52 C 360/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Mgr. Anonymizováno Anonymizováno , advokátem, sídlem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno 00 Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , bytem Adresa žalované zastoupené Jméno Zástupce , advokátem, se sídlem U Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 26.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 2024-01-11 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr v původní výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve Smlouvě dále zavázala k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl. 2 Smlouvy v kapitalizované výši , částka, , nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.svycarskapujcka.cz.. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši , částka, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, . V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná podala dne , datum, proti vydanému platebnímu rozkazu odpor a namítala, že již před podáním žaloby (dne , datum, ) uhradila žalobkyni částku ve výši , částka, . Dále žalovaná namítala, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť ze strany žalobkyně nebyla dostatečně posuzována úvěruschopnost žalované. , právnická osoba, žalovaná namítala absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (dle § 588 o.z.), neboť v rozporu s dobrými mravy, byl se žalovanou v postavení spotřebitele, sjednán značně vysoký úrok 1% denně (tedy 365% ročně), a dále i nepřiměřeně vysoké RPSN ve výši 2355 %. Žalovaná navrhovala, aby soud žalobu částečně zamítl a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni, pouze částku , částka, , z titulu bezdůvodného obohacení.

3. K prvému jednání, které soud ve věci nařídil na den , datum, , se žalobkyně a její právní zástupce, ačkoliv byli řádně předvoláni v souladu s ustanovením § 51 o.s.ř. (dále jen o.s.ř.) nedostavili a ani nepožádali z „důležitého“ důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně, podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez dalšího.

4. Provedeným dokazováním, tvrzením žalobkyně, dále zejména z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva (kterou soud níže označil za neplatnou), na základě, které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měla žalovaná splatit do , datum, , spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši , částka, . Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 1% denně a RPSN na úvěr byla sjednána ve výši 2355 %. Nesporným skutkovým tvrzením účastníků a z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , má soud prokázáno, že žalobkyně dne , datum, zaslala žalované částku ve výši , částka, . Tvrzením žalované a z transakční historie v únoru 2024, má soud prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši , částka, , a to dne , datum, . Žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , ani na základě emailu ze dne , datum, , svůj dluh do dnešního dne v plné výši neuhradila (tvrzení žalobkyně, předžalobní výzva, podací lístek, email z , datum, ).

5. Na základě provedeného dokazování a na základě skutkových tvrzení žalobkyně, má soud prokázán následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou, byla dne , datum, uzavřena neplatná úvěrová smlouva, jejímž předmětem byla finanční částka , částka, , v úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1% denně a RPSN na úvěr byla sjednána ve výši 2355 %. Žalobkyně dne , datum, zaslala žalované částku ve výši , částka, . Žalovaná uhradila žalobkyni před podáním žaloby částku , částka, . Žalovaná do dnešního dne nezaplatila žalobkyni dlužnou jistinu ve výši , částka, .

6. Soud v řízení vycházel, zejména z právního názoru v rozsudku Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , kde odvolací soud, v řízení shodné žalobkyně, uvedl, že „pokud byl v souzené věci sjednán úrok 81,68 %, jedná se prakticky o desetinásobek. V souladu s výše citovanou judikaturou, je tak závěr soudu I. stupně, že ujednání o úrocích z úvěru se příčí dobrým mravům ve smyslu dle § 580 odst. 1 o.z., tedy se jedná o neplatné ujednání dle § 588 o.z. .Odvolací soud poznamenává, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, tedy jí musí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úrokovou sazbou. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně o moderaci výše úroku z úvěru dle § 577 o.z.. Správný je tak závěr, že úvěrová smlouva je neplatná dle § 588 o.z. ve spojení s § 576 a 577 o.z., arg. a contrario, absolutně a jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku tak nemá žalobkyně právo ani na další žalobou uplatněné nároky z titulu sjednaného úroku z úvěru, poplatku, ani smluvních pokut. Soud I. stupně posoudil nárok správně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z.

