67 C 179/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: žalobce, narozený datum narození Anonymizováno státní příslušník, v ČR bytem adresa zastoupený jméno FO, advokátem sídlem adresa proti Anonymizovaný odstavec - žalovaní o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem osobního vozidla značka LEXUS LS600 HL, typ HF 4(a), varianta UVF46 (E), verze UVF46L-AEXGHW (2H), VIN VIN kód.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 68 582 Kč k rukám právního zástupce žalobce jméno FO, advokáta, se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady řízení ve výši 20 273 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, ve znění pozdějších podání, se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k osobnímu vozidlu specifikovanému ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu směřoval původně proti žalovaným číslo 1, 2 a 3, když v době jejího podání (stejně jako v době podání návrhu na nařízení předběžného opatření) mu nebylo známo, že žalovaná č.3 prodala předmětné vozidlo dne datum společnosti právnická osoba. spolu se zřízením zajišťovacího převodu vlastnického práva. V žalobě žalobce poukázal na to, že jeho návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne datum, který směřoval proti žalovaným č. 1, 2 a 3, zdejší soud částečně vyhověl usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, kdy ve výroku I. zakázal odpůrcům (žalovaným) zcizovat, nakládat a zatěžovat ve prospěch třetích osob předmětné vozidlo, a ve výroku III. navrhovateli (žalobci) uložil, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne nařízení předběžného opatření podal u příslušného soudu návrh ve věci samé. Žalobu na určení svého vlastnického práva k předmětnému vozidlu tedy žalobce podal při dodržení stanovené lhůty dané tímto předběžným opatřením.

2. Podáním ze dne datum žalobce navrhl, aby byl rozšířen okruh žalovaných o společnost právnická osoba., když se až po podání návrhu na nařízení předběžného opatření a předmětné žaloby dozvěděl, že vozidlo bylo prodáno žalovanou č. 3 společnosti právnická osoba. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka soud připustil, aby do řízení na straně žalovaných přistoupila jako další účastník (jako žalovaná č. 4) společnost právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa.

3. Žalobce se považuje nadále za řádného vlastníka předmětného vozidla, které nabyl kupní smlouvou ze dne datum uzavřenou mezi ním jako kupujícím a společností právnická osoba. jako prodávajícím. V červnu 2019 se žalobce rozhodl, že své vozidlo zkusí nabídnout k prodeji a o pomoc se zajištěním prodeje požádal svého přítele jméno FO, který za účelem zprostředkování prodeje oslovil jméno FO, ředitele žalované č.

1. Podle jeho pokynů vozidlo předal jméno FO, zaměstnanci žalované č.1, která nabízela prodej a pronájem ojetých vozidel. jméno FO se za společnost žalované č. 1 zavázal zprostředkovat a sehnat kupce pro vozidlo žalobce. Po předání vozidla jméno FO poslal jméno FO prostřednictvím jméno FO žalobci částku ve výši 3 700 EUR jako zálohu k plnění, které bude žalobci poskytnuto po zobchodování prodeje vozidla. Na podzim 2019 (září 2019) se začal žalobce domáhat v zastoupení jméno FO informací ohledně zprostředkování prodeje jeho vozidla, jméno FO sdělil, že se vozidlo prodat nepodařilo, současně však ujišťoval, že vozidlo bude žalobci buď vráceno, anebo nadále bude zajišťován jeho prodej a žalobce obdrží plnou kupní cenu vozidla. Z důvodu, že jméno FO vozidlo nadále zadržoval, obrátil se žalobce na pana jméno FO (který jméno FO znal delší dobu, a který ho seznámil s panem jméno FO) se žádostí o pomoc s vyzvednutím vozidla. Na žádost pana jméno FO žalobci vozidlo vrátil i se zelenou kartou a malým technickým průkazem, ve kterém byla jako provozovatel uvedena žalovaná č. 1 s tím, že změna v malém technickém průkazu je dočasná a žalobce může vozidlo dále plnohodnotně užívat. Současně jméno FO přislíbil zajištění zpětného převodu vozidla na žalobce bez zbytečného odkladu, případně doplacení kupní ceny v případě jeho prodeje. Žalobce proto vozidlo užíval jako vlastník až do dne jeho zadržení na hranicích dne datum. Teprve zde poprvé zjistil, že vozidlo bylo sérií konspirativních převodů vyvedeno z jeho vlastnictví bez uhrazení kupní ceny. Před zadržením vozidla na Anonymizováno hranicích žalobce, jméno FO ani jméno FO, nevěděli nic o společnosti žalované č. 2, žalované č. 3 a žalované č. 4, ani nic o tom, že by vozidlo bylo postupnými podvodnými kroky převedeno na žalovanou č.

4. Žalobce ve svých následných podáních poukázal na personální a majetkovou propojenost žalovaných (respektive osob je zastupujících), kdy jediným společníkem a jednatelem žalované č. 2 je jméno FO, který od žalobce převzal předmětné vozidlo, přičemž ten nezastává pouze pozici u žalované č. 2, ale figuruje (figuroval) i v orgánech žalované č. 1, kdy byl a nadále je zaměstnancem žalované č.

1. Ředitelem žalované č. 1 je (byl) jméno FO. Obě společnosti (žalovaná č. 1 a č. 2) mají stejné sídlo a pojí je nejen jejich obchodní spolupráce, ale také trestní stíhání osob je zastupujících pro podezření z páchání trestné činnosti v souvislosti s nákupem a prodejem vozidel. Po určitou dobu byla článkem tohoto řetězce také žalovaná č. 3, která se podílela na financování obchodu s odcizenými vozidly. Žalovaná č. 2 odvodila své vlastnické právo k předmětnému vozidlu z kupní smlouvy (kterou uzavřela v zastoupení jejího jednatele jméno FO) jako kupující se žalobcem jako prodávajícím dne datum. Žalobce tvrdil, že o žalované č. 2 nikdy neslyšel, o této společnosti jak s jméno FO, případně jméno FO, nejednali a žalobce vyloučil, že by tuto kupní smlouvu se žalovanou č. 2 uzavřel, a to ani v ústní formě. Popřel pravost jeho podpisu na ní. Jediné, co žalobce podepsal, byla plná moc, kterou udělil jméno FO výhradně pro úkony spojené s odhlášením, přihlášením a podáním dokumentů na příslušném městském úřadu, odboru dopravy, v souvislosti s předmětným vozidlem. Plná moc však nebyla udělena jméno FO k uzavření kupní, případně jiné smlouvy, ale byla žalobcem udělena na pokyn jméno FO s tím, že žalovaná č. 1 bude vozidlo nabízet třetím osobám k prodeji, a v případě uzavření kupní smlouvy mezi potenciálním kupcem a žalobcem zajistí jméno FO (jako zaměstnanec žalované č. 1) na základě plné moci, přepis vozidla na novou osobu. Plná moc nebyla udělena žalované č. 2, ani žalované č. 1, ale pouze jméno FO jako fyzické osobě. Žalobce pozbyl vlastnické právo k vozidlu činem povahy úmyslného trestného činu. Kupní smlouva je nicotným právním jednáním, neboť zde chybí vůle žalobce, nejsou v ní ujednány platební podmínky, není ujednána splatnost kupní ceny, případně způsob její úhrady. Z důvodu neurčitosti se jedná o zdánlivé právní jednání. Rovněž nebyl naplněn její článek IV., podle kterého kupující nabývá vlastnické právo k vozidlu okamžikem jeho převzetí od prodávajícího a podpisem předávacího protokolu. Žalobce však vozidlo žalované č. 2 nikdy nepředal, neexistuje tedy ani žádný předávací protokol. Dne datum (druhý den po údajné koupi vozidla od žalobce) uzavřela žalovaná č. 2 jako prodávající se žalovanou č. 1 jako kupující kupní smlouvu ohledně prodeje tohoto vozidla. Nepochopitelným je, na základě jakého titulu mohla být žalovaná č. 2 zapsána do velkého technického průkazu jako vlastník a stejně podivným je prodej mezi žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2, které jsou a byly majetkově i personálně propojeny. Z pohledu žalobce byla společnost žalované č. 2 tzv. schránkovou společností bez jakéhokoliv majetku, proto vyvstala potřeba vozidlo urychleně převést ze žalované č. 2 na společnost další, a to žalovanou č. 1, na kterou žalobce neměl přímý majetkový dosah. Zároveň žalobce poukázal na to, že mu žalovaná č. 2 nikdy neuhradila kupní cenu (ani uvedenou v jí předložené kupní smlouvě). Žalovaná č. 1 odvodila své vlastnické právo z kupní smlouvy, kterou uzavřela jako kupující se žalovanou č. 2 jako prodávající dne datum, kdy text této smlouvy je po grafické stránce totožný s kupní smlouvou, která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovanou č. 2, obsahem obou smluv byly totožné faktické a právní nedostatky. I v této kupní smlouvě ze dne datum je deklarováno nabytí vlastnického práva kupujícím k vozidlu okamžikem jeho převzetí od prodávajícího a podpisem předávacího protokolu, přitom ani v tomto případě nebyl předložen žádný předávací protokol, který by byl oběma stranami podepsán. Žalovaná č. 2 předložila pouze předávací protokol ze dne datum, kterým měl žalobce vozidlo předat přímo žalované č. 1, přičemž žalobce popírá pravost svého podpisu na něm, jedná se o padělek. Ačkoliv měla být kupní smlouva mezi žalobcem a žalovanou č. 2 uzavřena dne datum, předávací protokol o předání vozidla žalobcem žalované č. 1 (rovněž s padělaným podpisem žalobce) je datován již dnem datum. Přitom sám jméno FO jako pověřenec žalované č. 1 uvedl, že podpis na předávacím protokolu za žalovanou č. 1 není jeho podpisem, a že žalovaná č. 1 vozidlo od žalobce nepřebírala, přebírala ho od žalované č. 2 (k čemuž však nebyl předložen předávací protokol podepsaný žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2). Kupní smlouvu ze dne datum uzavřenou mezi žalovanou č. 2 a žalovanou č. 1, měl za žalovanou č. 1 uzavřít jméno FO na základě plné moci, ačkoliv v záhlaví kupní smlouvy není u kupujícího uvedeno, že by jméno FO jednal v zastoupení žalované č. 1 na základě plné moci. Jako osoba zastupující žalovanou č. 1 je uvedena jednatelka jméno FO. jméno FO odkazovaná plná moc k zastupování žalované č. 1 není ani přílohou kupní smlouvy ze dne datum. Také tato kupní smlouva je nicotným právním jednáním, když při jejím uzavření nebyla projevena vůle žalované č.

