67 C 206/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci manželky: osobní údaje manželky zastoupena Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený Mgr. jméno jméno , advokátem se sídlem adresa , o rozvod manželství

I. Manželství účastníků, [celé jméno manželky], rozené [příjmení] a [celé jméno manžela], uzavřené dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum]. Manželka uvedla, že manželství bylo uzavřeno po 29měsíční známosti, přičemž během krátkého manželského vztahu došlo ze strany manžela k opakované nevěře, což mezi manželi vyvolalo napětí a postupné odcizování. Jako manželé nefungují od [datum] a od [datum] nežijí ve společné domácnosti. Z pohledu manželky je manželství formálním svazkem, který neplní svou společenskou funkci, přičemž obnovení společného soužití do budoucna nelze očekávat. Manžel se k návrhu o rozvod manželství připojil podáním ze dne [datum], s rozvodem manželství vyslovil souhlas. Nesouhlasil však se skutečnostmi svědčícími pro příčinu rozvratu manželství, když popřel, že by se měl v průběhu manželského vztahu dopustit nevěry, natož opakovaně. Hlavní příčinu rozpadu manželství spatřoval v tom, že se manželům nepodařilo založit rodinu. Potvrdil, že od [datum] manželé nežijí ve společné domácnosti, když se odstěhoval na adresu svého trvalého bydliště. Také z jeho pohledu je manželství v dnešní době trvale a hluboce rozvráceno a již nelze předpokládat, že by se vztah mezi manželi změnil. Soud v řízení provedl důkaz předloženým oddacím listem manželů a dále jejich výslechem, když dalších důkazních návrhů manželé ve věci již nečinili. Z oddacího listu vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřelo dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo], manželka do manželství vstupovala jako svobodná, manžel jako rozvedený. Oba manželé jsou českými státními příslušníky. Z účastnického výslechu manželky soud zjistil, že se u ní jednalo o manželství prvé, které bylo uzavřeno po předchozí asi 2 ½ leté známosti z citové náklonnosti a ze kterého se děti nenarodily. Manželství hodnotila jako spokojené do října – listopadu r. [rok], kdy se dozvěděla o nevěře manžela, a to z SMS zpráv v telefonu manžela a rovněž z výpovědi známých, kteří viděli manžela chovat se k této ženě důvěrně. Nejednalo se o klientku manžela, se kterou byl pouze v pracovním kontaktu, neboť spolu trávili volný čas a byli k sobě citově vázáni. Manželka situaci navrhla řešit rozvodem, manžel však v této době měl zájem o zachování manželství, a proto se manželé dohodli, že spolu budou docházet na terapie ke koučce. Koučku vyhledali pouze z důvodu řešení manželských problémů s ohledem na nevěru manžela, nikoliv s ohledem na pracovní stres manžela. Terapie byly úspěšné a manželství bylo po dobu dalšího půl roku spokojené a funkční. Situace se změnila v [anonymizováno] [rok], kdy manželka zjistila další mimomanželský vztah manžela, což nesla špatně jak fyzicky, tak psychicky. Situaci se snažila řešit, avšak manžel o řešení zájem neměl. Na tuto známost rovněž upozornili manželku společní známí, kteří manžela s touto ženou viděli chovat se k sobě důvěrně. Manželka měla sama možnost přečíst si jejich vzájemnou komunikaci po dobu 1 měsíce. Ačkoliv manželé spolu bydleli po dobu 2 měsíců, manžel v této době docházel za novou partnerkou. Dne [datum] se na výzvu manželky ze společné domácnosti odstěhoval. K tomuto datu došlo k ukončení společného hospodaření manželů, jejich intimní soužití bylo ukončeno na přelomu měsíce května a června [rok]. Od doby odchodu manžela ze společné domácnosti ani jeden z manželů neprojevil snahu manželství zachránit, oba mají za to, že jejich manželství je pouhým formálním svazkem. Známost k jinému muži manželka nenavázala. Příčinu rozvratu manželství spatřovala v opakovaných nevěrách manžela, díky kterým ztratila důvěru v manžela a mezi manželi došlo k citovému odcizení. Manžel jako účastník řízení k věci uvedl, že se u něj jednalo o