67 C 264/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 81 295 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 10 818 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 818 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, dále co do částky ve výši 7 592,55 Kč, dále co do úroku ve výši 78,71 % ročně z částky 61 831,75 Kč od 20. 5. 2025 do 10. 6. 2025, zastavuje.

I. Žaloba se co do částky 31 627 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 885 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, dále co do úroku ve výši 8,81 % ročně z částky 61 831,75 Kč od 20. 5. 2025 do 10. 6. 2025, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 61 831,75 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 5. 2025 dosáhne částky 274 003 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 258 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 258 Kč ode dne 3. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v souhrnné výši 81 295 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne 9. 8. 2024 uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované téhož dne poskytnut na její účet úvěr ve výši 63 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr společně se sjednaným úrokem ve výši 87,52 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 757 Kč splatných vždy k 12. dni každého měsíce, počínaje měsícem zářím 2024 dle splátkového kalendáře. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni uhradila pouze souhrnem 31 742 Kč, dále již neuhradila ničeho. Dle bodu 6. 1 smluvních ujednání náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se klient dostane do prodlení o 30 dnů. V daném případě tak smluvní pokuta činí částku 998 Kč (2 splátky x 499 Kč). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s prodlením dle bodu 6.2. ve výši celkem 600 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení 15 dnů x 3 splátky- č. 2, 7, 8). V důsledku prodlení žalované došlo dne 18. 5. 2025 k automatickému zesplatnění celého úvěru (bod 6.3. smluvních ujednání). Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění úvěru se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny úvěru, která v daném případě činila částku 72 305,36 Kč. Tuto novou jistinu úvěru byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tedy nejpozději do 18. 5. 2025. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Žalovaná tedy ke dni podání žaloby žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 72 305,36 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši kapitalizované ke dni vyhotovení žaloby ve výši 7 592,55 Kč. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu k úhradě. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalované byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a dále provedením její lustrace v systému SOLUS a NRKI.

2. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřila v podání doručeným soudu dne 2. 10. 2025 pouze tak, že poukázala na svou nepříznivou finanční a majetkovou situaci.

3. Podáním ze dne 3. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

5. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně, která podáním ze dne 3. 11. 2025 vzala žalobu částečně zpět, soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení výrokem I. tohoto rozsudku částečně zastavil. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před nařízeným jednáním soudu, souhlas žalované se proto v tomto stadiu řízení nevyžaduje.

6. K jednání soudu nařízenému na den 18. 11. 2025 se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaná se k jednání nedostavila a svou neúčast neomluvila. Soud tedy postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované.

7. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu předložila pouze žalobkyně, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Dne 9. 8. 2024 byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 63 000 Kč. Společně s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru ve výši 87,52 % ročně, to vše v pravidelných 48měsíčních splátkách po 4 757 Kč. V čl. 6.1 smlouvy si strany ujednaly, že zpozdí-li se klient s úhradou měsíční splátky o 30 dnů, náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku s tím, že maximální výše těchto smluvních pokut může za kalendářní rok činit částku 2 999 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy, jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou splátky o 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy dojde-li k zesplatnění celého úvěru, stávají se doposud nesplacené splátky součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto je klient povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy v případě, že nebude nová jistina uhrazena vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (Předsmluvní formulář, Návrh na uzavření Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /Smlouva o úvěru ze dne 9. 8. 2024 a Dodatek č. 1 ze dne 9. 8. 2024, Oznámení o schválení úvěru a Splátkový kalendář). Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované a zjištěno, že její čistý příjem činil 26 671 Kč, na straně výdajů je uvedeno životní minimum 4 860 Kč, výdaje na bydlení 6 008 Kč, celkové výdaje 10 868 Kč. Dále je uveden zaměstnavatel Ministerstvo vnitra, datum nástupu 1. 5. 2023, hlavní pracovní poměr. Dále bylo zjištěno, že je žalovaná vdaná, ale s manželem nežije ve společné domácnosti (Hodnocení klienta, výpisy z účtu žalované ohledně příchozí mzdy v 5/2024 ve výši 24 533 Kč čistého, v 6/2024 ve výši 24 406 Kč čistého, v 8/2024 ve výši 26 607 Kč čistého, kopie OP Prohlášení klienta, výpis z NRKI a SOLUS). Žalované byl úvěr ve výši 63 000 Kč vyplacen dne 9. 8. 2024 na číslo účtu , Anonymizováno, (doklad o vyplacení úvěru). Zaměstnavatel žalované Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského sboru ČR soudu sdělil, že žalovaná u něj byla zaměstnána od 1. 4. 2024 do 25. 2. 2025 (zpráva MV, generální ředitelství Hasičského sboru ČR ze dne 2. 10. 2025). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky a byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení ze dne 14. 4. 2025 a 13. 5. 2025, bez dokladu o odeslání). Dne 18. 5. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a současně byla vyzvána k zaplacení částky 73 703 Kč do 10 dnů od data odeslání oznámení (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 5. 2025, bez dokladu o odeslání). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 73 703 Kč dopisem ze dne 13. 8. 2025 a poskytla jí náhradní lhůtu k plnění 15 dnů od data odeslání výzvy (předžalobní výzva ze dne 13. 8. 2025 a kopie poštovního podacího archu z téhož data prokazující odeslání výzvy samotnou žalobkyní). K dotazu soudu sdělila , právnická osoba, ., že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a banka zaslala výpisy z tohoto účtu za požadované období. Z nich vyplynulo, že před uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, v měsíci červnu 2024 vykazoval počáteční zůstatek na účtu částku 1 618,65 Kč, konečný zůstatek 536,76 Kč. Příjem byl žalované vyplacen ve výši 24 406 Kč, platba nájemného činila 16 540 Kč a evidováno je i splácení úvěru v souhrnné výši 3 500 Kč. V měsíci červenci 2024 činil konečný zůstatek na účtu částku 291,07 Kč, příjem 29 001 Kč, platba nájemného 24 685 Kč a současně byl poskytnut příspěvek na bydlení ve výši 12 627 Kč, poskytnuta půjčka společností , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč. V měsíci srpnu 2024 činil konečný zůstatek 1 072,24 Kč, příjem 26 607 Kč, platba nájemného 24 685 Kč + příspěvek na bydlení 11 088 Kč, prokázáno poskytnutí úvěru žalobkyní ve výši 63 000 Kč (zpráva , právnická osoba, ze dne 30. 9. 2025 a výpisy z účtu). Soudu je z úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu bylo pod sp. zn. , spisová značka, vedeno proti žalované řízení z titulu nezaplaceného závazku ze Smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 29. 5. 2024 se společností , právnická osoba, ve výši 25 000 Kč (výpis ze systému ISAS).

