67 C 116/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s místem podnikání adresa žalovaného o zaplacení částky 414 301 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 985,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 96 985,17 Kč ode dne 15.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky:</b> <b>- 273 392,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 296 682 Kč od 1.1.2020 do 3.11.2020 ve výši 247,24 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 370 378 Kč od 4.11.2020 do zaplacení,</b> <b>- 43 923,71 Kč,</b> <b>- 1 200 Kč,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 414 301 Kč s příslušenstvím, která byla tvořena pohledávkou ve výši 370 378 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 296 682 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 247,24 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 370 378 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, dále pohledávky ve výši 43 923,71 Kč (kapitalizovaná výše smluvní pokuty dle bodu 8.7. smluvních ujednání ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny 294 785 Kč za každý den prodlení žalovaného počínaje dnem [datum] k datu vyhotovení žaloby) a dále pohledávkou ve výši 1 200 Kč jako minimální výší nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně argumentovala tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným jako podnikatelem Smlouvu o revolvingové zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 110 000 Kč. K vyplacení zápůjčky došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč, splatných vždy ke 14. dni každého měsíce, počínaje měsícem lednem 2020. Zápůjčka byla poskytnuta pro podnikatelské účely žalovaného. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když uhradil žalobkyni pouze částku 5 130 Kč dne [datum] a dne [datum] částku 5 130 Kč. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení jednak smluvních pokut dle bodu 8.1. a) a b) smluvních ujednání v celkové výši 1 897 Kč (smluvní pokuta ve výši 410,40 Kč za každou splátku u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů – prodlení u splátek [číslo] = 3 x 410,40 Kč). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 666,90 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30-ti dnů, přičemž tuto částku žalobkyně požaduje za prodlení se splátkou [číslo]. V souladu s bodem 8.3. smluvních ujednání v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o více jak 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celé zápůjčky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o více jak 60 dnů, konkrétně splátky [číslo] splatné dne [datum], dnem [datum] tak došlo k zesplatnění celé zápůjčky. Při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky až do konce splátkového kalendáře, které zahrnují jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, staly součástí nové jistiny zápůjčky, jejíž výše činila 297 540 Kč. Tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den následující po dni, kdy k zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do [datum]. Žalobkyně dále nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve smyslu článku 8.5. smluvních ujednání podle kterého, pokud žalovaný nezaplatí po zesplatnění zápůjčky částku odpovídající nové jistině ani ve lhůtě 10-ti dnů ode dne, kdy k zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká mu povinnost zaplatit nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 8.1. a) a b) i smluvní pokutu ve výši 25% z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. S ohledem na toto ujednání žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 73 696,29 Kč, ke které přirůstá zákonný úrok z prodlení. Nad rámec výše uvedených smluvních pokut žalobkyně nárokuje další smluvní pokutu a to ve smyslu článku 8.7. smluvních ujednání, podle kterého platí, že pokud nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu článku 8.

5. Smlouvy. Jak již výše bylo uvedeno, žalovaný nezaplatil celou novou jistinu zápůjčky po zesplatnění ve shora uvedené lhůtě splatnosti, žalobkyni tak vzniklo také právo na zaplacení smluvní pokuty dle článku 8.7. z částky 297 540 Kč za každý den prodlení, počínaje dnem [datum] až do úplného zaplacení. Po zohlednění § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od [datum] do [datum] nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů plynoucích ze Smlouvy, tedy smluvní pokuty a úroku z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: -) aktuální zbývající dlužnou novou jistinu zápůjčky ve výši 294 785 Kč s příslušenstvím, -) neuhrazenou smluvní pokutu dle článku 8.1. písm. a) a b) Smlouvy v celkové výši 1 897 Kč, -) neuhrazenou smluvní pokutu dle článku 8.

