67 C 104/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení: - ve výši 11,75 % ročně z částky 1 500 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, - ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku v souhrnné výši 10 680 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná ve dnech 31. 5. 2022, 3. 6. 2022, 11. 8. 2022, 10. 1. 2023, 3. 4. 2023, 4. 7. 2023 a 19. 9. 2023 cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, a uzavřela tak s ní v každém z těchto dní smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná ani v jednom případě neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl vyhotoven zápis. Žalovaná naplnila zákonné podmínky, na jejichž základě žalobkyni vzniklo právo na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč (s výjimkou jízdy ze dne 31. 5. 2022, v rámci které žalobkyně požaduje pouze přirážku k jízdnému) a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem, avšak žalovaná požadovanou částku na místě nezaplatila. Žalovaná následně ničeho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání EPR), žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná dne 31. 5. 2022, 3. 6. 2022, 11. 8. 2022, 10. 1. 2023, 3. 4. 2023, 4. 7. 2023 a 19. 9. 2023 cestovala dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem hl. m. Prahy a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázala jízdním dokladem (zápisy o provedené přepravní kontrole č. hodnota, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu (předžalobní výzva ze dne 24. 2. 2025, potvrzení o odeslání písemnosti). Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 10 680 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalované do veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobkyní byla mezi ní a žalobkyní uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, § 3 odst. 1 a odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb.), na jejímž základě vzniklo žalované právo, aby ji dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a zároveň jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni stanovené jízdné. Žalovaná však porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě, neprokázala se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b/ zák. č. 266/1994 Sb.), a je tak povinna zaplatit dlužné jízdné, vždy ve výši 30 Kč (§ 2550 o. z., čl.

III. Tarifu PID), a přirážku k jízdnému, v každém případě ve výši 1 500 Kč (§ 2048 o. z., čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). Soud tedy žalobě po provedeném dokazování v plném rozsahu vyhověl a současně s ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.