52 C 255/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce, 281 67, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, v současné době bytem Adresa žalovaného, zastoupen obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně, narozenou Datum narození zmočněnkyně, bytem Adresa zmočněnkyně, o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé, týkající se Jméno žalovaného, narozeného Datum narození žalovaného, mění tak, že se vyživovací povinnost žalobce (otce) k žalovanému (synovi), stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro adresa, č.j. spisová značka, ze dne datum, ve výši částka měsíčně, ke dni datum, z r u š u j e.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro adresa dne datum domáhal rozhodnutí soudu, kterým by byla zrušena povinnost žalobce, vyživovat žalovaného, zletilého syna Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného soudu pro adresa, č.j. spisová značka (ze dne datum) na výši částka měsíčně, splatné vždy k 15. dni v měsíci. Žalobce navrhoval vyživovací povinnost zrušit ode dne datum, když k tomuto datu žalovaný ukončil své studium na Střední Anonymizováno škole s maturitou. Žalobce předpokládá, že žalovaný nastupuje do zaměstnání k adresa. Proto žalobce navrhoval zrušení vyživovací povinnosti žalobce, k žalovanému synovi, a to ke dni datum.

2. Žalovaný s podanou žalobou souhlasil, neboť datum složil maturitní zkoušku v náhradním termínu, byl studentem Anonymizováno, adresa, od datum do datum a dále již nestuduje. Dne datum žalovaný uvedl, že veškeré výživné bylo ze strany žalobce hrazeno, výlučně po dobu studia žalovaného. Poslední výživné bylo uhrazeno ve výši částka, což představovalo polovinu stanoveného výživného, k datu datum. Od této doby již k úhradě výživného nedochází. Žalovaný tedy navrhoval, aby vyživovací povinnost jeho otce, k němu (žalovanému) byla ke dni datum, zrušena.

3. Z tvrzení žalobce i žalovaného, z výpisu z Centrální evidence obyvatel a především z rozsudku Obvodního soudu pro adresa, č.j. spisová značka ze dne datum) ve věci výživy žalovaného Jméno žalovaného, má soud prokázáno, že naposledy byla žalobci (Jméno žalobce) uložena povinnost hradit zvýšené výživné, vůči tehdy nezletilému synovi, Jméno žalovaného, na výši částka měsíčně a tento rozsudek o výživě žalovaného, nabyl právní moci dne datum. Tvrzením žalobce i žalovaného, má soud prokázáno, že otec hradil výživné na žalovaného syna, ve výši částka měsíčně, a to každý měsíc, až ke dni složení maturitní zkoušky, žalovaným (do datum), když poslední měsíc (za září Anonymizováno) uhradil výživné ve výši částka. Tvrzením žalobce i žalovaného, a dále z potvrzení o studiu ze dne datum, má soud prokázáno, že žalovaný byl studentem právnická osoba. (Anonymizováno), se sídlem adresa, naposledy ve školním roce 2022/2023, tedy do datum, když ukončil studium složením maturitní zkoušky v náhradním termínu, dne datum. Dle vyjádření žalovaného, soud zjistil, že žalovaný má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou, v oboru Anonymizováno. Žalovaný pak v průběhu celého řízení souhlasil, aby byla vyživovací povinnost otce, zrušena ke dni datum.

4. Na základě shora provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav. Vyživovací povinnost otce (žalobce) k tehdy nezletilému synovi (žalovanému) byla naposledy stanovena na částku částka měsíčně, a to od září Anonymizováno. Žalovaný již není studentem střední školy od datum, neboť žalovaný dne datum složil maturitní zkoušku, v náhradním termínu. Otec prokázal, že hradil výživné na žalovaného syna, vždy ve výši částka měsíčně, naposledy ke dni datum ve výši částka. Žalovaný souhlasil, aby byla vyživovací povinnost otce, zrušena ke dni datum.

5. V posuzovaném případě je předmětem tohoto řízení vyživovací povinnost otce ke zletilému synovi, dle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb.. Dle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o.z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

6. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na skutková zjištění, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť především na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, odůvodňující nové rozhodnutí, kterým je zrušení vyživovací povinnosti otce, pro již zletilého jméno FO. Soud se domnívá, že předpokladem trvání vyživovací povinnosti rodiče je neschopnost dítěte se samo život. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost, nebo-li neschopnost sám se živit. Jak vyplývá z ustanovení § 911 o.z., zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe postarat. Vyživovací povinnost je tu omezena pravidlem dobrých mravů. Neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (nebo jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb, jak konstatoval např. i Ústavní soud, nález sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne 21. 4. 2011. Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové, nebo-li, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. V tomto řízení bylo prokázáno, a to nejen shodnými skutkovými tvrzeními, že žalovaný v době podání návrhu již nestudoval, když datum složil maturitní zkoušku v náhradním termínu, dle potvrzení o studiu byl studentem střední školy od datum do datum, a je tak již schopen sám se živit. Otec v řízení prokázal, že hradil výživné na žalovaného syna, vždy ve výši částka měsíčně, naposledy ke dni datum ve výši částka, žalobce tak v době vydání tohoto rozhodnutí, neměl dluh na výživném, pro svého zletilého syna jméno FO. Jen na okraj soud uvádí, že dle ust. 923 odst. 2 o.z., a simili, dojde-li ke zrušení výživného za minulou dobu pro dítě, spotřebované výživné se nevrací. Proto soud na základě shora uvedeného žalobě vyhověl a rozhodl, že vyživovací povinnost otce ke zletilému synovi se ke dni datum zrušuje, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přidat. Úspěšným v této věci byl sice zcela žalobce, ačkoliv žalovaný s podanou žalobou souhlasil v plném rozsahu. Toto řízení je však i osvobozeno od soudních poplatků a žalobci tak nevznikly žádné náklady za soudní poplatek. Žalobce ve svém závěrečném návrhu ze dne datum, ani náhradu nákladů řízení nežádal. Soud proto s ohledem na blízké rodinné vztahy (otec a syn), a také s ohledem na to, že žalobce ve svém závěrečném návrhu konkrétní náklady řízení ani nepožadoval, dle § 150 o.s.ř. a žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9.