67 C 158/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 132 788 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 232 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 232 Kč ode dne 11. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do:- částky 94 285 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 94 285 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení,- částky 38 503 Kč,- úroku ve výši 76,03 % ročně z částky 77 258,88 Kč od 22. 3. 2024 do 14. 4. 2024 ve výši 3 748,56 Kč,- úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 77 258,88 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celý tento úrok za dobu od 22. 3. 2024 dosáhne částky 245 894 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2025, ve znění doplňujícího podání k výzvě soudu ze dne 8. 7. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 132 788 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že mezi účastníky řízení byla dne 21. 8. 2023 uzavřena po řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému dne 21. 8. 2023 poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit částku v souhrnné výši 204 912 Kč v pravidelných 36ti měsíčních splátkách po 5 692 Kč vždy do každého 15. dne v měsíci. Splatnost první splátky byla stanovena na den 15. 9. 2023 dle Splátkového kalendáře. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jednak na základě předložených příjmů (výplatní páska za 7/2023 a potvrzení o příchozí platbě na jeho účet dne 10. 5. 2023 a dne 10. 8. 2023), dále prověřila žalovaného v registrech NRKI a SOLUS, v centrální evidenci exekucí. Rovněž zohlednila sdělené celkové příjmy 29 955 Kč měsíčně, celkové výdaje ve výši 9 950 Kč, z čehož tvoří výdaj na bydlení 5 090 Kč měsíčně a životní minimum 4 860 Kč měsíčně. Žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 22 768 Kč (částku 11 384 Kč dne 20. 10. 2023, dne 15. 12. 2023 ve výši 5 692 Kč a dne 11. 1. 2024 ve výši 5 692 Kč). Po podání žaloby již neuhradil ničeho ani přes zaslané výzvy, včetně výzvy předžalobní. Žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 20. 3. 2024, o čemž žalovaného vyrozuměla a vyzvala ho k zaplacení částky 94 285 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení neuhrazené nové jistiny ve výši 91 788,71 Kč (77 258, 88 Kč a úroku do zesplatnění ve výši 14 529,83 Kč po zohlednění zápočtu učiněných úhrad), dále zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením dle bodu 6.

2. Smlouvy ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny 91 788,71 Kč za každý den prodlení od 22. 3. 2024 do zaplacení, avšak požaduje ji pouze k datu vyhotovení žaloby a dále zákonného úroku z prodlení z dlužné původní jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 23. 9. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn (prostřednictvím datové schránky dne 3. 8. 2025). Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 21. 8. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byl Splátkový kalendář. Strany sjednaly poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, celkovou částku k zaplacení 204 912 Kč, dobu trvání úvěru 36 měsíců, výši měsíční splátky 5 692 Kč a její splatnost do 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba byla sjednána ve výši 76,02 % ročně, RPSN 108,99 %. Téhož dne byl uzavřen Dodatek č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, jehož obsahem byla žádost žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (smlouva o úvěru č. , hodnota, , Splátkový kalendář a Dodatek č. , hodnota, ).

5. Žalobkyně odeslala ze svého bankovního účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, dne 21. 8. 2023 na účet žalovaného č. ú. , č. účtu, částku 80 000 Kč (Doklad o vyplacení úvěru-Otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu u KB, a.s.).

6. Dopisem ze dne 20. 3. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužné částky 94 285 Kč, která je tvořena dlužnou původní jistinou úvěru 77 258,88 Kč, kapitalizovaným úrokem za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění 14 529,83 Kč, smluvní pokutou 1 497 Kč, neuhrazenými náklady vzniklých prodlením žalovaného 1 000 Kč. Zesplatnění úvěru předcházely výzvy žalobkyně k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dne 16. 10. 2023, dne 15. 2. 2024, 18. 3. 2024 (Zesplatnění úvěru a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 20. 3. 2024, výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dne 16. 10. 2023, dne 15. 2. 2024 a dne 18. 3. 2024, všechny bez dokladu o jejich odeslání žalovanému).

7. Žalobkyně k prokázání svého posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila Formulář- Hodnocení klienta, který zachycuje měsíční příjmy žalovaného ve výši 29 955 Kč, dále měsíční výdaje na bydlení ve výši 5 090 Kč a částku životního minima 4 860 Kč, tj. celkové výdaje 9 950 Kč. Z formuláře dále vyplývá, že je žalovaný svobodný, dosáhl vzdělání s maturitou, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, forma bydlení je uvedena vlastní. Zaměstnán byl na HPP od 1. 2. 2023 u společnosti , právnická osoba, Dále žalobkyně předložila Příchozí platbu na účet žalovaného dne 10. 8. 2023 ve výši 30 477 Kč, dne 10. 5. 2023 ve výši 30 955 Kč, výplatní lístek od zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíc 7/2023 ve výši 32 170 Kč čistého a výpis z databáze NRKI a (Formulář Hodnocení klienta, příchozí platby ze dne 10. 8. 2023 a 10. 5. 2023, výplatní lístek za 7/2023, výpisy z uvedených databází).

