67 C 17/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 70 157,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku: 17 661,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 661,34 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, 6 496,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 496,28 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do: částky 31 610,33 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 325,12 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 774,74 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 813,79 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a co do úroku 25,23 % ročně z částky 22 813,79 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, částky 14 389,52 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 060,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 661,31 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 345,99 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a co do úroku 24,81 % ročně z částky 10 345,99 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 9. 2024, ve znění jejího doplnění ze dne 4. 2. 2025 a ze dne 22. 5. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 70 157,47 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 9. 4. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté finanční prostředky zaplatit poplatek ve výši 33 153 Kč zahrnující kapitalizované úroky za půjčené finanční prostředky ve výši 26 031 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, dále za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 622 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit ve 21měsíčních splátkách po 2 865 Kč v hotovosti. Poslední splátka měla být uhrazena dne 9. 1. 2024. Žalovaný však porušil sjednané podmínky a splátky nehradil řádně a včas, když poslední úhradu provedl dne 27. 6. 2022. Celkem na úvěr uhradil 9 338,66 Kč, kdy ve výši 4 186,21 Kč byla úhrada započtena na jistinu a ve zbývající výši 5 152,45 Kč na úhradu poplatku. Vzhledem k uvedenému požadovala žalobkyně po žalovaném zaplatit částku 49 271,67 Kč odpovídající dlužné jistině 22 813,79 Kč a poplatku ve výši 26 457,88 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 774,74 Kč (ve výši 25,23 % ročně z částky 22 813,79 Kč od 10. 1. 2024 do 29. 4. 2024)4 325,12 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 325,12 Kč (z částky 22 813,79 Kč od 31. 1. 2023 do 29. 4. 2024). Dne 12. 3. 2022 byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté finanční prostředky zaplatit poplatek ve výši 15 091 Kč zahrnující kapitalizované úroky za půjčené finanční prostředky ve výši 10 423 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, dále za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 168 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit ve 78týdenních splátkách po 386 Kč (tj. 1 544 Kč/měsíčně) v hotovosti. Poslední splátka měla být uhrazena dne 9. 9. 2023. Žalovaný však porušil sjednané podmínky a splátky nehradil řádně a včas, když poslední úhradu provedl dne 16. 6. 2022. Celkem na úvěr uhradil 8 503,72 Kč, kdy ve výši 4 654,01 Kč byla úhrada započtena na jistinu a ve zbývající výši 3 849,71 Kč na úhradu poplatku. Vzhledem k uvedenému požadovala žalobkyně po žalovaném zaplatit částku 20 885,80 Kč odpovídající dlužné jistině 10 345,99 Kč a poplatku ve výši 10 539,81 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 661,31 Kč (ve výši 24,81 % ročně z částky 10 345,99 Kč od 10. 9. 2023 do 29. 4. 2024) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 060,58 Kč (z částky 10 345,99 Kč od 8. 1. 2023 do 29. 4. 2024). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Ani po zaslání předžalobní upomínky zástupcem žalobkyně dne 26. 7. 2024 žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním soudu nařízeným na den 24. 4. 2025 a 29. 5. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednáních vyrozuměn. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že se k nařízeným jednáním žalovaný nedostavil, zmařil možnost soudu poskytnout mu poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

