67 C 11/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: žalovaný , narozený dne datum narození trvale bytem adresa fakticky bytem adresa o zaplacení částky 17 704 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 104 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 570 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 955 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, , jméno FO, , advokáta, se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Liberci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 704 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu na bankovní účet č. , č. účtu, poukázala dne , datum, částku 4 000 Kč a téhož dne i částku 4 000 Kč a následně dne , datum, částku 2 600 Kč a částku 2 000 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil i službu „Klidné spaní“ za poplatek 220 Kč. Žalovaný jednou požádal o odklad splatnosti úvěru o 30 dní, proto splatnost úvěru nastala dne , datum, . Na poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Dlužná částka představuje jistinu ve výši 12 600 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 750 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 220 Kč. Dále žalobkyně požadovala v souladu se Sazebníkem a Všeobecnými obchodními podmínkami smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z jistiny, a to pouze za prvních 90 dnů prodlení. Za toto období smluvní pokutu vyčíslila na částku 1 134 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, .

2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, vyslovil Okresní soud v Liberci svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. K jednání nařízenému na den , datum, se ani jeden z účastníků nedostavil. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne , datum, z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast při jednání neomluvil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Z dokumentu nazvaného „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že poskytovatelem bezúčelového úvěru byla žalobkyně. Úvěr ve výši 12 600 Kč měl být uhrazen v jednorázové splátce k 30. dni ode dne čerpání úvěru společně s poplatkem ve výši 3 410 Kč. Součástí byly i informace ohledně odstoupení od smlouvy, či prodlení s úhradou (Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru). Podle interního přehledu žalobkyně o bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli byly na účet č. , č. účtu, vyplaceny pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, částky 4 000 Kč a 4 000 Kč a dne , datum, částky 2 000 Kč a 2 600 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně Výpis, ze kterého vyplývají kusé a nepodložené informace o měsíčním příjmu žalovaného i o jeho pravidelných výdajích. Ve Výpisu není uvedeno, jakým způsobem byly uvedené informace čerpány a ověřovány a není doplněn ani dalšími podklady, které měly být žalobkyní jako poskytovatelem úvěru ověřovány (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .). Ověřený čistý měsíční příjem žalovaného představuje podle interního dokumentu (nikým autorizovaným) nazvaného „Identifikované příjmy“ částku 49 000 Kč. Dokument však nespecifikuje, z jakých podkladů vychází a jakým způsobem byla tato informace žalobkyní ověřena (Identifikované příjmy). Osobní údaje a informace o trvalém pobytu žalovaného v době uzavření smlouvy doložila žalobkyně kopií občanského průkazu žalovaného (kopie občanského průkazu). Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, si strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 600 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal žalobkyni vrátit společně se sjednaným poplatkem ve výši 3 410 Kč a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně. Jednorázová splátka ve výši 16 120 Kč měla být uhrazena nejpozději do , datum, na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, , Všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, , Sazebník platný od , datum, ). K úhradě dlužné částky ve výši 20 193,22 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 937,60 Kč ve lhůtě tří dnů byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne , datum, . Současně byl upozorněn, že pokud nebude úhrada provedena ve stanovené lhůtě, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).

7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když jiné důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný.

8. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahu, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je důvodný pouze zčásti. Žalobkyně totiž nesplnila svou povinnost danou zákonem, když řádně a s odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení proběhlo pouze formálně, doplněním údajů do příslušného vlastního formuláře bez následného řádného ověření a žalobkyně ani neuvedla a nedoložila, z jakých podkladů a jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného měla prověřovat. Podstatná část žalobkyní předložených důkazů souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalovaného představuje pouhé interní informace a výpisy žalobkyně, které nejsou žádným způsobem autorizovány a ověřeny, nelze jim tedy přiznat důkazní váhu. S ohledem k uvedenému je na místě aplikovat § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je smlouva neplatná, pokud poskytovatel úvěr poskytne v rozporu s § 86 odst. 1 citovaného zákona, tedy pokud dostatečně řádně neposoudí schopnost žalovaného úvěr splácet. Nesplnění této zákonné povinnosti vede k neplatnosti posuzované úvěrové smlouvy a v souladu s § 588 o. z. je smlouva absolutně neplatná. Soud pak k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží z úřední povinnosti. Za dané situace mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, obě strany si proto jsou v souladu s § 2993 o. z. povinny vrátit to, co si a základě neplatné smlouvy plnily.

12. V řízení bylo prokázáno, že ve dnech , datum, a , datum, žalobkyně na účet žalovaného poukázala celkem čtyři platby v celkové výši 12 600 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by předmětnou částku, nebo alespoň její část, žalobkyni vrátil. S ohledem na výše uvedené, kdy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobkyně odpovídá vyplacené částce ve výši 12 600 Kč, postupoval soud v souladu s § 2993 o. z. a výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni oč se na její úkor obohatil. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne , datum, .

13. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na procesní úspěch stran v předmětném sporu. Procesní úspěch žalobkyně byl co do částky 12 600 Kč (ve výši 71,2 %), ve zbylé výši žalobou požadovaného plnění, tedy co do částky 5 104 Kč (ve výši 28,8 %) byla žalobkyně procesně neúspěšná (výrok II.). Žalobkyni tedy náleží poměrná část náhrady nákladů řízení podle úspěchu ve věci, tj. ve výši 42,4 % (úspěch žalobkyně ve výši 71,2 % - úspěch žalované ve výši 28,8 %). Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 252 Kč. Přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně představují přiznané náklady řízení po zaokrouhlení částku 955 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

15. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.