67 C 144/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 35 576,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 526,41 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru za období od 24. 1. 2023 do 1. 9. 2024, a co do částky 966,11 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 24. 1. 2023 do 1. 9. 2024, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:- částku 35 576,01 Kč,- kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 873,98 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 1 492,94 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 913,72 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení,- úrok ve výši 8 % ročně z částky 11 604,02 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 900 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 4. 2025, ve znění doplnění k výzvě soudu dne 4. 7. 2025 a dne 23. 7. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 35 576,01 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že jí byla postoupena pohledávka ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), která byla uzavřena dne 23. 11. 2021 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut v den uzavření Smlouvy v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala splatit spolu s pevným úrokem ve výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště (inkasním poplatkem) ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč, která sestává z poskytnuté jistiny, pevného úroku a všech smluvených poplatků se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 23. 1. 2023. Žalovaná po dobu trvání smluvního vztahu nehradila své splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem 35 200 Kč, přičemž v souladu se Smlouvou bylo započteno na jistinu 18 395,98 Kč (zbývá uhradit 11 604,02 Kč), na pevný úrok 1 212,30 Kč (nedoplatek 309,70 Kč), na poplatek za poskytnutí úvěru 9 450 Kč (nedoplatek 5 250 Kč), na poplatek za administrativní činnost 2 670,28 Kč (nedoplatek 1 483,72 Kč) a na inkasní poplatek 3 471,44 Kč (nedoplatek 1 928,56 Kč). Žalovaná je tak v prodlení s uhrazením částky ve výši 20 576 Kč (55 776 Kč – 35 200 Kč), kterou žalobkyně požaduje spolu se smluvní pokutou vyčíslenou k 17. 7. 2024 ve výši 15 000 Kč (0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení). Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 492,94 Kč (8 % ročně z dlužné části jistiny ve výši 11 604,02 Kč za období od 24. 1. 2023 do 1. 9. 2024) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 873,98 Kč (15 % ročně z částky ve výši 11 913,72 Kč, která sestává z dlužné části jistiny ve výši 11 604,02 Kč a pevného úroku ve výši 309,70 Kč, a to za období od 24. 1. 2023 do 1. 9. 2024). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 24. 1. 2025, přesto ze strany žalované nebylo uhrazeno ničeho.

2. Žalovaná podala dne 26. 5. 2025 blanketní odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Přestože v něm uvedla, že vyjádření k odporu zašle následně elektronickou formou, ani ke dni rozhodování soudu tak neučinila.

3. Podáním ze dne 3. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 526,41 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru za období od 24. 1. 2023 do 1. 9. 2024, a co do částky 966,11 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 24. 1. 2023 do 1. 9. 2024. Tento dispozitivní úkon žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, nebylo proto třeba v této fázi řízení zjišťovat stanovisko žalované k němu, a soud postupem podle § 96 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

4. K jednání soudu nařízenému na 6. 11. 2025 se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Den před jednáním pouze zaslala prostřednictvím e-mailové adresy bez připojeného elektronického podpisu omluvu z důvodu nemoci, přičemž tvrzený důvod neúčasti nijak neprokázala. Ve stejném duchu žalovaná postupovala i v případě jednání, které soud nařídil již na den 18. 9. 2025. Soud proto dospěl k závěru, že na jednání žalované lze nahlížet jako na jednání obstrukční s cílem oddálit rozhodnutí ve věci samé. Zohlednil rovněž, že se žalovaná k výzvě soudu (usnesení ze dne 7. 7. 2025, č. j. , spisová značka, ) dosud k žalobě nevyjádřila a svůj blanketní odpor ze dne 26. 5. 2025 neodůvodnila. S ohledem na uvedené soud neshledal důvod pro další odročení jednání přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení a ve věci jednal ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhotovení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 hotovostních splátkách po 3 984 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Přílohou č. , hodnota, Smlouvy byl předpis splátek (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 11. 2021, její Příloha č. , hodnota, – předpis splátek, Žádost o úvěr ze dne 23. 11. 2021).

7. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost splácet sjednané splátky úvěru tím, že si vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované za období předcházející uzavření Smlouvy. Bylo zjištěno, že žalovaná v rozhodné době byla zaměstnána na pracovní pozici řidič autobusu u , právnická osoba, s čistým příjmem za měsíc srpen 2021 ve výši 39 887 Kč, za měsíc září 2021 ve výši 39 322 Kč a za měsíc říjen 2021 ve výši 39 473 Kč. Dále bylo vycházeno z předložených výpisů z účtu žalované, z údajů uvedených ve veřejných registrech SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík (Pracovní smlouva žalované ze dne 22. 1. 2020, kopie výplatních pásek žalované za měsíce srpen, září a říjen 2021, výpisy z uvedených registrů).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Ke dni zaplacení úplaty došlo ve smyslu čl. 5 k přechodu vlastnického práva k převáděným pohledávkám z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Podmínka zaplacení ceny za převáděné pohledávky byla splněna dne 25. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 11. 11. 2024 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 a její Příloha č. , hodnota, – Seznam pohledávek v listinné podobě, kdy pohledávka za žalovanou je pod pořadovým číslem , hodnota, , Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 10. 2024, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024).

9. K zaplacení dlužné částky ve výši 42 529,15 Kč byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 24. 1. 2025, Podací lístek z téhož data).

10. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o dotaz na zaměstnavatele žalované , právnická osoba, a zjistil, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 2. 2020 (Odpověď zaměstnavatele žalované).

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Pokud soud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se jimi v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé. Provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

12. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Soud se ve věci primárně zabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).19. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 35 576,01 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala příjmovou stránku žalované, přičemž se nespoléhala pouze na její tvrzení, ale příjmy ověřila z doložených výplatních pásek a předložené pracovní smlouvy. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná v době poskytnutí úvěru splácela ještě jiné dluhy. S ohledem na uvedené soud neměl důvodné pochybnosti o tom, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením Smlouvy řádně posouzena. Pokud existovaly v době poskytnutí úvěru jiné okolnosti, které by bránily závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti, pak bylo na žalované, aby v duchu projednací zásady a zásady kontradiktornosti řízení tyto skutečnosti tvrdila a prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná.

21. Nad rámec samotného posouzení úvěruschopnosti žalované v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru soud rovněž zohlednil výše uvedený závěr Nejvyššího soudu, podle kterého i v případě, kdy není řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, není smlouva neplatná, pokud spotřebitel byl schopen úvěr splácet. Jak rozepsáno výše, žalovaná v rozhodné době disponovala dostatečným příjmem, ze kterého byla schopna uspokojovat jak životní potřeby své a nezletilého dítěte, ale rovněž řádně splácet sjednané splátky úvěru ve výši 3 984 Kč měsíčně, což ostatně po dobu takřka roku také činila.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě úvěrové smlouvy v souladu se zákonem poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Na celkovou dlužnou částku 55 776,01 Kč žalovaná uhradila pouze částku 35 200 Kč, která byla započtena co do výše 18 395,98 Kč na jistinu, co do výše 1 212,30 Kč na úrok, co do výše 9 450 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, co do výše 2 670,28 Kč na náklady na vyhodnocení úvěru a co do výše 3 471,44 Kč na inkasní poplatek. Dluh žalované tak činí 20 576 Kč (55 776 Kč – 35 200 Kč). Z důvodu nehrazení splátek úvěru řádně a včas vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž ke dni 17. 7. 2024 činila smluvní pokuta celkem 15 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by jí finanční prostředky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by dlužnou částku již zcela uhradila. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Přihlížeje k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit příslušenství pohledávky spočívající ve smyslu § 1970 o. z. v zákonném úroku z prodlení jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části, a to v rozsahu jejího částečného zpětvzetí žaloby (výrok I. tohoto rozsudku). Soud proto žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 411 Kč, dále v náhradě nákladů zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 3 388 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále ve 4 paušálních částkách náhrady po 100 Kč jako náhradě advokátových výdajů za 4 úkony právní služby ve výši 484 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění, sepsání žaloby a podání ze dne 22. 7. 2025 podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 citované vyhlášky ve výši 3 073 Kč a 1 paušální částku náhrady ve výši 544 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 6. 11. 2025 podle § 14b odst. 6 písm. b/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 3. 7. 2025, když tvrzení a důkazy v doplnění žaloby uvedená měly být součástí bezvadně podané samotné žaloby. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 8 900 Kč, včetně 21 % DPH. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

24. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.