3. Soud ve věci samé provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 9. 4. 2022 žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 26 000 Kč a zvolil možnost úvěr splácet v 21měsíčních splátkách. Jako účel požadovaného úvěru je zaškrtnuta kolonka Refinancování a Jiné bez bližší specifikace. Dále uvedl, že je ženatý, dosažené vzdělání učňovské, žije jako spolubydlící. Ke zdrojům svých příjmů označil invalidní důchod, který měl prokázat výměrem důchodu ze dne 27. 12. 2021 a složenkami ČSSZ z 16. 2. a 16. 3. 2022. V kolonce pravidelný měsíční příjem žalovaného uvedl zástupce právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 932 Kč coby čistý příjem žadatele, částku 2 788 Kč coby ostatní příjmy žadatele, částku 12 000 Kč coby další čisté příjmy domácnosti (oboje bez bližší specifikace), celkem 25 720 Kč. Pokud je zde údaj o výplatních páskách 1,2/2022, není zřejmé k čemu se váže a kým měl být vyplacen, když kolonka zaměstnavatel je nevyplněná. V kolonce běžné měsíční výdaje je uvedena částka 4 774 Kč jako interní splátky a odhadované měsíční výdaje žadatele jsou vyčísleny na 6 500 Kč (Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 4. 2022). Téhož dne právní zástupkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel v hotovosti úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnuté finanční prostředky zaplatit poplatek ve výši 33 153 Kč zahrnující úrok ve výši 26 031 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 622 Kč. Celková dlužná částka ve výši 60 153 Kč s úrokovou sazbou 86 % a RPSN 138,71 % měla být žalovaným uhrazena ve 21měsíčních splátkách po 2 865 Kč (poslední ve výši 2 853 Kč). Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky pro spotřebitelský úvěr (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Smluvní podmínky). K Tabulce umoření ze dne 6. 5. 2024 soud nepřihlédl, když se jedná o nikým autorizovanou listinu, není tedy zřejmé, kdo odpovídá za správnost údajů v ní uvedených a také z ní nevyplývá, zda byla vyhotovena žalobkyní či její právní předchůdkyní. Dne 12. 3. 2022 žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a zvolil možnost úvěr splácet měsíčně v 65týdenních splátkách. Jako účel požadovaného úvěru je zaškrtnuta kolonka Neočekávané výdaje. Dále uvedl, že je ženatý, dosažené vzdělání učňovské, žije jako spolubydlící. Ke zdrojům svých příjmů označil invalidní důchod s tím, že je invalidní důchodce. Invalidní důchod měl prokázat výměrem důchodu ze dne 27. 12. 2021 a složenkami ČSSZ ze 17. 1. a 16. 2. (?). V kolonce pravidelný měsíční příjem žalovaného uvedl zástupce právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 210 Kč coby čistý příjem žadatele, částku 2 054 Kč coby ostatní příjmy žadatele, částku 12 000 Kč coby další čisté příjmy domácnosti (oboje bez bližší specifikace), celkem 24 264 Kč. Pokud je zde údaj o výplatních páskách 1,2/2022 a pracovní smlouva, není zřejmé k čemu se váže a kým měl být vyplacen, když není vyplněna kolonka zaměstnavatel. V kolonce běžné měsíční výdaje je uvedena částka 3 076 Kč jako interní splátky a odhadované měsíční výdaje žadatele jsou vyčísleny na 6 500 Kč (Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 3. 2022). Téhož dne právní zástupkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnuté finanční prostředky zaplatit poplatek ve výši 15 091 Kč zahrnující úrok ve výši 10423 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 168 Kč. Celková dlužná částka ve výši 30 091 Kč s úrokovou sazbou 77,40 % a RPSN 136,82 % měla být žalovaným uhrazena ve 78týdenních splátkách po 386 Kč (poslední ve výši 369 Kč). Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky pro spotřebitelský úvěr (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Smluvní podmínky). Ve stejném duchu jako výše soud hodnotil Tabulku umoření, tedy listinu bez důkazní váhy, když správnost údajů v ní uvedených, jakož i kdo tuto listinu dne 6. 5. 2024 vyhotovil, nemá za prokázané. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byly pohledávky za žalovaným plynoucí z obou úvěrových smluv postoupeny ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni s tím, že postupované pohledávky byly specifikovány v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to pod pořadovým číslem , hodnota, a 426 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, Příloha). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 4. 2024 doručovaným na adresu odlišnou v jeho Žádostech i výše uvedených Smlouvách o úvěru. Pohledávka byla vyčíslena na částku 98 182,62 Kč a současně byl vyzván k její úhradě (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024). Dopisem ze dne 26. 7. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávky v celkové výši 83 229,53 Kč nejpozději do 10. 8. 2024 a poučil ho, že pokud nedojde k úhradě ani k uznání dluhu, bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou (Výzva k plnění ze dne 26. 7. 2024, kopie podacího lístku ze dne 26. 7. 2024).

5. Postupem podle § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na ČSSZ a zjistil, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu II. stupně; zároveň byl zaslán přehled výplat jeho invalidního důchodu za období od 3. 1. 2022 do 30. 6. 2022 a také přehled prováděných exekučních srážek. Z něj vyplývá, že v době před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru byl žalovanému vyplacen v 1/2022 důchod ve výši 11 296 Kč a provedena z něj exekuční srážka ve výši 774 Kč, v 2/2022 ve výši 10 932 Kč a provedena z něj srážka ve výši 975 Kč a v 3/2022 důchod ve výši 10 932 Kč a provedena z něj srážka ve výši 975 Kč (zpráva ČSSZ ze dne 20. 2. 2025). Dále soud dokazování doplnil o dotaz na předchozího zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, Object , právnická osoba, . a zjistil, že žalovaný byl u společnosti zaměstnán od 14. 9. 2021 do 31. 7. 2022 na HPP s úvazkem 2hodiny/denně. Z výplatní pásky za 2/2022 soud zjistil, že čistá mzda činila 3 983 Kč a byly z ní provedeny srážky ve výši 1 328 Kč, za 3/2022 ve výši 4 580 Kč a provedeny srážky ve výši 1 527 Kč, za 4/2022 ve výši 4 182 Kč a provedeny z ní srážky ve výši 1 394 Kč (zpráva , právnická osoba, Object , právnická osoba, . ze dne 19. 2. 2025 a výplatní pásky).

