60 C 229/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hostašovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 45 149 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 18 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 350 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 26 799 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 166,43 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 18 350 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 45 149 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno 6 slov] [rok] (dále jen„ smlouva“). Neoddělitelnou součástí smlouvy jsou též Smluvní podmínky, kdy souhlas s jejich zněním žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany postupitele posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Tento proces posouzení žalobce podrobně rozvádí v příloze žalobního návrhu a tato příloha je součástí žalobních tvrzení. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“). Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve smlouvě právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek v částce 18 995 Kč (dále„ poplatek“). Poplatek byl ve Smlouvě vypočten jako součet úroku (zápůjční úroková sazba ve výši 39,20 % p.a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, ve smlouvě je úrok stanoven fixní číselnou hodnotou), částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala ve smlouvě právnímu předchůdci žalobce zaplatit (jistina + poplatek) činila 38 995 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku zaplatit v 24 měsíčních splátkách, kdy výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila 1 625 Kč a poslední měsíční splátka činila 1 620 Kč. Žalovaná na pohledávku právního předchůdce žalobce uhradila částku 1 650 Kč (úhrada dne [datum]). Uhrazená platba ve výši 1 650 Kč byla započtena na jistinu 20 000 Kč, která tak byla ponížena na 18 350 Kč. Žalobce využívá svého dispozičního oprávnění a požaduje výše specifikované poplatky pouze ve výši 15 899 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky a v důsledku prodlení žalované s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky. Tato denní smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována ke dni [datum], přičemž žalobce využívá svého dispozičního oprávnění a po žalované požaduje toliko částku ve výši 10 000 Kč. Požadovaná výše smluvní pokuty je v souladu s ust. § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni [datum], kdy žalobce využívá svého dispozičního oprávnění a požaduje toliko částku ve výši 1 166,43 Kč. Dále žalobce požaduje úhradu sankčních poplatků ve výši 900 Kč, přičemž se jedná o poplatky za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobce postoupena mj. pohledávka z titulu předmětné smlouvy. Postupní smlouva nabyla účinnosti datem úplaty ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. K tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku ve výši 46 315,43 Kč, která je složena z jistiny ve výši 18 350 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 899 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 166,43 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Společně s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla žalované dne [datum] odeslána Výzva k okamžitému splacení dluhu. V této výzvě byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku ve výši 46 315,43 Kč uhradila nejpozději do [datum]. V příloze k žalobě žalobce uvedl tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované a vyjádřil se k právní regulaci upravující přezkum úvěruschopnosti, kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, vycházel především z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a tyto komplexně analyzoval. Žalobce zdůraznil, že právního předchůdce žalobce v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí od [obec] národní banky nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem úvěrů, který nepodléhá tak razantní kontrole jako právní předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalované, a to v blíže uvedených bankovních a nebankovních registrech, ostatních registrech a databázích, a rovněž tak ověřil příjem žalované. Žalovaná předložila doklad o rodičovském příspěvku (rozhodnutí o přiznání dávky), ze kterého je patrné, že žalovaná je osobou v domácnosti a její pravidelný měsíční příjem činil 8 100 Kč. Údaje byly ověřeny a zkontrolovány p. [jméno] [příjmení], vázanou zástupkyní právního předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce rovněž vyhodnotil rozhodné výdaje žalované, a to výdaje sdělené a doložené žalovanou a tyto konfrontoval s právními instituty z oblasti sociální politiky (např. životním minimem) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobce odkázal na obsah zákaznické karty žalované a navrhl výslech svědkyně p. [jméno] [příjmení] k otázce ověření relevantních údajů ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobce dále poukázal na výši poskytnutého úvěru v částce 20 000 Kč, kdy se jednalo o úvěr s nízkou nominální hodnotou a tomu musí odpovídat i zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nižší rozsah zkoumání úvěruschopnosti lze tak očekávat u úvěrů s nízkou nominální hodnotou, s krátkou dobou splatnosti a nižším rizikem delikvence.

