedostavil a nebránil nikterak svá práva, když proti danému rozsudku nepodal ani odvolání, či jiný mimořádný opravný prostředek, je zde tak existence jiného rozhodnutí, která nesvědčí pro naléhavý právní zájem žalobce. Navíc pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění, tedy i o žalobě na vyklizení předmětného bytu, tvoří překážku pravomocně rozhodnuté pro žalobu o určení, má-li být předmětem určení právní vztah nebo právo, u něhož bylo žalováno o splnění povinnosti. Jinými slovy řečeno, pokud je již rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 15 C 247/2020 v právní moci, kde však účastníci vystupovali v opačném postavení (žalobce byl žalovaným a naopak), když v řízení o uložení povinnosti (povinnost vyklidit byt), si soud musí zodpovědět předběžnou otázku, zda je povinná osoba ([celé jméno žalobce]) oprávněnou osobou (tedy nájemcem), které svědčí právo předmětný byt užívat, bylo již soudy pravomocně uzavřeno, že v dané věci, není žalobce oprávněným nájemcem po zemřelé matce. Neboť soud v řízení 15 C uzavřel, že [celé jméno žalobce] nesvědčí právo nájmu, když na něj nepřešlo právo nájmu bytu po zemřelé matce. S ohledem na současný stav, kdy už byla [celé jméno žalobce] uložena povinnost byt vyklidit (pravomocným rozhodnutím soudu), nesvědčí mu naléhavý právní zájem na určení existence práva nájmu ke shodnému bytu. K tvrzení naléhavého právního zájmu neobstojí pouze ta skutečnost, že žalobce, navíc zdravá fyzická osoba ve věku 40 let, nemá jiné bydlení a je bezdomovcem, jak tvrdil jeho právní zástupce při ústním jednání. Když žalovaná nemá povinnost zajistit nájemní bydlení jakékoliv osobě, která nemá bydlení, ale přednostně jen osobám, které jsou zejména v tíživé sociální situaci, jsou zejména vysokého věku, či vychovávají nezletilé děti a jsou zejména bez dostatečných příjmů (nic takového žalobce v řízení ani netvrdil). A součástí úspěšné žaloby na určení přechodu nájmu k bytu, je i prokázání společného soužití syna a zemřelé matky.

12. Pokud v rozhodnutí Nejvyššího soudu, 26 Cdo 463/2002 dospěl soud k závěru, že byla naplněna podmínka přechodu nájmu společného soužití ve společné domácnosti mezi nájemcem a osobou dle § 706 odst. 1 ObčZ 1964, není na překážku skutečnost, že nájemce zemře v nemocnici nebo v jiném léčebném zařízení po předcházející hospitalizaci, a toto soužití muselo vzniknout ještě před hospitalizací. Soud se domnívá, i kdyby žalobce prokázal naléhavý právní zájem (což neprokázal), toto rozhodnutí nelze v daném případě použít, když zemřelá matka žalobce pobývala v LDN dlouhodobě (žalobce tvrdil přechodně), ostatně název zařízení předpokládá samotnou dlouhodobost, a nejednalo se tak o nahodilý a jediný den, kdy by osoba (matka) zemřela mimo domov, v nemocnici, či jiném zařízení.

