67 C 2/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 500 Kč ode dne 5. 12. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 500 Kč, splatných vždy do každého 15. dne měsíce, počínaje měsícem červnem 2025, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 4 609 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 109 Kč od 14. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 878 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 12. 2024, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 12. 3. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 109 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost Emma‘ s credit s. r. o. uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 500 Kč, který měl být splacen do 13. 5. 2023. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 20. 10. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Pohledávka žalobkyně je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 10 500 Kč, poplatkem ve výši 4 298,32 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 310,68 Kč. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 16. 12. 2024, č. j. EPR , č. účtu, -5 tak, že nejprve tvrdil, že se žalobkyní nemá žádný smluvní vztah, následně v podání ze dne 13. 3. 2025 uvedl, že uhradil dvě platby za leden a únor (bez označení kterého roku) a také poukázal na svůj nepříznivý zdravotní stav. Součástí jeho podání z 17. 3. 2025, ve kterém se omluvil z neúčasti na původně nařízeném jednání dne 27. 3. 2025, byl Ambulantní nález , právnická osoba, . Dne 30. 4. 2025 požádal v případě uložení povinnosti zaplatit žalobkyni jakoukoliv částku, zohlednit jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a umožnit mu její zaplacení ve splátkách.

3. K jednání soudu dne 6. 5. 2025 se nedostavil ani jeden z účastníků, oba svou neúčast omluvili a souhlasili s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne 13. 4. 2023 uzavřel žalovaný se společností Emma‘ s credit s. r. o. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelská bezúčelový úvěr ve výši 10 500 Kč. Úvěr měl být splacen do 1 měsíce při sjednaném poplatku 3 223,74 Kč. Úroková sazba činila 36 % ročně, RPSN 3312,42 %. Celková částka ke splacení činila 14 034,42 Kč (Smlouva č. , hodnota, AD/557968 ze dne 13. 4. 2023).

6. Z potvrzení , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 13. 4. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, poukázána částka 10 500 Kč (Potvrzení , právnická osoba, .).

7. Dne 10. 10. 2024 uzavřela společnost Emma‘ s credit s. r. o. se žalobkyní Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávka za žalovaným je uvedena v její Příloze-Seznamu postupovaných pohledávek pod č. , hodnota, (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024 a její Příloha).

8. Dopisem ze dne 20. 10. 2024 vyrozuměla společnost Emma‘ s credit s. r. o. žalovaného o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a současně ho vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 20 926,09 Kč ve lhůtě 3 dnů na sdělený bankovní účet (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024).

9. Téhož dne žalovaného vyzval k úhradě celkové částky 29 057,09 Kč i zástupce žalobkyně, kdy ve výši 20 926,09 Kč představovala částka neuhrazenou jistinu a ve výši 8 131 Kč náklady právního zastoupení. Zástupce žalovaného také vyrozuměl o tom, že pokud do 3 dnů nebude pohledávka uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 10. 2024, kopie podacího lístku ze dne 20. 10. 2024).

10. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z něj za období od ledna 2023 do dubna 2023. Takto soud zjistil, že majitelem tohoto běžného účtu je od 15. 2. 2016 žalovaný a že žalovaný před poskytnutím úvěru dne 13. 4. 2023 čerpal další půjčky od nebankovních poskytovatelů, konkrétně od VIVA Credit, , právnická osoba, , Fair , právnická osoba, ., Simple půjčka (vše v lednu 2023), dále v březnu 2023 zápůjčka od , právnická osoba, , dne 3. 4. 2023 několik dalších zápůjček od , právnická osoba, (výpisy z předmětného účtu).

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný kromě lékařské zprávy také žádné důkazy nepředložil, ani neoznačil. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

12. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé.

13. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).15. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

16. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný dne 13. 4. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Navíc soudu nebyla tato žádost žalovaného o úvěr ani předložena, tedy nebylo prokázáno, jaké údaje ohledně svých příjmů a výdajů uvedl sám žalovaný a které za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet posuzovala její právní předchůdkyně. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalovaný neuhradil ani jednu sjednanou splátku. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, žalovanému neměl být úvěr vůbec poskytnut, neboť ho nebyl schopen splácet, přihlížeje k jeho dalším (dřívějším) závazkům.

18. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 13. 4. 2023 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

19. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 10 500 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Ostatně sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany společnosti Emma ‚s credit s. r.o. nebyly poskytnuty, případně, že by této společnosti nebo přímo žalobkyni na úvěr cokoliv uhradil. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 10 500 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 5. 12. 2024. Zároveň soud zohlednil nepříznivou finanční situaci žalovaného, který prochází náročným léčebným procesem, což doložil lékařskou zprávou, a proto mu umožnil ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. zaplacení dlužné částky ve třech měsíčních splátkách po 3 500 Kč, počínaje měsícem červnem 2025, vždy do každého 15. dne v měsíci. V případě neuhrazení, byť jediné splátky, dobrodiní splátek ztratí (výrok I).

20. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 10 500 Kč, neúspěšná co do částky 4 609 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 39 % požadovaného plnění (69,5 % - 30,5 %).

22. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 a 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2252 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 39 %, představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 878 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.