67 C 216/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO, narozený dne datum narození Anonymizováno t. č. neznámého pobytu zastoupen advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 900 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 900 Kč od datum do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude specifikována v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 21 900 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne datum uzavřela prostřednictvím webového portálu Anonymizováno se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se za poskytnutí zápůjčky zavázal uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč splatný společně s jistinou dne datum. Žalobkyně požaduje i náklady spojené s odesláními pěti písemných výzev, kdy za každou z nich si účtuje 500 Kč. V čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce si strany sjednaly též smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 12 000 Kč. Smluvní pokuta za období ode dne následujícího po splatnosti, tedy od datum do dne vyhotovení žaloby, tedy do datum, představuje po zaokrouhlení na celé koruny částku 8 472 Kč. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně po žalovaném smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a výše spotřebitelského úvěru, žalobkyně tedy uplatňuje pokutu pouze ve výši 6 000 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný na dluh ničeho neuhradil, přestože mu byla dne datum zaslána výzva k úhradě.

2. Soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka vyzval žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k upřesnění a doplnění jejího žalobního návrhu a k předložení dalších důkazů. Žalobkyně byla vyzvána především k doplnění tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, k prokázání odeslání upomínek a upřesnění výše poskytnuté částky a sjednaných poplatků, či smluvní pokuty, když tvrzení obsažená v žalobě nekorespondovala s ujednáními ve smlouvě o zápůjčce.

3. Podáním ze dne datum se žalobkyně k výzvě soudu vyjádřila tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti sjednané smlouvy s ohledem na § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navrhla proto, aby soud uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, oč se obohatil, tedy částku 12 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši a dále uhradit náklady řízení. K výši poskytnuté částky žalobkyně sdělila, že dne datum byla sjednána smlouva o zápůjčce ve výši 7 000 Kč a dne datum žalovaný požádal o navýšení limitu dočerpání prostředků ve výši 5 000 Kč. V rámci dodatku ke smlouvě byl sjednán i požadovaný poplatek ve výši 3 900 Kč a celkové poskytnuté částce 12 000 Kč pak odpovídá i smluvní pokuta vyčíslená na 6 000 Kč. Upomínky k úhradě byly žalobkyní odesílány jako obyčejné listovní zásilky a žalobkyně nedisponuje žádným podacím listem ani archem potvrzujícím jejich odeslání.

4. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka byl žalovanému, jehož pobyt není znám, k ochraně jeho zájmů podle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř. ustanoven opatrovníkem jméno FO, advokát.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka podáním ze dne datum tak, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, nedostála své zákonné povinnosti, nepředložila příslušné dokumenty, které posuzovala. Úvěrová smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl.

6. Z jednání nařízeného na datum se podáním ze dne datum omluvila jak žalobkyně, tak její zástupce; oba však navrhli, aby bylo jednáno a rozhodnuto ve věci bez jejich účasti. Soud tak jednal a rozhodoval ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy žalobkyní, doplnil je ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Dne datum spolu účastníci uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezúčelová a bezhotovostní zápůjčka ve výši 7 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku zaplatit poplatek ve výši 2 275 Kč splatný společně s jistinou zápůjčky dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník úhrad za úkony, či ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení (Smlouva o zápůjčce ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky účinné od datum). Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum si strany ujednaly podmínky pro navýšení bezúčelové a bezhotovostní zápůjčky o 5 000 Kč s tím, že celková výše zápůjčky činila 12 000 Kč a poplatek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, představoval částku 3 900 Kč s ujednanou splatností dne datum (Dodatek ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum). Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum vyplynulo, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný (sdělení právnická osoba ze dne datum), čemuž odpovídají i informace z dokumentu nazvaného „Vybrané pohyby na účtu“ vedeného u právnická osoba. ze dne datum (Vybrané pohyby na účtu ze dne datum). Dne datum byla z bankovního účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba. poukázána částka 7 000 Kč s variabilním symbolem var. symbol na bankovní účet č. č. účtu (potvrzení o platbě ze dne datum) a na tentýž účet s totožným variabilním symbolem byla dne datum poukázána i částka 5 000 Kč (potvrzení o platbě ze dne datum). Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum vyplývá, že dne datum byla na jeho účet připsána částka 7 000 Kč jako zápůjčka poskytnutá žalobkyní a dne datum i zápůjčka žalobkyně ve výši 5 000 Kč (výpis z účtu č. č. č. účtu za období od datum do datum). K úhradě dlužné částky byl žalovaný opakovaně upomínán žalobkyní prostřednictvím dopisů, jejichž odeslání však nebylo prokázáno (upomínka ze dne datum, upomínka ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum). Naposledy byl upomenut k úhradě dlužné částky 22 548 Kč do tří dnů předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne datum (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, kopie podacího lístku ze dne datum).

9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když opatrovník žádné návrhy na doplnění tvrzení či dokazování nečinil a žalobkyně byla v dostatečném rozsahu poučena o její povinnosti doplnit skutková tvrzení i důkazy již usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka. Doplněná tvrzení i důkazy ze strany žalobkyně však nebyla dostatečná k prokázání žalobou uplatněného nároku a za situace, kdy žalobkyně svou neúčastí při jednání zmařila možnost soudu poskytnout jí poučení podle § 118a) odst. 1 a 3 a podle § 119a) odst. 1 o. s. ř., nebylo na místě poskytnout jí další lhůtu k doplnění tvrzení a k předložení dalších důkazů.

10. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednanou zápůjčku ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně k výzvě soudu prokázat jakým způsobem a na základě jakých dokumentů posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uvedla v podání ze dne datum, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude a na podporu svých dřívějších tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru přitom je vedle prověření tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkových, příjmových, rodinných či pracovních poměrů prověřit tyto informace i ve veřejně přístupných a dalších databázích.

14. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, proto je na místě aplikovat § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je smlouva neplatná, poskytl-li poskytovatel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 citovaného zákona, tedy pokud dostatečně řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s § 588 o. z. je smlouva absolutně neplatná a soud k neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný, poukázala dne datum částku 7 000 Kč a dne datum částku 5 000 Kč. Ze strany žalovaného nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyni na celkovou dlužnou částku 12 000 Kč něčeho uhradil; sama žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Za situace, kdy mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by stranám zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, postupoval soud v souladu s § 2993 o. z. Výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po splatnosti neplatně sjednané smlouvy, tedy od datum.

16. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesní úspěch stran byl přibližně shodný.

18. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

19. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. bylli ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

20. V posuzované věci vznikly státu náklady spočívající ve vyplacené odměně ustanovenému opatrovníkovi žalovaného. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí. Tato povinnost k náhradě nákladů řízení státu pak může být uložena druhé procesně neúspěšné straně sporu. V dané věci měla žalobkyně částečný procesní neúspěch, proto ji tíží povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly státu z důvodu zastoupení žalovaného opatrovníkem. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného soud rozhodne samostatným usnesením po právní moci rozsudku ve věci samé. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

21. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalovaného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).