52 C 451/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ulice a číslo , PSČ , obec a číslo zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátkou ulice a číslo , PSČ , obec a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované Davidočova číslo , PSČ , obec a číslo , o zaplacení 43.355,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.057,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.921 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.298 Kč od [datum] do [datum], úrok 54,2 % p.a. z částky 29.653,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.034,40 Kč a úrok 8,25% p.a. z částky 29.653,07 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73.526 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28.298 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.298 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k rukám její právní zástupkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve výši 2.451 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35.219 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úroky ve výši 54,2 % ročně, dále se smluvní pokutou ve výši 8.136,04 Kč. To vše z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 30.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet ve 36 měsíčních splátkách vždy ve výši 1.702 Kč, mezi účastníky byl sjednán také úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 54,2 % p.a.. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a z důvodu prodlení žalovaného u splátky [číslo] (prodlení o délce 65 dnů) tak došlo k zesplatnění celého úvěrového dluhu, ke dni [datum]. Žalovaná částka pak, ve výši 33.621,39 Kč představuje novou jistinu, částka 998 Kč smluvní pokutu dle článku 6.1 smlouvy, částka 8.134,04 Kč představuje smluvní pokutu dle článku 6.5 smlouvy (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 33.621,39 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]). Žalovaný neuhradil žalovanou částku ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K prvému jednání, které soud ve věci nařídil na den [datum], se žalovaný, ačkoliv byl řádně předvolán v souladu s ustanovením § 51 o.s.ř. (dále jen o.s.ř.) nedostavil a ani nepožádal z„ důležitého“ důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného, podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez dalšího.

4. Po provedeném dokazování, z nesporného tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména z„ úvěrové“ smlouvy ze dne [datum] [číslo] z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], ze splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] z podpisu na dálku, z Dodatku [číslo] smlouvy [číslo] z hodnocení klienta, z předsmluvního formuláře, z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, z informací pro klienta, nemá soud prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným, byla uzavřena platná úvěrová smlouva, neboť v uzavřené smlouvě byly sjednány úroky v rozporu s dobrými mravy (ve výši 54,2 % ročně, RPSN pak ve výši 66,04% ročně). Z tvrzení žalobkyně a z potvrzení banky, [anonymizováno], má soud prokázáno, že žalobkyně (z účtu číslo [bankovní účet]), zaslala dne [datum], na účet žalovaného (účet označený ve smlouvě) částku 30.000 Kč, na jeho účet [číslo] [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. Z tvrzení žalobkyně a z karty klienta, má soud prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni jen první splátku ve výši 1.702 Kč, a to dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně, z výzvy ze dne [datum], z výzvy ze dne [datum], z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalobkyně prokazatelně vyzývala k úhradě žalovaného dluhu, a zásilka s výzvou byla odeslána dne [datum]. Tvrzením žalobkyně, má pak soud prokázáno, že žalovaný do dnešního dne, žalovanou částku, a ani oprávněnou částku ve výši 28.298 Kč, žalobkyni zpět nevrátil.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku 30.000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 1.702 Kč, a to dne [datum]. Žalovanou částku, ani oprávněně požadovanou částku ve výši 28.298 Kč, již žalovaný do dnešního dne, žalobkyni nevrátil, i když mu byla předžalobní výzva poprvé doručena dne [datum].

6. Soud v řízení vycházel z právního názoru v rozsudku Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. 19 Co 102/2022-61 ze dne 27. 4. 2022, kde odvolací soud, v řízení shodné žalobkyně, uvedl, že„ pokud byl v souzené věci sjednán úrok 81,68 %, jedná se prakticky o desetinásobek. V souladu s výše citovanou judikaturou, je tak závěr soudu I. stupně, že ujednání o úrocích z úvěru se příčí dobrým mravům ve smyslu dle § 580 odst. 1 o.z., tedy se jedná o neplatné ujednání dle § 588 o.z. Odvolací soud poznamenává, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, tedy jí musí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úrokovou sazbou. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně o moderaci výše úroku z úvěru dle § 577 o.z.. Správný je tak závěr, že úvěrová smlouva je neplatná dle § 588 o.z. ve spojení s § 576 a 577 o.z., arg. a contrario, absolutně a jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku tak nemá žalobkyně právo ani na další žalobou uplatněné nároky z titulu sjednaného úroku z úvěru, poplatku, ani smluvních pokut. Soud I. stupně posoudil nárok správně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z.

