67 C 202/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované t. č. neznámého pobytu zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 169 049 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 722 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 000 Kč ode dne [datum] do [datum] a z částky 85 722 Kč ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 83 327 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 571,10 Kč a úrokem ve výši 14 % ročně z částky 85 272 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude specifikována v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 169 049 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba] – uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit také poplatek ve výši 83 777 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 20 736 Kč s úrokovou sazbou 14 % ročně, odměny za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 43 277 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 19 764 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 36měsíčních splátkách po 4 828 Kč s poslední splátkou stanovenou na den [datum]. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze dne [datum] částku 4 728 Kč, která byla započtena na úhradu jistiny. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení s tím, že dlužná jistina představovala částku 85 272 Kč a poplatek 83 777 Kč. Do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalovaná na pohledávku již ničeho neuhradila a pohledávka za ní činila bez příslušenství částku 231 492,74 Kč, když zahrnovala i navýšení účtované právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně však toto navýšení neuplatnila a domáhala se pouze částky 169 049 Kč, která představuje nesplacenou jistinu ve výši 85 272 Kč a nesplacený smluvní poplatek ve výši 83 777 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 571,10 Kč (představující úrok ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25 013,12 Kč (představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), dále úroku ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], účinné ke dni [datum], byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna, avšak ani přes zaslanou předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradila. V reakci na vyjádření opatrovníka žalované žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péči posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, respektive zápůjčku. Vyhodnotila informace, které žalovaná uvedla před uzavřením Smlouvy o zápůjčce [číslo] v Zákaznické kartě, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Sama žalovaná pak podpisem smlouvy stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací od ní získaných v Zákaznické kartě. Mezi tyto informace patřily údaje o tom, že je žalovaná zaměstnána na hlavní pracovní poměr, žije v nájmu. S ohledem na výši jejích příjmů a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že je schopnost žalované tuto zápůjčku splácet dostatečná, když neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti údajů žalované. Zároveň žalobkyně poukázala na povinnost každého jednat poctivě a v dobré víře v souladu s úvodními ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Při jednání soudu dne [datum] žalobkyně ke svému tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované předložila listiny, které nadstandardně dohledala, tedy výpisy z účtu žalované, ze kterých vyplývá výše příjmů za dva měsíce, dále nájemní smlouvu a pracovní smlouvu. Z nájemní smlouvy podle žalobkyně vyplývá, že žalovaná žila ve společné domácnosti s dalšími osobami, jejichž příjem mohl představovat částku 30 000 Kč, kterou žalovaná uvedla v Zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr. Na nákladech bydlení se podílelo více osob, přičemž žalovaná na náklady spojené s bydlením vynakládala částku 4 000 Kč měsíčně a měla tedy dostatek finančních prostředků k úhradě ujednané výše měsíčních splátek.

2. Usnesením ze dne 9. 8. 2023, č. j. 67 C 202/2023-25 byl žalované z důvodu jejího neznámého pobytu k ochraně jejích zájmů podle § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ustanoven opatrovník z řad advokátů – Mgr. [jméno] [příjmení].

