67 C 268/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa , obec zastoupena Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa za účasti: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa o nahrazení rozhodnutí správního orgánu

I. Žaloba o nahrazení rozhodnutí předsedkyně [anonymizována tři slova] úřadu ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací] [číslo], kterým byl zamítnut rozklad a potvrzen výrok II. a III. rozhodnutí [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] oblast, ze dne 26. 4. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] tak, že je účastník povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 319 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč za zaplacený správní poplatek, se zamítá.

II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí předsedkyně rady [anonymizována tři slova] ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací]) podle části páté o.s.ř. Argumentovala tím, že rozhodnutím [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] oblast ze dne 26. 4. 2021, [číslo jednací] [číslo]. [anonymizována tři slova] rozhodl tak, že v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady za předčasné ukončení smlouvy, návrhu nevyhověl (výrok II.), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozhodnutí uplatnila žalobkyně dne [datum] rozklad, kterým se domáhala zrušení výroku II. a III. tohoto rozhodnutí a vrácení věci [anonymizováno] k novému projednání v prvním stupni. O rozkladu žalobkyně rozhodla předsedkyně Rady [anonymizována tři slova] tak, že se rozklad zamítá, a napadené výroky II. a III. se potvrzují (výrok I.) a zároveň, že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení o rozkladu (II. výrok). Rozhodnutí o rozkladu bylo ke dni podání žaloby pravomocné. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí o rozkladu je založeno na nesprávném právním posouzení věci, kdy na zjištěný skutkový stav je aplikována právní norma, která je nesprávně vyložena. Rozhodnutí o rozkladu je v rozporu s ustanovením § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním názoru o aplikační přednosti smlouvy a všeobecných podmínek a na výkladu tohoto zákonného ustanovení v rozporu se zásadou racionality. Dle žalobkyně předsedkyně Rady [anonymizována tři slova] v rozhodnutí o rozkladu, ale i úřad samotný v prvém stupni, pochybili, pokud zákon a dostupnou judikaturu Ústavního soudu vyložili mechanicky a formalisticky tak, že žádná část nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy (ani technické definice souvisejících pojmů) nesmí být uvedena v obchodních podmínkách, respektive že taková dependence automaticky znamená překvapivost a nepoctivost či nepřiměřenost takového ujednání. Podle žalobkyně požadavek ochrany smluvní svobody a autonomie vůle kontrahujících smluvních stran vyžaduje, aby soud práva a povinnosti stran sporu upravil jinak. Žalobkyně byla tímto rozhodnutím dotčena ve svém právu na řádně sjednané smluvní plnění v uvedené částce a bylo jí odepřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu. Ke sporném nároku na úhradu částky 1 319 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o nárok z titulu úhrady za předčasné ukončení smlouvy, který byl řádně, platně a účinně ujednán ve smlouvě mezi žalobkyní a účastníkem. Toto ujednání nelze považovat za překvapivé ani nepřiměřené, neboť bylo ve všech podstatných ohledech sjednáno v samotné smlouvě, nikoliv pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách. Vymezení výrazu„ ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ ve Všeobecných obchodních podmínkách nemůže zakládat překvapivost daného ujednání, neboť představuje pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Účastník měl možnost se s Všeobecnými podmínkami seznámit stejně jako s textem smlouvy samotné a smlouvou stejně jako Podmínky podepsal. V žádném z relevantních dokumentů (ani ve smlouvě ani ve Všeobecných obchodních podmínkách) nejsou rozhodná ustanovení uvedena malým či jinak odlišně vyvedeným písmem ani jinak skryta. Vymezení výrazu„ ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ je navíc navázáno na zákonné ustanovení o možnosti ukončení smlouvy dle § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Pro tento důvod je ukončení smlouvy navíc notorietou, kterou je možné v obdobných smluvních vztazích předvídat, neboť přímo souvisí s jejich základním pojmovým znakem, tedy s povinností platit cenu. Účastník tak nemohl být legitimně překvapen tím, když soustavně neplatil sjednanou cenu, a žalobkyně s ním uzavřenou smlouvu ukončila. K nároku – úhradě za předčasné ukončení smlouvy - žalobkyně odkázala na § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích v rozhodném znění s tím, že se jedná o speciální druh nároku nejen formálně, ale i materiálně. Je zřejmé, že zákonodárce považuje paušální odškodné ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích za typ nároku zcela odlišný od smluvní pokuty nebo jiných sankčních ustanovení, které jsou samostatně uvedeny v § 63 odst. 1 písm. j) tohoto zákona. Zákon sám váže nárok na paušální odškodné pouze na nedodržení sjednané doby trvání smlouvy. Paušální odškodné ve smyslu uvedeného § 63 odst. 1 písm. p) citovaného zákona se svou povahou spíš než smluvní pokutě blíží odstupnému ve smyslu § 1992 o.z. Povaha daného ustanovení není primárně sankční, ale spíše kompenzační.

