67 C 159/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 197,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 197,26 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 197,26 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 197,26 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu dne , datum, poskytla na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , RČ, úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný do dne podání žaloby ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, na dluh ničeho neuhradil, proto žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení částky 10 197,26 Kč představující ve výši 10 000 Kč nesplacenou jistinu úvěru a ve výši 197,26 Kč úrok ze smlouvy. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání dne , datum, ani dne , datum, se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednáních vyrozuměn.

3. Z jednání dne , datum, se omluvil zástupce žalobkyně, když měl za to, že, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. V případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, požádal soud, aby před konáním jednání byl vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a byla mu k tomu poskytnuta přiměřená lhůta. K odročenému jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavila žalobkyně, ani její zástupce.

4. S ohledem k uvedenému soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) dne , datum, i dne , datum, jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Ve věci samé provedl soud dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, si společnost , právnická osoba, sjednala se žalovaným podmínky pro poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, s úrokem ve výši 197,26 Kč. Úvěr měl být řádně splacen jednorázovou splátkou ve výši 12 207,48 Kč zahrnující i poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 010,22 Kč. Doba splatnosti byla 20 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému. Při řádném splacení úvěru do , datum, byla pevná úroková sazba stanovena ve výši 36 % ročně a RPSN ve výši 3710 %. V případě překročení doby splatnosti byla úroková sazba stanovena ve výši 36 % ročně, RPSN vyčíslena na 13125,83 % a poplatek za sjednání úvěru na částku 2 871,74 Kč. V Sazebníku v závěru smlouvy byly sjednány poplatky v případě prodloužení splatnosti úvěru i další náklady vzniklé v důsledku prodlení. Podle čl. I bodu 3. byl nedílnou součástí smlouvy Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Vysvětlení předsmluvních informací, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Formulář pro odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, tyto listiny však nebyly soudu předloženy (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným dodatek ke smlouvě o půjčce, kterým strany sjednaly nové datum splatnosti jistiny na , datum, . Za prodloužení splatnosti se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 379,37 Kč. Celkový poplatek byl vyčíslen na částku 2 010,22 Kč a RPSN byla uvedena ve výši 4462,34 % (Dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, ). Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ujednala společnost , právnická osoba, se společností , právnická osoba, . podmínky pro postoupení pohledávek s odkazem na Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne , datum, . Součástí dílčí smlouvy byla Příloha 1 – seznam postupovaných pohledávek, který pod č. , hodnota, zahrnoval pohledávku za žalovaným (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Příloha 1). Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní, s odkazem na Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne , datum, , přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Součástí dílčí smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek, kde byla pohledávka za žalovaným pod č. , hodnota, (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, informovala společnost , právnická osoba, žalovaného, že pohledávka z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni a současně ho vyzvala k úhradě částky 27 126,42 Kč do tří dnů (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Téhož dne byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 36 273,42 Kč zahrnující i náklady právního zastoupení ve výši 9 147 Kč s upozorněním, že pokud ve lhůtě tří dnů nedojde k úhradě, bude žalobkyně svou pohledávku vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).

7. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. o dotaz na , právnická osoba, ohledně majitele bankovního účtu č. , č. účtu, a vyžádal si výpis z tohoto účtu za červenec 2022. Banka sdělila, že majitelem účtu byl žalovaný a že dne , datum, byl účet zrušen (sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, ). Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, za měsíc červenec 2022 bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána příchozí úhrada ve výši 10 000 Kč označená jako „, Anonymizováno, půjčka ze dne 2022-07-26“ od , právnická osoba, pod variabilním symbolem , RČ, . Dále soud zjistil, že žalovanému ve sledovaném období byly poskytnuty finanční prostředky i od jiných úvěrových společností, a to dne , datum, ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, ve výši 6 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, ., dne , datum, ve výši 61 000 Kč od , právnická osoba, a dne , datum, ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, Celkem byly na jeho bankovní účet v měsíci červenci 2022 připsány finanční prostředky od různých úvěrových společností ve výši 107 000 Kč (Výpis z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ).

8. Žalobkyně k důkazům předložila neautorizovanou sjetinu – excelovou tabulku zahrnující seznam osob s referenčními čísly, čísly smluv a celkovými částkami. Tato listina nemá žádnou vypovídající hodnotu a není z ní zřejmé, k čemu se váže, soud k ní proto při hodnocení důkazů nepřihlédl.

9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla k doplnění skutkových tvrzení a k předložení důkazů potřebných k prokázání vzneseného nároku vyzvána nejen usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ale také při jednání soudu dne , datum, jí bylo poskytnuto poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. při stanovené lhůtě 15 dnů od doručení protokolu z jednání do datové schránky jejího zástupce. Protokol byl doručen dne , datum, , koncentrační lhůta jí marně uplynula dne , datum, , když skutková tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila ani nepředložila.

10. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).13. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala jeho finanční situaci, pravidelné příjmy i výdaje. Posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy zahrnující tvrzený příjem žalovaného, jeho pravidelné výdaje, či informace týkající se dalších příjmů a výdajů celé jeho domácnosti. Nepředložila výplatní pásky žalovaného, ani pracovní smlouvu, z nichž by vyplýval jeho pravidelný příjem. Nedoložila ani výpisy z jeho bankovního účtu za období předcházející červenci 2022, kdy byl úvěr poskytnut. V řízení nebylo prokázáno, z jakých údajů žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela.

16. Naopak z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc červenec 2022 je zřejmé, že ještě před poskytnutím úvěru společností , právnická osoba, (dne , datum, ) mu byly jen v období od , datum, do , datum, poskytnuty finanční prostředky od jiných úvěrových společností v celkové výši 87 000 Kč (viz bod 7 rozsudku). Z výpisu současně nevyplývá, že by žalovanému plynul nějaký příjem ze zaměstnání. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně s dostatečnou péčí neposoudila finanční situaci žalovaného, když z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný nebyl schopen sjednaný úvěr splácet, s ohledem na řadu dalších úvěrů (a to v nezanedbatelné výši 87 000 Kč), poskytnutých jen za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru společností , právnická osoba, . Navíc v řízení nebyl prokázán ani pravidelný příjem žalovaného, ze kterého by bylo možné pokrýt nejen splátky poskytnutých úvěrů, ale především jeho další nezbytné běžné náklady na bydlení a související poplatky, ale i výdaje v souvislosti s uspokojováním základních životních potřeb (strava, oblečení, drogistické potřeby, výdaje za dopravu, apod.).

17. S ohledem ke shora uvedenému a s přihlédnutím ke konstantní judikatuře (viz bod 12 rozsudku) lze uzavřít, že žalovaný od počátku nebyl schopen úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud hodnotí s odkazem na § 87 odst. 1 citovaného zákona jako absolutně neplatnou. K neplatnosti této smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, proto jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený bankovní účet dne , datum, z titulu úvěrové smlouvy bezhotovostně částku 10 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na pohledávku žalobkyně něčeho uhradil. Na jeho straně se tedy jedná o bezdůvodné obohacení ve výši celé poskytnuté částky 10 000 Kč, kterou mu soud uložil žalobkyni vrátit. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne , datum, .

19. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni, jejíž neúspěch ve věci byl pouze v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů. V souladu s § 137 o.s.ř. jí přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za jeden právní úkon, celkem tedy za 3 úkony částku 1 089 Kč včetně 21% DPH a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. vše včetně 21% DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne , datum, , když uvedená tvrzení měla být součástí již samotného žalobního návrhu. Celkem byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

21. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.