3. Prostřednictvím ustanoveného opatrovníka se žalovaná k žalobě vyjádřila dne [datum] tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet a odkazovala na doklady předložené žalovanou před podpisem smlouvy, tyto dokumenty nebyly dosud předloženy a nebylo možno ověřit správnost tvrzení ohledně majetkových poměrů žalované, stejně jako tvrzení ohledně dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 30 000 Kč, kdy žalobkyně ohledně posouzení tohoto údaje ničeho netvrdila ani neuvedla, jakým způsobem byla tato skutečnost zohledněna při procesu posuzování úvěruschopnosti žalované. Za nedostatečné považoval opatrovník také posouzení tzv. výdajové stránky žalované, když k žalobě nebyly doloženy žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit správnost žalovanou uváděných měsíčních výdajů. V duplice ze dne [datum] setrval na svém závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána schopnost žalované danou zápůjčku splatit. Nezpochybnil, že nominální výše úvěru může mít vliv na míru zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, je však třeba, aby toto zkoumání úvěruschopnosti bylo prokázáno alespoň v míře odpovídající individuálně posuzovanému případu, což v daném případě žalobkyně neučinila. Při jednání soudu dne [datum] pak uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně před poskytnutím zápůjčky doklady žalovanou předložené, neboť z nich vyplynul příjem žalované 13 000 Kč měsíčně, výdaje spojené s nájmem cca 5 000 Kč měsíčně, nicméně nebyl zohledněn žalovanou v Zákaznické kartě uvedený výdaj 4 000 Kč měsíčně na její další závazek, který splácela. Součet těchto částek a výše ujednané splátky zápůjčky 4 828 Kč měsíčně převyšuje doložené příjmy žalované. Rovněž nebylo řádně posouzeno, o jaké příjmy, které žalovaná uvedla v Zákaznické kartě ve výši 30 000 Kč, se mělo jednat.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu předložila žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Vyplněním formuláře Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] požádala žalovaná společnost [právnická osoba] o zápůjčku ve výši 100 000 Kč, která by byla splatná v 36 měsíčních splátkách. Totožnost žalované byla ověřena podle povolení k pobytu č. [anonymizováno] vydaného cizineckou policí ČR. Žalovaná v žádosti uvedla adresu svého trvalého pobytu i náhradní kontaktní adresy odlišné od adresy trvalého pobytu, dále uvedla, že je vdaná a vyživuje jednu osobu. Uvedla svého zaměstnavatele – [právnická osoba] s.r.o. – s tím, že jako mistr směny pracuje na plný úvazek. Svůj čistý uvedla ve výši 13 806 Kč a sdělila, že další čisté příjmy domácnosti představují částku 30 000 Kč. Své měsíční výdaje odhadla na 4 000 Kč a současně sdělila, že má zápůjčku u jiné společnosti, kde splátka představuje 4 000 Kč měsíčně. Svou žádost doložila pracovní smlouvou a dvěma výpisy z bankovního účtu za duben a květen roku 2019 (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]).

6. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaná, za měsíc duben 2019 vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu představoval částku 532,58 Kč a konečný zůstatek částku 3 050,78 Kč. Dne [datum] byl na účet žalované připsán příjem od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 11 266 Kč a téhož dne také ve výši 5 039 Kč. V měsíci květnu 2019 vykazoval počáteční zůstatek na účtu částku 3 050,78 Kč a konečný zůstatek částku 105,78 Kč. Příjem od zaměstnavatele byl na účet připsán dne [datum] ve výši 11 308 Kč (Výpis z účtu č. [bankovní účet] za duben 2019, Výpis z účtu č. [bankovní účet] za květen 2019).

7. Žalovaná spolu s dalšími dvěma osobami jako nájemci uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem plně zařízeného bytu o rozloze 46 m2. Doba nájmu byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum], nájemné bylo stanoveno na 15 000 Kč měsíčně a zálohy na služby představovaly 3 900 Kč měsíčně. Ke dni podpisu smlouvy společná domácnost nájemce čítala čtyři osoby (Nájemní smlouva ze dne [datum]).

8. Dne [datum] uzavřela žalovaná pracovní smlouvu se [právnická osoba] s.r.o. jako agenturou práce, která se zavázala zajistit žalované dočasný výkon práce u uživatele určeného v písemném pokynu na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance. Den nástupu do práce byl sjednán na [datum] a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, shodující se s dobou dočasného přidělení k uživateli. Podle čl. 9 smlouvy byla její nedílnou součástí i dohoda o smluvní mzdě, kterou byla stanovena mzda, jež žalované za odvedenou práci příslušela. Tato dohoda o smluvní mzdě nebyla předložena (Pracovní smlouva ze dne [datum]).

9. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž byla výše zápůjčky sjednána na částku 90 000 Kč s tím, že bude do 3 pracovních dnů od uzavření smlouvy poskytnuta bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Za poskytnutí uvedené zápůjčky byl sjednán poplatek v celkové výši 83 777 Kč zahrnující úrok ve výši 20 736 Kč, částku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 43 277 Kč a částku za vedení zákaznického účtu ve výši 19 764 Kč. Celková dlužná částka 173 777 Kč měla být splacena ve 36měsíčních splátkách splatných ke konci měsíce ve výši 4 828 Kč Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 14 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 62,01 % Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], včetně jejích smluvních podmínek).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou, uvedená v Příloze [číslo] jako nezajištěná pohledávka pod položkou [číslo] postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], strana [číslo] Přílohy [číslo]).

11. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyrozuměna společností [právnická osoba] o postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně byla vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 231 752,10 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení dopisu na bankovní účet uvedený v dopise (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

12. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 209 240,53 Kč nejpozději do [datum]. Zároveň ji upozornil, že pokud nebude pohledávka ve lhůtě uhrazena, je žalobkyně připravena domáhat se pohledávky soudní cestou (Předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

13. Z interního dokladu nazvaného„ Tabulka umoření“ vyhotoveného dne [datum] pro smlouvu [číslo] vyplynulo, že v den sjednání [datum] byla čerpána částka 90 000 Kč a dne [datum] došlo ke splátce úvěru v částce 4 728 Kč (interní doklad nazvaný Tabulka umoření ze dne [datum]).

14. Výše uvedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i ve vzájemné souvislosti a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Po provedeném dokazování je nesporné, že žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku 90 000 Kč a že žalovaná uhradila pouze částku 4 728 Kč dne [datum]. Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována schopnost žalované splácet sjednanou zápůjčku. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel tedy úvěr poskytne pouze tehdy, je-li zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet a že v jeho případě nejsou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Poskytne-li poskytovatel úvěr v rozporu s výše uvedeným, je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. „ Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).„ Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze de 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní uvedla, že ta svou povinnost vyplývající z § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně splnila, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to jak s ohledem na její příjmy, tak i na její výdaje. Při posouzení vycházela především z informací sdělených žalovanou a neměla žádný důvod pochybovat o jejich správnosti. Informace navíc ověřila žalovanou doloženými dokumenty, a to výpisem z účtu, nájemní a pracovní smlouvou, které byly v rámci dokazování provedeny. Další důkazy již k tomuto tvrzení nepředložila. Z provedeného dokazování však vyplynul opak, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezjistila a neověřila informace tvrzené žalovanou, které se týkaly jejích příjmů a výdajů. Měsíční příjem žalované ve výši přes 13 000 Kč byl doložen výpisy z účtu za měsíce duben a květen 2019, avšak další čisté příjmy domácnosti tvrzené žalovanou v Zákaznické kartě ve výši 30 000 Kč nebyly žádným způsobem ověřovány, nebylo zjišťováno o čí příjmy se jedná a zda skutečně dosahují této výše, ačkoli tyto další příjmy byly zohledněny při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. K řádnému posouzení nedošlo ani v případě výdajové stránky žalované, která předložila nájemní smlouvu prokazující měsíční výdaj s bydlením ve výši 15 000 Kč a dále na zálohy na služby ve výši 3 900 Kč pro čtyři osoby ve společné domácnosti, avšak v žádosti o úvěr uvedla další svůj výdaj ve výši 4 000 Kč měsíčně z titulu jejího dalšího závazku. Pokud byly na základě těchto údajů žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 90 000 Kč při výši měsíční splátky 4 828 Kč měsíčně, je zřejmé, že výdaje žalované přesahovaly její měsíční příjmy a od počátku byly zřejmé důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splátky v této výši splácet. To se ostatně prokázalo již při úhradě první splátky, kterou žalovaná neuhradila v plné výši a následně již nehradila ničeho. Žalovaná je navíc cizinka, která pobývala v České republice na základě povolení k pobytu a zaměstnanecké karty platné do [datum], přičemž ani tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí zápůjčky nevzala dostatečně v úvahu.

20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení schopnosti splácet neprovedla řádně, naopak ho provedla víceméně formálně. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Z absolutně neplatné smlouvy nemohla jejím účastníkům vzniknout žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou podle § 2993 o. z. povinni vrátit, co na základě takto neplatné smlouvy plnili. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 85 722 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, která představuje rozdíl mezi částkou, která byla žalované vyplacena právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 90 000 Kč a částkou uhrazenou žalovanou dne [datum] ve výši 4 728 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a též s přihlédnutím k výše odkazovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, která lze aplikovat na projednávanou věc, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesní úspěch obou stran byl takřka totožný.

23. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

24. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

25. V posuzované věci vznikly státu náklady spočívající ve vyplacené odměně ustanovenému opatrovníkovi žalované. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí. Tato povinnost k náhradě nákladů řízení státu pak může být s ohledem na § 149 odst. 2 o.s.ř. uložena druhé procesně neúspěšné straně sporu. V dané věci měla žalobkyně procesní neúspěch ve výši 49,3 %, proto ji tíží povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly státu z důvodu zastoupení žalované opatrovníkem (výrok IV.). O odměně ustanoveného opatrovníka žalované a její výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku ve věci samé.

26. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku jak ve věci samé, tak pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.