67 C 216/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum narození Anonymizováno t. č. neznámého pobytu zastoupen advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 900 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 900 Kč od , datum, do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude specifikována v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 21 900 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne , datum, uzavřela prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se za poskytnutí zápůjčky zavázal uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč splatný společně s jistinou dne , datum, . Žalobkyně požaduje i náklady spojené s odesláními pěti písemných výzev, kdy za každou z nich si účtuje 500 Kč. V čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce si strany sjednaly též smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 12 000 Kč. Smluvní pokuta za období ode dne následujícího po splatnosti, tedy od , datum, do dne vyhotovení žaloby, tedy do , datum, , představuje po zaokrouhlení na celé koruny částku 8 472 Kč. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně po žalovaném smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a výše spotřebitelského úvěru, žalobkyně tedy uplatňuje pokutu pouze ve výši 6 000 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný na dluh ničeho neuhradil, přestože mu byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě.

2. Soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k upřesnění a doplnění jejího žalobního návrhu a k předložení dalších důkazů. Žalobkyně byla vyzvána především k doplnění tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, k prokázání odeslání upomínek a upřesnění výše poskytnuté částky a sjednaných poplatků, či smluvní pokuty, když tvrzení obsažená v žalobě nekorespondovala s ujednáními ve smlouvě o zápůjčce.

3. Podáním ze dne , datum, se žalobkyně k výzvě soudu vyjádřila tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti sjednané smlouvy s ohledem na § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navrhla proto, aby soud uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, oč se obohatil, tedy částku 12 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši a dále uhradit náklady řízení. K výši poskytnuté částky žalobkyně sdělila, že dne , datum, byla sjednána smlouva o zápůjčce ve výši 7 000 Kč a dne , datum, žalovaný požádal o navýšení limitu dočerpání prostředků ve výši 5 000 Kč. V rámci dodatku ke smlouvě byl sjednán i požadovaný poplatek ve výši 3 900 Kč a celkové poskytnuté částce 12 000 Kč pak odpovídá i smluvní pokuta vyčíslená na 6 000 Kč. Upomínky k úhradě byly žalobkyní odesílány jako obyčejné listovní zásilky a žalobkyně nedisponuje žádným podacím listem ani archem potvrzujícím jejich odeslání.

4. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl žalovanému, jehož pobyt není znám, k ochraně jeho zájmů podle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř. ustanoven opatrovníkem , jméno FO, , advokát.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka podáním ze dne , datum, tak, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, nedostála své zákonné povinnosti, nepředložila příslušné dokumenty, které posuzovala. Úvěrová smlouva ze dne , datum, je tak absolutně neplatná. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl.

6. Z jednání nařízeného na , datum, se podáním ze dne , datum, omluvila jak žalobkyně, tak její zástupce; oba však navrhli, aby bylo jednáno a rozhodnuto ve věci bez jejich účasti. Soud tak jednal a rozhodoval ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy žalobkyní, doplnil je ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Dne , datum, spolu účastníci uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezúčelová a bezhotovostní zápůjčka ve výši 7 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku zaplatit poplatek ve výši 2 275 Kč splatný společně s jistinou zápůjčky dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník úhrad za úkony, či ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení (Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, , Všeobecné obchodní podmínky účinné od , datum, ). Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, si strany ujednaly podmínky pro navýšení bezúčelové a bezhotovostní zápůjčky o 5 000 Kč s tím, že celková výše zápůjčky činila 12 000 Kč a poplatek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, představoval částku 3 900 Kč s ujednanou splatností dne , datum, (Dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, vyplynulo, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný (sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, ), čemuž odpovídají i informace z dokumentu nazvaného „Vybrané pohyby na účtu“ vedeného u , právnická osoba, . ze dne , datum, (Vybrané pohyby na účtu ze dne , datum, ). Dne , datum, byla z bankovního účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . poukázána částka 7 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, na bankovní účet č. , č. účtu, (potvrzení o platbě ze dne , datum, ) a na tentýž účet s totožným variabilním symbolem byla dne , datum, poukázána i částka 5 000 Kč (potvrzení o platbě ze dne , datum, ). Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, vyplývá, že dne , datum, byla na jeho účet připsána částka 7 000 Kč jako zápůjčka poskytnutá žalobkyní a dne , datum, i zápůjčka žalobkyně ve výši 5 000 Kč (výpis z účtu č. č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ). K úhradě dlužné částky byl žalovaný opakovaně upomínán žalobkyní prostřednictvím dopisů, jejichž odeslání však nebylo prokázáno (upomínka ze dne , datum, , upomínka ze dne , datum, , opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, , opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, , opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, ). Naposledy byl upomenut k úhradě dlužné částky 22 548 Kč do tří dnů předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).

9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když opatrovník žádné návrhy na doplnění tvrzení či dokazování nečinil a žalobkyně byla v dostatečném rozsahu poučena o její povinnosti doplnit skutková tvrzení i důkazy již usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Doplněná tvrzení i důkazy ze strany žalobkyně však nebyla dostatečná k prokázání žalobou uplatněného nároku a za situace, kdy žalobkyně svou neúčastí při jednání zmařila možnost soudu poskytnout jí poučení podle § 118a) odst. 1 a 3 a podle § 119a) odst. 1 o. s. ř., nebylo na místě poskytnout jí další lhůtu k doplnění tvrzení a k předložení dalších důkazů.

10. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednanou zápůjčku ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně k výzvě soudu prokázat jakým způsobem a na základě jakých dokumentů posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uvedla v podání ze dne , datum, , že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude a na podporu svých dřívějších tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru přitom je vedle prověření tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkových, příjmových, rodinných či pracovních poměrů prověřit tyto informace i ve veřejně přístupných a dalších databázích.

14. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, proto je na místě aplikovat § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je smlouva neplatná, poskytl-li poskytovatel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 citovaného zákona, tedy pokud dostatečně řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s § 588 o. z. je smlouva absolutně neplatná a soud k neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný, poukázala dne , datum, částku 7 000 Kč a dne , datum, částku 5 000 Kč. Ze strany žalovaného nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyni na celkovou dlužnou částku 12 000 Kč něčeho uhradil; sama žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Za situace, kdy mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by stranám zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, postupoval soud v souladu s § 2993 o. z. Výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po splatnosti neplatně sjednané smlouvy, tedy od , datum, .

16. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesní úspěch stran byl přibližně shodný.

18. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

19. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. bylli ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

20. V posuzované věci vznikly státu náklady spočívající ve vyplacené odměně ustanovenému opatrovníkovi žalovaného. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí. Tato povinnost k náhradě nákladů řízení státu pak může být uložena druhé procesně neúspěšné straně sporu. V dané věci měla žalobkyně částečný procesní neúspěch, proto ji tíží povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly státu z důvodu zastoupení žalovaného opatrovníkem. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného soud rozhodne samostatným usnesením po právní moci rozsudku ve věci samé. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

21. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.