7. Soud v řízení vycházel dále i z právního názoru v rozsudku Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. 22 Co 61/2022-40 ze dne 26. 4. 2022 kde odvolací soud, v řízení shodné žalobkyně, uvedl, že„ vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 95,89 % ročně) přesahovala téměř čtyřnásobně dokonce nejvyšší uváděné úrokové sazby v systému časových řad [příjmení] zveřejňované Českou národní bankou, jde o překročení tak podstatné, že jde o ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a 588 o. z. absolutně neplatné. Odvolací soud, a konkrétně i senát 22 Co, se k této otázce v typově podobných případech, které se týkaly také žalobkyně, již vyslovoval (viz rozsudek ze dne 24. října 2019, č. j. 22 Co 197/2019, jakož i např. z poslední doby rozsudek ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 62 Co 320/2021-57), a to ve prospěch neplatnosti smlouvy jako celku. Odvolací soud dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není a dále odvolací soud uvedl, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky sporu je z uvedených důvodů absolutně neplatná jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o. z.“ 8. Zjištěný skutkový stav, soud právně posoudil jako bezdůvodné obohacení, v souladu s § 2991 zákona z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o.z.), účinného od 1. 1. 2014, tedy kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný přijal od žalobkyně, na svůj účet částku 30.000 Kč, žalovaný však žalobkyni vrátil pouze částku 1.702 Kč a dále žalovaný již žalobkyni ničeho neuhradil, došlo tak k protiprávnímu užívání cizí hodnoty, a proto se žalovaný bez spravedlivého důvodu, na úkor žalobkyně obohatil.

9. Soud při vyslovení předběžného právního názoru, ale i v závěru řízení postupoval, dle shora specifikovaného právního názoru Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. 19 Co 102/2022-61 ze dne 27. 4. 2022 a dle právního názoru Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. 22 Co 61/2022-40 ze dne 26. 4. 2022 (viz odstavec 6 + 7), ve spojení s § 13 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), kdy je důvodné očekávat, že v jiných právních sporech, který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, rozhodne soud stejně. Soud s ohledem na rozhodnutí vyšších soudů, shledal úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, s ohledem na úroky požadované v rozporu s dobrými mravy (v nepřiměřené výši 54,2% ročně), a proto soud tento právní spor posuzoval, jako bezdůvodné obohacení, když lze v řízení přiznat jen neuhrazenou jistinu ze strany žalovaného, zde ve výši 28.298 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení od prokazatelného doručení výzvy k úhradě. Dle systému časových řad [příjmení], přístupného na stránkách [právnická osoba], [webová adresa], údajů týkajících se úrokových sazeb bank, popř. dalších měnových finančních institucí (MFI) [příjmení], v roce [rok] se tak ve vztahu k domácnostem úrok z úvěru MFI na spotřebu pohyboval celkově mezi 7,44 až 8,15; u fixace nad 1 rok do 5 let včetně (v posuzované věci byl řešen úvěr na 36 měsíců, čili 3 roky) 6,75 až 8,19; u kontokorentů a revolvingových úvěrů 11,99 až 12,54; u kontokorentů 14,66 až 15,25; u kreditních karet 18,01 až 18,87 a u úročeného úvěru u kreditních karet 23,91 až 24,04.

10. Soud na základě shora uvedených skutkových tvrzení žalobkyně, po provedeném dokazování a na základě shora uvedených zákonných ustanovení, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, jen v části vydání bezdůvodného obohacení ve výši 28.298 Kč. Soud se v tomto řízení neztotožnil s původním právním názorem žalobkyně, tedy, že by žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, když předmětná smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná, z důvodu nepřiměřeně vysokých úroků, požadovaných v rozporu s dobrými mravy. Neboť dohodnutá výše úroků (ve výši 54,2 % ročně) přesahovala šestinásobně uváděné úrokové sazby v systému časových řad [příjmení], zveřejňované Českou národní bankou (dle tabulky ve výši 8,19 % ročně u fixace do 5 let), jde o ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tedy o ujednání, dle ustanovení § 580 a 588 o. z. absolutně neplatné. Soud dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o.z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není (jak bylo již judikováno rozhodnutími vyšších soudů). Je jednoznačné, že žalobkyně, i když jako profesionál na trhu poskytuje nebankovní úvěry, staví své podnikání na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Je nutné, aby postup soudu byl i preventivní, proto snížení úroku, dle § 577 o. z., by znamenala v tomto případě, že by žalobkyně nebyla nikterak motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Tudíž smlouva o úvěru, uzavřená mezi účastníky sporu, je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy (na smluvní pokutu, či nepřiměřeně vysoké úroky), ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.. Žalobkyně, však v řízení prokázala (z tvrzení žalobkyně a z potvrzení banky), že žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému částku 30.000 Kč. Současně žalobkyně prokázala, že žalovaný uhradil žalobkyni jen částku 1.702 Kč. Žalovaný však v řízení neprokázal, že by žalobkyni, do dnešního dne zbývající oprávněnou částku ve výši 28.298 Kč již vrátil ([číslo] – 1.702 Kč), i když mu byla doručena předžalobní výzva, a také zdejší žaloba. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že shora popsaným jednáním se žalovaný, jako osoba, vlastnící práva a povinnosti k bankovnímu účtu, kam byla finanční částka poukázána, na úkor věřitele, ve smyslu § 2991 o.z., bez spravedlivého důvodu obohatil. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku ve výši 28.298 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