manželství druhé, ze kterého se děti nenarodily. Vztah účastníků započal v době covidu, kdy byly značně omezeny aktivity ve všech oblastech života a manžel se nemohl věnovat svým dřívějším aktivitám, o kterých manželka věděla. V době covidu tedy trávili společně hodně času a citově se velmi sblížili. Po odeznění covidu se manžel k těmto aktivitám (kondiční trenérství) vrátil a vedle toho docházel do zaměstnání. Jako trenér běžně pracuje se ženami, což z jeho pohledu mohlo u manželky budit podezření z nevěry, neboť je člověk komunikativní, nicméně popřel, že by za dobu trvání manželství manželku s jinou ženou podvedl. Popřel, že by byl manželce fyzicky nevěrný. K manželkou uvedené nevěře z přelomu října/listopadu [rok] uvedl, že se jednalo pouze o jeho klientku, kterou trénoval. Popřel, že by k ní byl citově vázán a že by s ní trávil čas mimo sportovní zařízení. Pokud s manželkou docházeli na konzultace ke koučce, takto bylo nejenom s ohledem na záchranu jejich vztahu, ale i z důvodu, že v té době řešil stresové situace v práci. Známost k jiné ženě navázal v dubnu [rok] z důvodu, že se jim s manželkou nepodařilo počít potomka. Ze strany manželky doma panovaly výčitky, proto hledal pochopení u člověka, který mu bude blízký. Známost manžel navázal v době, kdy manželství účastníků procházelo krizí. Manžel potvrdil, že k této ženě je citově vázán, nicméně intimně se s ní sblížil až po jeho odchodu od manželky koncem června [rok], s touto ženou však po svém odchodu společnou domácnost nesdílí. Příčinu rozvratu manželství spatřuje v tom, že se manželům nepodařilo založit rodinu, a dále v odlišném přístupu k životu, kdy každý z manželů vyznával jiný životní styl. To vše mezi nimi vedlo k postupnému odcizování. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o.z.), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 o.z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a při tom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popř. vedou, rodinnou domácnost s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že oba účastníci jsou ve shodě, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že již nelze očekávat jeho obnovení. Manželé neměli zájem o přerušení řízení, a jejich účastnickými výpověďmi bylo prokázáno, že rozvrat jejich manželství je trvalý. V daném případě manželé nepředložili soudu dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů (když společné děti se za trvání manželství nenarodily), nemohlo se tedy jednat o tzv. nesporný rozvod ve smyslu § 757 o.z., a soud se musel v souladu s § 756 o.z. zabývat otázkami příčin rozvratu manželství. Ohledně příčin rozvratu manželství se manželé nedokázali shodnout, každý ji spatřoval v jiných okolnostech. Soud po provedeném dokazování spatřuje příčiny rozvratu manželství v postupném odcizování manželů z důvodu odlišného pohledu každého z nich na každodenní život, trávení volného času a nastavení jejich priorit. Tím došlo ke vzájemnému ochladnutí citových vazeb, a konečně k úplnému odcizení manželů. Toto odcizení bylo umocněno rovněž necitlivým přístupem manžela v době, kdy se manželé marně pokoušeli počít potomka. Manžel namísto, aby se v této emočně náročném období postavil k problému zodpovědně a byl manželce oporou, hledal naopak pochopení u jiné ženy, za kterou navíc po dobu společného soužití (od [anonymizováno] do [datum]) docházel, ačkoliv se na něj manželka obrátila ve snaze manželství zachránit. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že zákonné podmínky pro rozvod manželství uvedené v ustanovení § 755 odst. 1 o.z., tedy že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení, byly splněny, a proto rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého nemá žádný z účastníků ve statusových věcech manželských a partnerských právo na náhradu nákladů řízení. Soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od výše uvedeného ustanovení, neshledal podmínky pro aplikaci věty druhé citovaného zákona.