67 C 247/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupena zákonnými zástupci jméno příjmení, narozenou dne datum a příjmení příjmení, narozeným dne datum oba bytem adresa o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku - 24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 1. 2021 do zaplacení, - 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaná dne datum cestovala tramvají číslo čímž došlo mezi ní a žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 24 Kč a v souladu s čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek rovněž nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatila ničeho, přestože byla dne datum předžalobně upomenuta. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná byla v řízení zastoupena, v souladu s § 22 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), svými rodiči, jakožto zákonnými zástupci (§ 858, § 892 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), přičemž písemnosti byly doručovány jak žalované, tak jejím zákonným zástupcům. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v podané žalobě (č.l. 5 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a to ani prostřednictvím svých zákonných zástupců a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne datum cestovala tramvají – linkou číslo provozovanou žalobkyní, přičemž na zastávce anonymizována dvě slova byla vyzvána k předložení platného jízdního dokladu. Žalovaná se na výzvu platným jízdním dokladem neprokázala. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne datum). Dle čl. 8 odst. 2 je přepravní kontrolor oprávněn požadovat od cestujícího předložení jízdního dokladu. Cestující je povinen na vyzvání pověřené osoby kdykoliv během přepravy nebo během pobytu ve vyznačeném přepravním prostoru a v okamžiku vystoupení z tramvaje, z autobusu, z trolejbusu nebo z plavidla nebo v okamžiku, kdy opouští přepravní prostor, neprodleně předložit jízdní doklad. V případě jízdy bez platného jízdního dokladu nebo jiného porušení Smluvních přepravních podmínek je přepravní kontrolor oprávněn ukládat a vybírat stanovenou přirážku a odebrat neplatnou jízdenku (Smluvní přepravní podmínky PID platné od datum, Tarif Pražské integrované dopravy platný od datum). Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému (předžalobní upomínka ze dne datum včetně potvrzení o odeslání z Hybridní pošty). Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky ve výši 1 524 Kč byla podána důvodně. Účastníci řízení mezi sebou dne datum uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě (§ 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jízdného. Žalovaná prostřednictvím svých zákonných zástupců v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by kontrolorovi řádně předložila platný jízdní doklad. Žalovaná v řízení rovněž nerozporovala, že by v předmětný den datum necestovala tramvají číslo. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. toto rozsudku, když nárok žalobkyně se opírá o § 2550 o.z. ve spojení s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. S ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky, které je povinna uhradit prostřednictvím svých zákonných zástupců. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 484 Kč a dále 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za zaslání předžalobní upomínky, neboť soudu nebyl předložen žádný doklad o jejím odeslání (např. poštovní podací arch, podací lístek), z kterého by bylo zcela zřejmé, co bylo předmětem příslušné zásilky a kdo ji odeslal, když žádná z těchto skutečností z předloženého potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty nevyplývá. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná, prostřednictvím svých zákonných zástupců, povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná, resp. její zákonní zástupci, povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.