11. Ve zbývající výši, ve které měl být žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15.057,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.921 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.298 Kč od [datum] do [datum], úrok 54,2 % p.a. z částky 29.653,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.034,40 Kč a úrok 8,25% p.a. z částky 29.653,07 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73.526 Kč, soud žalobu zamítl (viz výrok I. tohoto rozhodnutí). Pokud žalobkyně požadovala zaplatit žalovanou částku ve výši 43.355 Kč (správně 43.355,04 Kč, jak vyplývá ze žalovaného petitu) a soud ve výroku II. žalobkyni přiznal jen částku 28.298 Kč, rozdíl mezi nimi činí výši 6.921 Kč, představující neoprávněně požadovanou výši žalované částky ([číslo] – [číslo] 6.921 Kč), kterou soud ve výroku I. tohoto rozhodnutí zamítl. Z této celé neoprávněné částky 6.921 Kč soud zamítl i celý původně požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 6.921 Kč od [datum] do zaplacení. Pokud soud v odstavci 11) přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne [datum], pak soud zamítl neoprávněně požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky ve výši 28.298 Kč, za období od [datum] do [datum]. Soud také zamítl neoprávněně požadované úroky„ úrok 54,2 % p.a. z částky 29.653,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.034,40 Kč a úrok 8,25% p.a. z částky 29.653,07 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73.526 Kč“, které způsobily neplatnost smlouvy o úvěru (viz odstavec 6 + 7 + 10 tohoto rozhodnutí).

12. Nezaplacením žalovaného dluhu do dne splatnosti (do [datum], tedy doručením předžalobní výzvy žalovanému) se žalovaný dostal následující den do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny dluhu též zákonné úroky z prodlení, dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, tedy od [datum]. Soud v řízení zjistil, že žalobkyně prokazatelně vyzývala žalovaného k úhradě žalovaného dluhu, zejména předžalobní výzvou, kterou odesílala dne [datum] (jak vyplývá z podacího archu na [obec] poště), a v souladu s § 573 o.z., soud posoudil dobu dojití předžalobní výzvy, 3tí pracovní den ode dne odeslání, tedy dne [datum]. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení do [datum] z přiznané částky 28.298 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, by tak soud mohl v případě plného úspěchu přiznat náhradu nákladů řízení v celkové výši 8.169,60 Kč. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 2.168 Kč, odměnou právního zástupce žalobce dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhlášky“) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) z tarifní hodnoty 43.355 Kč, která činí dle § 14b odst. 1, písm. c, bod 3) 1.500 Kč (3 x 500 Kč), dále 1 úkon pr. služby za účast na ústním jednání dne [datum] ve výši 2.860 Kč, dle § 7 vyhlášky. Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby, dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a za účast na ústním jednání dne [datum] ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.041,60 Kč (21 % z 4.960 Kč), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Soud rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, jelikož se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (úvěrová smlouva), v němž hodnota sporu nepřesáhla 50.000 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná jen v části výroku II., pro částku 28.298 Kč, což představuje úspěch 65 % z původní žalované částky. Žalobkyně byla neúspěšná pro částku 15.057,04 Kč, což činí 35 % z původní žalované částky. Od úspěchu soud odečetl neúspěch a žalobkyni lze přiznat 30 % z plné náhrady nákladů řízení, což činí výši 2.451 Kč (před zaokrouhlením 2.450,88 Kč), kterou jí soud přiznal, ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.