1. Žalovaná č. 3 tvrdí, že byla v technickém průkazu předmětného vozidla uvedena jako vlastník na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. Anonymizováno uzavřené dne datum mezi ní jako věřitelem a žalovanou č. 1 jako dlužníkem. Okolnosti zápisu žalované č. 3 do velkého technického průkazu jsou nejasné, neboť ačkoliv tato smlouva byla uzavřena dne datum, do velkého technického průkazu byla zapsána jako vlastník již dne datum. Podle tvrzení žalované č. 3 jí měl být před uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu práva předložen žalovanou č. 1 technický průkaz vozidla spolu s nabývacím titulem, kterým měla být faktura č. Anonymizováno vystavená dne datum žalovanou č. 2 žalované č. 1, kdy faktura měla být opatřena doložkou ZAPLACENO. Na základě těchto okolností měla žalovaná č. 3 zato, že žalovaná č. 1 dostatečně doložila zaplacení kupní ceny i řádnost nabytí jejího vlastnického práva. Žalovaná č. 3 sama uvedla, že ani nepožadovala, aby jí převodce (žalovaná č. 1) například formou bankovního výpisu z účtu doložil, že k výplatě peněžních prostředků na základě této faktury skutečně došlo. To vše při zohlednění, že žalovaná č. 3 je podnikatelem a muselo jí být v souladu s požadovaným standardem odborné péče, a také vzhledem k předmětu jejího podnikání zřejmé, že faktura nemůže být řádným nabývacím titulem, ani samostatným důkazem o uskutečnění zdanitelného plnění. Stejně tak nemůže být považován za řádný nabývací titul technický průkaz, ani jiný doklad o převodu vlastnického práva, když zápis v registru motorových vozidel nemá konstitutivní účinky, ale vlastnické vztahy pouze eviduje. Ačkoliv je technický průkaz veřejnou listinou, která osvědčuje určité okolnosti, nelze ho považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci. Podle žalobce se tedy žalovaná č. 3 nemůže dovolávat dobré víry v oprávnění druhé strany (žalované č. 1) převést své vlastnické právo ve smyslu § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona. Vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovanou č. 3 tedy nemohlo být platně převedeno. Žalovaná č. 4 měla vlastnické právo k předmětnému vozidlu nabýt v rámci flotily jiných osobních vozidel od žalované č. 3 na základě kupní smlouvy ze dne datum, kterou za žalovanou č. 4 podepsal jednatel jméno FO. Vzhledem k tomu, že žalovaná č. 4 neměla dostatek finančních prostředků ke koupi této flotily osobních vozidel, žalovaná č. 3 jí poskytla úvěr na financování jejich koupě (a to včetně vozidla, které je předmětem tohoto řízení). Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem práva zřízeným stejného dne datum. Jako vlastník vozidla měla být v technickém průkazu zapsána žalovaná č. 3 a jako provozovatel žalovaná č.

4. Po zakoupení flotily vozidel žalovanou č. 4 dne datum (včetně předmětného vozidla), ji měla žalovaná č. 4 přenechat dne datum k úplatnému užívání žalované č. 1 za celkovou měsíční úplatu 2 406 911,64 Kč. Žalovaná č. 3 coby vlastník udělila žalované č. 4 souhlas k přenechání vozidel žalované č.

1. Podle žalobce je nepochopitelné, že žalovaná č. 4 přenechala k užívání celou flotilu vozidel žalované č. 1, která sama dlužila žalované č. 3 vysoké finanční prostředky z nevypořádaného leasingu a že navíc žalovaná č. 3 i přes tuto skutečnost jako vlastník flotily vozidel udělila souhlas s přenecháním vozidel svému dřívějšímu dlužníkovi (žalované č. 1.). Žalovaná č. 4 po uzavření smlouvy o úplatném užívání vozidel se žalovanou č. 1 vystavila žalované č. 1 dvě faktury (v prosinci 2019 a v lednu 2020), přičemž žalovaná č. 1 nezaplatila ani jednu z nich. Už v únoru 2020 žalovaná č. 4 odstoupila od smlouvy o přenechání vozidel k úplatnému užívání žalované č.

