67 C 165/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky -) 20 200 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, -) 600 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 800 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalobkyně dne datum provedla odtah motorového vozidla registrační značka, následně bylo vozidlo umístěno na parkoviště provozované žalobkyní, přičemž si žalovaný do dne podání žaloby vozidlo nevyzvedl. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah ve výši 1 900 Kč a úhradu ceny za střežení vozidla na parkovišti ve výši 250 Kč za 1. – 3. den, ve výši 400 Kč za 4. a každý další započatý den do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště a ve výši 50 Kč za každý další započatý den od 181. dne. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá pouze úhrady parkovného za období od datum do datum v celkové výši 20 800 Kč (8 dnů x 400 Kč a 352 dnů x 50 Kč). Do dne podání žaloby žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl dne datum předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č.l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum provedli pracovníci žalobkyně odtah motorového vozidla značka automobilu, červené barvy, registrační značka. Žalovaný byl o odtahu vozidla informován dopisem ze dne datum a současně byl poučen o cenách za odtah a parkovné (protokol o odtahu vozidla číslo ze dne datum, karta vozidla, oznámení o odtahu vozidla ze dne datum, zřizovací listina ze dne datum, nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel vč. jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 55 050 Kč dopisem ze dne datum (výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum vč. kopie dodejky ze dne datum). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 6. 2020 č.j. 10 C 89/2019-70 byla žalobkyni přiznána částka 70 250 Kč představující náklady za odtah vozidla a parkovné za období od datum do datum (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 6. 2020 č.j. 10 C 89/2019-70). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne datum vyzván k zaplacení dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne datum). Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích platí, že„ Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.“ Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 20 800 Kč byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum provedla odtah předmětného vozidla a proto jí svědčí právo na zaplacení částky 20 800 Kč dle § 2 odst. 3 nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel. Žalovaný v řízení nerozporoval skutečnost, že by se jednalo o jeho vozidlo, ani že by k odtahu vozidla v předmětný den skutečně nedošlo. Žalovaný rovněž netvrdil ani neprokázal, že by cenu za parkovné v období od datum do datum řádně uhradil. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení a jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 832 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 726 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za zaslání předžalobní upomínky, neboť soudu nebyl předložen žádný doklad o jejím odeslání (dodejka, poštovní podací arch apod.). Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím písemném vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.