67 C 242/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno státní příslušník bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 398 906,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 311 509,52 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do - částky 87 397,18 Kč, - kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17 427,58 Kč za období od 16. 8. 2022 do 24. 7. 2025, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 912,28 Kč za období od 16. 8. 2022 do 24. 7. 2025, - smluvního úroku ve výši 7,7 % ročně z částky 397 908,7 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, - zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 397 908,7 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení 18 146 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 4. 2026, doplněnou podáním ze dne 17. 7. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 398 906,70 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že jí byla postoupena pohledávka z úvěrové smlouvy (Anonymizováno č. hodnota), která byla uzavřena dne 16. 8. 2022 mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne 16. 8. 2022 na jeho bankovní účet částka ve výši 544 400 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním dne 24. 7. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil ve splátkách celkem 232 890,48 Kč. Nárok žalobkyně zahrnuje nesplacenou jistinu ve výši 397 908,70 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 17 427,58 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 912,28 Kč, dlužné poplatky ve výši 998 Kč a další příslušenství specifikované ve výroku II. rozsudku.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným zachycených v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“. Žalobkyně ze strany žalovaného tak zjistila jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání, příjmy a výdaje. Dále žalobkyně nahlédla do následujících veřejných registrů a databází: SOLUS, BRKI, NRKI.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a) o. s. ř., neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a) o. s. ř. nevyplývá, že by bylo možné tímto způsobem postupovat pouze v případě, kdy je možné žalobě vyhovět v celém rozsahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze z listinných důkazů postavit najisto, kdy z provedených důkazů byl učiněn závěr o skutkovém ději. Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a) odst. 2 o. s. ř., neboť i při změně právní kvalifikace jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o tom, zda žalobě vyhoví nebo ji zamítne. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a) odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto.

5. Soud z Návrhu na uzavření Smlouvy o Anonymizováno č. hodnota ze dne 16. 8. 2022 a z jeho Akceptace zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 544 400 Kč (citovaná smlouva). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Soud proto nejdříve zkoumal, zda žalobkyně splnila svoji základní povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

6. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud podle druhé věty citovaného ustanovení k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Obdobné závěry konstantně zastává i Nejvyšší soud, podle kterého nelze vycházet pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž by poskytovatel úvěru tyto údaje jakkoliv ověřoval. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Z citovaného rozhodnutí též plyne, že odpovědnost za zjištění úplných, přesných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele je na straně věřitele; pokud žadatel blíže nevyčíslí své příjmy a výdaje, nelze tyto údaje nahradit fiktivními údaji zjištěnými ze statistických modelů či využitím interních a externích datových zdrojů.

12. Žalobkyně v žalobě (návrhu na vydání EPR) a v jejím doplnění k posouzení úvěruschopnosti uvedla, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje jakkoliv ověřovala. Jak plyne z výše citované judikatury, takové zkoumání úvěruschopnosti žadatele není v žádném případě dostatečné. Nelze též přehlédnout, že žalovaný ke svým výdajům na bydlení uvedl částku 5 000 Kč a k veškerým dalším výdajům částku 2 000 Kč; s ohledem na takto uváděné výdaje zjevně neodpovídající reálné výši měla žalobkyně o to důkladněji úvěruschopnost žalovaného ověřit. Rezignaci na ověření příjmů a výdajů nemůže zhojit ani ověření žadatele ve veřejných registrech a databázích. Z dodaného výpisu navíc plyne, že žalovaný byl účastníkem několika úvěrových smluv a byl též držitelem kreditní karty; suma zbývajících splátek byla v řádu statisíců.

13. Soud neshledává relevantním ani odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Uvedené rozhodnutí bylo založeno na zcela odlišných skutkových okolnostech, než které byly zjištěny v projednávané věci. Ve zmíněném případu řešeném Nejvyšším soudem byl poskytnutý spotřebitelský úvěr zcela splacen a teprve následně se právní nástupkyně spotřebitele domáhala zaplacení rozdílu mezi celkovou splacenou částkou a částkou poskytnutou spotřebiteli z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. V projednávané věci však žalovaný úvěr nesplatil; nadto se jednalo o konsolidovaný úvěr, z čehož plyne, že předchozí závazky žalovaného nebyly uhrazeny průběžným splácením, nýbrž byly refinancovány poskytnutím úvěru (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 62 Co 98/2025145, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 30 Co 342/2024-314, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2024, č. j. 15 Co 150/2024-70). Závěry uvedené v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu lze navíc považovat s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22, za překonané (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 27 Co 184/2024, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026, č. j. 27 Co 318/2025-91).

14. Důkazní břemeno ohledně prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti nese poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce – v daném případě žalobkyně (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C-449/13; rozsudek Nejvyššího soudu 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22).

16. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem spočívající v řádném ověření úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. S ohledem na neplatnost smlouvy pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 z. s. ú. soud omezil další dokazování pouze pro účely zjištění výše bezdůvodného obohacení.

19. Z potvrzení o provedených platbách má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě dne 16. 8. 2022 částku ve výši 374 400 Kč a částku ve výši 170 000 Kč (celkem 544 400 Kč) (potvrzení o provedených platbách ze dne 16. 8. 2022).

20. Pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost Anonymizováno., IČO IČO. Postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2026 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026, příloha, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2026, přehled podacích čísel). Následně byla pohledávka za žalovaným dne 16. 1. 2026 postoupena ze strany společnosti Anonymizováno na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 2. 2026 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026, příloha, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2026).

21. Dopisem ze dne 18. 2. 2026 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 455 689,45 Kč z titulu úvěrové smlouvy č. hodnota (Výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 2. 2026, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev). Další listinné důkazy předložené žalobkyní soud pro nadbytečnost neprovedl.

22. Po zhodnocení důkazů v řízení provedených ve smyslu § 132 o. s. ř. má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 544 400 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení sdělila, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 232 890,48 Kč; vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že zaplatil žalobkyni více, uložil mu soud ve výroku I. rozsudku povinnost zaplatit jistinu ve výši 311 509,52 Kč (544 400 Kč – 232 890,48 Kč).

23. Co do zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. V daném případě má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú., tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou a není-li takové dohody, pak ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z tohoto důvodu se žalovaný dosud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, rozsudek Městského soudu v Praze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 260/2025-75).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 311 509,52 Kč, neúspěšná co do částky 153 753,19 Kč; její úspěch ve věci tedy představuje 33,90 % požadovaného plnění (66,95 % − 33,05 %). Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci zohlednil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 kromě samotné pohledávky i její příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku.

25. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 15 957 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 bod 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 11 979 Kč za jeden právní úkon, za 3 úkony tedy 35 937 Kč a 3 paušálními částkami náhrady po 544,5 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 1 633,5 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, zaslání předžalobní výzvy podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), a to včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 53 527,5 Kč. Přihlížeje k úspěchu žalobkyně ve věci ve výši 33,90 %, uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaokrouhlenou částku 18 146 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 17. 7. 2026, neboť tvrzení a důkazy v doplnění žaloby uvedená měly být součástí bezvadně podané žaloby. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalovaného (§ 251 a § 252 odst. 1 o. s. ř.).