1. Z pohledu žalobce se jedná o formalizovaný převod za účelem zastření pravého stavu věci, kdy bylo od samého počátku zjevné, že žalovaná č. 1 neuhradí ani jednu z vystavených faktur. Podle žalobce je absurdní, že jak žalovaná č. 3, tak žalovaná č. 4, které věděly o tom, že žalovaná č. 1 nezaplatila leasingové splátky žalované č. 3, přesto s vědomím, že žalovaná č. 1 není schopna plnit své závazky, opětovně přenechaly flotilu vozidel (včetně předmětného) žalované č. 1 k užívání. Od věci není ani to, že jméno FO, který jednal za žalovanou č. 1 a jméno FO a jméno FO, kteří jednali za žalovanou č. 4, spolupracovali na nelegálních převodech vozidel, včetně vozidla předmětného, což potvrzuje jejich trestní stíhání. O jméno FO, jako o hlavním spolupachateli jméno FO, hovoří sama žalovaná č. 4 a odkazuje na trestní stíhání obou jmenovaných. Za této situace se žalovaná č. 4 nemůže dovolávat své dobré víry. Tvrzení žalované č. 4, že nikdo ve společnosti o protiprávním jednání jméno FO a jméno FO nevěděl, a z toho je třeba dovodit, že žalovaná č. 4 vozidla kupovala v dobré víře, když byla ujišťována jméno FO i svým bývalým jednatelem jméno FO o tom, že si žalovaná č. 1 v krátké době vyřídí financování a celou flotilu odkoupí zpět, neobstojí. právnická osoba totiž nemůže být sama v dobré víře; její dobrá víra se vždy odvozuje od dobré víry člena statutárního orgánu jako osoby jednající za právnickou osobu. Dobrá víra se pak právnické osobě přičítá. Jestliže člen statutárního orgánu není v dobré víře, nemůže se dobré víry dovolat ani právnická osoba. Dobrá víra na straně žalované č. 4 je vyloučena, proto se žalovaná č. 4 nikdy nemohla stát vlastníkem předmětného vozidla. K výpovědi ve věci slyšených svědků kdy svědek jméno FO uvedl, že osobní automobil měl být předán zpět žalobci v případě nezaplacení kupní ceny a že pokud se jednalo o prodeji vozidla, tak se jméno FO nabídl, že zajistí jeho prodej (vozidlo přeprodá), přičemž v té době jméno FO nehovořil výslovně o tom, že by on sám měl o koupi vozidla zájem, avšak svědek jméno FO uvedl, že žalobce chtěl vozidlo prodat s tím, že vozidlo mělo být prodáno přímo jméno FO, který neměl peníze, proto chtěl k vozidlu uzavřít leasingovou smlouvu a vyplatit peníze, žalobce dodal, že svědek jméno FO odkazoval na svědka jméno FO, který uvedl okolnosti na pravou míru, neboť to byl on, kdo s jméno FO jednal. Uvedená částka 3 700 EUR představovala pouze zálohu, nikoliv kupní cenu, jak uvedeno shora.

4. Žalovaná č. 1 se ve věci vyjádřila pouze při jednání soudu dne datum prostřednictvím svého pověřence jméno FO tak, že navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Vozidlo podle předávacího protokolu z datum nepřebíral, když podpis za žalovanou č. 1 na něm uvedený není jeho podpisem. Poukázal na to, že vozidlo nepředával žalobce, ale pan jméno FO, který je přítelem žalobce a se kterým jednala žalovaná č. 1 jako s osobou, kterou žalobce k jednání pověřil. Plnou moc či pověření žalobcem udělené panu jméno FO předloženo nebylo. Předávací protokol ke svému tvrzení, že žalovaná č. 1 převzala vozidlo od žalované č. 2 při jednání ani v průběhu celého řízení předložen nebyl. Kupní smlouvu se žalovanou č. 2 uzavřel dne datum za žalovanou č. 1 on na základě plné moci. Při podpisu smlouvy o úplatném užívání vozidel, která byla uzavřena mezi žalovanou č. 4 a žalovanou č. 1 uvedl, že zastupoval žalovanou č.1, nikoliv paní jméno FO, kdy k podpisu u jejího jména byl donucen panem jméno FO a právním zástupcem žalované č. 4.

5. Žalovaná č. 2 se ani k jednomu jednání soudu nedostavila, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. V podání ze dne datum žalovaná č. 2 vyslovila se žalobou nesouhlas, když žalobce není vlastníkem předmětného vozidla, které prodal dne datum. V uvedený den s ním uzavřela žalovaná č. 2 kupní smlouvu a vlastnické právo k vozidlu tak přešlo na ni dnem předání vozidla a podpisem předávacího protokolu. Tentýž den žalobce předal žalované č. 2 velký technický průkaz a podepsal plnou moc k převodu. O převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou č. 2 byl žalobce informován e-mailem ze dne datum. Následně dne datum vozidlo prodala žalovaná č. 2 žalované č. 1, přičemž kupní cena byla uhrazena bankovním převodem dle vystavené faktury.

6. Žalovaná č. 3 opakovaně vznášela námitku nedostatku své pasivní legitimace ve sporu a navrhla ve vztahu k ní žalobu zamítnout při současném přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Poukázala na to, že v technickém průkazu byla zapsána jako vlastník předmětného vozidla na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. Anonymizováno ze dne datum, kterou podepsala jako věřitel se žalovanou č. 1 jako dlužníkem. Zajišťovací převod vlastnického práva byl zřízen jako zajištění pohledávek žalované č. 3 za žalovanou č. 1 ze čtyř smluv o finančním leasingu (č. hodnota). Před uzavřením smlouvy žalovaná č. 3 ověřovala vlastníka předmětného vozidla tak, že si od žalované č. 1 nechala předložit nabývací titul v podobě faktury č. Anonymizováno, kterou dne datum vystavila žalovaná č. 2 žalované č. 1 a podle které se vlastníkem vozidla stala žalovaná č. 1 s tím, že faktura byla opatřena doložkou ZAPLACENO. Tím měla žalovaná č. 3 za doložené i zaplacení kupní ceny a řádnost převodu vlastnického práva. Při jednání soudu dne datum žalovaná č. 3 uvedla, že k prokázání nabytí vlastnického práva žalovanou č. 1 doklad o zaplacení faktury nevyžadovala, a to ani když ve velkém technickém průkazu vozidla byla zapsána jako vlastník žalovaná č.

2. Žalovaná č. 3 poukázala na propojenost žalované č. 1 a žalované č. 2, které jednaly ve shodě a nebyl tedy důvod pochybovat, že by jedna společnost jednala bez druhé, a že by měla důvod jedna druhou poškodit. Žalované č. 3 byl předložen technický průkaz vozidla, ve kterém byla jako vlastník zapsána ještě žalovaná č. 2 a také kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou č. 2 a žalovanou č.

1. Následně byla provedena změna zápisu v technickém průkazu podle skutečného stavu s odkazem na smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Žalovaná č. 3 byla v dobré víře, že na sebe převádí vlastnické právo k vozidlu od jeho skutečného vlastníka a oprávněně se cítila být jeho řádným vlastníkem. Na její straně nebylo pochyb o vlastnictví vozidla a neexistoval ani jiný způsob, jakým by se dozvěděla nebo mohla dozvědět o jiných skutečnostech, které by zpochybňovaly vlastnické právo předchozího vlastníka. Dne datum (s účinností k datum) vypověděla žalovaná č. 3 žalované č. 1 smlouvu o finančním leasingu č. hodnota a dne datum vypověděla i zbývající výše uvedené smlouvy o finančním leasingu z důvodu neplacení leasingových splátek žalovanou č.

1. Následně jako vlastník předmětu zajištění přistoupila k jeho prodeji a na základě kupní smlouvy č. Anonymizováno ze dne datum prodala mimo jiné předmětné vozidlo žalované č.

4. Žalovaná č. 4 však neměla na nákup vozidel dostatek finančních prostředků, proto jí téhož dne žalovaná č. 3 poskytla úvěr na základě smlouvy o úvěru č. hodnota, který byl opět zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva. Ke dni datum žalovaná č. 4 doplatila všechny dlužné částky dle smlouvy o úvěru a přešlo na ni podle odstavce IV/čl. 10 smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva vlastnické právo ke všem zajištěnými vozům, a to včetně vozidla předmětného. Žalovaná tedy není ve věci pasivně legitimována, když již není vlastníkem předmětného vozidla. K nesrovnalosti, kdy smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla podepsána dne datum, přičemž k jejímu zápisu do technického průkazu vozidla mělo dojít již datum, žalovaná č. 3 uvedla, že rozhodující je datum podpisu smluv a skutečnost, že podpisu smluv předcházel zápis do evidence a do technického průkazu vozidla, nemá vliv na platnost nebo účinnost smlouvy nebo zápisu. Poukázala na to, že podmínkou kupní smlouvy bylo, že vlastnictví k převáděným vozidlům přejde na žalovanou č. 4 až zaplacením celé kupní ceny (doplacením poskytnutého úvěru).