6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když ani účastníci žádné další důkazní návrhy nečinili, a to ani po zákonném poučení žalobkyně ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. a § 119a) odst. 1 o.s.ř. při jednání dne 29. 5. 2025 ohledně prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Neúčastí při jednáních soudu žalovaný zmařil možnost soudu poskytnout mu poučení také ve smyslu § 119a) odst. 1 o. s. ř. Důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a uzavřel, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

7. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).9. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že obě výše uvedené Smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. , hodnota, a č. , hodnota, ), které žalovaný dne 9. 4. 2022 a dne 12. 3. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, jsou absolutně neplatné. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že před poskytnutím obou úvěrů její předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala pravidelné příjmy a výdaje žalovaného i celé jeho domácnosti. Pokud při prověření úvěruschopnosti vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených samotným žalovaným, tedy že jeho celkové pravidelné měsíční příjmy činily jednak 24 264 Kč (smlouva č. , hodnota, ), jednak 25 720 Kč (smlouva č. , hodnota, ) a měsíční výdaje u obou smluv celkem 6 500 Kč měsíčně, tak žádným způsobem neprokázala, jak tyto informace tvrzené žalovaným ověřila. Navíc uvedené údaje se rozchází se zjištěnými příjmy žalovaného v rozhodném období, tedy s výší vypláceného invalidního důchodu a jeho příjmu, to vše po zohlednění prováděných exekučních srážek. Stejně tak muselo budit pochybnost již v době sjednání obou úvěrových smluv, že by výdaje žalovaného měly činit pouze 6 500 Kč celkem, když je zapotřebí zohlednit jeho výdaje na bydlení, uspokojování základních životních potřeb, nákup léků, apod. a také jeho další nesplacené závazky. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru č. , hodnota, pobíral invalidní důchod v 2/2022 ve výši 10 932 Kč a byla z něj provedena srážka ve výši 975 Kč, tedy ve výši 9 957 Kč, a pobíral mzdu za 2/2022 ve výši 3 983 Kč, ze které byly provedeny srážky ve výši 1 328 Kč, tj. celkem 2 655 Kč. Nemohlo být v jeho možnostech za situace, kdy uvedl v Žádosti další své závazky, splácet 386 Kč týdně, tj. 1 544 Kč měsíčně. Před poskytnutím úvěru č. , hodnota, pobíral žalovaný invalidní důchod v 3/2022 ve výši 10 932 Kč a byla z něj provedena srážka ve výši 975 Kč, tj. invalidní důchod mu byl vyplacen ve výši 9 957 Kč; jeho příjem za 3/2022 činil 4 580 Kč a po odečtu provedených srážek ve výši 1 527 činil 3 053 Kč. Nemohlo být v možnostech žalovaného hradit měsíční splátky ve výši 2 865 Kč, když v Žádosti o poskytnutí úvěru uvedl další své závazky a rovněž je zapotřebí zmínit výdaje na bydlení a na uspokojování základních životních potřeb.

12. Jak již bylo opakovaně zmíněno, právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila řádně a s odbornou péčí žádosti žalovaného o úvěr a jeho schopnost úvěr splácet. Posouzení proběhlo pouze formálně doplněním údajů do příslušného formuláře, bez náležitých a dostatečných podkladů a jejich ověření. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že posouzení proběhlo ve stejný den, kdy došlo k uzavření obou smluv, navíc v rozpětí jednoho měsíce po sobě.

13. Žalovanému byl v obou případech poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jak výše uvedeno, obě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatné. K neplatnosti předmětných úvěrových smluv soud přihlédl z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

14. Aktivní legitimace žalobkyně je dána § 1879 a násl. o. z., kdy má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a její přílohy – Seznamu postupovaných pohledávek.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Byť má soud pochybnosti o výši úhrad žalovaného na tuto smlouvu, když bylo ujednáno splácení úvěru v hotovosti k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalovaného a stěží si lze představit hotovostní úhrady v souhrnné výši 8 503,72 Kč, zohlednil tyto žalobkyní tvrzené úhrady a v rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků (15 000 Kč – 8 503, 72 Kč) vzniká na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 6 496,28 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Byť i v tomto případě má soud pochybnosti o výši úhrad žalovaného na tuto smlouvu, když bylo ujednáno splácení úvěru v hotovosti k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalovaného a stěží si lze představit hotovostní úhrady v souhrnné výši 9 338,66 Kč, zohlednil soud tyto žalobkyní tvrzené úhrady a v rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků (27 000 Kč – 9 338,66 Kč) vzniká na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 17 661,34 Kč. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, přičemž z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částek bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po podání žalobního návrhu, tedy ode dne 21. 9. 2024.

16. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

17. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti obou úvěrových smluv soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšnější žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.