52 C 194/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta, se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18.448 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se v části zaplacení smluvní pokuty částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka, zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce, tituly před jménem jméno FO, ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro adresa dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, z titulu úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že dne datum žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. hodnota. Smlouva byla stranami uzavřena prostřednictvím webového portálu Anonymizováno, kde žalovaný vyplnil registrační formulář, a následně provedl verifikační platbu. Žalovanému byly z titulu smlouvy poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši částka, přičemž žalovaný se zavázal tuto finanční částku vrátit do datum. V případě prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požaduje jistinu ve výši částka, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a dále kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši částka. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne datum.

2. Usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, byla žalobkyně vyzvána mimo jiné, nechť doplní, jak poskytovatel úvěru prověřoval spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Toto žalobkyně v poskytnuté lhůtě nedoplnila, když ve svém podání ze dne datum uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Zároveň tímto podáním, z důvodu absentujících důkazů k posouzení úvěruschopnosti, vzala žalobkyně žalobu zpět, co do částky částka (smluvní pokuty) a co do částky částka (kapitalizovaného úroku).

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu ze dne datum, žalovaný pak ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne datum v určené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný nikterak neodporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a dodatku č. hodnota k těmto smlouvám, z výpisu z účtu ze dne datum, z obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvy o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši částka, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit do datum v celkové výši částka a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného. Dodatkem č. hodnota) pak byla splatnost posunuta do datum. Z Výpisu z účtu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum na bankovní účet žalovaného částku částka a částka. Z listiny s názvem výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z potvrzení o provedení transakce ze dne datum, ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a souvisejícího podacího archu soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum, přičemž tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do datum. Tento byl žalovanému odeslán dne datum. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne datum a souvisejícího Podacího archu soud zjistil, že žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.

6. Na základě výše uvedených listinných důkazů, má soud prokázán následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku neplatnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum částku částka. Žalovaný se v neplatné smlouvě o úvěru zavázal částku vrátit v jedné splátce ve výši částka, a to ke dni datum. Pro případ prodlení se žalovaný dále, v neplatné smlouvě o úvěru zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky.

7. Soud se nejprve zabýval, jak věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaný) splácet úvěr, tedy spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byla vyzvána soudem. K této výzvě se žalobkyně vyjádřila, a to v podání ze dne datum, když uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. S ohledem na shora uvedené, nelze dospět k závěru, že by věřitel za této situace pečlivě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a nutno uzavřít, že v daném případě věřitel nedostál své povinnosti stanovené mu zákonem a při poskytnutí úvěru, s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., pro zjevný rozpor se zákonem, absolutně neplatná. Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém bylo soudem v právní větě zejména vysloveno, že „dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích”. Také, dle Nálezu ústavního soudu, ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy.“ Sama žalobkyně si byla vědoma nedostatku svých listinných důkazů, týkajících se úvěruschopnosti, když zároveň podáním ze dne datum, vzala žalobu částečně zpět.

8. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy plnila-li strana (právní předchůdkyně žalobkyně), aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně zaslala žalovanému částku částka, žalovaný však ničeho neuhradil. Postoupení pohledávky na žalobkyni pak soud posoudil v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z., na základě kterého může věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka (žalovaného) postupníkovi (žalobkyně).

9. Dle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve znění pozdějších předpisů, může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud dle ust. § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř., řízení co do částky částka (smluvní pokuta) a co do kapitalizovaného úroku ve výši částka, navržené žalobkyní, zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda s částečným zpětvzetím návrhu souhlasí (ust. § 96 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s odst. 4 tamtéž). Nadto, částečné zastavení je plně ve prospěch žalovaného. Proto soud rozhod tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Soud nemohl rozhodnout o částečném vrácení soudního poplatku žalobkyni, z důvodu částečného zastavení řízení před prvním jednáním ve věci, neboť přeplatek na soudním poplatku lze v případě zastavení řízení před prvním jednáním vrátit snížený o 20 % nejméně však o částka (§ 10 zákona o SOP). Soudní poplatek zde činil pouze částka. Tudíž v předmětné věci, vrácení části soudního poplatku není možné, neboť nelze přeplatek vrátit, když zaplacený soudní poplatek je nižší, než minimální výše částka, kterou si je soud oprávněn ponechat.

11. Na základě skutkového tvrzení žalobkyně, dále s ohledem na předložené listinné důkazy žalobkyně a shora uvedená zákonná ustanovení, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. S ohledem na to, že z tvrzení žalobkyně a předloženého výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na účet částku částka a žalovaný do dnešního dne žalobkyni ničeho nevrátil, došlo tak na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, která žalovanému částku ve výši částka poskytla, má právo na vrácení toho, co plnila a co jí doposud nebylo vráceno. Proto soud žalobě v částce částka vyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

12. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, povinnost žalovaného k jejich úhradě soud posoudil, dle ust. § 1970 o.z., když se žalovaný nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla dle předložených důkazů, odeslána dne datum (č.l. 38). Žalobkyně ve výzvě určila lhůtu pro úhradu dlužné částky do datum (výzva č.l. 19). Žalovaný však neuhradil ničeho, tudíž se od datum dostal do prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z dlužné částky až ode dne datum do zaplacení, z částky částka.

13. S ohledem na to, že soud neshledal za důvodnou, části žalobkyní požadovaného příslušenství, proto zamítl žalobu u kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, když se dle žalobního návrhu jednalo o zákonný úrok z prodlení za období od datum do datum, kdy žalovaný ještě nemohl být v prodlení (viz odstavec 12). právnická osoba žalobu zamítl i v části neoprávněně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od původně požadovaného prodlení ode dne datum do datum (viz odstavec 12). Žaloba v dané části nebyla důvodná, neboť žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky až v oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, které bylo žalovanému odesláno dne datum. Soud se dále zabýval důvodností nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když dle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky částka. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala, za náklady spojené s uplatněním pohledávky částku částka, a jejich výši nikterak v řízení neprokázala, soud žalobkyni tyto náklady, které byly požadovány v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když se nejedená o závazek podnikatelů, nepřiznal. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žalobu ve výše specifikované části, zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. kdy více neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla úspěch toliko ve výši 86,7 % (zaokrouhleno na 87 %, když řízení bylo co do částky částka zastaveno z důvodů na straně žalobkyně, neboť nedisponovala důkazy), žalovaný měl ve věci úspěch ve výši 13,3 % (zaokrouhleno na 13 %). Od úspěchu žalobkyně proto soud musel odečíst úspěch žalovaného, tedy 87 % - 13 % = 74 %. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 74 %.

15. Náhrada nákladů řízení je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2, bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši částka. Dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „vyhláška“) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), která činí částku částka (3 x částka). Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, v celkové výši částka (3 x částka) a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši částka (21 % z částka), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Soud rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, když se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, hodnota sporu nepřesáhla částka. Celková částka náhrady nákladů řízení by tak při 100 % úspěchu ve věci činila částka, avšak žalobkyni lze přiznat toliko 74 % z této částky, což činí částka, jak je uvedeno ve výroku IV. rozhodnutí.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.