7. Žalovaná č. 4 se žalobou vyslovila nesouhlas a navrhla ji zamítnout, když právě ona je vlastníkem předmětného vozidla. Poukázala na to, že dne datum byl mezi ní a žalovanou č. 3 uzavřen komplex smluv o koupi flotily vozidel, včetně vozidla předmětného, a rovněž byla téhož dne uzavřena úvěrová smlouva č. hodnota na zajištění financování kupní ceny vozidel a smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Žalovaná č. 4 uzavřela dne datum se žalovanou č. 1 smlouvu o úplatném užívání 180 kusů vozidel (včetně vozidla předmětného) za měsíční úplatu 2 406 911,64 Kč bez DPH, a to se souhlasem žalované č. 3., kdy uvedenými splátkami měla být pokryta měsíční splátka úvěru u žalované č.

3. V prosinci 2019 a v lednu 2020 vystavila žalovaná č. 4 žalované č. 1 dvě faktury, avšak žalovaná č. 1 splátky nehradila, proto jí žalovaná č. 4 v únoru 2020 zaslala výpověď smlouvy a nastal proces vymáhání vrácení vozidel. Žalovaná č. 4 až z usnesení o zahájení trestního stíhání svého bývalého jednatele jméno FO, jako spolupachatele hlavního obviněného jméno FO, zjistila řadu šokujících informací o podnikání jméno FO jednajícího jménem žalované č.

1. Žalovaná č. 4 podala trestní oznámení mimo jiné z důvodu protiprávního zadržování celé flotily vozidel. Dne datum, tedy 7 dnů po zaplacení závazku, který žalované č. 4 vznikl u žalované č. 3, zanikl zajišťovací převod vlastnictví a žalovaná č. 4 se stala vlastníkem vozidel, včetně předmětného. Vozidlo nabývala v dobré víře a za okolností, kdy k uzavření smlouvy byla nucena nestandardními okolnostmi. Nikdo u žalované č. 4 nevěděl, že její bývalý jednatel podepsal řadu ručitelských závazků za žalovanou č. 1, dále dohody o budoucí kupní smlouvě, ve kterých zavázal žalovanou č. 4 k odkupu vozidel, za která nebude žalovaná č. 1 platit leasingové splátky. Žalovaná č. 4 tak byla jednáním bývalého jednatele postavena do situace, kdy buď vozidla (včetně předmětného) odkoupí od žalované č. 3, nebo zaplatí vysoké smluvní pokuty. Nikdo od žalované č. 3 jí neposkytl v době uzavření smlouvy žádné informace o tom, že by měl předmět prodeje jakkoliv pochybný původ. Žalovaná č. 4 kupovala vozidla v dobré víře a byla ujišťována, jak jméno FO, tak svým bývalým jednatelem jméno FO o tom, že si žalovaná č. 1 v krátké době vyřídí financování a celou flotilu vozidel odkoupí zpět, a žalovanou č. 4 tak oddluží. Žalovaná č. 4 vozidlo zakoupila v dobré víře, zaplatila za něj řádně a je tedy jeho vlastníkem ve smyslu § 1109 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona. Vlastnické právo žalobce k předmětnému vozidlu zaniklo pravděpodobně převodem mezi žalovanou č. 1 a žalovanou č. 3, když žalovaná č. 3 vozidlo nabyla v rámci svého běžného obchodního styku. Žalovaná č. 3 pak vozidlo převedla na žalovanou č. 4, která v mezidobí řádně splácela úvěr u žalované č. 3 a doplatila ho dne datum. Až do zajištění vozidla policií žalobce provozoval vozidlo, o kterém věděl, že je registrováno na třetí osobu a nikde toto nerozporoval do doby, než bylo vozidlo zadrženo Anonymizováno orgány z podnětu Policie ČR. Žalobce sám neučinil žádné úkony pro navrácení jeho majetku. Při jednání soudu dne datum žalovaná č. 4 uvedla, že při uzavření smlouvy o úplatném užívání vozidel mezi žalovanou č. 4 na jedné straně a žalovanou č. 1, jméno FO a jméno FO jako fyzickými osobami (ručiteli) na straně druhé dne datum, zastupoval jméno FO i paní jméno FO na základě plné moci, která je nedílnou součástí této smlouvy. Tuto plnou moc po celou dobu řízení však žalovaná č. 4 nepředložila. Naopak uvedla, že neměla pochybnosti, že se jedná o majetek žalované č. 3, která disponovala originály listin (osvědčením o registraci motorových vozidel), vozidla pronajímala žalované č. 1 na základě leasingových smluv, dále měla k dispozici účetní doklady a kupní smlouvu. Navíc žalované č. 4 je z běžného obchodního styku žalovaná č. 3 známa jako řádně vedená auditorovaná společnost a s ohledem na rozsah jejího podnikání neměla žalovaná č. 4 o prodeji žádné pochybnosti. O vlastnickém právu žalované č. 4 k předmětnému vozidlu svědčí i to, že jí vozidlo bylo po zadržení na hranicích vydáno jako oprávněnému vlastníkovi. Jakékoliv jednání jméno FO a jméno FO nemůže podle ní narušit dobrou víru žalované č. 4 koupit celou flotilu 180 vozidel od renomované leasingové společnosti žalované č. 3, která vedla veškerou dokumentaci mimořádně pečlivě, vozidla fyzicky kontrolovala, pořizovala fotodokumentaci o nich a veškeré smluvní podklady byly zpracovány na mimořádně vysoké a odborné úrovni. Žalovaná č. 4 nemohla v žádném případě předpokládat, že by žalovaná č. 3 coby leasingová společnost koupila kradené vozidlo a nemohla předpokládat, že by se jméno FO a jméno FO dopouštěli trestné činnosti. Při jednání soudu dne datum dodala, že ačkoliv žalobce věděl z malého technického průkazu, že mu vozidlo bylo zpronevěřeno, přesto trestní oznámení podal s nepochopitelnou prodlevou, čímž v mezidobí došlo k převodu předmětného vozidla mezi žalovanou č. 3 a žalovanou č.

4. Poukázala dále na to, že žalobce část peněz převzal.

8. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka rozhodl o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření ve vztahu k žalované č. 1, 2 a 3 tak, že mu zčásti vyhověl. Ve výroku I. zakázal odpůrcům (v tomto řízení žalovaným č. 1–3) zcizovat, nakládat a zatěžovat ve prospěch třetích osob předmětný automobil a ve výroku II. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byl odpůrcům č. 1–3 uložen zákaz užívat předmětný osobní automobil. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost podat ve lhůtě 30 dnů ode dne nařízení předběžného opatření návrh ve věci samé. Předmětné usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, a to v rozsahu výroku I. ve vztahu k odpůrkyni č. 3 (žalované č. 3 v tomto řízení).

9. Soud v řízení provedl dokazování důkazy, které mu předložil jak žalobce, tak žalovaní. Na jejich základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Ze žalobcem předložené fotokopie malého technického průkazu k předmětnému vozidlu č. Anonymizováno soud zjistil, že je v něm uveden žalobce jako provozovatel vozidla od datum.

11. Kupní smlouva uzavřená dne datum mezi společností právnická osoba. jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím je nabývacím titulem vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve prospěch žalobce s tím, že ke smlouvě je připojeno i Prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem.

12. Z výpisu z portálu rejstřík-firem.kurzy.cz má soud prokázánu propojenost a angažmá jméno FO ve společnostech žalované č. 2 a žalované č. 1, včetně jejích dceřiných společností.

13. Z předložené kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou č. 2 jako kupujícím a žalobcem jako prodávajícím dne datum soud zjistil, že jejím předmětem je závazek žalobce dodat žalované č. 2 předmětný osobní automobil a převést na žalovanou č. 2 vlastnické právo k němu, jakož i závazek žalované č. 2 od žalobce automobil převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Ve smlouvě je ujednán termín dodání datum a kupní cena vozidla ve výši 1 000 000 Kč s DPH, aniž by byla ujednána její splatnost, případně způsob její úhrady. V článku IV. bylo ujednáno, že kupující (žalovaná č. 2) nabývá vlastnické právo k vozidlu okamžikem jeho převzetí od prodávajícího a podpisem předávacího protokolu, v článku V. je činěn odkaz na obchodní podmínky, které dle článku VI. bod 4 jsou přílohou této smlouvy a ve kterých jsou upraveny práva a povinnosti smluvních stran. Obchodní podmínky však k důkazu předloženy nebyly.

