52 C 246/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa , obec a číslo , proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , obec a číslo , 2) celé jméno žalované , narozena datum bytem adresa , obec a číslo , oba žalovaní, zastoupeni Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , o zpřístupnění prostor,

I. Žaloba, ve znění, že [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalované], jsou povinni umožnit [celé jméno žalobkyně], spoluvlastnici domu [adresa] jednou polovinou, postaveném na parcele [číslo] v [katastrální uzemí], užívání půdy a dvougaráže nemovitosti domu [adresa], postaveném na parcele [číslo] rsp. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], bez omezení, s tím, že ji vydají klíče od těchto prostor a nebudou jí bránit v jejich užívání, se ZAMÍTÁ.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, k rukám jejich právní zástupkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], ve výši 13.794 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9, dne 30. 9. 2020, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud umožnil žalobkyni, v neomezeném užívání půdy a dvougaráže, společné nemovitosti. Účastníci jsou spolumajiteli, každý jednou polovinou nemovitosti, rodinného domu [adresa], postaveném na parcele [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), dále parcely [číslo] (zahrady a dvougaráž), vše v kat. území [část obce], [PSČ], [obec a číslo]. Navrhovatelka získala uvedenou polovinu nemovitosti, na základě kupní smlouvy uzavřené s původním vlastníkem, paní [příjmení]. Druhou polovinu nemovitosti získali od původního vlastníka, paní [příjmení] a [příjmení], kupní smlouvou odpůrci. Od počátku koupě nemovitostí, dochází ke sporům ohledně způsobu užívání předmětné nemovitosti, účastníci nejsou schopni uzavřít dohodu o přístupu a způsobu užívání některých částí nemovitosti. V domě jsou dvě bytové jednotky, první je v přízemí, druhá v prvním patře. Do prvního patra, vede z verandy schodiště, které končí podestou, ze které vedou 3 dveře. První vedou do bytu odpůrců, druhé ke vstupu na půdu a třetí dveře na WC odpůrců, kteří mají druhé WC přímo v jejich bytě. Půda je společný nebytový prostor, a tak nic nebrání tomu, aby byl, buď na základě dohody, nebo i bez ní, užíván oběma stranami. Jediný problém spočívá v tom, že odpůrci považují jak schodiště z verandy, tak výše zmíněný prostor nad ním, za svůj byt, proto u dveří, které vedou z verandy, vyměnili zámek, dveře zamykají a klíč žalobkyni odmítají dát. Pokud žalobkyně chce jít na půdu, musí žádat o odemčení dveří. Za dřívějšího spoluvlastníka domu tomu tak nebylo, jelikož on nepovažoval za nutné, vstupní prostor ke schodišti zamykat, vstup na půdu byl volný. Navrhovatelka nemůže využívat půdu, stejně jako odpůrci, například k sušení prádla, nýbrž pouze k uskladnění věcí, o kterých ví, že je může dlouhodobě postrádat. Druhým bodem sporu je další skutečnost, neboť odpůrci brání žalobkyni v užívání dvougaráže, s odůvodněním, že ji jako součást nemovitosti koupili od dřívějšího spoluvlastníka ([anonymizováno] [příjmení] a [příjmení]). Tuto dvougaráž dodatečně k domu přistavili [příjmení] a učinili ji tak součástí celé nemovitosti, jejíž polovinu žalobkyně koupila. K tvrzení strany žalovaných, žalobkyně uvedla, že není pravda, že se na půdu vstupuje z bytu žalovaného, neboť z prostoru podesty nad schodištěm vedou vpravo 3 schody a teprve potom vedou dveře do předsíně a bytu. Proto žalobkyni nepřipadá správné, že jedni spolumajitelé mají na půdu neomezený přístup a mohou ji tak využívat, jak k uskladnění věcí nebo třeba k věšení prádla, a žalobkyně by měla mít pouze lx za měsíc dohled nad svými věcmi. Pokud jde o přístup do sklepa, žalobkyně je ochotna, pustit žalované do sklepa, kdykoliv budou potřebovat zkontrolovat vodoměr, ale nikoliv k využívání sklepa. Protože mezi účastníky není shoda o užívání společných částí nemovitosti (půdy a dvougaráže), žalobkyně navrhovala, aby soud vyslovil, že žalovaní jsou povinni umožnit žalobkyni, užívání půdy a dvougaráže nemovitosti bez omezení, tím, že ji vydají klíče od těchto prostor a nebudou jí bránit v jejich užívání.