7. Soud v řízení vycházel dále zejména, i z právního názoru v rozsudku Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , kde odvolací soud, v řízení shodné žalobkyně, uvedl, že „vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 95,89 % ročně) přesahovala téměř čtyřnásobně dokonce nejvyšší uváděné úrokové sazby v systému časových řad ARAD zveřejňované Českou národní bankou, jde o překročení tak podstatné, že jde o ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a 588 o. z. absolutně neplatné. Odvolací soud, a konkrétně i senát 22 Co, se k této otázce v typově podobných případech, které se týkaly také žalobkyně, již vyslovoval (viz rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, 99, jakož i např. z poslední doby rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), a to ve prospěch neplatnosti smlouvy jako celku. Odvolací soud dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není a dále odvolací soud uvedl, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky sporu je z uvedených důvodů absolutně neplatná jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o. z..“8. Soud dále v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , [AN 3/2007 s. 87], tzv. „lichvářské úroky“. „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Žalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 TrZ), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, však tato hlediska nemohou být významná. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce „spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá „zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce „lichvářské“ úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 ObčZ neplatné.

9. Soud v řízení vycházel z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 523/07 [SR 12/2009 s. 464]. Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy – v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku z prodlení – musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. , adresa, smluvní volnosti je v daném případě modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení; jejich použití je možné a zákonné, jejich výše však nemůže být bezbřehá. Pokud bývá v judikatuře zdůrazňováno, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. Částka odpovídající úroku 182 % ročně je již očividně za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitne v prodlení se včasným a řádným vrácením dluhu. I zde je však nutno dbát na zásadu přiměřenosti, která je jedním ze stěžejních principů ústavního soudnictví, dodržovaným v demokratických právních státech, chápaným nikoliv pouze formálně, ale zejména materiálně (materiální právní stát).

10. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, , spisová značka, ze dne , datum, , [C 12130], který ve svém rozhodnutí zmiňoval i nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07, podle kterého za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní podstatě a smyslu smluvního úroku z prodlení, je situace, v níž je dlužník povinen zaplatit věřiteli za prodlení částku, která odpovídá úroku 182 % ročně, se vztahuje jak na úroky jako cenu peněz, tak i na úroky z prodlení. Soud prvního stupně - jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku - sice uvedený nález Ústavního soudu nepominul, nicméně jej nesprávně vyložil (a proto k němu nepřihlédl), pokud se domníval, že se vztahuje pouze na úroky jako cenu peněz a nikoli na úroky z prodlení. Odvolací soud, jak již bylo zmíněno výše, k judikatuře Ústavního soudu v této otázce vůbec nepřihlédl. Právní názor Ústavního soudu vyjádřený v cit. nálezu je významný v tom, že považuje judikatorní praxi soudů při zvažování vlivu konkrétních okolností pro závěr o rozporu právního úkonu (jímž je ujednání o smluvním úroku z prodlení) s dobrými mravy za správnou, ovšem pouze potud, pokud samotná výše (sazba) smluvních úroků z prodlení nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. Přitom v dané věci dospívá k závěru, že úrok z prodlení představující 182 % ročně (ze základu dlužné částky) překračuje hranici, kterou lze z hlediska podstaty a smyslu úroku z prodlení považovat za adekvátní. Tímto způsobem však odvolací soud při poměřování předmětného právního úkonu korektivem dobrých mravů nepostupoval.

11. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, [R 104/2012 civ.]. Při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák., nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci a nepostačí jen srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou zákonnou.

12. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , , spisová značka, , ze dne , datum, . V případě, že ujednání úvěrové smlouvy o výši smluvního úroku je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, náleží úvěrujícímu obvyklý úrok, přičemž při stanovení výše obvyklého úroku lze vycházet z databáze České národní banky (z časových řad ARAD).

13. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, , spisová značka, -II. ze dne , datum, . V ustanovení § 1972 o. z. (obdobně též v ustanovení § 1964 o. z.) je stanovena možnost věřitele dovolat se neúčinnosti ujednání o úrocích z prodlení odchylujícího se od zákona tak, že se zřetelem ke všem okolnostem a podmínkám případu zhoršuje jeho postavení, aniž je pro takovou odchylku spravedlivý důvod, a namísto neúčinného ujednání použít zákonná ustanovení, případně nahradit neúčinné ujednání v zájmu spravedlivého uspořádání rozhodnutím soudu. Tato úprava tedy dopadá i na případy, kdy byl bez spravedlivého důvodu sjednán úrok z prodlení výrazně nižší než je sazba stanovená nařízením vlády. V případě ujednání excesivně vysokého úroku z prodlení však občanský zákoník obdobnou zvláštní úpravu, jež by upravovala ochranu dlužníka - podnikatele (srov. § 420 a § 421 o. z.), neobsahuje. Jak již bylo uvedeno v R 104/2012, Nejvyšší soud má za to, že tento závěr obstojí i s přihlédnutím k názoru vyjádřenému v nálezech Ústavního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 728/10, v nichž Ústavní soud dovodil neústavnost ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, který podle něj byl „očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní“. I v těchto nálezech totiž Ústavní soud uvedený závěr učinil na podkladě konkrétních okolností daných věcí. Ostatně v později vydaném usnesení ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1169/13, Ústavní soud s ohledem na konkrétní okolnosti tam projednávané věci neposoudil jako protiústavní ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,6 % denně z dlužné částky sjednané ve smlouvě kupní mezi podnikateli a uvedl, že shora citované nálezy vycházely ze zcela rozdílné situace. Též v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 3194/18, v němž se Ústavní soud v případě spotřebitelské půjčky vyjadřoval k posuzování výše úroků z prodlení přiznaných exekučním titulem v exekučním řízení a dospěl k závěru, že úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné, výslovně uvedl, že se v tomto nálezu nevyjadřuje k případům, kdy se k placení úroků z prodlení v obdobné výši zavázal podnikatel nebo kdy je výkon rozhodnutí na zaplacení takových úroků z prodlení uložen podnikateli, a též k případům, v nichž by oprávněný prokázal, že mu byla způsobena škoda odpovídající sjednané výši úroků a že by tato škoda měla být hrazena z přiznaných úroků z prodlení. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že sjednaná výše úroku z prodlení není zcela zjevně nepřiměřená, nezakládá zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků a není v rozporu s funkcemi tohoto institutu. Tento svůj závěr však založil pouze na posouzení postavení účastnic jako podnikatelek a obsahu smluvních podmínek a dohodnutých sankcí. Nezabýval se dalšími rozhodnými okolnostmi výše zmíněnými (například výší hrozící škody, rizikovostí transakce, okolnostmi sjednávání apod.), z nichž bylo možné dovodit, zda je v poměrech projednávané věci sjednaná výše úroku z prodlení 0,5 % denně z dlužné částky ještě výší odůvodnitelnou plněním jeho sankčně-motivační a kompenzační funkce, či zda již šlo o úrok z prodlení, jehož výše byla jeho podstatě a smyslu zcela neadekvátní. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné, a proto nesprávné.

14. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, jako bezdůvodné obohacení, v souladu s § 2991 zákona z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o.z.), účinného od , datum, , tedy kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaná přijala od žalobkyně, na svůj účet částku , částka, , žalovaná však žalobkyni vrátila pouze částku , částka, a dále žalovaná již žalobkyni ničeho neuhradila, došlo tak k protiprávnímu užívání cizí hodnoty, a proto se žalovaná bez spravedlivého důvodu, na úkor žalobkyně obohatila. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Normy občanského práva, jsou podle výslovné úpravy § 1 odst. 2 o.z., zásadně normami dispozitivního charakteru. Jen tak je totiž subjektům občanskoprávních vztahů umožněno, aby si v souladu s uplatňujícím se principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence smlouvou svobodně uspořádat občanskoprávní vztahy a jejich obsah, tj. souhrn vzájemných subjektivních občanských práv a povinností, odchylně od občanského zákoníku. Tak mohou subjekty občanskoprávních vztahů nejlépe realizovat vlastní osobní a hospodářské představy a záměry v souladu s jejich individuálními zájmy a potřebami, neboli realizovat je po svém. Což znamená, že v prvé řadě je rozhodující to, co si smluvní subjekty dohodly. Tato smluvní svoboda má však své meze a nemůže se dostat, pod sankcí absolutní neplatnosti, do rozporu se zákonem (§ 580 odst.1 o.z.). Aby se právní úkon příčil dobrým mravům ve smyslu § 547 o.z., musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. , adresa, mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu k žalobě na vrácení zaplaceného nájemného ze strany nájemce, v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Ustanovení § 547 o.z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními (vztahujícími se nejen k žalovanému, nýbrž i k žalobci) a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod C 2084 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Dle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 523/07 (obdobně pak i rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, ), porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní.

