67 C 130/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 985,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 985,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 985,11 Kč ode dne 16. 4. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 15. dne měsíce, počínaje měsícem září 2025, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 985,11 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání EPR) podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 985,11 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . (nyní , právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným dne 31. 3. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 69 900 Kč, který měl být splacen do 31. 3. 2024. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 51 914,89 Kč, zbylý dluh však neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 11. 1. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, . a následně Smlouvou uzavřenou dne 19. 12. 2023 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. O tom byl žalovaný vyrozuměn.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu tak, že v roce 2023 měl více nebankovních půjček, které nesplácel řádně, neboť se dostal do nepříznivé finanční situace. V souvislosti s další půjčkou postoupenou na žalobkyni zdejší soud ve věci rozhodl dne 6. 5. 2025 rozsudkem č. j. , spisová značka, tak, že mu uložil zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 3 500 Kč počínaje měsícem červnem 2025 a náhradu nákladů řízení ve výši 878 Kč. Současně poukázal na to, že se léčí s vážným onemocněním, byl hospitalizován a dochází na , Anonymizováno, . Požádal o možnost zaplatit dluh ve splátkách.

3. K jednání soudu dne 14. 8. 2025 se nedostavil ani jeden z účastníků, oba svou neúčast omluvili a souhlasili s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne 31. 3. 2022 uzavřel žalovaný se společností Viva , právnická osoba, . Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský bezúčelový úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 24 měsíců při sjednaném úroku 457,5 % ročně, celkové výši úroku 73 302,73 Kč, RPSN 4675,07. Celková částka ke splacení činila 93 302,73 Kč (Smlouva č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2022, VOP a Standardní informace o spotřebitelském úvěru).

6. Nedílnou součástí Smlouvy bylo Čestné prohlášení žalovaného ze dne 31. 3. 2022 o tom, že je svobodný, jeho čistý příjem činí 40 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činí 4 000 Kč měsíčně (Čestné prohlášení žalovaného ze dne 31. 3. 2022).

7. Z potvrzení ThePaycz s. r.o. o provedených platbách soud zjistil, že z účtu společnosti Viva , právnická osoba, . byly provedeny na účet č. , č. účtu, (účet žalovaného) platby v souhrnné výši 69 900 Kč (Potvrzení o provedených platbách).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, . (dříve Viva , právnická osoba, .) a , právnická osoba, . došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Nedílnou součástí Smlouvy byl i seznam postupovaných pohledávek, kdy pohledávka za žalovaným je pod č. , hodnota, (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, Seznam postupovaných pohledávek).

9. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 a Seznam postupovaných pohledávek).

10. Dopisem ze dne 11. 1. 2024 vyrozuměla společnost , právnická osoba, . žalovaného o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a současně ho vyzvala k úhradě pohledávky (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024).

11. Téhož dne žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky i zástupce žalobkyně, doklad o odeslání předžalobní výzvy žalovanému však předložen nebyl (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024).

12. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z něj za období od ledna 2022 do února 2025. Takto zjistil, že majitelem uvedeného běžného účtu je od 15. 2. 2016 žalovaný a že žalovaný před poskytnutím úvěru dne 31. 3. 2022 čerpal další půjčky od nebankovních poskytovatelů, konkrétně dvě půjčky od Emma’s , právnická osoba, ., dále od , právnická osoba, . Dále soud zjistil, že žalovaný hradil nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně (výpisy z předmětného účtu).

13. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný kromě lékařské zprávy a rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. , spisová značka, také žádné důkazy nepředložil, ani neoznačil. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

14. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé.

15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).17. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný dne 31. 3. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Žalovaný měl navíc před uzavřením této Smlouvy další nesplacené závazky, které nebyly před poskytnutím tohoto úvěru zohledněny.

20. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 31. 3. 2022 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

21. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 69 900 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 51 914,89 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany společnosti Viva , právnická osoba, . nebyly poskytnuty, případně, že by této společnosti nebo přímo žalobkyni, na úvěr cokoliv dalšího uhradil. Tuto částku požaduje sama žalobkyně, ačkoliv vycházela z neplatné úvěrové smlouvy. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy rozdíl mezi poskytnutými a uhrazenými finančními prostředky, tedy částku 17 985,11 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil odchylně, než požadovala žalobkyně. S ohledem na posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení, je počátek prodlení odůvodněn dnem následujícím po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 16. 4.2025. Soud proto rozhodl tak, jak ve výroku I. a II. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Lhůtu k plnění ve splátkách, pokud jde o dlužnou částku a její příslušenství, soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když obdobně jako v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, zohlednil nepříznivou finanční situaci žalovaného, který prochází náročným léčebným procesem, což také doložil lékařskou zprávou. V případě neuhrazení, byť jediné splátky, však žalovaný dobrodiní splátek ztratí (výrok I).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně neměla ve věci úspěch pouze co do počátku prodlení. Soud jí proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v souladu s § 137 o.s.ř., tedy nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 968 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 010 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu ani paušální částku náhrady za předžalobní výzvu, když soudu nebylo prokázáno její odeslání právním zástupcem žalobkyně.

24. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.