2. Žalovaní nesporovali, že žalobkyně a žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitosti s [adresa], nacházející se v k. ú. [část obce], a zdůraznili, že u předmětné nemovitosti nedošlo prohlášením vlastníků, k jejímu rozdělení na 2 oddělené bytové jednotky, byť fakticky je nemovitost rozdělena na dva byty, kdy byt žalobkyně se nachází v přízemí a byt žalovaných v prvním patře, a takto je i spoluvlastníky fakticky užívána. Z výše uvedeného je zjevné, že oběma stranám, jakožto spoluvlastníkům ideální ½ nemovitosti, reálně svědčí užívací právo k celé nemovitosti, tedy fakticky i k bytu druhé strany. Avšak obě strany, bez jakýchkoliv rozporů, dlouhodobě dodržují výše specifikovanou dohodu, co do otázky užívání a rozdělení bytů. Mezi stranami nicméně dlouhodobě trvá spor, ohledně přístupu do prostor, jež jsou oběma stranami považovány za společné prostory, tedy do prostoru půdy a sklepa. Přístup jak na půdu, tak do sklepa, s ohledem na stavebnětechnické řešení nemovitosti, není možný bez toho, aniž by bylo vstoupeno do prostoru jednoho z bytu. Tedy do sklepa je možný přístup pouze z předsíně žalobkyně, jež je součástí bytu žalobkyně, když žalobkyně přístup do této předsíně zabezpečila zámkem s alarmem a žalovaní tedy nemají do sklepa přístup. Přístup na půdu je zase možný pouze přes předsíň žalovaných, jež je součástí bytu žalovaných, kterou žalovaní zabezpečili také zámkem. S ohledem na to, že v místnosti, v níž se nachází vstup na půdu, se nachází taktéž hodnotný a osobní majetek žalovaných (jako jsou nový plynový kotel, botník, elektrický bojler na ohřev teplé vody, pokojové rostliny a oblečení) není možné nechat tento přístup trvale nezajištěný, aby byl umožněn neustálý průchod žalobkyni na půdu. Žalovaní navrhli žalobkyni dohodu o pravidelném přístupu na půdu, do sklepa (žalovaní nemají volný přístup ke svému hlavnímu uzávěru vody a vodoměru), a to v intervalu jednou měsíčně. Ani v jedné záležitosti se nepodařilo uzavřít dohodu. Vzhledem k této skutečnosti je zjevné, že ze strany žalovaných, není možné zajistit žalobkyni neustálý přístup na půdu (a stejně tak ze strany žalobkyně zajistit neustálý přístup žalovaných do sklepa). Ohledně sporu o užívání garáže, žalovaní zdůrazňují existenci dohody o užívání nemovitosti, uzavřené mezi právními předchůdci stran (dále též jako„ dohoda“), ze které vyplývá výlučné oprávnění žalovaných na užívání garáže. Ze zavedené judikatury Nejvyššího soudu ČR přitom plyne, že dohodou podílových spoluvlastníků jsou spoluvlastníci vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Změna v osobě spoluvlastníků, sama není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008). S ohledem na shora uvedené je zjevné, že práva a povinnosti plynoucí z dohody spoluvlastníků nemovitosti jsou závazné taktéž pro právní nástupce jednotlivých spoluvlastníků. Existenci této dohody potvrdila čestným prohlášením právní předchůdkyně žalobkyně, při uzavírání kupní smlouvy k prodeji podílu na nemovitosti ze strany žalovaných. Je tedy nepochybné, že v souladu s dohodou právních předchůdců obou stran, žalovaným svědčí výlučné právo k užívání předmětné garáže. Nad to, výlučné oprávnění k užívání garáže, bylo součástí kupní ceny, jež žalovaní za pořízení spoluvlastnického podílu na nemovitosti vynaložili. Proto žalovaní navrhují, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Soud má za prokázané, že žalovanou 2), má být s ohledem na chyby v psaní, pouze [celé jméno žalované], narozena [datum], kterou soud předvolával i k prvnímu ústnímu jednání (na den [datum]). Paní [celé jméno žalované], byla žalobkyní správně označena i v petitu žaloby ze dne [datum]. I když, v různých podáních ze strany žalobkyně byla tato osoba na straně žalované 2), označována různě. Nicméně, jak soud