14. Z předávacího protokolu vozidla soud zjistil, že je datován k datum, kdy předávajícím je označen žalobce, přebírající žalovaná č. 1 zastoupená jednatelkou jméno FO s tím, že předávací protokol má stvrzovat předání a převzetí předmětného vozidla, včetně technické dokumentace k němu.

15. Pokud byla soudu předložena plná moc, pak z ní soud zjistil, že žalobce měl dne datum zmocnit jméno FO s uvedeným rodným číslem a adresou, aby žalobce v plném rozsahu zastupoval a vykonával veškeré úkony spojené s odhlášením, přihlášením, včetně podpisu, podáním všech nezbytných dokumentů a ostatních záležitostí na příslušném městském úřadu, odboru dopravy, týkající se předmětného motorového vozidla. Podpis žalobce – zmocnitele je na listině ověřen. 16. jméno FO za žalovanou č. 1 zaslal žalobci na jeho e-mailovou adresu Anonymizováno dne datum e-mail, jehož součástí byl přepsaný technický průkaz vozidla s vyznačenou změnou vlastníka a provozovatele k datum; ve velkém technickém průkazu byla uvedena jako vlastník předmětného vozidla žalovaná č. 2.

17. Kupní smlouvou uzavřenou dne datum mezi žalovanou č. 1 jako kupující a žalovanou č. 2 jako prodávající došlo k prodeji předmětného vozidla žalované č.

1. Smlouva je obsahově totožná s kupní smlouvou uzavřenou dne datum mezi žalovanou č. 2 a žalobcem, včetně odkazu na obchodní podmínky, které rovněž nebyly soudu předloženy. Strany ve smlouvě dohodly termín dodání vozidla žalované č. 1 dne datum (článek III.) a konečnou kupní cenu vozidla 1 799 000 Kč (článek IV.), kterou se žalovaná č. 1 zavázala zaplatit žalované č. 2 bezhotovostním převodem na účet uvedený v daňovém dokladu, a to do 14 dnů ode dne převzetí vozidla žalovanou č.

1. V článku V. strany deklarovaly, že žalovaná č. 1 nabývá vlastnické právo k předmětnému vozidlu okamžikem jeho převzetí od žalované č. 2 a podpisem předávacího protokolu. Předávací protokol však soudu po celou dobu řízení předložen nebyl.

18. Z faktury č. Anonymizováno soud zjistil, že ji dne datum vystavila žalovaná č. 2 žalované č. 1 na částku 1 799 000 Kč z titulu prodeje předmětného vozidla, s datem splatnosti datum. Uvedla č. účtu č. účtu. Na faktuře je otisk razítka ZAPLACENO bez jakéhokoliv podpisu či razítka, který by stvrzoval správnost tohoto údaje.

19. Potvrzením právnická osoba. má soud prokázáno provedení tuzemské odchozí úhrady dne datum ve výši 1 799 000 Kč z účtu žalované č. 1 č. ú. č. účtu na účet č. č. účtu.

20. Z výpisu z databáze právnická osoba (účinnost k datu datum) vyplývá, že k vozidlu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti u pojišťovny právnická osoba. od datum do datum a u právnická osoba od datum do datum. Bližší údaje uvedeny nejsou.

21. Smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. Anonymizováno uzavřenou mezi žalovanou č. 3 jako věřitelem a žalovanou č. 1 jako dlužníkem dne datum došlo k zajištění pohledávek žalované č. 3 za žalovanou č. 1 z uzavřených leasingových smluv, včetně příslušenství, kdy strany uzavřely smlouvy o finančním leasingu s následnou koupí najaté věci č. hodnota. Předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva se stalo předmětné vozidlo. Strany ujednaly, že jako vlastník předmětu zajištění bude v registru silničních vozidel a v technickém průkazu evidován věřitel (žalovaná č. 3) a jako provozovatel bude uvedena žalovaná č.

1. Žalovaná č. 1 udělila žalované č. 3 plnou moc platnou po celou dobu účinnosti této smlouvy ke všem úkonům spojeným s registrací, přihlášením, odhlášením, změnami v registru silničních vozidel a se změnami v technickém průkazu předmětu zajištění. Dále bylo ujednáno, že předmět zajištění (předmětné vozidlo) zatím žalované č. 3 předán nebude. Do doby, než žalované č. 1 vznikne povinnost vydat toto vozidlo, přenechala žalovaná č. 3 vozidlo žalované č. 1 do výpůjčky a ta byla oprávněna vozidlo užívat obvyklým způsobem, nesměla s ním však nakládat žádným způsobem právně.

22. Ve velkém technickém průkazu k předmětnému vozidlu je jako vlastník uveden žalobce ode dne datum, dalším vlastníkem je uvedena žalovaná č. 2 ode dne datum, následně žalovaná č. 3 (jako provozovatel uvedena žalovaná č. 1) s počátkem změny datum.

23. Soudu byla předložena výpověď leasingové smlouvy č. hodnota, kterou zaslala dne datum žalovaná č. 3 žalované č.

1. Z jejího obsahu vyplývá, že žalovaná č. 3 vypověděla leasingovou smlouvu dle článku X. bod 1 z důvodu porušení smluvních povinností žalovanou č. 1, která k datum dlužila zde uvedené platby. Zároveň žalovaná č. 3 uplatnila vůči žalované č. 1 nárok na smluvní pokutu ve výši 1 271 626 Kč, splatnou ke dni účinnosti výpovědi (ke dni jejího doručení). Žalovaná č. 1 byla vyzvána k úhradě celkové částky 1 396 294 Kč na zde uvedené číslo účtu, při současné výzvě k vrácení předmětu leasingu a k vrácení předmětů zajištění (včetně vydání vozidla předmětného).

24. Žalovaná č. 3 předložila soudu své Všeobecné obchodní podmínky pro finanční leasing (FL 143) podepsané dne datum žalovanou č. 1, které byly nedílnou součástí smlouvy o finančním leasingu.

25. Z kupní smlouvy č. Anonymizováno soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou č. 3 jako prodávající a žalovanou č. 4 jako kupující dne datum; předmět prodeje a koupě je vymezen 181 vozidly, jejichž seznam je uveden v přílohách č. 1, 2 a 3 a které jsou nedílnou součástí této smlouvy. Žalovaná č. 4 podpisem smlouvy stvrdila, že vozidla uvedená v příloze č. 1 a 2 byla předmětem smluv o finančním leasingu s nájemcem – žalovanou č. 1, jejichž obsah zná a dále jí je známo, že vozidla má vesměs dosud v držení leasingový nájemce nebo třetí osoby. Pokud jde o vozidla v příloze č. 3, ta byla předmětem zajišťovacího převodu vlastnictví sloužícího k zajištění práv prodávajícího ze smluv o finančním leasingu s nájemcem – žalovanou č. 1, přičemž i ohledně nich žalovaná č. 4 stvrdila, že jejich obsah zná, včetně toho, že vozidla má vesměs dosud v držení leasingový nájemce nebo třetí osoby, kterým je nájemce svěřil. V článku III. strany ujednaly, že vlastnictví k vozidlům přechází na kupujícího (žalovanou č. 4) až okamžikem zaplacení celé kupní ceny ve výši tel. číslo Kč, kterou se žalovaná č. 4 zavázala uhradit do sedmi dnů od podpisu této smlouvy. V článku II. strany výslovně ujednaly, že žalovaná č. 3 prodává a přenechává vozidla žalované č. 4, která je kupuje a přijímá ve stavu, v jakém se nachází ke dni skončení nájemního vztahu se žalovanou č. 1, jako řádné plnění žalované č.