16. Spotřebitel je chráněn i proti nepřiměřeně vysoké výpůjční sazbě úroku, výše úroku je sice dána dohodou stran úvěrové smlouvy, avšak nikoliv bez omezení. Ochranu (spotřebitele) poskytuje ustanovení § 1796 o.z., podle kterého: „Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“ Uvedené ustanovení téměř kopíruje s vymezením lichvy, obsaženém v trestním zákoníku. Ohledně zneužití stavu tísně, ve které se spotřebitel nachází, a díky které dochází k uzavření i zjevně nevýhodných úvěrových smluv, lze vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který ve svém odůvodnění uvedl: Pro závěr, zda poškozený jednal v tísni, kterou pak pachatel trestného činu lichvy zneužil, není podstatné, zda se do tísně poškozený dostal vlastním přičiněním, nebo vlivem okolností nezávislých na jeho vůli. Pokud poškozený mohl hrozícímu stavu tísně předejít například uhrazením splatných pohledávek z jiných finančních zdrojů a neučinil tak a do stavu tísně se nakonec reálně dostal, nevylučuje to trestní odpovědnost pachatele (lichváře). Podstatné je, aby pachatel, vědom si tísnivé situace poškozeného, jí zneužil a poskytl mu řešení např. ve formě krátkodobého úvěru nebo půjčky, za něž si nechá smluvně slíbit takové plnění, které je co do povahy a výše v hrubém nepoměru s jím poskytnutým plněním.

17. S ohledem na skutková tvrzení ze strany žalobkyně, po provedeném dokazování, dále s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení, a také s ohledem na četná rozhodnutí vyšších soudů, zejména rozhodnutí Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a rozhodnutí Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , soud shledal žalobu za nedůvodnou. Soud v řízení vycházel i ze systému časových řad ARAD, přístupného na stránkách České národní banky, a. s., www.cnb.cz, údajů týkajících se úrokových sazeb bank, popř. dalších měnových finančních institucí (MFI)ARAD, v roce 2024. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná úvěrová smlouva dne , datum, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, . Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 1% denně, tedy 365 % ročně, a dále byla sjednána RPSN ve výši 2355 %. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu , spisová značka, , soud zohlednil i výši zákonného úroku z prodlení ke dni poskytnutí úvěru, která činila 14,75 % ročně. Smluvní úrok není sice zákonem ani vyhláškou stanoven, avšak musí splňovat přiměřenost, s ohledem na okolnost případu. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je v Česku od , datum, ze zákona povinen uvádět u své nabídky i RPSN (roční procentní sazba nákladů). Když RPSN udává procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru. Pokud poskytovatel tuto povinnost nesplní, je jím poskytnutý úvěr automaticky úročen \o "Repo sazba" repo sazbou \o "Česká národní banka" ČNB (což je zpravidla pro zákazníka výrazně výhodnější). Obdobnou povinnost mají i poskytovatelé v ostatních zemích \o "Evropská unie" EU, vyplývá ze \o "Směrnice Evropské unie" směrnice 98/7/ES. Jak uvedla i žalovaná, podle statistických údajů ČNB, dostupných v systému ARAD, sestava 1144, vyplývá, že průměrná roční úroková sazba v lednu 2024 (v měsíci, kdy byl úvěr poskytnut), i pro ty produkty s typicky nejvyššími úroky jako jsou kontokorenty a kreditní karty, byla 15,57 – 25,65 % ročně. , právnická osoba, jak uvedla i žalovaná, průměrná sazba RPSN u úvěrů na spotřebu podle statistických údajů ČNB, dostupných v systému ARAD, sestava 1193, dosahovala v lednu 2024 výše 9,68 %. A tedy zde sjednaná úroková sazba ve výši 365 % ročně, představuje 14,24 násobek nejvyšší průměrné roční úrokové sazby za leden 2024, přičemž RPSN ve výši 2355 % pak představuje 243,29 násobek nejvyšší průměrné sazby RPSN za leden 2024. A současně, pokud zákonný úrok z prodlení ke dni poskytnutí úvěru činil 14,75 % ročně, pak sjednaná roční sazba (u RPSN) přesahovala více jak stopadesátdevětkrát (159 krát). Požadovaný úrok podstatně přesahoval úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud s ohledem na rozhodnutí vyšších soudů, shledal úroky sjednané v úvěrové smlouvě za úroky požadované v rozporu s dobrými mravy (v nepřiměřené výši 365 % ročně), dle § 580 odst 1 o.z., § 588 o.z.. Také z důvodu nepřiměřeně vysoké RPSN v úvěrové smlouvě, ve výši 2355 % p.a., soud shledal projednávaný případ v rozporu s dobrými mravy, dle § 580 odst 1 o.z., § 588 o.z.. Soud tak po provedeném dokazování a při posouzení okolností daného sporu, shledal úvěrovou smlouvu ze dne , datum, , za absolutně neplatnou. Po provedeném dokazování, bylo v řízení prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni dne , datum, (před podáním žaloby ze dne , datum, ) na jistinu částku ve výši , částka, . Žalobkyně však v řízení požadovala jistinu v plné výši , částka, (bez ohledu na platbu žalované) a dále žalobkyně s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, neoprávněně požadovala i kapitalizovaný úrok (1% denně) ve výši , částka, . S ohledem na shora uvedené (absolutní neplatnost úvěrové smlouvy), je soud oprávněn žalobkyni přiznat pouze bezdůvodné obohacení, představující neuhrazenou jistinu ze strany žalované ve výši , částka, (20.000 – 6.000). Proto soud žalobu nejprve zamítl pro nedůvodnou částku , částka, (jistina ve výši , částka, + úrok , částka, ) s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