zjistil z výpisu z Centrální evidence obyvatel, nesprávně označovaná žalovaná 2), tedy osoba [jméno] [příjmení], s datem narození [datum], neexistuje (viz č.l. 44 spisu). Taktéž z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí (ze dne [datum]), má soud jednoznačně prokázáno, že spoluvlastníkem žalovaných nemovitostí, je nejen [celé jméno žalovaného] (žalovaný 1), ale i [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) a zejména i [celé jméno žalované] (žalovaná 2). Je tedy jednoznačné, že za žalovanou 2), může v řízení vystupovat pouze [celé jméno žalované], nikoliv chybně označená osoba [jméno] [příjmení].

4. Soud jednal při ústním jednání dne [datum], dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, zákona číslo 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), bez přítomnosti žalobkyně, které bylo předvolání k původnímu ústnímu jednání řádně doručeno dne [datum] (do jejích vlastních rukou) a odročení ústního jednání pak dne [datum] (vhozením do její řádně označené poštovní schránky). Pokud v řízení za žalobkyni, vystupoval JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., jako advokát, číslo advokáta [číslo], jak plyne z podané žaloby ze dne [datum], z plné moci ze dne [datum] a z dalších podání za žalobkyni, soud v řízení zjistil, že JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., číslo advokáta [číslo], je vyškrtnut ze seznamu advokátů, a to ke dni [datum], jak plyne z výpisů z České advokátní komory ze dne [datum] (č.l. 55), ze dne [datum] (č.l. 58) a ze dne [datum] (č.l. 78) a zejména, jak vyplývá ze sdělení České advokátní komory ze dne [datum] (č.l. 101). Nelze pak ani uznat za důvodnou, telefonickou omluvu ze dne [datum] (záznam č.l. 77), od této osoby, JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., aby bylo„ zítřejší“ ústní jednání z důvodu jeho nemoci odročeno, navíc omluva nebyla ani řádná (onemocnění nebylo specifikováno ani prokázáno listinným důkazem), nicméně i z této omluvy plyne, že žalobkyně věděla, že dne [datum] je ve věci nařízeno ústní jednání, když k ústnímu jednání byla předvolávána pouze žalobkyně a když omluvu z ústního jednání, pak činil její domnělý právní zástupce. Pokud by JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., namítal, což se doposud nestalo, že v řízení vystupoval jako obecní zmocněnec žalobkyně, toto neplyne z žádného jeho písemného podání, když se v písemných podáních označuje, za advokáta žalobkyně. Žalobkyně, ani JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., ke dni vyhlášení rozsudku nesdělili soudu, že JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., již není advokátem žalobkyně, nesdělili soudu, ani kdo by měl být jeho nástupcem, či zda si žalobkyně zvolila pro řízení jiného zástupce. S ohledem na shora uvedené, soud advokáta, JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., k ústnímu jednání na [datum], nepředvolával.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parcelního čísla 881 (zahrada) a pozemku parcelního čísla 880 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba, dům [adresa], a to vše v katastrálním území Horní Počernice, obec Praha, zapsaných na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ Nemovitosti“), žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na Nemovitostech a žalovaní jsou vlastníkem spoluvlastnického podílu, každý o velikosti id. ¼, na Nemovitostech. Mezi účastníky bylo nesporné, že půdu a dvougaráž (v žalovaných nemovitostech) využívají, bez omezení, pouze žalovaní. Mezi účastníky bylo nesporné, že sklep (v žalovaných nemovitostech) využívá, bez omezení, pouze žalobkyně.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda je žalobkyně oprávněna užívat, bez omezení, půdu a dvougaráž (v žalovaných nemovitostech).

7. Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalovaných, dále z výpisu z katastru nemovitostí (ze dne [datum]), má soud prokázáno, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parcelního čísla [anonymizováno] (zahrada) a pozemku parcelního [anonymizována dvě slova] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba, dům [adresa], a to vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Nemovitosti“), žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na Nemovitostech a žalovaní jsou vlastníkem spoluvlastnického podílu, každý o velikosti id. ¼, na Nemovitostech. Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalovaných, má soud prokázáno, že půdu a dvougaráž (v žalovaných nemovitostech) využívají, bez omezení, pouze žalovaní. Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalovaných, má soud prokázáno, že sklep (v žalovaných nemovitostech) využívá, bez omezení, pouze žalobkyně.

8. Tvrzením žalobkyně a z protokolu ze dne 29. 5. 2019, který byl sepsán na jednání mezi [celé jméno žalovaného], tedy žalovaným 1) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], manželem paní [celé jméno žalobkyně], má soud prokázáno, že jeho předmětem bylo užívání společné nemovité věci, když k dohodě mezi účastníky jednání nedošlo. [jméno] [příjmení] byly předloženy dohody o společném užívání nemovitostí, uzavřených mezi právními předchůdci účastníky, pan [příjmení] však uvedl, že se jimi necítí být vázán. Soud má tak prokázáno, že žalobkyně, jako manželka pana [příjmení], by měla znát dohody o užívání společné nemovitosti, uzavřené s právními předchůdci účastníků.

9. Tvrzením žalovaných a z Dohody o užívání společné nemovitostí, [číslo] pozemků [číslo] ulice [ulice], [obec a číslo] - [část obce], sepsané předchozími spolumajiteli [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení], má soud prokázáno, že bylo přesně vymezeno společné užívání nemovitostí. Kdy od [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně) koupila spoluvlastnický podíl [celé jméno žalobkyně], a podíl manželů [příjmení] (právních předchůdců žalovaných) byl prodán panu [celé jméno žalovaného] a paní [celé jméno žalované]. Spolumajitelé, [jméno] [příjmení], a [jméno] a [příjmení] [příjmení] uvedli, že veranda se schody je užívána společně, jako vstup do domu. [anonymizováno]. [příjmení] užívá byt v přízemí domu a [příjmení] užívají byt v prvním patře. Opravy v bytě si hradí každý uživatel sám, jiné opravy a údržbu po dohodě obou stran. Na základě ústní dohody jsou společně užívány společné prostory schodiště, půdy a sklepa. Pozemek je rozdělen a zakreslen na jednoduchém plánku, který vlastní obě strany, společná je i část před domem. Předzahrádka a část podél domu vlevo, dále pozemek pod domem a verandou se schody. [anonymizováno]. [příjmení] užívá část zahrady vlevo za domem, [anonymizováno] a [anonymizováno]. [příjmení] část zahrady vpravo od domu. Pozemky jsou výše jmenovanými užívány podle tohoto rozdělení, včetně budov na nich stojící. Na pozemku užívaném [anonymizováno]. [příjmení] je společná studna a jímka s vodárnou, ke kterým mají přístup všichni majitelé. Společné platby za dům jsou zajišťovány tedy následujícím způsobem, kdy pojistku domu, odpovědnost řeší [anonymizováno]. [příjmení], daň domovní zajišťuje [anonymizováno]. [příjmení]. Tvrzením žalovaných a z čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení] ze [datum], má soud prokázáno, že [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně) výslovně uvedla, že se jako spoluvlastnice nemovitosti nepodílela finančně na stavbě garáže a tudíž, si nebude činit žádný nárok na užívání. Neboť v době, kdy byla spolumajitelkou nemovitostí [číslo] [obec a číslo] - [část obce], [ulice] ulice, uzavřela dohodu se spolumajiteli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V té době budoval [anonymizováno]. [příjmení] dílnu a garáž na pozemku uvedené nemovitosti. Když viděla rozsah a náročnost stavby, nabídla jim písemné prohlášení, že vzhledem k tomu, že se na stavbě nepodílí ani finančně ani pracovně, nebude si činit nárok na její užívání. Manželé [příjmení] souhlasili a své prohlášení jim předala písemně. Soud má tak prokázáno, že z dohody právních předchůdců účastníků (spis č.l. 72) a zejména i z čestného prohlášení o užívání (spis č.l. 73), vyplývá právo žalovaných na výlučné užívání dvougaráže, které v minulosti svědčilo pouze [jméno] a [jméno] [příjmení].