2. V podání ze dne [datum] žalobce omluvil svou neúčast při jednání dne 3. 10 2023 s tím, že pokud byl soud nemohl vyhovět žalobě k plném rozsahu, žádal o odročení jednání. Zopakoval svůj návrh na výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která by měla být slyšena zejména k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. K jednání dne [datum] se právní zástupce žalobce nedostavil, svou neúčast omluvil (č. l. 35 spisu). Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal v nepřítomnosti právního zástupce žalobce a v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byla uzavřena dne [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná právnímu předchůdci žalobce vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 1 625 Kč (resp. poslední splátka byla ve výši 1 620 Kč), činila 38 995 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 899 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 9 163 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 6 736 Kč. Celková částka pojistného, bylo-li po podpisu smlouvy přistoupeno k volitelnému doplňkovému pojištění, činila za sjednanou dobu pojištění 3 096 Kč. Současně byla ujednána úroková sazba ve výši 39,2 % ročně a RPSN ve výši 86,42 %. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že peněžní prostředky převzala v hotovosti. Dle čl. 6 1. Smluvních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o spotřebitelském úvěru, pro případ prodlení se splátkou bylo stanoveno, že právní předchůdce žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Dle čl. 6 2. a 6.

3. Smluvních podmínek má právní předchůdce žalobce právo na účelně vynaložené náklady, které mu v důsledku zákazníkova prodlení vzniknou, ve formě poplatků za zaslanou upomínku a za zahájení vymáhání dluhu (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy v žádosti o spotřebitelský úvěr /zákaznické kartě/ žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, je svobodná a účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje. Žalovaná dále uvedla, že vyživuje jednu osobu, její celkový čistý příjem je ve výši 8 100 Kč měsíčně, jiné příjmy domácnosti nejsou, své měsíční výdaje odhadla ve výši 5 500 Kč, s tím, že splácí již 1 048 Kč měsíčně. K žádosti předložila žalovaná složenky za měsíce září a říjen 2019 (zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Žalovaná celkem na úvěr uhradila 1 650 Kč, a to platbou ze dne [datum] (výpočet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokuty na č. l. 27 - 28 spisu). Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mj. pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem právního předchůdce žalobce ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána žalobcem k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do [datum] (výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], potvrzení o podání s datem podání [datum], potvrzení o podání ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Právní zástupce žalobce předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě dluhu - předžalobní upomínka ze dne [datum], potvrzení o podání ze dne [datum]).

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že totožný žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 21 447,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobci byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), která se shodnou žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] o spotřebitelském úvěru. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 13 278 Kč, a to vše ve 100 týdenních splátkách po 233 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku celkem uhradila částku 5 900 Kč. Vzhledem k tomu, že své povinnosti splácet neplnila řádně a včas, původní věřitel uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 517,44 Kč a sankční poplatky ve výši 2 800 Kč (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žije v azylovém domě, je svobodná, má základní vzdělání, je na mateřské dovolené, vyživuje jednu osobu a má měsíční příjem ve výši 8 100 Kč [ulice] výdaje odhadla ve výši 3 500 Kč (zákaznická karta ze dne [datum]). Rozsudkem ze dne 21. 2. 2023, č. j. 19 C 328/2022-41, který nabyl právní moci dne [datum], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a co do částky 17 347, 20 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 172,91 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 517,44 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 072, 91 Kč od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku plyne, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, když původní věřitel nedostatečně zjistil poměry žalované, resp. tyto nesprávně zhodnotil (citovaný rozsudek).

8. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když důkazní návrh na slyšení svědkyně [jméno] [příjmení] zamítl (viz bod 22. rozsudku), a dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 45 149 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do [datum] (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2291 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatkem v částce 18 995 Kč v měsíčních splátkách po 1 625 Kč.

10. Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalované splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách.

11. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že obecné soudy by„ měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), kdy veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalované splácet úvěr proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána s kladným výsledkem, a tomu odpovídá též výsledek.