9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

10. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne 9. 8. 2024, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila její žádost o úvěr a využila všech možností k ověření informací a údajů, které uvedla nejenom sama žalovaná, ale i těch, které jsou nezbytné pro řádné posouzení jejích majetkových poměrů, tj. příjmů a zejména výdajů a nesplacených závazků. Žalobkyně vycházela z čistého příjmu žalované 26 671 Kč a z výdajů v celkové výši 10 868 Kč měsíčně. V řízení však bylo prokázáno, že výdaje žalované byly podstatně vyšší, když žalovaná měsíčně hradila nájemné ve výši dvojnásobně vyšší, tedy přes 12 000 Kč měsíčně po zohlednění poskytovaného příspěvku na bydlení, v rozhodné době měla a nadále má vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti (ročník 2010) a splácela další závazky (půjčky, úvěry). V jejích možnostech tak nebylo hradit sjednané splátky úvěru ve výši 4 757 Kč a pokud některé z nich uhradila, tak jen za situace, že si k jejich úhradě sjednala další půjčku či úvěr. Ve výdajové položce žalobkyně nezohlednila výdaje na uspokojování základních životních potřeb (strava, ošacení, drogerie, léky, platby za telefon, internet, výdaje spojené s dopravou, apod.), a to nejen žalované, ale i jejího syna. Rozhodně nelze uzavřít, že částka životního minima 4 860 Kč by tyto náklady na uspokojování životních a nezbytných potřeb žalované a jejího dítěte měla pokrýt. O tom ostatně svědčí i konečné zůstatky na účtu žalované, kdy žalobkyni v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho nebránilo, aby se nespokojila pouze s pohyby na účtu žalované ohledně její mzdy, ale vyžádala si před poskytnutím úvěru minimálně jeden či dva výpisy z účtu žalované, případně alespoň výši konečných zůstatků na jejím účtu.

14. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo ze strany žalobkyně pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 31 742 Kč, toto tvrzení soud nemá prokázáno, nicméně v rámci svého rozhodnutí k němu přihlédl.

15. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 9. 8. 2024 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Mezi stranami tak nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, obě strany jsou proto povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 63 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně měla žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradit souhrnem 31 742 Kč. Sama žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by jí finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by na úvěrovou smlouvu uhradila více. Z tohoto důvodu je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatila, tedy částku 31 258 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a uhrazenými finančními prostředky). Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po dni doručení žaloby soudu, tedy ode dne 3. 9. 2025 (výrok III).

17. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.), Anonymizováno18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IVI. tohoto rozsudku ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve věci měla větší úspěch žalovaná (přihlížeje k částečnému zpětvzetí žaloby bez procesního zavinění žalované a zamítnutí žaloby co do částky 31 627 Kč s příslušenstvím), které však v souvislosti s předmětným řízením žádné náklady nevznikly.

19. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.