3. Přitom se žalovaná č. 4 zcela vzdala práv z vad kupovaných vozidel. V případě neuhrazení kupní ceny v ujednané lhůtě, strany ujednaly právo žalované č. 3 od kupní smlouvy odstoupit, při současné povinnosti žalované č. 4 zaplatit smluvní pokutu ve výši kupní ceny 59 vozidel uvedených v příloze č. 1 (47 590 044 Kč). Soudu byly rovněž předloženy přílohy č. 1, 2 a 3, kdy předmětné vozidlo je součástí přílohy č. 3 pod pořadovým č. 2 při uvedené kupní ceně 952 000 Kč bez DPH.

26. Soudu dále bylo předloženo Potvrzení žalované č. 3 vystavené dne datum o tom, že žalovaná č. 4 splatila úvěr č. hodnota dne datum. Současně žalovaná č. 3 stvrdila, že neexistuje žádný dluh na splátkách úvěru k předmětným vozidlům a že k datum zanikl zajišťovací převod vlastnického práva a výlučným vlastníkem všech 181 vozidel prodaných smlouvou ze dne datum, zejména vozidel uvedených v Potvrzení pod č. 1-47, je žalovaná č. 4, které byly předány originály osvědčení o registraci motorových vozidel.

27. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. hodnota soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou č. 3 jako věřitelem a žalovanou č. 4 jako dlužníkem dne datum s odkazem na uzavřenou smlouvu o úvěru č. hodnota ohledně poskytnutí úvěru žalované č. 4 ve výši 79 771 161 Kč jako účelově určeného na zaplacení části kupní ceny předmětu financování. Předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva se stalo 181 vozidel, které byly specifikovány v příloze číslo 1, 2 a 3 smlouvy, kdy dlužník (žalovaná č. 4) prohlásil, že je výlučným vlastníkem předmětu zajištění s tím, že vlastnické právo k předmětu zajištění se na věřitele převádí ke dni uzavření této smlouvy a není-li dlužník dosud vlastníkem předmětu zajištění, pak ke dni, kdy se jím stane. Z příloh č. 1-3 vyplývá, že předmětné vozidlo je součástí přílohy č. 3, pod pořadovým číslem 152.

28. Smlouva o úvěru č. hodnota byla uzavřena dne datum mezi žalovanou č. 3 jako úvěrující a žalovanou č. 4 jako úvěrovanou. Touto smlouvou se žalovaná č. 3 zavázala poskytnout žalované č. 4 na její žádost účelový úvěr do výše 79 771 161 Kč na dobu 48 měsíců při 48 splátkách, kdy 1. až 47. měsíční splátka jistiny měla představovat částku 1 680 000 Kč měsíčně a 48. měsíční splátka částku 811 161 Kč. První splátka jistiny byla splatná datum při sjednaném úroku 5 % p. a. z nesplacené jistiny úvěru na základě měsíční fakturace. Zároveň strany sjednaly zajišťovací převod vlastnického práva k 181 vozidlům dle příloh 1-3.

29. Žalovaná č. 4 předložila trestní oznámení adresované Krajskému ředitelství policie Anonymizováno, odbor hospodářské kriminality dne datum pro trestný čin podvodu ředitele žalované č. 1 jméno FO.

30. Ze žalovanou č. 4 předložené Smlouvy o úplatném užívání vozidel soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi žalovanou č. 4 (zastoupenou jednatelem jméno FO) na straně jedné a na straně druhé mezi žalovanou č. 1 (zastoupenou jednatelkou jméno FO, která dne datum udělila plnou moc jméno FO) a dále mezi fyzickými osobami jméno FO a jméno FO jako ručiteli. U podpisu žalované č. 1, jméno FO i jméno FO je uvedena jedna a tatáž parafa podpisu jméno FO. Předmětem smlouvy (článek II.) byla dohoda stran, že žalovaná č. 1 bude pro účely svého podnikání užívat vozidla označená v příloze 1 a 2 za obdobných technických podmínek, za jakých je užívala dosud na základě výpůjčky od žalované č. 3, avšak za úplatu, která podle článku III. činila celkovou částku 2 406 911,64 Kč bez DPH měsíčně splatnou vždy k poslednímu dni příslušného měsíce na základě vystavovaných daňových dokladů, počínaje prosincem 2019.

31. Žalovaná č. 4 dne datum adresovala Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k rukám jméno FO podání, ve kterém právní zástupce žalované č. 4 popisuje rozvětvenou činnost jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. Je zde poukázáno na to že jednatel žalované č. 4 jméno FO, který vykonával funkci jednatele od roku 2006 do roku 2020, byl podplácen a kompromitován jméno FO a že v létě 2019 se „spolupráce“ jméno FO s jméno FO stala pro žalovanou č. 4 neúnosnou. Majitelé zjistili, že žalovaná č. 1 dlužila za běžné faktury částku přesahující 24 000 000 Kč, přitom podstata pohledávek byla před majiteli a žalovanou č. 4 jméno FO tajena. Pracovníci ekonomického úseku byli jednatelem jméno FO nuceni k tomu, aby věc neřešili s tím, že si vyřešení problému zařídí on sám.

32. Soud si ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. vyžádal zprávu od Magistrátu hlavního města Prahy, odbor dopravně správních činností a zjistil, že jako vlastník předmětného vozidla byl uveden žalobce od datum do datum, od datum do datum žalovaná č. 2 a od datum žalovaná č.

3. Jako provozovatel byl uveden žalobce v době od datum do datum, žalovaná č. 2 od datum do datum a žalovaná č. 1 od datum.

33. Z plné moci, kterou udělila za žalovanou č. 1 jednatelka jméno FO dne datum jméno FO jako fyzické osobě soud zjistil, že se jedná o generální plnou moc ke všem právním věcem a záležitostem a při veškerých jednáních jménem žalované č. 1.

34. Soud ve věci usnesením ze dne datum ustanovil znalkyni jméno FO, znalkyni z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo za účelem posouzení pravosti podpisů žalobce a) na listině Kupní smlouva ze dne datum a b) na Předávacím protokolu vozidla ze dne datum. Ze závěru jejího znaleckého posudku č. Anonymizováno vyhotoveného dne datum vyplývá, že je pravděpodobnější, že sporný podpis v předpokládaném znění jméno FO na kopii listiny Kupní smlouva ze dne datum, není variantou pravého podpisu osoby, jejíž srovnávací materiál byl předložen, tj. jméno FO, narozený datum než, že je. Sporný podpis v předpokládaném znění jméno FO na kopii listiny Předávací protokol vozidla ze dne datum, pravděpodobně není variantou pravého podpisu osoby, jejíž srovnávací materiál byl předložen, tj. jméno FO, narozený datum. K výzvě soudu, aby se účastníci vyjádřili k obsahu znaleckého posudku a případně navrhli výslech znalkyně před soudem, se vyjádřila pouze žalovaná č. 3 tak, že k posudku nemá žádné připomínky a výslech znalkyně nenavrhla. Vzhledem k tomu, že soud ke své výzvě připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., pak za situace, kdy se ostatní účastníci ke znaleckému posudku a k výslechu znalkyně před soudem nevyjádřili, uzavřel, že se znaleckým posudkem vyslovili souhlas a výslech znalkyně nenavrhli.

35. Z výslechu svědka jméno FO, soud zjistil, že žalobce je jeho kamarád. U jméno FO si svědek půjčoval vozidla a seznámil ho s panem jméno FO. Svědek znal rovněž pana jméno FO, který pracoval u jméno FO. Svědek potvrdil, že pan jméno FO chtěl jménem žalobce zprostředkovat koupi a prodej vozidla. Svědek se opravil a uvedl, že vozidlo podle tvrzení pana jméno FO mělo být prodáno přímo panu jméno FO, který však neměl peníze na koupi vozidla, proto žádal leasingové splátky. Při předání vozu jméno FO svědek přítomen nebyl, zprostředkovaně ví, že vůz měl předat pan jméno FO v létě 2019, a ten mu měl dát nějaké peníze. Vozidlo od jméno FO vyzvedával svědek na podzim 2019 po svém návratu do ČR, kdy se od pana jméno FO a žalobce dozvěděl, že jméno FO nezaplatil za vozidlo žádné peníze. jméno FO vozidlo svědkovi předal s technickým průkazem a zelenou kartou, velký technický průkaz však nepředal. S vozidlem poté jezdil žalobce nebo svědek, neboť měli k dispozici platnou zelenou kartu k němu, a to až do doby zadržení v roce 2021, kdy se s ním svědek vracel z Anonymizováno. Svědek kontaktoval jméno FO, který se vymlouval a vinu svaloval na leasingovou společnost, případně na další osoby. Svědek nevěděl, kolik peněz pan jméno FO jméno FO předal, pouze nějakou částku, asi kolem 200 000 Kč, kdy se mělo jednat o část kupní ceny.