8. Žalobkyně sama, nikoliv prostřednictvím své právní zástupkyně, žalovaného dne 8. 7. 2024 předžalobně vyzvala k zaplacení částky v celkové výši 94 285 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od data odeslání výzvy (Předžalobní výzva ze dne 8. 7. 2024 a kopie podacího archu z téhož data).

9. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. o dotaz na Českou spořitelnu, a. s. ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z tohoto účtu za období od června 2023 do června 2024. Z výpisů vyplývá příchozí platba od žalobkyně z titulu poskytnutého úvěru dne 22. 8. 2023 ve výši 80 000 Kč. Z výpisů dále vyplývá, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy činil konečný zůstatek na účtu žalovaného v 6/2023 mínus 100 513,46 Kč, v 7/2023 mínus 84 547,62 Kč. Dále z nich vyplývá, že žalovaný čerpal půjčky či úvěry i u jiných nebankovních poskytovatelů, konkrétně: dne 21. 7. 2023 , Anonymizováno, ve výši 7 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 22. 7. 2023 půjčka od , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, dne 22. 7. 2023 zápůjčka od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, dne 22. 7. 2023 úvěr u , právnická osoba, ve výši 8 000 Kč, dne 24. 7. 2023 půjčka od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, dne 26. 7. 2023 půjčka od , Anonymizováno, ve výši 8 000 Kč, dne 26. 7. 2023 půjčka od , právnická osoba, ve výši 2 000 Kč, dne 26. 7. 2023 půjčka od , právnická osoba, . ve výši 6 500 Kč, dne 27. 7. 2023 půjčka od , Anonymizováno, ve výši 12 000 Kč. V měsíci srpnu 2023 čerpal žalovaný: dne 4. 8. 2023 půjčku od , Anonymizováno, ve výši 40 000 Kč, dne 4. 8. 2023 půjčku od , právnická osoba, ve výši 50 000 Kč, dne 17. 8. 2023 půjčku od , Anonymizováno, ve výši 15 000 Kč (Výpisy z předmětného účtu žalovaného u ČS, a. s.).

10. Zaměstnavatel žalovaného společnost , právnická osoba, soudu sdělil, že žalovaný byl zaměstnancem od 1. 2. 2023 do 4. 3. 2024, přičemž jeho průměrný čistý příjem za měsíce 6-8/2023 činil 32 170 Kč (sdělení zaměstnavatele žalovaného).

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).14. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne 21. 8. 2023, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a využila všech možností k ověření informací a údajů, které sám žalovaný uvedl, ale i těch, které jsou nezbytné pro řádné posouzení jeho majetkových poměrů, tj. příjmů a zejména výdajů a nesplacených závazků. Žalobkyně vycházela z čistého příjmu žalovaného 29 955 Kč a z výdajů v celkové výši 9 950 Kč. I za situace, kdy byl prokázán průměrný příjem žalovaného v době před poskytnutím úvěru 32 170 Kč, v jeho možnostech nebylo řádně hradit sjednané splátky ve výši 5 692 Kč měsíčně. Za situace, kdy žalovaný uvedl, že bydlí sám, stěží si lze představit výdaje na bydlení v rozhodné době ve výši 5 090 Kč, zapotřebí je rovněž zohlednit výdaje na uspokojování základních životních potřeb (strava, ošacení, drogerie, léky, platby za telefon, internet, apod., výdaje spojené s dopravou,…). Jak vyplývá z bodu 9 tohoto rozsudku, před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy měl žalovaný značný počet dalších neuhrazených závazků, a to v nikoliv zanedbatelné výši. Rovněž konečné zůstatky na jeho účtu v době předcházející poskytnutí předmětného úvěru žalobkyní se pohybovaly v mínusových hodnotách v řádech desetitisíců. Pokud žalobkyně od žalovaného před poskytnutím úvěru vyžádala příchozí platby na jeho účet (bod 7 tohoto rozsudku), pak jí nebránilo ničeho vyžádat minimálně jeden či dva výpisy z účtu žalovaného, případně alespoň výši konečných zůstatků na jeho účtu. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo ze strany žalobkyně pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalovaný nebyl schopen v řádném termínu uhradit již první splátku splatnou dne 15. 9. 2023, tu doplatil s další splátkou dne 20. 10. 2023 a po dobu smluvního vztahu byl schopen uhradit v plné výši pouze dvě sjednané splátky (dne 15. 12. 2023 a 11. 1. 2024), dále již neuhradil ničeho. Žalovanému neměl být úvěr v tak vysoké výši vůbec poskytnut, neboť ho nebyl schopen splácet.

17. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 21.8. 2023 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil souhrnem 22 768 Kč. Sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by na úvěrovou smlouvu uhradil více. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 57 232 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a uhrazenými finančními prostředky). Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po dni doručení žalobního návrhu soudu, tedy ode dne 11. 6. 2025 (výrok I).

19. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 57 232 Kč, neúspěšná co do částky 75 556 Kč, její procesní neúspěch byl tedy v převážné části žalobou požadovaného nároku a právo na náhradu nákladů řízení by tak svědčilo žalovanému. Tomu však v souvislosti s předmětným řízením žádné nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

21. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.