67 C 116/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 62 084,95 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 26 816,88 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 816,88 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 183,12 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 24 084,95 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 084,95 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 5. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 23. 4. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky 62 084,95 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že jí byla postoupena pohledávka z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena dne 4. 8. 2022 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut v den jejího uzavření úvěr ve výši 38 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se poskytnutou jistinu zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 24 084,95 Kč do 20. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, přesto nebylo uhrazeno ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně nahlédla do přístupných rejstříků a databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a dále při posouzení úvěruschopnosti vycházela z dokladů, které jí žalovaný předložil; žalobkyně však těmito listinnými doklady nedisponuje.

2. Podáním ze dne 23. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 26 816,88 Kč včetně příslušenství z této částky, neboť žalovaný tuto částku uhradil právní předchůdkyni žalobkyně již před podáním žaloby, avšak z důvodu administrativního pochybení nebyla tato úhrada zohledněna. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí došlo před zahájením prvního jednání, soud bez zjišťování stanoviska žalovaného rozhodl podle § 96 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř. nevyplývá, že by bylo možné tímto způsobem postupovat pouze v případě, kdy je možné žalobě vyhovět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze z listinných důkazů postavit najisto; závěr o skutkovém ději byl učiněn na základě žalobkyní předložených důkazů. Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť i při změně právní kvalifikace jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě může dospět k závěru o tom, zda žalobě vyhoví či ji zamítne. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 24 084,95 Kč ve lhůtě 12 měsíců (Smlouva o úvěru č. S0006720608352240 ze dne 4. 8. 2022, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

6. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši 62 084,95 Kč (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 a výňatek z její Přílohy č. 1 – pohledávka č. , hodnota, , Potvrzení o platbě).

7. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 3. 2025. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 15. 3. 2025 předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky ve výši 66 399,69 Kč spolu s náklady právního zastoupení (Oznámení o postoupení pohledávky, Výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).

8. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

9. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud podle druhé věty citovaného ustanovení k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Soud se ve věci primárně zabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Obdobné závěry konstantně zastává i Nejvyšší soud, podle kterého nelze vycházet pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž by poskytovatel úvěru tyto údaje jakkoliv ověřoval. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Z citovaného rozhodnutí též plyne, že odpovědnost za zjištění úplných, přesných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele je na straně věřitele; pokud žadatel blíže nevyčíslí své příjmy a výdaje, nelze tyto údaje nahradit fiktivními údaji zjištěnými ze statistických modelů či využitím interních a externích datových zdrojů.

17. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně měla podle tvrzení žalobkyně lustrovat osobu žalovaného v rejstřících a databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB; k tomu však žalobkyně zároveň uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy. Je třeba též zdůraznit, že lustrace žalovaného v rejstřících a databázích tvoří pouze jednu část procesu řádného posouzení úvěruschopnosti, a to vedle zjištění a ověření příjmů a výdajů spotřebitele; k tomu však žalobkyně žádná konkrétní tvrzení ani přes výzvu soudu neuvedla, naopak výslovně sdělila, že žádnými důkazy nedisponuje.

18. Důkazní břemeno ohledně prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce, v daném případě žalobkyně (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C-449/13; rozsudek Nejvyššího soudu 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

19. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22).

20. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem spočívající v řádném ověření úvěruschopnosti. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně v průběhu řízení sdělila, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 26 816,88 Kč; vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že zaplatil žalobkyni více, dospěl soud k závěru, že dlužná výše jistiny činí 11 183,12 Kč (38 000 Kč – 26 816,88 Kč). Soud již pro nadbytečnost nezkoumal případný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy s ohledem na sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru.

21. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú., tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný do prodlení s plněním dluhu dosud nedostal, nemá žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, rozsudek Městského soudu v Praze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 260/2025-75).

22. Co do dalších nároků požadovaných žalobkyní soud žalobu zamítl (výrok III.), neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost ve smyslu § 86 z. s. ú.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly (výrok IV.).

24. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.