5. Smlouvy v celkové výši 73 696,29 Kč s příslušenstvím, -) smluvní pokutu dle bodu 8.

7. Smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení počínaje dnem od [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 43 923,71 Kč, -) částku 1 200 Kč s odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z titulu minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Žalovaný výše uvedené částky žalobkyni neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Při jednání soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že sjednaná úroková sazba mezi účastníky řízení na základě výše uvedené Smlouvy o revolvingové zápůjčce činila 51,46%. Dále uvedla, že žalovaný souhrnem uhradil na poskytnutou zápůjčku částku 13 014,83 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] tak, že potvrdil skutková tvrzení žalobkyně ohledně půjčení peněz ve výši 110 000 Kč a uzavření Smlouvy o revolvingové zápůjčce se žalobkyní, včetně ujednaných smluvních podmínek. Potvrdil, že z důvodu řádného nehrazení jednotlivých splátek došlo k zesplatnění zápůjčky ve smyslu bodu 8.3. smluvních ujednání, ohradil se však proti ujednáním o smluvních pokutách, když Smlouvu uzavřel jako podnikatel pod tíhou svých podnikatelských neúspěchů. Při jednání soudu potvrdil, že souhrnem na poskytnutou zápůjčku uhradil částku 13 014,83 Kč.

3. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dle Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 110 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 197 800 Kč, celková dlužná částka tak činila 307 800 Kč a žalovaný ji měl vrátit v 60-ti měsíčních splátkách ve výši po 5 130 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části strany sjednaly v článku 8. jednotlivé sankce, kdy žalobkyně jak rozepsáno výše, nárokuje smluvní pokuty dle bodu 8.1. písm. a) a b), dále 8.4., 8.5. a 8.7. (Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a Oznámení o schválení zápůjčky včetně přílohy – splátkového kalendáře, doklad o vyplacení zápůjčky ve výši 110 000 Kč na číslo účtu [bankovní účet]). Žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, uhradil pouze souhrnnou částku 13 014,83 Kč, což učinily obě strany nesporným, proto žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zápůjčky a vyzvala ho k úhradě zbývající částky ve výši 297 540 Kč (zbývající dlužné splátky dle původního splátkového kalendáře) a částky 1 897 Kč (neuhrazené penalizační faktury [číslo] kterými byly vyúčtovány smluvní pokuty dle článku 8.1. písm. a) a b) Smlouvy). K zesplatnění zápůjčky došlo k datu [datum] (nesporná tvrzení účastníků, karta klienta, oznámení žalobkyně žalovanému ze dne [datum] o zesplatnění zápůjčky a výzva k úhradě).

4. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně účtovala žalovanému k zaplacení částku 410 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 8% z výše splátky za období od [datum] do [datum], splatnost faktury byla stanovena do [datum] (citovaná faktura). Fakturou [číslo] žalobkyně žalovanému účtovala dne [datum] smluvní pokutu ve výši 8% z výše splátky za období [datum] do [datum] za období od [datum] do [datum] a ve výši 13% z výše splátky za období od [datum] do [datum] v souhrnné výši 1 487 Kč, se splatností [datum] (citovaná faktura).

5. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne [datum] a poté předžalobní výzvou ze dne [datum], jejíž odeslání žalobkyně prokázala kopií poštovního podacího archu z téhož data ([příjmení] o smír žalobkyně adresovaný žalovanému dne [datum] a Předžalobní výzva ze dne [datum]).

6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Důkazy shora hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k níže uvedenému závěru při zohlednění aktuální judikatury, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 ze dne 16.3.2021, který řešil obdobný spor.

7. Ve shodě s uvedenou judikaturou zdejší soud dospěl k závěru, že Smlouva o revolvingové zápůjčce je neplatná ve smyslu § 547, § 580 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).

8. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1797 o.z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o.z., ani se nemůže dovolat neplatnosti Smlouvy podle § 1796 o.z.

14. V projednávaném sporu je rozhodná otázka, zda lze ve vztazích mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku od [datum] vyslovit neplatnost ujednání o úrocích a smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a za jakých předpokladů.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22.9.2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 dovodil a odůvodnil závěr, podle kterého i podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o.z. a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.) Nejvyšší soud nevyloučil možnost dovolat se neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy i ve vztahu mezi podnikateli, když ve zmíněném svém rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, že by ujednání o výši úroku z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. V tomto rozhodnutí byly přezkoumávány smluvené úroky z prodlení za porušení závazku prodlením dlužníka, přičemž se jednalo o úrok, který představoval úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy poměrnou část peněžitého závazku hlavního. Možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran, jde o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění přistupuje dlužník s tím, že jej v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Soudní praxe vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních. Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o.z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu.

