67 C 182/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 24 555 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč ode dne datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 000 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od datum do zaplacení a dále co do částky 3 555 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 495 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně jméno FO, advokáta, se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 555 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu téhož dne poskytla bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu úvěr ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala pravidelný příjem žalovaného a prověřovala jeho schopnost úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Za poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny úvěru. Podle čl. 20.

1. Všeobecných obchodních podmínek byl úvěr splatný jednorázově. Žalovaný se s úhradou dostal do prodlení a ani přes opakované výzvy ničeho neuhradil, žalobkyně ho proto dopisem ze dne datum informovala o zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Žalobkyní požadovaná částka představuje součet nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny ode dne následujícího po dni čerpání úvěru za první měsíc čerpání úvěru, v kapitalizované výši 6 000 Kč. V souladu se smlouvou o úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky, v kapitalizované výši 3 555 Kč (za období od data prodlení, tedy od datum, do data odeslání předžalobní výzvy dne datum). Ani přes zaslanou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne datum žalovaný na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den datum se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn. Podáním ze dne datum se z jednání omluvil zástupce žalobkyně, neboť má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal rovněž z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z listiny nazvané Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota, která nebyla nikým autorizována, ani podepsána elektronickým podpisem žalovaného, vyplývají osobní a kontaktní údaje žalovaného. V žádosti je uvedeno, že žalovaný je ženatý, žije v pronajatém bytě a má základní vzdělání. Zaměstnavatele uvedl společnost právnická osoba., kde pracuje jako zástupce vedoucího skladu s měsíčním příjmem 25 000 Kč. Měsíční výdaje uvedl ve výši 12 000 Kč bez bližší konkretizace (Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota). Osobní údaje žalovaného vyplývají také z doložené kopie jeho občanského průkazu (kopie občanského průkazu žalovaného). Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum si strany ujednaly závazek žalobkyně na požádání poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 20 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu, oproti povinnosti žalovaného vrátit a zaplatit žalobkyni úroky vedle této částky. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků a byl poskytnut bezúčelově. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že trvá do doby úplného splacení jistiny. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN ve výši 5543,35 %. Celková částka k úhradě stanovena nebyla, pouze bylo uvedeno, že se skládá z úvěru a úroku a odvisí od doby, po kterou bude úvěrovaný (žalovaný) úvěr čerpat, a způsobu splácení. Úvěr měl být splácen v měsíčních bezhotovostních splátkách na bankovní účet žalobkyně č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. V čl. 4. smlouvy si strany sjednaly další podmínky pro případ prodlení s plněním, včetně smluvní pokutu ujednané v čl. 4.1 písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum). V případě sjednaného smluvního vztahu se uplatnily Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně účinné od datum specifikující podmínky žádosti o úvěr a jeho výši i čerpání, podmínky vzniku či zániku smluvního vztahu, postup při prodlení a další práva a povinnosti stran (Všeobecné obchodní podmínky účinné od datum). právnická osoba dne datum vystavila potvrzení o tom, že dne datum byla na účet žalobkyně č. č. účtu připsána příchozí částka ve výši 1 Kč. Částka byla na účet poukázána z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu (Potvrzení o platbě ze dne datum). Dne datum vystavila právnická osoba potvrzení o tom, že z bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu byla dne datum poukázána částka 15 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol a se zprávou pro příjemce „Anonymizováno“ (Potvrzení o platbě ze dne datum). Podle výplatních pásek představoval čistý příjem žalovaného u jeho zaměstnavatele společnosti právnická osoba. za měsíc únor 2022 částku 27 969 Kč, za měsíc březen 2022 částku 32 847 Kč a za měsíc květen 2022 částku 22 457 Kč (výplatní páska za měsíc únor 2022, výplatní páska za měsíc březen 2022 a výplatní páska za měsíc květen 2022). Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u právnická osoba. za měsíce od června 2022 do února 2023 vyplývají měsíční obraty žalovaného, jeho nakládání s finančními prostředky, platba výživného na dceru ve výši 5 000 Kč měsíčně a také záporné zůstatky na účtu od července 2022. Dne datum byla z jeho účtu sražena částka 12 407 Kč z titulu exekuce vedené exekutorským úřadem adresa. Z výpisů rovněž vyplývá, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytovány i jiné půjčky a úvěry, které splácel. Dne datum mu byla poskytnuta půjčka od společnosti právnická osoba ve výši 1 142,01 Kč a dne datum půjčka od společnosti právnická osoba ve výši 43 470 Kč. Z výpisu za říjen 2022 je zřejmé, že dne datum byla z jeho účtu provedena úhrada splátky ve výši 16 000 Kč ve prospěch právnická osoba Dne datum byla jako okamžitá příchozí platba na jeho účet připsána částka 15 000 Kč. Částka byla odeslána z bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol se zprávou „Anonymizováno“ (Výpisy z bankovního účtu č. č. účtu za měsíce červen 2022 až únor 2023). Dopisem ze dne datum žalobkyně zesplatnila celý úvěr a současně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 44 048 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení dopisu. Potvrzení o odeslání předmětného dopisu žalovanému nebylo soudu předloženo (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum). Dne datum byl žalovaný předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky 48 783,63 Kč do 3 dnů a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s právním zastoupením ve výši 12 196,80 Kč. Žalovaný byl také upozorněn, že pokud nedojde k úhradě, bude žalobkyně svou pohledávku vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, kopie podacího lístku ze dne datum).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. a následně i dle § 119a) odst. 1 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

6. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). 9. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou žalovaný dne datum uzavřel se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala jeho pravidelné příjmy, výdaje i případnou existenci jiných závazků. To vše přihlížeje k nemravným požadavkům souvisejícím se splácením při úrokové sazbě 40 % měsíčně a RPSN 5 543,35 %. Pouhá skutečnost, že žalovaný vykazoval naposledy v květnu 2022 příjem ve výši 22 457 Kč měsíčně nepostačuje k závěru, že žalovaný bude schopen úvěrové splátky (či úvěr jako takový) hradit. Naopak z výpisů z účtu žalovaného v době jednoho měsíce před uzavřením předmětné smlouvy vyplývají další jeho závazky ve vztahu k jiným nebankovním subjektům, a to v nemalých částkách (16 000 Kč, 43 470 Kč). Rovněž z výpisů z účtu vyplývají platby výživného na dceru žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně, případně úhrada nákladů za exekuční řízení (dne datum ve výši 12 407 Kč). Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zohlednila ani výdaje žalovaného spojené s úhradou pronájmu, když ze žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě. Stejně tak nebyly zohledněny náklady na zajištění základních životních potřeb jako je strava, oblečení, náklady na dopravu, pojištění apod., to vše při výdajích tvrzených žalovaným v žádosti o úvěr pouze ve výši 12 000 Kč měsíčně a skutečnosti, že od července 2022 hospodařil se záporným zůstatkem na bankovním účtu. S ohledem na výše citovanou recentní judikaturu soud uzavřel, že v daném případě bylo postaveno najisto, že v době uzavírání předmětné smlouvy žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, což prokazuje také skutečnost, že na poskytnutý úvěr nezaplatil ani jednu splátku.

12. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila řádně a s odbornou péčí žádost žalovaného o úvěr. Její posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, a přesto se žalovaným předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřela. Nemohlo být pro ni překvapivé, že žalovaný svým závazkům ze smlouvy nedostál.

13. Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jak výše uvedeno, smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený bankovní účet z titulu úvěrové smlouvy bezhotovostně částku 15 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na pohledávku žalobkyně něčeho plnil. Na jeho straně se tedy jedná o bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté částky 15 000 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 15 000 Kč, neúspěšná co do částky 9 555 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 22 % požadovaného plnění (61 % - 39 %).

17. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne datum, když skutečnosti a důkazy uvedené v doplnění měly být součástí již samotné bezvadné žaloby. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 252 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 22 %, představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 495 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

18. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalovaného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).