67 C 216/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 346 472,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 311 274,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 311 274,73 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do:- částky 35 197,78 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 43 400,73 Kč od 19. 4. 2023 do 11. 4. 2025,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 23 295 Kč od 19. 4. 2023 do 11. 4. 2025,- úroku ve výši 13,86 % ročně z částky 346 472,51 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 346 472,51 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 31 612 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 4. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 18. 8. 2025 a 14. 11. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 346 472,51 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že se žalovanou uzavřela elektronickou formou dne 19. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši 363 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky a žalovaná svým podpisem stvrdila, že s nimi byla seznámena před uzavřením Smlouvy. Žalovaná se Smlouvou zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,86 % ročně v měsíčních anuitních splátkách ve výši 6 266 Kč, které byly započítávány jak na jistinu úvěru, tak současně na úroky a poplatky dle Smlouvy. Veškeré splatné částky byla žalobkyně oprávněna inkasovat z běžného účtu žalované. Žalovaná včas hradila sjednané splátky první čtyři měsíce, celkem za období od poskytnutí úvěru do 14. 1. 2024 (poslední evidovaná úhrada ze strany žalované) zaplatila 51 684,72 Kč, z toho na jistinu byla započtena částka 18 027,49 Kč, na smluvní úrok částka 32 141,06 Kč, na úrok z prodlení částka 56,72 Kč a na poplatky částka 1 500 Kč. Jelikož od poslední úhrady ze dne 14. 1. 2024 žalovaná neuhradila ničeho, využila žalobkyně svého práva podle čl. 8.2 Obchodních podmínek a úvěr ke dni 14. 6. 2024 zesplatnila, přičemž podle Smlouvy byla žalobkyně oprávněna i nadále úročit dlužné částky úrokem z prodlení. Dlužná částka požadovaná žalobou se skládala z dlužné jistiny ve výši 344 972,51 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 11. 4. 2025 ve výši 43 400,73 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného k témuž dni ve výši 23 295 Kč, smluvního úroku z částky 346 472,51 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ze stejné částky od stejného data do zaplacení, jakož i z poplatků, které žalobkyně požadovala v souladu se Smlouvou za opakované výzvy k zaplacení dluhu v celkové výši 1 500 Kč (3 × 500 Kč); první dvě výzvy byly zaslány žalované obyčejně (dne 29. 1. 2024 a 19. 2. 2024), třetí výzva ze dne 21. 3. 2024 byla odeslána žalované doporučeně. Žalovaná ani přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradila ničeho. Úvěruschopnost žalované byla posouzena kombinací deklarovaných údajů ze strany žalované a vyhodnocením kreditních a debetních obratů na běžném a spořícím účtu žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala svůj příjem ve výši 20 000 Kč měsíčně, který žalobkyně použila i pro výpočet platební kapacity, když na základě transakcí na běžném účtu žalované vyhodnotila její příjem dokonce vyšší, a to 20 730 Kč měsíčně, který vypočetla jako medián příjmů za posledních 5 měsíců před poskytnutím úvěru (18 876 Kč v prosinci 2022, 23 378 Kč v lednu 2023, 29 713 Kč v únoru 2023, 9 674 Kč v březnu 2023, 20 730 Kč v dubnu 2023). Výdaje určila žalobkyně ve výši 12 486,60 Kč, a to na základě pravidelných výdajů (inkaso, SIPO, trvalé příkazy a jiné pravidelné jednorázové výdaje), nepravidelných výdajů (transakce debetní kartou včetně výběrů z bankomatu), jakož i nákladů na úvěrové služby. Platební kapacita žalované tedy byla určena ve výši 7 513,40 Kč (20 000 Kč – 12 486,60 Kč) a byla vyhodnocena pro splátku předmětného úvěru ve výši 6 266 Kč jako dostatečná. Zadluženost žalované posuzovala žalobkyně z transakcí na jejím běžném účtu a z bankovního registru klientských informací.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednáním nařízeným na dny 14. 10. 2025 a 27. 11. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednáních vyrozuměna. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a posléze i rozhodoval v nepřítomnosti žalované.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalobkyně v zastoupení , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 15. 9. 2022 se žalovanou Smlouvu o poskytování služeb , Anonymizováno, Elektronického bankovnictví, jejímž předmětem bylo poskytování služeb , Anonymizováno, Telefonní bankovnictví, , Anonymizováno, Internetové bankovnictví a dalších služeb elektronického bankovnictví žalované jakožto majitelce účtu, který měla vedený u žalobkyně (Smlouva o poskytování služeb , Anonymizováno, Elektronického bankovnictví ze dne 15. 9. 2022).

