52 C 276/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně (Praha 6), proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného (Praha 9), o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi,

I. Rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ve výroku A. o věci samé, týkající se , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalovaného, , mění tak, že se „vyživovací povinnost žalobkyně, , Jméno žalobkyně, (matky) k žalovanému , jméno FO, (synovi), stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , na výši , částka, měsíčně, s účinností od , datum, “, se zrušuje, od , datum, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro , adresa, dne , datum, (později postoupenou k Obvodnímu soudu pro , adresa, ) domáhala rozhodnutí soudu, kterým by byla zrušena povinnost žalobkyně, vyživovat žalovaného, zletilého syna , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalovaného, soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, , (ze dne , datum, ) na výši , částka, měsíčně, splatné vždy k 15. dni v měsíci předem. Žalobkyně navrhovala vyživovací povinnost zrušit od června 2024, neboť syn již ukončil studium (ke dni podání žaloby pracoval brigádně v Albertu), je již zletilý. Dále uvedla, že syn se odstěhoval od otce, k matce. Vzhledem k příjmu syna je přesvědčena, že je již schopen, sám se živit. Proto žalobkyně navrhovala zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému synovi, a to od , datum, .

2. Žalovaný při ústním jednání dne , datum, , s podanou žalobou souhlasil, neboť od září 2024 je již zaměstnán v pracovním poměru, v práci u matky, kde pracuje jako administrativní pracovník, s příjmem , částka, měsíčně hrubého. Žalovaný potvrdil, že již nestuduje. Dále potvrdil, že přes týden bydlí u matky a o víkendech bydlí u otce, do obou domácností přispívá na bydlení, otci , částka, měsíčně a matce , právnická osoba, Kč měsíčně. Žalovaný i v závěru řízení navrhoval, aby vyživovací povinnost jeho matky, k němu (žalovanému) byla ode dne , datum, zrušena.

3. Z tvrzení žalobkyně i žalovaného, z výpisu z Integrovaného systému základních registrů (ISZR) a především z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , , spisová značka, , (ze dne , datum, ), ve věci výchovy a výživy žalovaného , jméno FO, (a také jeho sestry Elizabeth), má soud prokázáno, že naposledy byla žalobkyni (, Jméno žalobkyně, ) uložena povinnost hradit výživné, vůči tehdy nezletilému synovi, , jméno FO, , ve výši , částka, měsíčně. Tvrzením žalobkyně i žalovaného, a z Čestného prohlášení ze dne , datum, , má soud prokázáno, že žalovaný bydlí přes týden u matky a o víkendech u otce, u obou rodičů přispívá na chod domácnosti, otci , částka, měsíčně a matce , právnická osoba, Kč měsíčně. Tvrzením žalobkyně i žalovaného, má soud prokázáno, že žalovaný byl studentem , právnická osoba, a gastronomie v , adresa, , obor pekař, naposledy ve školním roce 2023/2024, a to do , datum, , kdy předčasně ukončil své studium. Žalovaný tak má ukončené základní vzdělání. Tvrzením žalobkyně i žalovaného, z potvrzení zaměstnavatele žalovaného a z jeho pracovní smlouvy, má soud prokázáno, že žalovaný je od září 2024 zaměstnán ve společností , právnická osoba, holding, a.s., kde základ jeho příjmu činil za období od září 2024 do prosince 2024, částku ve výši , částka, měsíčně čistého. Pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou, od , datum, do , datum, , a před tím byl žalovaný evidován na Úřadu práce, a to od , datum, . Tvrzením žalobkyně, z potvrzení zaměstnavatele a z potvrzení SIPO od ledna 2024 do prosince 2024, má soud prokázáno, že žalobkyně pravidelně každý měsíc hradila , částka, za elektřinu, poplatek ČRo , částka, , poplatek ČT , částka, , nájemné , částka, a pojistné , částka, . Příjem žalobkyně činil za období od ledna 2024 do června 2024 výši , částka, měsíčně čistého a za období od července 2024 do prosince 2024 výši , částka, čistého. Žalovaný pak v průběhu celého řízení souhlasil, aby byla vyživovací povinnost matky, zrušena ode dne , datum, .

4. Na základě shora provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav. Vyživovací povinnost matky (žalobkyně) k tehdy nezletilému synovi (žalovanému) byla naposledy stanovena na částku , částka, měsíčně, a to v listopadu 2018 (tedy více jak před 6 lety). Žalovaný již nestuduje, když v dubnu 2024 předčasně ukončil studium na střední škole, a žalovaný je od září 2024 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, holding, a.s., s příjmem , částka, čistého měsíčně. Žalovaný bydlí střídavě u matky a otce a současně oběma přispívá na chod domácnosti. Žalovaný souhlasil, aby byla vyživovací povinnost matky, zrušena ode dne , datum, .

5. V posuzovaném případě je předmětem tohoto řízení vyživovací povinnost otce ke zletilému synovi, dle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb.. Dle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o.z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

6. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na skutková zjištění, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť především na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, odůvodňující nové rozhodnutí, kterým je zrušení vyživovací povinnosti matky, pro již zletilého syna , jméno FO, . Soud se domnívá, že předpokladem trvání vyživovací povinnosti rodiče je neschopnost dítěte se samo život. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost, nebo-li neschopnost sám se živit. Jak vyplývá z ustanovení § 911 o.z., zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe postarat. Vyživovací povinnost je tu omezena pravidlem dobrých mravů. Neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (nebo jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb, jak konstatoval např. i Ústavní soud, nález sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne , datum, . Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové, nebo-li, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. V tomto řízení bylo prokázáno, a to nejen shodnými skutkovými tvrzeními, že žalovaný v době podání návrhu již nestudoval, v současné době má zaměstnání od září 2024 a nemá v úmyslu již dále studovat, tudíž žalovaný je tak od června 2024 (kdy byl veden na Úřadu práce) a zejména od září 2024 (a dále i později v době rozhodování soudu), schopen sám živit. Žalovaný v řízení netvrdil, že by matka měla ke dni rozhodování soudu, dluh na jeho výživném. Jen na okraj soud uvádí, že dle ust. § 923 odst. 2 o.z., a simili, dojde-li ke zrušení výživného za minulou dobu pro dítě, spotřebované výživné se nevrací, a pokud by žalobkyně případně výživné požadovala zpět, je nutné pak i zohlednit, zda bylo toto zaplacené výživné, ve výši , částka, měsíčně, již spotřebováno. Proto soud na základě shora uvedeného žalobě vyhověl a rozhodl, že vyživovací povinnost matky ke zletilému synovi se ode dne , datum, zrušuje, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšným v této věci byla sice zcela žalobkyně, ačkoliv žalovaný s podanou žalobou souhlasil v plném rozsahu. Toto řízení je však i osvobozeno od soudních poplatků a žalobci tak nevznikly žádné náklady za soudní poplatek. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu ze dne , datum, , ani náhradu nákladů řízení nežádala, a v řízení nebyla zastoupena právním zástupcem. Soud proto s ohledem na blízké rodinné vztahy (matka a syn), a také s ohledem na to, že žalobkyně ve svém závěrečném návrhu konkrétní náklady řízení ani nepožadovala, náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.