10. Tvrzením žalovaných a z předložených fotografií žalovanými, má soud prokázáno, jak společná nemovitost účastníků skutečně vypadá. Na fotografii (č. l. 83), jsou vidět schody na půdu po otevření dveří, tyto dveře se nezamykají, neboť jsou uvnitř bytu žalovaných. Na fotografii (č.l. 84) je uprostřed vidět schodiště, kterým se vstupuje do bytu žalovaných. Napravo se vchází nebo při pohledu na fotografii nalevo, se vchází do bytu k žalovaným. Úplně v levé části jsou strmé schody na půdu. Napravo je pak vidět záběr na jediné WC v bytě žalovaných. Na fotografii (č.l. 85) se jedná o kotelnu, nalevo pak ještě WC, které je po otevření dveří vlevo, při vstupu po schodech do bytu žalovaných. Na fotografii (č.l. 86) je pohled na WC, při otevření dveří vlevo a při vyjití schodů do bytu žalovaných. Na fotografii (č.l. 87) se po otevření dveří vlevo, kde se nachází kotelna (technická místnost) k bytu žalovaných. Na fotografii (č.l. 88) je schodiště, které vede do bytu žalovaných, nalevo se nachází kotelna a jediné WC, napravo je pak vchod do bytu žalovaných. Na fotografii (č.l. 89) je prostor uvnitř verandy, kdy veranda je společným prostorem žalobkyně i žalovaných. Napravo jsou dveře do bytu žalobkyně, nalevo jsou pak dveře do bytu žalovaných. Úplně zcela vlevo je pak pouze okno a po otevření dveří žalovaných, vede schodiště do prvého patra k žalovaným. Na fotografii (č.l. 90) je pohled na dům ze zahrady, kde je zde přístup na verandu, která je zastřešená, uvnitř verandy je pak vchod do bytu žalobkyně i žalovaných. Jedná se o jediný vchod do domu dle tvrzení žalovaných. Na půdorysu (na č.l. 91) je zachyceno 1. patro rodinného domu [adresa], půdorys byl vyhotoven v březnu 2010, [právnická osoba]. Z půdorysu je patrné, kde je veranda, kterou se vstupuje do domu. Dále schody, které vedou do bytu žalovaných, žlutě je pak označeno v levé části po otevření dveří, WC a technická místnost. Pod označením [číslo] jsou strmé schody na půdu a dále po vystoupání schodů do prvého patra, jsou napravo dveře na půdu. Po otevření dveří, je vstup do bytu žalovaných. Tvrzením žalovaných a z předložených fotografií žalovanými, spolu s půdorysem 1. patra, má soud prokázáno, že stavebně-technické řešení společné nemovitosti, neumožňuje neomezený vstup žalobkyně do společného prostoru půdy, neboť přístup je umožněn pouze přes část bytu žalovaných.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky žalovaných nemovitostí, žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na Nemovitostech a žalovaní jsou vlastníkem spoluvlastnického podílu, každý o velikosti id. ¼, na Nemovitostech. [příjmení] a dvougaráž (v žalovaných nemovitostech) využívají, bez omezení, pouze žalovaní. Sklep (v žalovaných nemovitostech) využívá, bez omezení, pouze žalobkyně. Stavebně-technické řešení společné nemovitosti, neumožňuje neomezený vstup žalobkyně do společného prostoru půdy. Žalovaní, mají výlučné právo na užívání dvougaráže, které v minulosti svědčilo pouze [jméno] a [jméno] [příjmení] (právním předchůdcům žalovaných).