36. Ve věci slyšený svědek jméno FO uvedl, že žalobce je jeho dlouhodobý známý, zná rovněž jméno FO a jméno FO, kteří oba působili ve společnosti žalované č. 1 (jméno FO byl podřízeným jméno FO). Svědek měl za to, že jméno FO je majitelem žalované č. 1, neboť tak vystupoval a jméno FO plnil veškeré jeho pokyny. S jméno FO svědka seznámil pan jméno FO na začátku roku 2018, kdy se na svědka obrátil jméno FO v Užhorodu. Svědek uvedl, že vlastníkem předmětného vozidla byl žalobce, který s vozidlem jezdil a po nějaké době ho chtěl prodat. Prodat se ho nepodařilo prostřednictvím autobazaru, proto se žalobce obrátil na svědka, zda by mu s prodejem auta nepomohl. Svědek kontaktoval jméno FO, který se nabídl, že prodej vozidla zajistí (vozidlo přeprodá), nehovořil výslovně o tom, že by on sám měl o koupi vozidla zájem. jméno FO svědkovi pro žalobce poslal od jméno FO 3 700 EUR na podzim 2019, ale jméno FO se neměl k úhradě zbylé částky, ani k ničemu dalšímu, proto se svědek obrátil na pana jméno FO, aby situaci vyřešil. jméno FO sliboval, že peníze doplatí, případně žalobci předá vozidlo zpět v případě nezaplacení kupní ceny. Svědek byl přítomen zajištění vozidla na hranicích, neboť jel ve vozidle spolu s panem jméno FO. Svědek viděl bývalého jednatele žalované č. 4 jméno FO ve společnosti jméno FO, když předával propagační billboard.

37. Výše uvedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i ve vzájemné souvislosti a pokud provedl v řízení dokazování důkazy dalšími, pak v odůvodnění svého rozhodnutí se jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro své rozhodnutí ve věci samé. Po zhodnocení důkazů shora provedených soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu.

38. V dané věci se jedná o žalobu určovací ve smyslu § 80 o.s.ř., podle kterého se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se proto primárně zabýval tím, zda žalobce má na daném určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu naléhavý právní zájem. Tvrzení a prokázání existence naléhavého právního zájmu na určení stíhá právě jeho.

39. V daném případě má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť navrhuje určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu za situace, kdy je jeho vlastnické právo zpochybňováno a kdy je na základě sporných převodů mezi žalovanými v technickém průkazu vozidla zapsán jiný subjekt. Bez rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva k vozidlu bude právo žalobce ohroženo a jeho právní postavení bude nejisté. Zároveň je zřejmé, že žalovaní s ohledem na předmět tohoto řízení (určovací žalobu) jsou ve věci pasivně legitimováni.

40. Při posouzení určení vlastnického práva, včetně jeho převodu a nabytí od neoprávněného, soud v této věci postupoval dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o. z.).

41. Podle § 1112 o. z. se vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce nemůže ke svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného.

42. Obecně platí, že při splnění zákonem požadovaných podmínek pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného dojde k tomu, že původní vlastník ztrácí vlastnické právo, a naopak originárně jej nabývá poctivý nabyvatel. Poctivý nabyvatel se stává vlastníkem a původní vlastník může požadovat náhradu škody proti neoprávněnému převodci. Možnost nabytí vlastnického práva od osoby, která věc nabyla od neoprávněného, je omezena, pokud tato osoba věděla o tom, že její právní předchůdce tuto věc nabyl od neoprávněného. Tato vědomost působí navíc to, že se třetí osoba nemůže dovolat nejen vlastnického práva, ale ani dobré víry svého právního předchůdce (toho, kdo nabyl vlastnické právo od neoprávněného).

43. Skutečnost, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra držitele „se zřetelem ke všem okolnostem“ se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnické právo k předmětné věci a že tedy byl skutečně v dobré víře.

44. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázané, že žalobce nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel dne datum se společností právnická osoba. jako prodávajícím. Tomu odpovídá i zápis ve velkém technickém průkazu vozidla, jakož i výpis z registru vozidel. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce dne datum uzavřel platně kupní smlouvu se žalovanou č. 2, naopak znalecký posudek jméno FO vyvrátil, že by podpis žalobce na této kupní smlouvě, jakož i na předávacím protokolu ze dne datum, byl pravým podpisem žalobce. Samotný text kupní smlouvy, která měla být uzavřena mezi žalovanou č. 2 a žalobcem dne datum je po obsahové stránce neurčitý a vnitřně rozporný, což vyplývá mimo jiné z ujednání pod bodem IV., podle kterého má kupující (žalovaná č. 2) nabýt vlastnické právo k vozidlu okamžikem jeho převzetí od žalobce – prodávajícího a podpisem Předávacího protokolu, který však měl být žalobcem podepsán již dne datum (před uzavřením kupní smlouvy). Odhlédnuto od toho, že podpis žalobce na tomto protokolu není jeho pravým podpisem, pak protokol nemohl být součástí kupní smlouvy, když měl být podepsán žalovanou č. 1, nikoliv žalovanou č.

2. Jak již bylo uvedeno, pravost podpisů žalobce na obou listinách znalkyně vyloučila. Znalecký posudek jméno FO soud hodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s ř., tedy jeho přesvědčivost co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy a uzavřel, že veškeré tyto náležitosti znalecký posudek jméno FO splňuje. Žalovaná č. 2 také neprokázala, že by žalobci zaplatila sjednanou kupní cenu ve výši 1 000 000 Kč s DPH, kdy navíc ve smlouvě absentuje ujednání o její úhradě a splatnosti. K částce 3 700 EUR, která měla být předána jméno FO svědkovi jméno FO, svědek uvedl, že se nejednalo o kupní cenu, ale o část provize za zprostředkování prodeje. Přihlížeje k uvedenému a rovněž k výslechu svědků, kteří shodně potvrdili, že vlastníkem vozidla byl nadále žalobce, neboť ani žalobce a ani jeden ze svědků nevěděli v této době ničeho o existenci žalované č. 2, nemá soud prokázáno, že by smlouva ze dne datum byla uzavřena platně. Naopak je absolutně neplatná a vlastníkem vozidla nadále zůstal žalobce, který své vlastnické právo na žalovanou č. 2 nepřevedl. Následně ani žalovaná č. 1 nemohla na základě dalšího převodu nabýt vlastnické právo k vozidlu, a to přihlížeje k zásadě, kdy nelze převést více práv, než převodci náleží (zásada nemo plus iuris (ad alium) transferre potest, quam ipse habet). Jelikož se vlastníkem vozidla nestala žalovaná č. 2, nemohla se vlastníkem vozidla stát ani žalovaná č. 1 a na základě dalších výše popsaných převodů se jím nemohly stát ani žalovaná č. 3 a žalovaná č. 4.