18. S ohledem na shora uvedené (absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a platbu žalované ve výši , částka, , viz odstavec 17), soud žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení, představující neuhrazenou jistinu ze strany žalované ve výši , částka, (20.000 – 6.000) s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

19. Nezaplacením žalovaného dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala následující den do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny dluhu též zákonné úroky z prodlení, dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Soud v řízení zjistil, že žalobkyně poprvé a prokazatelně vyzývala žalovanou k úhradě žalovaného dluhu, zejména předžalobní výzvou ze dne , datum, , kterou odesílala dne , datum, (jak vyplývá z podacího lístku), tudíž nejpozději dne , datum, se žalovaná mohla dozvědět, že žalobkyně požaduje úhradu dlužného dluhu. Neboť splatnost poskytnuté částky , částka, nejpozději do , datum, , byla sjednána na základě neplatné smlouvy, tudíž soud nemohl bezdůvodné obohacení přiznat již ode dne , datum, , když k tomuto datu nebyla žalovaná prokazatelně vyzývána žalobkyní k úhradě bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne , datum, z přiznané částky , částka, , jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

20. S ohledem na shora uvedené (příslušenství, viz odstavec 19), soud zamítl žalobkyni nárok na nedůvodné příslušenství, představující zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně měla ve věci větší úspěch (pro částku , částka, , viz výrok II.) a neúspěch pro částku , částka, (viz výrok I.), a soud proto žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni náleží odměna za soudní poplatek v celkové výši , částka, , dle z.č. 549/1991 Sb., ke dni podání žaloby. Tato odměna se skládá ze 4 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši , částka, ve výši , částka, (3x , částka, ), dle § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), a to za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu ze dne , datum, a podání žaloby ze dne , datum, . Dále 3 režijní paušály ve výši , částka, (3x , částka, pro rok 2024) dle § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb.. Soud přiznal žalobkyni i 21 % DPH ve výši , částka, (21 % z částky , částka, ), neboť právní zástupkyně žalobkyně je jejím plátcem. Soud by žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Žalobkyně však byla úspěšná jen v části výroku II., pro částku , částka, , což představuje úspěch 54 % z původní žalované částky. Žalobkyně byla neúspěšná pro částku , částka, , což činí 46 % z původní žalované částky. Od úspěchu soud odečetl neúspěch a žalobkyni lze přiznat 8 % z plné náhrady nákladů řízení, což činí výši , částka, (před zaokrouhlením , částka, ), kterou jí soud přiznal, ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.