67 C 215/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , slovenský státní příslušník Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 14 270,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 370,58 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 270,58 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 270,58 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu téhož dne poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 6 900 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Úvěr byl splatný jednorázově dne , datum, . Žalobou nárokovaná částka představuje součet nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 900 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 370,58 Kč, neboť žalovaný na sjednaný úvěr neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla pohledávka za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani po upomínce zástupce žalobkyně ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání na den , datum, se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn. Podáním ze dne , datum, se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ve věci samé provedl soud dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, si společnost , právnická osoba, sjednala se žalovaným podmínky pro poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru. Úvěr ve výši 6 900 Kč měl být poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se za jeho poskytnutí zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 370,58 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 9 742,60 %. Úvěr byl poskytnut na 29 dnů a měl být splacen jednorázově dne , datum, . Pro případ prodlení s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Další podstatné informace související s poskytnutým úvěrem a jeho splacením byly uvedeny ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s nímž se žalovaný dne , datum, seznámil, jak potvrdil svým podpisem, zaslaným elektronickým kódem (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, na bankovní účet č. , č. účtu, částku 6 900 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou pro příjemce „AV: Zapujcka , hodnota, “ (Potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne , datum, ). Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly s odkazem na Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne , datum, postoupeny pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek byl uveden v příloze č. 1, která byla součástí smlouvy (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni pod referenčním číslem , hodnota, . Dopisem ze dne , datum, informovala právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, žalovaného, že pohledávka v celkové výši 21 164,50 Kč byla postoupena žalobkyni a současně byl žalovaný vyzván k její úhradě do tří dnů na uvedený bankovní účet (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Téhož dne byl žalovaný předžalobně vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v celkové výši 29 440,50 Kč zahrnující již i náklady právního zastoupení. Současně byl upozorněn, že pokud ve lhůtě k úhradě nedojde, bude žalobkyně svou pohledávku vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).

5. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, ohledně majitele bankovního účtu č. , č. účtu, a o zaslané výpisy z předmětného účtu za měsíce březen 2022 a duben 2022. Z nich zjistil, že majitelem účtu je paní , jméno FO, , narozená dne , datum, a dne , datum, byla na její účet připsána jako příchozí platba částka 6 900 Kč. Majitelem protiúčtu byla společnost , právnická osoba, , která finanční prostředky poskytla z bankovního účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s popisem „AV: Zapujcka , hodnota, “ (Sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, , Výpis z účtu č. , č. účtu, za březen 2022, Výpis z účtu č. , č. účtu, za duben 2022). Dále soud z úřední činnosti zjistil, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení z titulu nezaplacených závazků i u jiných nebankovních společností, které vznikly již v roce 2018 na základě smluv o úvěru či o půjčce. U zdejšího soudu se jedná např. o řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, s rozsudkem vyhlášeným dne , datum, a řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, s rozsudkem ze dne , datum, .

6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

7. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k tomu, že žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tento spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).10. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala jeho pravidelné příjmy, výdaje i případnou existenci jiných závazků. Posouzení proběhlo zřejmě pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů (které ani nebyly soudu předloženy) s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Jak dokládají infomační databáze soudu, již v době poskytnutí předmětného úvěru bylo u zdejšího soudu vedeno alespoň jedno další řízení týkající se nesplaceného závazku žalovaného, což by při náležité pečlivosti právní předchůdkyně žalobkyně měla být schopna sama zjistit.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla tedy žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jak výše uvedeno, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

14. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený bankovní účet z titulu úvěrové smlouvy bezhotovostně částku 6 900 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na pohledávku žalobkyně něčeho uhradil. Na jeho straně se tedy jedná o bezdůvodné obohacení ve výši celé poskytnuté částky 6 900 Kč, kterou mu soud uložil žalobkyni vrátit. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

16. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.