67 C 11/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: žalobkyně, IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: žalovaný, narozený dne datum narození trvale bytem adresa fakticky bytem adresa o zaplacení částky 17 704 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 104 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 570 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 955 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, jméno FO, advokáta, se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Liberci dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 704 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne datum uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu na bankovní účet č. č. účtu poukázala dne datum částku 4 000 Kč a téhož dne i částku 4 000 Kč a následně dne datum částku 2 600 Kč a částku 2 000 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil i službu „Klidné spaní“ za poplatek 220 Kč. Žalovaný jednou požádal o odklad splatnosti úvěru o 30 dní, proto splatnost úvěru nastala dne datum. Na poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Dlužná částka představuje jistinu ve výši 12 600 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 750 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 220 Kč. Dále žalobkyně požadovala v souladu se Sazebníkem a Všeobecnými obchodními podmínkami smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z jistiny, a to pouze za prvních 90 dnů prodlení. Za toto období smluvní pokutu vyčíslila na částku 1 134 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.

2. Usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno vyslovil Okresní soud v Liberci svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. K jednání nařízenému na den datum se ani jeden z účastníků nedostavil. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne datum z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast při jednání neomluvil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Z dokumentu nazvaného „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že poskytovatelem bezúčelového úvěru byla žalobkyně. Úvěr ve výši 12 600 Kč měl být uhrazen v jednorázové splátce k 30. dni ode dne čerpání úvěru společně s poplatkem ve výši 3 410 Kč. Součástí byly i informace ohledně odstoupení od smlouvy, či prodlení s úhradou (Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru). Podle interního přehledu žalobkyně o bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli byly na účet č. č. účtu vyplaceny pod variabilním symbolem var. symbol dne datum částky 4 000 Kč a 4 000 Kč a dne datum částky 2 000 Kč a 2 600 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně Výpis, ze kterého vyplývají kusé a nepodložené informace o měsíčním příjmu žalovaného i o jeho pravidelných výdajích. Ve Výpisu není uvedeno, jakým způsobem byly uvedené informace čerpány a ověřovány a není doplněn ani dalšími podklady, které měly být žalobkyní jako poskytovatelem úvěru ověřovány (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.). Ověřený čistý měsíční příjem žalovaného představuje podle interního dokumentu (nikým autorizovaným) nazvaného „Identifikované příjmy“ částku 49 000 Kč. Dokument však nespecifikuje, z jakých podkladů vychází a jakým způsobem byla tato informace žalobkyní ověřena (Identifikované příjmy). Osobní údaje a informace o trvalém pobytu žalovaného v době uzavření smlouvy doložila žalobkyně kopií občanského průkazu žalovaného (kopie občanského průkazu). Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne datum si strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 600 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal žalobkyni vrátit společně se sjednaným poplatkem ve výši 3 410 Kč a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně. Jednorázová splátka ve výši 16 120 Kč měla být uhrazena nejpozději do datum na účet žalobkyně pod variabilním symbolem var. symbol. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky platné od datum, Sazebník platný od datum). K úhradě dlužné částky ve výši 20 193,22 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 937,60 Kč ve lhůtě tří dnů byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum. Současně byl upozorněn, že pokud nebude úhrada provedena ve stanovené lhůtě, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, kopie podacího lístku ze dne datum).

7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když jiné důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný.

8. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahu, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je důvodný pouze zčásti. Žalobkyně totiž nesplnila svou povinnost danou zákonem, když řádně a s odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení proběhlo pouze formálně, doplněním údajů do příslušného vlastního formuláře bez následného řádného ověření a žalobkyně ani neuvedla a nedoložila, z jakých podkladů a jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného měla prověřovat. Podstatná část žalobkyní předložených důkazů souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalovaného představuje pouhé interní informace a výpisy žalobkyně, které nejsou žádným způsobem autorizovány a ověřeny, nelze jim tedy přiznat důkazní váhu. S ohledem k uvedenému je na místě aplikovat § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je smlouva neplatná, pokud poskytovatel úvěr poskytne v rozporu s § 86 odst. 1 citovaného zákona, tedy pokud dostatečně řádně neposoudí schopnost žalovaného úvěr splácet. Nesplnění této zákonné povinnosti vede k neplatnosti posuzované úvěrové smlouvy a v souladu s § 588 o. z. je smlouva absolutně neplatná. Soud pak k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží z úřední povinnosti. Za dané situace mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, obě strany si proto jsou v souladu s § 2993 o. z. povinny vrátit to, co si a základě neplatné smlouvy plnily.

12. V řízení bylo prokázáno, že ve dnech datum a datum žalobkyně na účet žalovaného poukázala celkem čtyři platby v celkové výši 12 600 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by předmětnou částku, nebo alespoň její část, žalobkyni vrátil. S ohledem na výše uvedené, kdy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobkyně odpovídá vyplacené částce ve výši 12 600 Kč, postupoval soud v souladu s § 2993 o. z. a výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni oč se na její úkor obohatil. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne datum.

13. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na procesní úspěch stran v předmětném sporu. Procesní úspěch žalobkyně byl co do částky 12 600 Kč (ve výši 71,2 %), ve zbylé výši žalobou požadovaného plnění, tedy co do částky 5 104 Kč (ve výši 28,8 %) byla žalobkyně procesně neúspěšná (výrok II.). Žalobkyni tedy náleží poměrná část náhrady nákladů řízení podle úspěchu ve věci, tj. ve výši 42,4 % (úspěch žalobkyně ve výši 71,2 % - úspěch žalované ve výši 28,8 %). Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 252 Kč. Přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně představují přiznané náklady řízení po zaokrouhlení částku 955 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

15. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalovaného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).