67 C 117/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 47 020 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 335 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky ode dne 24.7.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky:</b> <b>- 26 683 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 34 815 Kč od [datum] do [datum] ve výši 23,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 43 518 Kč od [datum] do [datum] ve výši 219,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 42 018 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>-částky 5 002,18 Kč,</b> <b>-částky 1 200 Kč,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47 020 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou jako podnikatelkou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, která byla vyplacena dne [datum]. Žalovaná se zavázala zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře ve 12 měsíčních splátkách po 3 165 Kč splatných vždy k 22. dni každého měsíce, počínaje měsícem dubnem 2020. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, když uhradila žalobkyni pouze částku 3 165 Kč dne [datum]. V důsledku prodlení žalované došlo dne [datum] k automatickému zesplatnění celé zápůjčky (bod 6.3. smluvních ujednání). Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny zápůjčky, která v daném případě činila částku 34 815 Kč. Tuto novou jistinu zápůjčky byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do [datum]. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 703 Kč, která odpovídá 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky (čl. 6 ve spojení s čl. 6 a), b) smluvních ujednání). Dle bodu 6.7. smluvních ujednání, jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru, tj. v daném případě od [datum] do zaplacení. Po datu zesplatnění žalovaná dne [datum] uhradila částku 1 500 Kč a ke dni podání žaloby dlužila novou jistinu úvěru ve výši 33 315 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.6. smlouvy ve výši 8 703 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.7. smlouvy ve výši 5 002,18 Kč (od [datum] ke dni podání žaloby) a částku 1 200 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila, přestože byla předžalobně upomenuta.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, přestože byla o jednání řádně vyrozuměna, soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem uzavřena Smlouva o podnikatelské zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Společně s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 17 980 Kč, to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 3 165 Kč. V čl. 6 smlouvy strany ujednaly, že nebudou-li uhrazeny dvě splátky nebo její části déle než 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celé zápůjčky. Dle bodu 6.5. smlouvy dojde-li k zesplatnění celé zápůjčky, stávají se doposud nesplacené splátky součástí nové jistiny zápůjčky, přičemž tu je vydlužitel povinen uhradit nejpozději den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Dle bodu 6.6. smlouvy nebude-li nová jistina uhrazena nejpozději ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění zápůjčky, vzniká zapůjčiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky, přičemž tato smluvní pokuta je spatná v den následující po dni vzniku povinnosti vydlužitele zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle bodu 6.7. smlouvy v případě, že nebude nová jistina uhrazena, vzniká zapůjčiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky (smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná byla informována o schválené zápůjčce dopisem ze dne [datum] a byl jí současně zaslán splátkový kalendář (oznámení o schválení zápůjčky ze dne [datum], splátkový kalendář). Žalované byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč vyplacena dne [datum] a dne [datum] žalovaná uhradila částku 3 165 Kč a dne [datum] částku 1 500 Kč (karta klienta, doklad o vyplacení zápůjčky ze dne [datum]). Dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celé zápůjčky a současně byla vyzvána k zaplacené nové jistiny zápůjčky ve výši 34 815 Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne odeslání tohoto oznámení (oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum], kopie dodejky). Právní zástupkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 42 018 Kč dopisem ze dne [datum] a poskytla jí náhradní lhůtu k plnění 15 dnů od data odeslání této výzvy (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. kopie poštovního podacího archu z téhož dne).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když ani účastníci další důkazní návrhy nečinili. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a dospěl k níže uvedenému závěru, přihlížeje k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně k rozsudku ze dne 16.3.2021, sp.zn. 23 ICdo 56/2019.

6. Podle § 1 odst. 2 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1797 o.z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o.z., ani se nemůže dovolat neplatnosti Smlouvy podle § 1796 o.z.

12. V projednávaném sporu soud primárně posuzoval otázku platnosti uzavřené smlouvy, resp. zda lze ve vztazích mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku od [datum] vyslovit neplatnost ujednání o úrocích a smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a za jakých předpokladů.

13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22.9.2020, sp.zn. 32 Cdo 1490/2019 dovodil a odůvodnil závěr, podle kterého i podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ust. § 1 odst. 2 a § 547 o.z. a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§580 odst. 1 a § 588 o.z.) Nejvyšší soud nevyloučil možnost dovolat se neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy i ve vztahu mezi podnikateli, když ve zmíněném svém rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, že by ujednání o výši úroku z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. V tomto rozhodnutí byly přezkoumávány smluvené úroky z prodlení za porušení závazku prodlením dlužníka, přičemž se jednalo o úrok, který představoval úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy poměrnou část peněžitého závazku hlavního. Možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran, jde o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že jej v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Soudní praxe vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost vystihujíce podstatné historické tendence rozhodující části společnosti, a mají povahu norem základních. Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o.z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu.

14. Dle § 580 o.z. je absolutně neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Je-li důsledkem porušení dobrých mravů absolutní neplatnost právního jednání, bude ve vztahu k ujednání o úroku, úplatě za užívání půjčené jistiny, případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy zásahem nepochybně výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Nelze přehlédnout, že dobré mravy nejsou obecně vyloučeny ani ve vztazích mezi podnikateli. Současně však platí, že korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zda-li na právní poměry stran nedopadají primárně jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednání druhé strany. V projednávané věci žalovaná uzavřela Smlouvu o podnikatelské zápůjčce jako podnikající fyzická osoba se žalobkyní, rovněž podnikající společností, která se specializuje na poskytování tzv. nebankovních úvěrů.

15. Zákonodárce zavedením zvláštní úpravy v ustanovení § 433 o.z. v rámci ochrany slabší strany zjevně nezamýšlel rozlišovat mezi subjekty slabší strany a ochranu poskytuje všem subjektům, které definici slabší strany splňují. Slabší stranou může být jak spotřebitel, tak i osoba v postavení podnikatele. Spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, protože se předpokládá, že určitá osoba koná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Není vyloučena ochrana těch podnikatelů, kteří se za určité situace ocitnou v postavení slabší strany (typicky uzavírá-li smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která je v daném oboru profesionálem). Taktomu je i v tomto případě, kdy Smlouva byla uzavřena mezi žalovanou – podnikající fyzickou osobou a mezi žalobkyní podnikající společností, která je v daném oboru profesionálem a která jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti.

16. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila § 433 odst. 1 o.z., když zneužila svého postavení jako odborníka k vytvoření či využití závislosti žalované – podnikající fyzické osoby k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, a to přihlížeje ke sjednaným úrokům a zejména smluvním pokutám, které byly co do jejich rozsahu ujednány v rámci Smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. v rozporu s dobrými mravy. Soud rovněž zohlednil výši úrokové sazby, která v daném případě činila částku 17 980 Kč, tj. 89,9 %. V tomto případě výše sjednané zápůjčky činila částku 20 000 Kč, celková částka, která měla být žalovanou splacena tak činila takřka dvojnásobek, a to bez sjednaných sankcí (smluvních pokut).

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že uzavřená Smlouva o podnikatelské zápůjčce ze dne [datum] je neplatná. Přihlížeje k uvedeným závěrům je třeba posoudit nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o.z., a žalovaná je povinna žalobkyni vrátit majetkový prospěch, který tak získala bez právního důvodu.

18. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že žalovaná žalobkyni vrátila pouze částku 4 665 Kč, zbývá jí tak vrátit částku 15 335 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. Zbývající výši žalobou uplatněného nároku, včetně jeho příslušenství, soud ve výroku II. zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve sporu z převážné části procesně neúspěšná, avšak žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly.

21. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku ve věci samé (výrok I.) byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.