16. Ustanovení § 580 o.z. uvádí důvody neplatnosti. Neplatné je tak mj. právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení potom řeší, kdy soud k neplatnosti právního jednání přihlédne i bez návrhu. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu ze dne 10.6.2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020 vyložil, že adverbium„ zjevně“ v tomto zákonném ustanovení nevyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným právním jednáním, nýbrž toliko zdůrazňuje, že narušení veřejného pořádku musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není. Je-li důsledkem porušení dobrých mravů absolutní neplatnost právního jednání, bude ve vztahu k ujednání o úroku, úplatě za užívání půjčené jistiny, případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy zásahem nepochybně výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Nelze přehlédnout, že korektiv dobrých mravů není obecně vyloučen ani ve vztazích mezi podnikateli. Současně však platí, že korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají primárně jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednání druhé strany. V projednávané věci žalovaný uzavřel Smlouvu o revolvingové zápůjčce jako fyzická osoba podnikatel se žalobkyní, rovněž podnikající společností, která se specializuje na poskytování tzv. nebankovních úvěrů.

17. Zákonodárce zavedením zvláštní úpravy v ustanovení § 433 o.z. v rámci ochrany slabší strany zjevně nezamýšlel rozlišovat mezi subjekty slabší strany a ochranu poskytuje všem subjektům, které definici slabší strany splňují. Slabší stranou může být jak spotřebitel, tak i osoba v postavení podnikatele. Dovolává-li se tedy slabší strana své právní ochrany a budou-li prokázány zákonné předpoklady takové její právní ochrany, posuzuje soud primárně možnou aplikaci zejména ustanovení § 433 o.z., které představuje dekompozici a konkretizaci zásady poctivosti (§ 6 o.z.), dobré víry (§ 7 o.z.) a zákazu zneužití práva (§ 8 o.z.).

18. Spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, protože se předpokládá, že určitá osoba koná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Není vyloučena ochrana těch podnikatelů, kteří se za určité situace ocitnou v postavení slabší strany (typicky uzavírá-li smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která je v daném oboru profesionálem). Taktomu je i v tomto případě, kdy Smlouva byla uzavřena mezi žalovaným – podnikatelem fyzickou osobou a mezi žalobkyní podnikající společností, která je v daném oboru profesionálem a která jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti. Soud uzavřel, že v daném případě žalovaná porušila ust. § 433 odst. 1 o.s.ř., tedy zneužila v daném případě svého postavení odborníka k vytvoření či využití závislosti žalovaného – podnikající fyzické osoby k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, a to přihlížeje ke sjednaným úrokům a zejména smluvním pokutám, které byly co do jejich rozsahu ujednány v rámci Smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. v rozporu s dobrými mravy. Soud rovněž zohlednil absolutní výši úrokové sazby, která v daném případě činila 51,46 % a okolnost, že žalobkyně již při uzavření Smlouvy předpokládala, že žalovaný svůj dluh neuhradí a na základě úroků, smluvních pokut a zesplatněných jistin žalobkyně svůj nárok navýší. V tomto případě výše sjednané zápůjčky činila 110 000 Kč, celková částka, která měla být žalovaným splacena činila takřka trojnásobek, a to bez sjednaných sankcí (smluvních pokut), které nakonec navýšily dlužnou částku na čtyřnásobek poskytnuté zápůjčky. Tím si žalobkyně do budoucna zlepšila své postavení vůči ostatním věřitelům po vstupu žalovaného (dlužníka) do insolvence.

19. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že v daném sporu došlo k porušení korektivu dobrých mravů, což má za následek absolutní neplatnost právního jednání a soud Smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] shledal jako absolutně neplatnou.

20. S ohledem k výše uvedeným závěrům pak vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co si půjčil (§ 2993 o.z.). V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 110 000 Kč a na základě nesporných tvrzení stran, že za dobu trvání smluvního vztahu zaplatil žalovaný žalobkyni částku v souhrnné výši 13 014,83 Kč. S odkazem na § 2991 o.z. vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 96 985,17 Kč, tak jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po dni zesplatnění zápůjčky. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve sporu z převážné části procesně neúspěšná, přitom žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku ve věci samé (výrok I.) byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.