67 C 105/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 569 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 069 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 169,55 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 238 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, , advokátky, sídlem , Adresa žalobkyně, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení souhrnné částky 19 569 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že jí byla postoupena pohledávka z úvěrové smlouvy č. C 8241/790446, která byla uzavřena dne 16. 6. 2024 mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, IČO03299309, sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut v den jejího uzavření úvěr ve výši 13 500 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 669,55 Kč a se smluvním úrokem ve výši 399,45 Kč do 16. 7. 2024. Dodatkem ze dne 18. 7. 2024 byla prodloužena splatnost úvěru do 17. 8. 2024. Pohledávka za žalovanou vyplývající z úvěrové smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, přesto nebylo uhrazeno ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně nahlédla do přístupných rejstříků a databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a dále při posouzení úvěruschopnosti vycházela z dokladů, které jí žalovaná předložila. Žalovaná na závazek vyplývající z předmětné smlouvy neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání sodu se bez omluvy nedostavila; žalobkyně omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně neúčast při jednání, souhlasila však s tím, aby soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Na podané žalobě trvala. Soud proto postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a důkazu opatřeného soudem ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. soud učinil následující skutková zjištění:

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 6. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 13 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu, dále poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 685,21 Kč a úrok 399,45 Kč, kdy byla sjednána úroková sazba 36 % ročně a RPSN2 393,08 %. Doba splatnosti byla sjednána 30 dnů, tedy žalovaná měla uhradit ve lhůtě 30 dnů částku 17 584,66 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. C 8241/790446 ze dne 16. 6. 2024, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Potvrzení ČSOB, a. s. o poskytnutí úvěru žalované dne 16. 6. 2024). Strany dne 18. 7. 2024 uzavřely dodatek k výše uvedené smlouvě, kterým došlo k prodloužení splatnosti úvěru na dobu 17. 8. 2024 a současně ke stanovení nových parametrů poskytnutého úvěru, kdy žalovaná byla povinna v nové lhůtě splatnosti uhradit částku 17 583,71 Kč (Dodatek ze dne 18. 7. 2024). Pohledávka z předmětné smlouvy a jejího dodatku byla postoupena žalobkyni jednak na základě Rámcové smlouvy, jednak na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svou právní předchůdkyní dne 1. 9. 2025. Pohledávka za žalovanou je evidována v Příloze č. 1 této smlouvy pod č. , hodnota, (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025 a její Příloha č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky žalované právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 10. 9. 2025). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně dne 10. 9. 2025 žalovanou předžalobní výzvou k zaplacení celkové částky 43 679,43 Kč do tří dnů na sdělené číslo účtu. Řádný doklad o odeslání této výzvy soudu předložen nebyl (Předžalobní výzva ze dne 10. 9. 2025. K výzvě soudu sdělila , právnická osoba, ., že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, . Ze zaslaných výpisů z tohoto účtu soud zjistil, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy činil konečný zůstatek na účtu žalované v 9/2024 částku 9 774,11 Kč, v 5/2024 částku 3 154,19 Kč, že žalovaná hradila za podnájem částku 28 501 Kč měsíčně a měla další závazky u nebankovních poskytovatelů půjček/úvěrů: 3 070 Kč, 4 144 Kč, 11 500 Kč, 10 000 Kč).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

6. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud podle druhé věty citovaného ustanovení k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

12. Soud se ve věci primárně zabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Obdobné závěry konstantně zastává i Nejvyšší soud, podle kterého nelze vycházet pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž by poskytovatel úvěru tyto údaje jakkoliv ověřoval. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Z citovaného rozhodnutí též plyne, že odpovědnost za zjištění úplných, přesných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele je na straně věřitele; pokud žadatel blíže nevyčíslí své příjmy a výdaje, nelze tyto údaje nahradit fiktivními údaji zjištěnými ze statistických modelů či využitím interních a externích datových zdrojů.

14. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně měla podle tvrzení žalobkyně lustrovat osobu žalované v rejstřících a databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB; k tomu však nebyly předloženy žádné důkaz. Je třeba též zdůraznit, že lustrace žalované v rejstřících a databázích tvoří pouze jednu část procesu řádného posouzení úvěruschopnosti, a to vedle zjištění a ověření příjmů a výdajů spotřebitele; k tomu však žalobkyně žádná konkrétní tvrzení neuvedla a žádné důkazy nepředložila.

15. Je třeba uvést, že účastníci svou neúčastí při jednání zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. (kdy nedostavení účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro to, aby soud jednání odročil právě za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení, srov. Např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

16. Důkazní břemeno ohledně prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce, v daném případě žalobkyně (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C-449/13; rozsudek Nejvyššího soudu 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22).

18. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem spočívající v řádném ověření úvěruschopnosti. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně v žalobě sdělila, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že na daný úvěr plnila jak k rukám žalobkyně či její právní předchůdkyně, dospěl soud k závěru, že dlužná výše jistiny činí 13 500 Kč. Soud již pro nadbytečnost nezkoumal případný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy s ohledem na sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru, úrokovou sazbu s ohledem na sjednanou dobu splatnosti úvěru.

19. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú., tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná do prodlení s plněním dluhu dosud nedostala, nemá žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, rozsudek Městského soudu v Praze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 260/2025-75).

20. Co do dalších nároků požadovaných žalobkyní soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost ve smyslu § 86 z. s. ú.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch žalobkyně v dané věci. Podle § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 800 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) za situace, kdy právní zástupkyně žalobkyně plátcem DPH není. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupkyně žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem činí náhrada nákladů řízení částku 1 800 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně v této věci ve výši 13,2 % (56,6 % mínus 43,4 %) soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení po zaokrouhlení částku 238 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.). Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 zohlednil kromě samotné pohledávky i její příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (zákonný úrok z prodlení z částky 19 169,55 Kč za dobu od 18. 8. 2024 do 19. 5. 2025 činí 4 270 Kč).

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.