5. Vyplněním Žádosti o poskytnutí úvěru č. 015412705R ze dne 19. 4. 2023 požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 363 000 Kč splatného v 96měsíčních splátkách. V žádosti žalovaná uvedla své osobní údaje, deklarovala své měsíční příjmy ve výši 20 000 Kč, své měsíční výdaje odhadla na 4 000 Kč a prohlásila, že vůči ní není vedeno insolvenční řízení a ani v posledních pěti letech na ni nebyl nařízen výkon soudního rozhodnutí. Žalovaná v žádosti souhlasila s tím, aby žalobkyně použila data z jejího běžného účtu týkající se jejích příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti k této žádosti. Před odesláním žádosti žalovaná potvrdila, že se seznámila s Předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, ve kterém byly shrnuty základní parametry úvěru (Žádost č. , Anonymizováno, ze dne 19. 4. 2023, Záznam o podpisu klienta – žádost, Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, Záznam o podpisu klienta – předsmluvní informace).

6. Smlouvou o úvěru č. 015412705R ze dne 19. 4. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 363 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit v 96 anuitních měsíčních splátkách po 6 266 Kč s tím, že každá splátka byla splatná vždy ke 14. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 5. 2023. Strany si sjednaly pevný úrok ve výši 13,86 % ročně a RPSN 14,76 % ročně; celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 601 365,70 Kč. Nedílnou součást Smlouvy tvořily Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, přičemž žalovaná ve Smlouvě uvedla, že se s nimi seznámila a souhlasí s nimi. V čl. , právnická osoba, . Smlouvy byly sjednány poplatky, jejichž účtování bylo závislé na plnění Smlouvy, a to a) upomínka (300 Kč) / výzva k uhrazení dlužné částky (500 Kč) a c) změna smlouvy, zejména týkající se splácení (500 Kč). Podle čl. VI. Smlouvy měl být úvěr splácen skrze účet žalované č. , č. účtu, , ze kterého byla žalobkyně oprávněna inkasovat splatné částky; žalovaná se zároveň zavázala udržovat na tomto účtu ke dnům jednotlivých splátek dostatečný zůstatek pro splátku jistiny, příslušenství a případných smluvních pokut. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla v čl. VIII. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaná v prodlení (Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 19. 4. 2023, Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, Sazebník ČSOB pro fyzické osoby – občany).

7. Z Bankovního registru klientských informací vyplynulo, že žalované byla blíže nespecifikovanou finanční institucí odmítnuta žádost o úvěr ze dne 10. 2. 2023, kterou požádala o poskytnutí částky 150 000 Kč při počtu splátek 96. V rámci výpočtu bonity v registru žalobkyně počítala s příjmem žalované ve výši 20 000 Kč a výdaji ve výši 12 486,60 Kč (Informace z , právnická osoba, ).

8. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, vedeného u žalobkyně soud zjistil co do její příjmové a výdajové stránky za jednotlivé měsíce následující: Prosinec 2022: žalovaná obdržela dne 1. 12. 2022 od ČSSZ dávky nemocenského pojištění ve výši 18 876 Kč a dne 14. 12. 2023 realizovala transakci platební kartou ve výši 18 264,8 Kč. Leden 2023: dne 5. 1. 2023 žalovaná obdržela dávky nemocenského pojištění za období od 1. 12. 2022 do 3. 1. 2023 ve výši 23 378 Kč a dne 9. 1. 2023 realizovala transakci platební kartou ve výši 23 476,40 Kč. Únor 2023: žalovaná obdržela dne 17. 2. 2023 dávky nemocenského pojištění za období od 4. 1. 2023 do 15. 2. 2023 ve výši 29 713 Kč, dne 20. 2. 2023 žalovaná realizovala transakci platební kartou ve výši 24 275,32 Kč a další transakce většího objemu odešla z účtu žalované dne 23. 2. 2023 ve výši 4 138,48 Kč. Březen 2023: dne 10. 3. 2023 obdržela žalovaná dávky nemocenského pojištění za období od 16. 2. 2023 do 1. 3. 2023 ve výši 9 674 Kč, podstatné odchozí transakce zahrnují platbu ze dne 16. 3. 2023 ve výši 8 337,12 Kč a platbu ze dne 21. 3. 2023 ve výši 1 056,09 Kč. Duben 2023: Žalovaná obdržela dne 4. 4. 2023 nemocenské dávky za období od 2. 3. 2023 do 31. 3. 2023 ve výši 20 730 Kč, větší výdaje zahrnují transakce platební kartou ze dne 6. 4. 2023 ve výši 19 852,24 Kč, ze dne 24. 4. 2023 ve výši 1 279,45 Kč, z téhož dne pak transakce ve výši 318,39 Kč, 634,92 Kč, 811,99 Kč, 1 336,72 Kč, ze dne 26. 4. 2023 ve výši 3 009,30 Kč a ze dne 27. 4. 2023 ve výši 2 560,27 Kč. Dále soud z výpisů zjistil, že žalovaná úvěr ve výši 363 000 Kč čerpala na svůj úvěrový účet č. , č. účtu, dne 19. 4. 2023 a téhož dne jej převedla na svůj běžný platební účet č. , č. účtu, . Počáteční zůstatek na tomto účtu žalované před připsáním částky 363 000 Kč činil 137,82 Kč. Žalovaná řádně a včas splácela první 4 splátky, v souladu se Smlouvou vždy k 14. dni daného měsíce (květen, červen, červenec a srpen), poté již nepravidelně, vždy s ohledem na příchozí dávky nemocenského pojištění; poslední částku ve výši 40,55 Kč uhradila žalovaná dne 14. 1. 2025. Dne 26. 4. 2023 žalovaná čerpala u žalobkyně další úvěr ve výši 62 000 Kč (Výpisy z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022, za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023, za období od 1. 2. 2023 do 31. 12. 2023 a za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024, Výpis z účtu č. , č. účtu, za období od 19. 4. 2023 do 30. 4. 2023).

9. Dopisem ze dne 21. 3. 2024 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 20 321,92 Kč, kterou žalobkyně evidovala ke dni 20. 3. 2024. Pro případ, že tak neučiní nejpozději do 20. 4. 2024, byla žalovaná upozorněna, že žalobkyně úvěr zesplatní (Poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 21. 3. 2042, dodejka s datem uložení 25. 3. 2024).

10. Dopisem ze dne 16. 6. 2024 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 14. 6. 2024 pro neuhrazení dlužné částky ze Smlouvy, ačkoliv k tomu byla žalobkyní několikrát písemně upomínána. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 367 383,59 Kč nejpozději do 23. 6. 2024 (Oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 16. 6. 2024, dodejka s datem uložení 19. 6. 2024).

11. Dopisem ze dne 3. 2. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 411 073,40 Kč s příslušenstvím nejpozději do 14. 6. 2024. Zároveň ji upozornil, že pokud nebude pohledávka ve lhůtě uhrazena, je žalobkyně připravena domáhat se jejího přiznání soudní cestou (Oznámení o právním zastoupení a Výzva k úhradě dluhu ze dne 3. 2. 2025, poštovní podací arch ze dne 31. 3. 2025).

12. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a provedl-li v řízení dokazování důkazy dalšími, pak v odůvodnění svého rozhodnutí se jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro své rozhodnutí ve věci samé. Po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že žaloba je důvodná pouze částečně. Smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 4. 2023, soud hodnotí jako absolutně neplatnou. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala její pravidelné příjmy a výdaje, ačkoliv disponovala potřebnými údaji delší dobu před poskytnutím předmětného úvěru na základě bankovních účtů, které žalované vedla. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalované ověřila, že měsíční příjmy žalované činily v době před poskytnutím úvěru cca 20 000 Kč měsíčně (v prosinci 2022 ve výši 18 876 K, v lednu 2023 ve výši 23 378 Kč, v únoru 2023 ve výši 29 713 Kč, v březnu 2023 ve výši 9 674 Kč), avšak nezohlednila, že se jedná o dávky nemocenského pojištění. Od žalované si nevyžádala žádné bližší informace či podklady, ačkoliv z Bankovního registru klientských informací zjistila, že žalované jiná finanční instituce dva měsíce před žádostí žalované o předmětný úvěr u žalobkyně, odmítla poskytnout úvěr v nižší výši (150 000 Kč) se stejnou dobou splácení. Především však žalobkyně rezignovala na zkoumání výdajů žalované a soudu není zřejmé, jakým způsobem dospěla k jejich měsíční výši 12 486,60 Kč. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 18. 8. 2025 uvedla, že pro účely určení platební kapacity výpočet výdajů sleduje pravidelné i nepravidelné (transakce debetní kartou včetně výběrů z bankomatu) výdaje na účtech žalované, přesto však nebyly nijak zohledněny výdaje žalované spočívající v transakcích platební kartou s místem plnění v zahraničí u Slovenské sporiteľny, a.s. v , adresa, , které mnohdy v daný měsíc přesahovaly výši vyplacených dávek nemocenského pojištění. Lze proto uzavřít, že posouzení výdajů proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že platební kapacita žalované je s ohledem na výši splátky dostatečná. Jelikož žalovaná splátky hradila řádně a včas pouze první čtyři měsíce, přičemž po devíti měsících již neuhradila ničeho, není na místě ani aplikace závěrů žalobkyní citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dle kterého pokud poskytovatel neposoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele, není smlouva neplatná, pokud byl spotřebitel schopen úvěr dlouhodobě řádně splácet. Za shora nastíněné situace nebylo v možnostech žalované splácet splátku předmětného úvěru 6 266 Kč za situace, kdy byla příjemkyní pouze nemocenských dávek od ČSSZ, další příjem neměla, a navíc byla povinna splácet další žalobkyní poskytnutý úvěr ze dne 26. 4. 2023 ve výši 62 000 Kč. Žalované úvěr poskytnut neměl být, navíc v tak vysoké výši.

17. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jak výše uvedeno, úvěrová smlouva ze dne 19. 4. 2023 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, proto jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 363 000 Kč, přičemž žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem 51 725,27 Kč. Sama žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by na úvěr plnila více. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 311 274,73 Kč, přičemž v této výši jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni to, oč se na její úkor obohatila. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 15. 4. 2025 (výrok I).

19. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 311 274,73 Kč, neúspěšná co do částky 128 886,98 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 42 % požadovaného plnění (71 % - 29 %). Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 kromě samotné pohledávky i její příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku.

21. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 13 860 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 58 685 Kč podle § 7 bod 6 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. při výši 1 úkonu právní služby 9 700 Kč, a to za 5 úkonů právní služby a 5 paušálních částek náhrady po 450 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 5 úkonů právní služby ve výši 2 722,50 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, zaslání předžalobní výzvy a účast na jednáních dne 14. 10. 2025 a dne 27. 11. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). V souhrnu tvoří náklady řízení včetně příslušné 21 % DPH částku 75 267,5 Kč. Přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 42 %, představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 31 612 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 18. 8. 2025 a ze dne 14. 11. 2025, když tvrzení a důkazy v doplnění žaloby uvedená měly být součástí bezvadně podané žaloby. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku jak ve věci samé, tak pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.