52 C 46/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. o věci samé, týkající se , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , mění tak, že se vyživovací povinnost žalobkyně (matky) k žalovanému (synovi), stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve výši , částka, měsíčně, ke dni , datum, , zrušuje.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne , datum, (později postoupenou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9) domáhala rozhodnutí soudu, kterým by byla povinnost žalobkyně, vyživovat žalovaného, zletilého syna , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, , (ze dne2. 4. 2019) na výši , částka, měsíčně, splatné vždy k 10. dni v měsíci předem. Žalobkyně navrhovala vyživovací povinnost zrušit od , datum, a při ústním jednání ve věci, byl počátek zrušení vyživovací povinnosti posunut, ke dni , datum, . Syn v červnu , Anonymizováno, dokončil studium, maturitní zkouškou na , Anonymizováno, v , adresa, a od , datum, pracuje ve , právnická osoba, ., v Praze na pozici „, Anonymizováno, “. Vzhledem k příjmu syna je přesvědčena, že je již schopen, sám se živit. Proto žalobkyně navrhovala zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému synovi, a to ke dni , datum, , při ústním jednání pak datum počátku zrušení vyživovací povinnosti posunula od , datum, .

2. Žalovaný v podání ze dne , datum, (doručeném soudu dne , datum, ), s podanou žalobou souhlasil, neboť od srpna 2023 je již zaměstnán v pracovním poměru, , částka, měsíčně hrubého. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně mu naposledy uhradila výživné v lednu 2024 a žalovaný souhlasil, že nebude po žalobkyni nárokovat výživné od února 2024 až do pravomocného rozhodnutí soudu (viz Česné prohlášení ze dne , datum, ). Žalovaný také navrhoval, aby vyživovací povinnost jeho matky, k němu (žalovanému) byla ke dni , datum, zrušena.

3. Z tvrzení žalobkyně i žalovaného, z výpisu z Centrální evidence obyvatel a především z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , , spisová značka, , (ze dne , datum, ), ve věci výchovy a výživy žalovaného , jméno FO, (a také jeho sestry , Anonymizováno, ), má soud prokázáno, že naposledy byla žalobkyni (, Jméno žalobkyně, ) uložena povinnost hradit výživné, vůči tehdy nezletilému synovi, , Jméno žalovaného, , na výši , částka, měsíčně. Tvrzením žalobkyně i žalovaného, z Čestného prohlášení ze dne , datum, , má soud prokázáno, že matka hradila výživné na žalovaného syna, ve výši , částka, měsíčně, a to každý měsíc, zejména od podání návrhu, tedy od , datum, až do ledna , Anonymizováno, , když žalobkyně i žalovaný při ústním jednání potvrdili, že bylo uhrazeno výživné až do měsíce ledna, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Tvrzením žalobkyně i žalovaného, má soud prokázáno, že žalovaný byl studentem Střední školy v , adresa, , naposledy ve školním roce 2022/2023, tedy do , datum, , kdy ukončil studium složením maturitní zkoušky. Žalovaný tak má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou. Tvrzením žalobkyně i žalovaného, má soud prokázáno, že žalovaný je od srpna , Anonymizováno, zaměstnán ve společností , právnická osoba, ., kde základ jeho příjmu činí , částka, měsíčně hrubého. Žalovaný pak v průběhu celého řízení souhlasil, aby byla vyživovací povinnost matky, zrušena ode dne , datum, .

4. Na základě shora provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav. Vyživovací povinnost matky (žalobkyně) k tehdy nezletilému synovi (žalovanému) byla naposledy stanovena na částku , částka, měsíčně, a to v dubnu 2019 (tedy více jak před 5 lety). Žalovaný již nestuduje, když v červnu 2023 složil maturitní zkoušku, a žalovaný je od srpna 2023 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., s příjmem , částka, hrubého. Matka prokázala, že hradila výživné na žalovaného syna, vždy ve výši , částka, měsíčně, a to zejména i od podání návrhu ze dne , datum, , tedy v září 2023, říjnu 2023, listopadu 2023, v prosinci 2023 a dále i v lednu 2024. Žalovaný souhlasil, aby byla vyživovací povinnost matky, zrušena ode dne , datum, .

5. V posuzovaném případě je předmětem tohoto řízení vyživovací povinnost otce ke zletilému synovi, dle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb.. Dle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o.z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

6. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na skutková zjištění, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť především na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, odůvodňující nové rozhodnutí, kterým je zrušení vyživovací povinnosti matky, pro již zletilého syna , jméno FO, . Soud se domnívá, že předpokladem trvání vyživovací povinnosti rodiče je neschopnost dítěte se samo život. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost, nebo-li neschopnost sám se živit. Jak vyplývá z ustanovení § 911 o.z., zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe postarat. Vyživovací povinnost je tu omezena pravidlem dobrých mravů. Neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (nebo jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb, jak konstatoval např. i Ústavní soud, nález sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne , datum, . Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové, nebo-li, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. V tomto řízení bylo prokázáno, a to nejen shodnými skutkovými tvrzeními, že žalovaný v době podání návrhu již nestudoval, v současné době má trvalé zaměstnání od srpna 2023 a žalovaný je tak od srpna 2023 (a dále i později v době rozhodování soudu), schopen sám živit. Matka v řízení prokázala, že hradila výživné na žalovaného syna, vždy ve výši , částka, měsíčně, a to i od podání návrhu ze dne , datum, ), tedy v září 2023, říjnu 2023, listopadu 2023, v prosinci 2023 a dále i v lednu 2024. Žalobkyně tak v době vydání tohoto rozhodnutí, neměla dluh na výživném, pro svého zletilého syna , jméno FO, . Jen na okraj soud uvádí, že dle ust. § 923 odst. 2 o.z., a simili, dojde-li ke zrušení výživného za minulou dobu pro dítě, spotřebované výživné se nevrací, a pokud by žalobkyně toto výživné (uhrazené od září 2023 do ledna 2024) požadovala zpět, je nutné pak i zohlednit, zda bylo toto zaplacené výživné, ve výši , částka, měsíčně, již spotřebováno. Nicméně účastníci podepsali Čestné prohlášení, ve kterém se dohodli, že žalobkyně nebude nárokovat vrácení výživného za období od listopadu 2023, prosinec 2023 a leden 2024. Proto soud na základě shora uvedeného žalobě vyhověl a rozhodl, že vyživovací povinnost matky ke zletilému synovi se ode dne , datum, zrušuje, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přidat. Úspěšným v této věci byl sice zcela žalobce, ačkoliv žalovaný s podanou žalobou souhlasil v plném rozsahu. Toto řízení je však i osvobozeno od soudních poplatků a žalobci tak nevznikly žádné náklady za soudní poplatek. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu ze dne , datum, , ani náhradu nákladů řízení nežádala. Soud proto s ohledem na blízké rodinné vztahy (matka a syn), a také s ohledem na to, že žalobkyně ve svém závěrečném návrhu konkrétní náklady řízení ani nepožadovala, dle § 150 o.s.ř. a žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.