67 C 150/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 80 030,71 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 20 030,71 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 030,71 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60 000 Kč ode dne 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 770 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 2. 2025, ve znění doplňujícího podání ze dne 20. 8. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 80 030,71 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela po řádném posouzení úvěruschopnosti se žalovanou dne 14. 5. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 14. 9. 2024. Úvěr byl vyplacen dne 14. 5. 2024 na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vedle poskytnutých finančních prostředků vrátit smluvní úrok ve výši 20 030,71 Kč. Poskytnuté finanční prostředky žalovaná nevrátila, ačkoliv byla předžalobně upomenuta dne 19. 10. 2024. Žalobou uplatněná pohledávka je tedy tvořena nesplacenou jistinou ve výši 60 000 Kč a smluvním úrokem 20 030,71 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 16. 9. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednání vyrozuměna. Podáním ze dne 9. 9. 2025 se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 14. 5. 2024 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, s dobou trvání smlouvy 12 měsíců. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč na její účet č. , č. účtu, . Strany sjednaly úrok 108,72 %, celková výše spotřebitelského úvěru představovala 100 852,56 Kč, RPSN: 183,10% (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 5. 2024).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalované výše uvedený dne 14. 5. 2024 částku 60 000 Kč a dne 1. 7. 2024 (doklad , právnická osoba, o vyplacení této částky dne 14. 5. 2024).

6. Dne 6. 12. 2023 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek s dobou trvání, na jejímž základě byla tato pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, Seznam postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne 19. 10. 2024).

7. Dne 19. 10. 2024 žalovanou vyzval k úhradě částky 82 170,39 Kč a nákladů právního zastoupení 11 422 Kč zástupce žalobkyně (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2024, kopie podacího lístku z téhož dne).

8. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z tohoto účtu za období od února 2024 do prosince 2024. Z výpisů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 21. 5. 2024 částku 35 000 Kč a dne 1. 7. 2024 ve výši 1 117 Kč. Z výpisů dále vyplývá, že 14. 5. 2024 částku 60 000 Kč a že žalovaná před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru měla další závazky k nebankovním poskytovatelům finančních prostředků(, právnická osoba, a , právnická osoba, ) a také, že konečné zůstatky na účtu žalované se pohybovaly v mínusových hodnotách (Výpisy z předmětného účtu žalované u , Anonymizováno, , a. s.).

9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. a také podle § 119a) odst. 1 o.s.ř.

10. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

11. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

12. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).14. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru, kterou žalovaná dne 14. 5. 2024 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila její žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Navíc soudu nebyla tato žádost žalované o úvěr ani předložena, tedy nebylo prokázáno, jaké údaje ohledně svých příjmů a výdajů uvedla sama žalovaná a které za účelem posouzení schopnosti žalované úvěr splácet posuzovala její právní předchůdkyně. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalovaná po dobu smluvního vztahu neuhradila ani jednu splátku. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 žalované neměl být úvěr vůbec poskytnut, neboť ho nebyla schopna splácet.

17. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 21. 5. 2024 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu neuhradila ničeho. Sama žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by jí finanční prostředky ze strany společnosti , právnická osoba, nebyly poskytnuty, případně, že by na úvěrovou smlouvu cokoliv uhradila. Z tohoto důvodu je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatila, tedy částku 60 000 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 25. 2. 2025 (výrok II).

19. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

20. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 60 000 Kč, neúspěšná co do částky 20 030,71 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 50 % požadovaného plnění (75 % - 25 %).

22. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 202 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. při výši 1 úkonu právní služby 3 500 Kč, tj. za 3 úkony právní služby částku 12 705 Kč a 3 paušální částky náhrady po 450 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 1 633 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 17 540 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 50 %, představuje náhrada nákladů řízení částku 8 770 Kč. Žalobkyni nenáleží odměna ani paušální částka náhrady za její podání ze dne 20. 8. 2025, když jím žalobkyně k výzvě soudu doplňovala neúplná skutková tvrzení, která však měla být součástí samotné žaloby. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.