12. Soud věc po právní stránce posoudil, zejména dle § 1121 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen o.z.), každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu, když dle § 1123 o.z., spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají. [ulice] nemovitost účastníků sice nebyla rozdělena na samostatné bytové jednotky, ale mezi účastníky panuje dohoda o užívání bytu v přízemí, svědčící pouze žalobkyni, a o užívání bytu v prvním patře, svědčící pouze žalovaným. Mezi účastníky však nepanuje shoda, o užívání půdy a dvougaráže (také o užívání sklepa, ten však není předmětem sporu), k rozhodnutí o jejich užívání je nutné respektovat dříve uzavřené dohody právních předchůdců účastníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008).

13. Soud v řízení vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008, týkající se vázanosti dohodou spoluvlastníků o užívání společné věci po změně spoluvlastníka. Kdy dohodou podílových spoluvlastníků jsou spoluvlastníci vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je například, existence objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Avšak změna v osobě spoluvlastníků, sama není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci, jak správně namítali i žalovaní.

14. Soud na základě shora uvedených skutkových tvrzení, po provedeném dokazování a na základě shora uvedených zákonných ustanovení, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto jí v plném rozsahu zamítl. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky žalovaných nemovitostí, žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na Nemovitostech a žalovaní jsou vlastníkem spoluvlastnického podílu, každý o velikosti id. ¼, na Nemovitostech. V řízení bylo nesporné, že půdu a dvougaráž (v žalovaných nemovitostech) využívají, bez omezení, pouze žalovaní, a dále, že sklep (v žalovaných nemovitostech) využívá, bez omezení, pouze žalobkyně. Předmětem sporu však byla pouze půda a dvougaráž. V řízení bylo prokázáno, že spoluvlastníci (žalobkyně a žalovaní) se sami nedohodli na užívání spoluvlastnictví (půdy a dvougaráže), proto o návrhu žalobkyně rozhodl v tomto řízení, soud. V řízení bylo prokázáno (zejména z předložených fotografií žalovanými, spolu s půdorysem 1. patra), že přístup na půdu je možný jen po odemčení dveří od bytu žalovaných, ke kterému vede dlouhé schodiště z přízemí, když na konci schodiště se vlevo nachází jediné funkční WC a kotelna žalovaných, a když napravo se nachází další dveře pro vstup na půdu. Tvrzením žalovaných a z předložených fotografií žalovanými, spolu s půdorysem 1. patra, žalovaní v řízení prokázali, že stavebně-technické řešení společné nemovitosti, neumožňuje neomezený vstup žalobkyně do společného prostoru půdy, neboť přístup na půdu, je možný pouze přes část bytu žalovaných, který je logicky v nepřítomnosti žalovaných uzamčen. Je jednoznačné, že půda je společným prostorem žalobkyně i žalovaných, o tom není mezi účastníky sporu. [jméno] žalobkyně pak v žalobě potvrdila, že používá půdu, k uskladnění věcí, a není tak logicky pravdou, že by jí nebylo umožněno užívání společné věci, půdy. Avšak s ohledem na petit žaloby, nelze připustit, aby žalobkyně měla neomezený přístup na půdu, když jediná cesta na půdu vede, pouze přes schodiště vedoucí k bytu žalovaných, na jehož konci je vlevo i jediné funkční WC žalovaných. S ohledem i na dříve uzavřené dohody právních předchůdců účastníků, je mezi účastníky nesporné, že pouze žalobkyně užívá byt v přízemí, a že byt v 1. patře užívají pouze žalovaní, je tudíž nutné respektovat právo na soukromí žalovaných, kteří chtějí užívat své jediné WC v jakoukoliv denní dobu (například jen v nočním prádle), a nelze připustit, aby do výlučného prostoru žalovaných (schodiště vedoucího k jejich bytu) měla neomezený přístup žalobkyně, neboť právo na lidskou důstojnost, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, plyne například i z článku 10 odst 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaní v řízení dále prokázali, zejména písemnou dohodou právních předchůdců účastníků a zejména i z čestného prohlášení o užívání ze dne [datum], že žalovaní mají právo na výlučné užívání dvougaráže, které v minulosti svědčilo pouze [jméno] a [jméno] [příjmení], tedy právním zástupcům žalovaných (více viz odstavec 9 rozhodnutí). Když v prohlášení [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně), ze dne [datum], paní [příjmení] výslovně uvádí, že se nepodílela na stavbě dvougaráže ani finančně ani pracovně a nebude si tak činit nárok na její užívání. Tím, že tedy její podíl byl prodán, tento podíl nabyla žalobkyně. Žalobkyně pak vstupuje, tedy nejen do vlastnických práv, ale i do těchto dříve uzavřených dohod. Žalobkyně netvrdila, že by tato dohoda byla někdy vypovězena. Žalobkyně netvrdila, že by byla uzavřena nějaká jiná dohoda. Žalobkyně proto zejména neprokázala uzavření konkrétní dohody, která by hovořila v její prospěch. Žalobkyně, pokud by byla přítomna při prvním ústním jednání ve věci, mohla by případně žalobu omezit na konkrétní užívání půdy, pouze v určitých dnech v daném měsíci, či další podrobnosti. Nicméně neúčastí na jednání, ji soud nemohl vyzvat, dle § 118a odst 1 a 3 o.s.ř.. Soud se domnívá, že na tomto místě, by byla vhodná především dohoda účastníků, která přesně stanoví, kdy je oprávněna žalobkyně užívat společný prostor, půdu, a současně by dohoda měla obsahovat, kdy jsou naopak žalovaní oprávněni, používat společný sklep. Žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní (když žalobkyně nepředložila v řízení žádný listinný důkaz a žádný jiný důkaz ani nenavrhla). Naopak žalovaní, skutkovými tvrzeními a listinnými důkazy prokázali, že právo užívání dvougaráže svědčí pouze žalovaným, a dále žalovaní prokázali, že není možné, s ohledem na stavebně-technické řešení nemovitosti, neomezené užívání společné půdy žalobkyní. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, proto jim soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalovaných, dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) za 2 úkony právní služby pro každého ze žalovaných (převzetí zastoupení a účast na ústním jednání dne [datum]), která by činila dle § 9 odst. 1) vyhlášky částku ve výši 6.000 Kč (2 úkony x 1.500 Kč x 2 žalovaní), ale je nutné ji snížit o 20 % dle § 12 odst 4 vyhlášky (20% z 6.000 Kč činící 1.200 Kč), tedy oprávněná odměna advokáta žalovaných za tyto 2 úkony činí výši 4.800 Kč (6.000 – 1.200). Dále soud přiznal žalovaným, dle § 11 vyhlášky za 3 úkony právní služby pro žalovaného 1), a to (za vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum]), která dle § 9 odst. 1) vyhlášky činí částku ve výši 4.500 Kč (3 úkony x 1.500 Kč). Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalovaných za 7 úkonů právní služby, dle § 13 odst. 3 vyhlášky v celkové výši 2.100 Kč (7 úkonů x 300 Kč). Soud přiznal náhradu 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaných, dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když 21% DPH z částky 11.400 Kč, která činí 2.394 Kč, neboť právní zástupkyně žalovaných je jejím plátcem. Soud nepřiznal odměnu za první poradu s klientem u žalovaných, když termín porady není nikterak specifikován, ani prokazován. Soud nepřiznal odměnu za jednání s protistranou ze dne [datum], když právní zastoupení žalovaného 1) bylo převzato až dne [datum] a když právní zastoupení žalované 2) bylo převzato až dne [datum]. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne [datum] žalované 2), když právní zastoupení žalované 2) bylo převzato až dne [datum]. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření žalovaného ze dne [datum], když takové vyjádření není založeno ve spise. S ohledem na shora uvedené, soud žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 13.794 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

16. Soud, dle § 160 o.s.ř., rozhodl, aby žalobkyně uhradila náklady řízení žalovaným, ve 3 denní běžné lhůtě od právní moci rozhodnutí.