67 C 258/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 250 Kč ode dne 22. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do:-částky 4 750 Kč,-zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení,-nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 575 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání EPR (žalobou) podaným ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025, ve znění jeho doplnění k výzvě soudu ze dne 10. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že mezi účastníky řízení byla dne 21. 11. 2024 elektronickou formou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč na účet č. , č. účtu, (čl. IV, bod 4.

3. Smlouvy). Úvěr byl poskytnut na dobu 12 měsíců a hrazen měl být splátkami ve výši 3 750 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého měsíce. V čl. V, bod 5.4. strany sjednaly náklady na upomínání ve výši 500 Kč za 1. a 2. upomínku. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, do prodlení se dostal se splátkou splatnou 15. 1. 2025, na zaslané upomínky, včetně předžalobní, nereagoval. Žalobou nárokovaná částka představuje jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč a dále za náklady na upomínání celkem 1 000 Kč (za 1. a 2. upomínku vždy 500 Kč). Žalobkyně úvěr zesplatnila dle čl. V, bod 5. 5. k 21. 4. 2025. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to dle dokumentace předané žalovaným (kopie OP, dalšího průkazu a kompletního výpisu z jeho bankovního účtu za poslední 3 měsíce), tak dle informací z externích zdrojů (ze systému SOLUS, Centrální evidence exekucí, lustrací v IŘ).

2. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil.

3. Z jednání soudu nařízeného na den 27. 11. 2025 se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, souhlasila však s tím, aby soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodoval ve smyslu § 101 odst. 3 o. s ř. v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Soud při jednání provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy pouze žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2024 žalobkyně se žalovaným ujednali poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč s tím, že tato částka bude vyplacena na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců s úrokovou sazbou 15 % měsíčně, RPSN činila 436 %. Výše splátky byla ujednána na 3 750 Kč měsíčně se splatností do 15. dne každého kalendářního měsíce. Doplňkové služby sjednány nebyly. Nedílnou součástí smlouvy byla Příloha č. , hodnota, - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z této přílohy soud zjistil v pasáži Základní informace o spotřebiteli, že žalovaný byl v době uzavření Smlouvy svobodný, bez vyživovací povinnosti, nejvyšší vzdělání-maturita. Příjem byl uveden 38 000 Kč, náklady na bydlení a domácnosti žádné, finanční závazky 4 000 Kč. Žalobkyně zohlednila příjem z bankovních výpisů ve výši 43 732 Kč, náklady na bydlení stanovila minimální fixní hodnotou 4 000 Kč, náklady domácnosti 3 000 Kč, finanční závazky 6 016 Kč. Dále lustrací v Insolvenčním rejstříku zjistila, že se žalovaný „nenachází v procesu insolvence“, lustrací v Centrální evidenci exekucí, že proti žalovanému není vedena aktivní exekuce, z rejstříku SOLUS, že má žalovaný výbornou platební morálku (Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , Základní informace o spotřebiteli, Předsmluvní informace, Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, včetně kopie OP a Evropského průkazu zdravotního pojištění, datového výstupu z Credit Info CEE).

6. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 4 250 Kč, tj. splátky ve výši 3 750 Kč + 500 Kč poplatek dle čl. V, bod 5.4. písm. a) Smlouvy (Upomínka ze dne 21. 1. 2025).

7. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 4 750 Kč, tj. splátky ve výši 3 750 Kč + 500 Kč +500 Kč dle čl. V., bod 5. 4. písm. a) a b) Smlouvy (Upomínka ze dne 5. 2. 2025).

8. Dne 21. 4. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky 43 240,48 Kč nejpozději do 5. 5. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 21. 4. 2025 a podací lístek z téhož data).

9. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o zprávu , právnická osoba, . o tom, že majitelem běžného účtu č. , č. účtu, je žalovaný a banka současně zaslala soudem požadované výpisy z účtu žalovaného. Z nich vyplývá, že před poskytnutím úvěru účet žalovaného vykazoval počáteční zůstatek mínusové hodnoty (v září 2024 mínus 11 740,91 Kč, v říjnu 2024 mínus 16 100 Kč), dále že žalovaný splácel pravidelně každý měsíc splátky , právnická osoba, . z titulu poskytnuté půjčky; nevykazoval pravidelný příjem od zaměstnavatele, zachyceny jsou pouze nárazové příchozí platby od různých fyzických osob; dále výdaje za stravu a pohonné hmoty. Z výpisu z účtu za měsíc listopad 2024 má soud prokázánu příchozí platbu od žalobkyně dne 22. 11. 2024 ve výši 25 000 Kč (poskytnutí úvěru pod VS , var. symbol, ) a dále má soud prokázánu úhradu splátky žalovaným dne 20. 1. 2025 ve výši 4 750 Kč pod VS , var. symbol, (zpráva , právnická osoba, . a výpisy z účtu).

10. Po takto provedeném dokazování soud další důkazy neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný byl od počátku řízení procesně nečinný. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, avšak pouze částečně.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Podle ustanovení § 1813 o. z. platí že: „Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“.

12. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného , Anonymizováno, sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, Anonymizováno13. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne 21. 11. 2024, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a využila všech možností k ověření informací a údajů, které uvedl nejenom sám žalovaný, ale i těch, které jsou nezbytné pro řádné posouzení jejích majetkových poměrů, tj. příjmů a zejména výdajů a nesplacených závazků. Žalobkyně, ačkoliv disponovala dle svých tvrzení kompletním výpisem z bankovního účtu žalovaného za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru, a byla tedy seznámena s finančními možnostmi a schopnostmi žalovaného (blíže bod 9 tohoto rozsudku), včetně mínusových počátečních zůstatků za ten který kalendářní měsíc předcházející poskytnutí úvěru, musela být srozuměna s tím, že příjmy žalovaného nebyly ve výši deklarované samotným žalovaným a rovněž nebyly pravidelné a ani ve výši uvedené žalobkyní. To vše za situace, kdy vykázané výdaje žalovaného na uspokojování jeho životních potřeb (strava, ošacení, drogerie, léky, platby za telefon, internet, výdaje spojené s dopravou, apod.), překračovaly žalobkyní uvedenou hodnotu.

15. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo ze strany žalobkyně pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že žalovanému úvěr vůbec neměl být poskytnut, když od samého počátku úvěrového vztahu ho nebyl schopen splácet a za celou dobu uhradil pouze jedinou splátku. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil ničeho, pak soud z vyžádaných výpisů od banky zjistil, že tomu tak není, když byla prokázána úhrada splátky dne 20. 1. 2025 ve výši 4 750 Kč. Tuto splátku však žalobkyně nezohlednila.

16. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 21. 11. 2024 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, obě strany jsou proto povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku 4 750 Kč. Sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by na úvěrovou smlouvu uhradil více. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 20 250 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a uhrazenými finančními prostředky). Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po dni doručení žaloby soudu, tedy ode dne 22. 5.2025 (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Procesní úspěch žalobkyně činí 81 % žalobou požadovaného plnění, neúspěch pak 19 % a v rozdílu, tj. 62 % žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 040 Kč, dále v náhradě nákladů zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a dále ve 3 paušálních částkách náhrady ve výši 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), to vše bez příslušné 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně není jejím plátcem. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 10. 10. 2025, když tvrzení a důkazy v doplnění žaloby uvedená měly být součástí již bezvadně podané žaloby. Celkem představují náklady řízení částku 2 540 Kč, přičemž žalobkyni z této částky náleží ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. poměrná část ve výši 62 %. Soud proto rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

20. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukámzástupce žalobkyně.

21. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.