12. Ačkoliv žalobce v žalobě odkázal na podání, které tvořilo přílohu žaloby a ve kterém se obšírně zabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti, jednalo se spíše o podání, kde se žalobce vyjadřoval k posouzení úvěruschopnosti v obecné rovině, a nikoliv konkrétně ve vztahu k osobě žalované. Žalobce ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal ve vztahu k žalované nejen registry dlužníků, resp. databáze, ale též příjmy a výdaje žalované, využil i veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a že si zjistil, že v době uzavření smlouvy o úvěru byla žalovaná svobodná, s jednou vyživovanou osobou, a nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 1 625 Kč splácet. Z provedeného dokazování (karty zákazníka) vyplynulo, že k osobě žalované právní předchůdce žalobce zjistil pouze to, že její měsíční příjem je ve výši 8 100 Kč (předloženy byly dvě složenky), odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 5 500 Kč, žalovaná hradí splátky ve výši 1 048 Kč, je svobodná, má jednu vyživovanou osobu, u bydlení žalované bylo uvedeno -„ nájemník“ (obsah zákaznické karty). Dle názoru soudu však tyto informace k řádnému posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nestačily, a to zejména s ohledem na výši příjmu žalované (8 100 Kč měsíčně), výši měsíčních splátek 1 625 Kč a fakt, že již v době poskytnutí tohoto úvěru žalovanou tížila povinnost k hrazení splátek jiného úvěru, poskytnutého týmž věřitelem (týdenní splátka ve výši 233 Kč - viz bod 7. rozsudku), kdy nijak nebyly doloženy výdaje žalované (např. na zajištění bydlení). Uvedené odhadované měsíční výdaje žalované s jednou vyživovanou osobou v částce 5 500 Kč je třeba navíc vyhodnotit jako podhodnocené, resp. nereálné. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li sice z objektivně doloženého příjmu žalované (zde rozhodnutí o rodičovském příspěvku), avšak z nedoložených výdajů, které jsou v tomto konkrétním případě navíc zjevně značně podhodnocené (náklady na bydlení, na výživu žalované, na výživu a uspokojování dalších potřeb nezletilého dítěte, případně další výdaje jako léky, hygienické potřeby apod.). Je zřejmé, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, skutečnosti týkající se měsíčních výdajů žalované dostatečným způsobem neprověřoval, neboť podrobněji zkoumal pouze příjmy žalované a její výdajovou stránkou se řádně nezabýval. Navíc, s ohledem na shora uvedené příjmy žalované a její tvrzené (a ničím nedoložené) výdaje a existující závazky, byly dány důvodné pochybnosti o její schopnosti řádně a včas poskytnutý úvěr splatit, když při zohlednění výdajů (5 500 Kč) a závazků (sama žalovaná tvrdila splátky 1 048 Kč měsíčně), žalované zbývala měsíčně toliko částka 1 552 Kč a splátka úvěru dle smlouvy ze dne [datum] měla činit 1 625 Kč. Již z údajů poskytnutých samotnou žalovanou tak bylo zřejmé, že zde byly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet (i s ohledem na to, že částka životního minima jednotlivce dle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. činila k datu uzavření smlouvy o úvěru 3 410 Kč měsíčně), když z doloženého příjmu žalované by nezůstala dostatečná finanční rezerva k úhradě sjednaného úvěru, pravidelných měsíčních výdajů i případných výdajů dalších.

13. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, právní předchůdce žalobce nedostatečně zjistil poměry žalované, resp. takto zjištěné poměry nesprávně zhodnotil a nesprávně dovodil, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdce žalobce tak nedostál své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Kdyby totiž právní předchůdce žalobce skutečně porovnával známé nebo od žalované zjištěné (ne pouze tvrzené) informace o jejích příjmech a především výdajích, s veřejně dostupnými informacemi o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, nemohl by dojít k závěru, že žalovaná je schopna splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované nemůže být relativizována výší poskytovaného úvěru (žalobce poukazoval na to, že se jednalo o úvěr s nízkou nominální hodnotou a tomu musí odpovídat i zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy nižší rozsah zkoumání úvěruschopnosti lze tak očekávat o úvěrů s nízkou nominální hodnotou, s krátkou dobou splatnosti), když povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku, navíc závazek z posuzované smlouvy o úvěru (spolu s poplatkem) činil celkem 38 995 Kč a nedá se tak ani hovořit o nízké nominální hodnotě.