13. Po provedeném dokazování, na základě skutkových tvrzení obou účastníků a na základě shora uvedených zákonných ustanovení, má soud za prokázané, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné a současně bylo v řízení i prokázáno, že matka žalobce byla oprávněným nájemcem bytu, v evidenčním listě k bytu byla evidována v roce 2019 (za dobu života matky žalobce) pouze 1 osoba, a matka žalobce zemřela dne [datum] v LDN. Žalobce se domníval, že u něj došlo k přechodu nájmu bytu, po jeho zemřelé matce, avšak žalovaný sdělil žalobci dopisem ze dne [datum], že k přechodu práva nájmu bytu nedošlo a žalobce byl současně vyzván k vyklizení bytu. Žalovanému byla pravomocným rozsudkem, Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 15 C 247/2020, uložena povinnost byt vyklidit, žalovaný nevynaložil žádné úsilí, aby svá práva v tomto jiném řízení bránil, když se ani nedostavil k ústnímu jednání, proto soud uzavřel, že nedošlo k přechodu práva nájmu na žalobce a tento rozsudek již nabyl právní moci dne [datum]. V současné době, dle vyjádření právního zástupce žalované při ústním jednání, byla zahájena exekuce, za účelem vyklizení bytu. Navíc žalobce se nikterak ani nesnažil v žalobě specifikovat, jednak od kdy byla jeho matka v LDN hospitalizována a dále, kdy společné soužití matky a syna započalo, když ze žalobních tvrzení se jevilo, že matka a syn spokojeně žili v bytě [číslo] o velikosti [anonymizováno], od nepaměti, tedy že 40-letý syn se pravděpodobně nikdy od matky ani neodstěhoval, i když ho 2 ze 3 sousedů nikdy u bytu zemřelé matky ani neviděli, a i když je v Evidenčním listě daného bytu evidována pouze 1 osoba. Je důležité si zejména uvědomit, že žalobci by případné právo nájmu již brzy i skončilo, když dle § 2279 odst. 2, věta první o.z., nájem bytu, po jeho přechodu, skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel, a pokud matka žalobce zemřela dne [datum], nájem by žalobci skončil [datum], tedy již za 5 měsíců, a i po té by žalobce musel svou situaci s bydlením vyřešit jinak a netvrdit pouze, že je bezdomovcem. Nejednalo by se tak o právo nájmu na dobu neurčitou (jak stanovila původní nájemní smlouva), neboť smrtí nájemkyně došlo ke změně v obsahu závazku, když nově by došlo k přechodu práva na dobu určitou, na dobu 2 let. Žalobce ani po poučení, dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., dostatečně neprokázal, že by žalobci svědčil naléhavý právní zájem, jak ho definuje soud např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cz 8/71 (R 17/1972) nebo 22 Cdo 2147/99 (R 68/2001), i když žalobce základní skutková tvrzení k tomuto uvedl již v žalobě (více viz odstavec 11). Soud, proto s ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce, žalobu na určení existence nájmu, zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. Tato odměna je tvořena odměnou za 4 úkony právní služby, za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření [datum] a ze dne [datum] a účast na ústním jednání dne [datum], dle § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) ve výši 10.000 Kč (4 úkony x 2.500 Kč). Dále se náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za úkony právní služby, dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 1.200 Kč (4 x 300 Kč). Dále soud přiznal žalované, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení představující DPH ve výši 2.352 Kč (21% z částky 11.200 Kč). Proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 13.552 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechy všech svědků, [ulice], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále soud zamítl návrh na doplnění dokazování, účastnickým výslechem žalobce a dokazování celým spisem 15 C 247/2020, vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 9. Bylo by v rozporu s hospodárnosti řízení, kdyby soud s ohledem na to, že zde není dán naléhavý právní zájem, předvolával k dalšímu ústnímu jednání svědky, kteří mají nárok na svědečné, a když by si jejich předvolání vyžádalo odročení jednání, což by mohlo zvýšit náklady tohoto řízení (svědečné a náklady právních zástupců). Pokud sám právní zástupce žalobce, při ústním jednání sdělil, že žalobce je nekontaktní, nelze pravděpodobně ani úspěšně realizovat účastnický výslech žalobce, navíc, pokud by měl žalobce svoji výpovědí prokázat naléhavý právní zájem, toto je nepřípustné, neboť nelze skutková tvrzení nahradit účastnickým výslechem. Právní zástupce žalobce navrhoval doplnit dokazování spisem 15 C 247/2020, za účelem zjištění, zda bylo [celé jméno žalobce] řádně doručeno, avšak soud nemá oprávnění posuzovat náležitosti doručení v jiném soudním řízení, k tomu slouží, řádné a mimořádné opravné prostředky. Proto soud všechny shora zmíněné návrhy na doplnění dokazování, zamítl.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.