45. Soud se následně zabýval tím, zda žalovaná č. 1 mohla nabýt vlastnické právo k vozidlu od žalované č. 2, tedy od neoprávněného, a uzavřel, že nikoliv. Na straně žalované č. 1 nelze v žádném případě hovořit o její dobré víře v oprávnění žalované č. 2 vlastnické právo k vozidlu převést, když jak vyplynulo z provedeného dokazování, nejenom že se jedná o společnosti majetkově a personálně propojené, ale osoby je zastupující jsou trestně stíhány pro podezření z trestné činnosti v souvislosti s nákupem a prodejem vozidel. Navíc absentuje řádný nabývací titul vlastnického práva žalované č. 2, když předložená kupní smlouva ze dne datum byla shledána neplatnou, čehož si musela být žalovaná č. 1 při uzavření kupní smlouvy se žalovanou č. 2 druhého dne datum vědoma. Stejně tak nebylo prokázáno (a žalovanou č. 1 nebylo ověřeno), zda žalovaná č. 2 uhradila žalobci ujednanou kupní cenu, která jak vyplynulo z dokazování, uhrazena nebyla. Lze souhlasit se žalobcem, že ten pozbyl své vlastnické právo k vozidlu úmyslným trestným činem, to vše při respektování principu, že předání vozidla není nutné ani při nabytí od neoprávněného. Na tomto závěru nezvrátí ničeho ani nejasný zápis žalované č. 2 v technickém průkazu vozidla.

46. Rovněž u žalované č. 3, která tvrdila a prokazovala, že vozidlo nabyla od žalované č. 1 na základě uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne datum, se soud zabýval otázkou dobré víry ohledně nabytí vlastnického práva od žalované č. 1 jako neoprávněného. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že si žalovaná č. 3 před uzavřením smlouvy ověřovala vlastnické právo žalované č. 1 pouze z předložené faktury č. Anonymizováno vystavené dne datum žalovanou č. 2 žalované č. 1, kterou považovala za nabývací titul, přitom si ani neověřila, zda byla kupní cena skutečně uhrazena (předložením výpisu z účtu). Spokojila se s neověřenou doložkou (razítkem) ZAPLACENO, to vše za situace, kdy v technickém průkazu vozidla (který jí byl spolu s fakturou předložen) nebyla jako vlastník zapsána žalovaná č. 1, ale žalovaná č.

2. Je nepochopitelné, že žalovaná č. 3, profesionál v oboru poskytování leasingů, považovala za nabývací titul fakturu, která sama o sobě není důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky, ale jedná se pouze o formu dokladu, který dosvědčuje provedení určité účetní operace. Přihlížeje k uvedenému se jeví absurdním tvrzení žalované č. 3 o dobré víře, že na sebe převádí vlastnické právo k vozidlu od skutečného vlastníka, kdy ačkoliv nebyla v technickém průkazu vozidla zapsána žalovaná č. 1, tak vycházela ze „vzájemné propojenosti mezi žalovanou č. 1 a č. 2, kdy obě společnosti jednaly ve shodě a nebyl z její strany důvod pochybovat, že by jedna společnost jednala bez druhé, ani že by měla důvod jedna druhou poškodit“. Na straně žalované č. 3 tedy nelze hovořit o dobré víře. Opět je nejasné, jakým způsobem, a na základě jakého (řádného) nabývacího titulu, byla žalovaná č. 3 zapsána v technickém průkazu vozidla jako jeho vlastník.

47. Ve stejném duchu se soud zabýval dobrou vírou na straně žalované č. 4 a uzavřel, že ani u ní o dobré víře nabýt vlastnické právo od neoprávněného, nelze hovořit. Smlouvy, které žalovaná č. 4 uzavírala (jak se žalovanou č. 3, tak se žalovanou č. 1) v zastoupení svého tehdejšího jednatele jméno FO, byly uzavřeny i přes zjevný úmysl žalované č. 1 nehradit leasingové splátky, navíc s osobou zastupující žalovanou č. 1 (jméno FO), se kterým je jméno FO trestně stíhán jako spolupachatel. Nelze přisvědčit tvrzení žalované č. 4 o tom, že protiprávní jednání jejího bývalého jednatele jméno FO ji nezavazuje, když podle § 167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě. Také další její tvrzení o tom, že neměla pochybnosti, že se jedná o majetek žalované č. 3 (potažmo, že žalovaná č. 3 je vlastníkem předmětného vozidla), neboť ta disponovala osvědčením o registraci motorového vozidla, navíc vozidla pronajímala žalované č. 1 na základě leasingových smluv a předložila smlouvu ze dne datum, soud hodnotí jako nevěrohodné, a to nejenom z důvodu, že se sama na základě jednání svého bývalého jednatele jméno FO podílela na protiprávních činnostech (legalizovala trestnou činnost žalované č. 1 a žalované č. 2), ale také z důvodu, že se spokojila pouze s tím (jak sama uvedla), že je žalovaná č. 3 z běžného obchodního styku známa jako řádně vedená auditorovaná společnost, a s ohledem na rozsah jejího podnikání neměla mít o prodeji předmětného vozidla (potažmo celé flotily vozidel) žádné pochybnosti. Žalovaná č. 4 tedy nevyužila všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčila, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětnému vozidlu. Při uzavírání výše uvedených smluv si nepočínala jak žalovaná č. 4, tak ani žalovaná č. 3, náležitě opatrně. Jako irelevantní pak soud hodnotí tvrzení žalované č. 4 o tom, že nebyl důvod předpokládat, že by žalovaná č. 3 jako renomovaná leasingová společnost koupila kradené vozidlo, když její smluvní podklady měly být zpracovány na mimořádně vysoké a odborné úrovni (ačkoliv měl vozidlo fyzicky v držení žalobce až do datum). Žalovaná č. 4, která tvrdí, že je v dnešní době vlastníkem předmětného vozidla, vlastnické právo k němu nenabyla, když se jí nepodařilo prokázat existenci dobré víry, na jejímž základě by ho mohla nabýt od neoprávněného (žalované č. 3).

48. Z důvodů výše uvedených soud rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a určil, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla.

49. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.), kdy soud plně procesně úspěšnému žalobci přiznal v souladu s § 137 o.s.ř. náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření a ve výši 2 000 Kč za návrh ve věci samé, celkem ve výši 3 000 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou za zastupování žalobce advokátem podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., při výši jednoho úkonu právní služby 2 500 Kč, ve výši 45 375 Kč a ve výši 15 125 Kč (podle § 11 odst. 2 písm. f) za účast při jednání soudu dne datum), tedy odměnou v celkové výši 60 500 Kč, včetně příslušné 21 % DPH a 14 paušálními částkami náhrady po 300 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 14 úkonů právní služby ve výši 5 082 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh na nařízení předběžného opatření ze dne datum, návrh ve věci samé ze dne datum, podání z datum, vyjádření žalobce k odvolání žalované č. 3 proti usnesení o nařízení předběžného opatření, doplnění žaloby ze dne datum, podání z datum, závěrečný návrh ze dne datum, účast při jednání soudu dne datum a datum (u každého z těchto jednání přiznána mimosmluvní odměna ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky přihlížeje k tomu, že se v obou případech jednalo o jednání delší než 2 hodiny), dále za účast při jednání soudu dne datum, datum, datum, vše podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a j) citované vyhlášky, a za účast při jednání soudu dne datum podle § 11 odst. 2 písm. f) citované vyhlášky), vše včetně příslušné 21 % DPH. Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 68 582 Kč včetně DPH. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu, ani paušální částku náhrady, za jeho stručné podání procesního charakteru ze dne datum (vyjádření k osobě mediátora), za vyjádření ze dne datum, kterým navrhl přerušit řízení, jakož i za jeho stručné podání ze dne datum, jehož obsahem byla rekapitulace jeho dosavadních skutkových tvrzení. Vyčíslené náklady řízení v souhrnné výši 68 582 Kč soud uložil žalovaným uhradit k rukám právního zástupce žalobce společně a nerozdílně, a to s odkazem na § 149 odst. 1 o.s.ř.

50. Výrok o nákladech řízení, které vznikly státu (výrok III.), je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady placené státem představují náklady znalečného, kdy znalkyni jméno FO byla přiznána odměna usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka ve výši 20 273 Kč, která jí byla soudem vyplacena dne datum. V řízení byli procesně neúspěšní žalovaní, na jejichž straně nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud jim proto s odkazem na citované zákonné ustanovení uložil povinnost zaplatit tuto náhradu nákladů státu.

51. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to v pěti vyhotoveních. Nesplní-li strana povinná dobrovolně povinnost stanovenou jí tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).