14. Věřitel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 101 VSPH 864/2019). K danému soud uvádí, že ZSÚ ve znění do 28. 5. 2022 sice v § 87 odst. 1 věty druhé stanovil, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, Soudní dvůr EU však ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/2018 (OPR- Finance s.r.o. proti GK) shledal, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. K závěru, že nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit má důsledky v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, dospěl rovněž Nejvyšší soud (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

15. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, kdy odporuje § 580 odst. 1 o.z.; a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Nadto soud dále uvádí, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i s ohledem na výši sjednané úrokové sazby.

17. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 39,2 % ročně a RPSN ve výši 86,42 %. V měsíci říjnu 2019, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle databáze ARAD České národní banky nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 8,35 %. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 39,2 % tedy dosahuje téměř pětinásobku (4,7násobku) úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707 /2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze tedy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobce a žalovaná ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 39,2 % a tato výše úroku z úvěru dosahuje téměř pětinásobku nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 580 o.z. ve spojení s § 576 a 577 o.z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (v nichž žalobcem byla rovněž nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 70 Co 74/2021, sp. zn. 35 Co 345/2022 sp. zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle § 13 o. z.

18. Soud tak uzavírá, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou 18 350 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl (20 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (1 650 Kč).

19. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 18 350 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k výzvě k plnění ze dne [datum], kde byla žalovaná vyzvána k úhradě nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení nečinná, nemohl soud zjistit její možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Lhůtu k vrácení bezdůvodného obohacení do [datum], uvedenou ve výzvě k plnění, jež byla žalované odeslána, soud považuje za dostatečně dlouhou, neboť přibližně o rok přesahuje původně sjednanou splatnost poslední splátky. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a § 1880 zák. č. 89/2012 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

20. Ve vztahu k dalším nárokům žalobce, kdy se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 26 799 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 899 Kč, smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč a sankční poplatky ve výši 900 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 166,43 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 18 350 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).

21. Soud dále dodává, že k jednání u soudu dne 3. 10. 2023 se žalobce nedostavil, kdy svou účast omluvil, a požádal o případné odročení, pokud by soud nemohl vyhovět žalobě v plném rozsahu. Žalobci tak nebylo možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., k případnému doplnění tvrzení ve vztahu k platnosti úvěrové smlouvy, ani poučení, že nárok žalobce bude posuzován jako bezdůvodné obohacení (§ 118a odst. 2 o.s.ř.). Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, sp. zn. 26 Cdo 3208/2022). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. Neúčast žalobce, resp. jeho právního zástupce, na jednání jde k jeho tíži. Nadto soud uvádí, že žalobce neuvedl důvod své neúčasti při jednání (např. kolize s jiným jednáním), který by mohl být relevantním důvodem pro jeho odročení.

22. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že zamítl důkazní návrh žalobce na slyšení svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být slyšena k otázce posuzování úvěruschopnosti (obecný mechanismus procesu posouzení úvěruschopnosti žadatele, na základě jakých dokumentů byly příjmy žalované prověřovány, kde smlouva byla uzavřena, jak probíhal výběr splátek, kolikrát navštívila žalovanou - viz č. l. 35 p.v. spisu). Soud tento důkazní návrh vyhodnotil jako nadbytečný, kdy soud nezkoumá obecný mechanismus prověřování, ale zabývá se konkrétní smlouvou a konkrétním způsobem posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele. Dokumenty, které byly ze strany žalované doloženy, jsou zachyceny v Kartě zákazníka. [obec] uzavření smlouvy a výběr splátek je pro posouzení věci nerozhodné.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, avšak vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.