2. Účastník řízení ([celé jméno žalovaného]) se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Ve smyslu ustanovení § 250c) odst. 2 o.s.ř. se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] správní orgán, který o rozkladu žalobkyně rozhodoval. Jeho procesní role spočívá pouze v tom, že soudu poskytne svůj správní spis a s ohledem na citované zákonné ustanovení má možnost vyjádřit se k žalobě.

4. Ve svém podání správní orgán navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout, když v rámci svého rozhodnutí ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací] rozhodl po právu. Odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a setrval na svém závěru, že nárok, kterého se žalobkyně domáhala ve správním řízení, a nyní se ho domáhá v řízení podle části páté o.s.ř. před soudem, nevznikl, neboť nebyl sjednán (nebyla sjednána úhrada za předčasné ukončení smlouvy pro případ, kdy žalobkyně předčasně vypoví účastníku smlouvu pro neplacení cen za služby). Zopakoval, že první věta čl.

6. Všeobecných podmínek upravuje smluvní pokutu za prodlení s placením cen za služby, nelze ji tedy aplikovat na nárok, kterého se žalobkyně domáhala, tedy na úhradu za předčasné ukončení smlouvy. Z pohledu správního orgánu se jedná o jiný právní institut, který nebyl předmětem správního řízení a není ani předmětem probíhajícího řízení soudního. Druhá věta čl.

6. Všeobecných podmínek úhradu za předčasné ukončení smlouvy upravuje, avšak na projednávanou věc se rovněž nevztahuje, když postihuje pouze situace, kdy dojde ke skončení účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodů porušení povinnosti zákazníka vyplývajících mu z účastnické smlouvy, zejména pokud zákazník účastnickou smlouvu vypoví či zruší odběr služby. Žádné další ustanovení Všeobecných podmínek vznik nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy z důvodu prodlení zákazníka s placením služeb neupravuje. Ujednání ve smlouvě pod písmenem f) je samo o sobě bez příslušných Všeobecných podmínek nepoužitelné. Toto ujednání nenaplňuje požadavky občanského zákoníku týkající se určitosti ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o.z. v tom smyslu, že z něj nejsou zřejmé jednoznačné podmínky vzniku nároku. Z pohledu správního orgánu předmětná úprava podmínek ukončení smlouvy ve Všeobecných podmínkách nemá charakter pouze technického a vysvětlujícího obsahu, neboť se přímo dotýká majetkové sféry zákazníka. Správní orgán poukázal na roztříštěnost úpravy, kdy na různých místech Všeobecných podmínek (čl. 1, 4. a 6.9.) lze najít způsoby ukončení smlouvy související s jednáním zákazníka a z tohoto důvodu nárok nelze přiznat ani na základě ujednání ve smlouvě pro roztříštěnost, tudíž překvapivost úpravy. Navíc nebylo prokázáno kdy, a zda vůbec, k předčasnému ukončení smlouvy došlo. Správní orgán dále poukázal na to, že pokud žalobkyně tvrdí, že je notoricky známá skutečnost, že nehradí-li někdo za služby, může mu být ukončena smlouva (což správní orgán nesporoval), pak ze žádného podkladu ve spisu nevyplynulo, že neplacení služeb je právním důvodem pro zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy, obzvlášť za situace, kdy je ve Všeobecných podmínkách za prodlení s úhradou služeb sjednána smluvní pokuta (čl. 6). Za této situace by bylo podle správního orgánu nemorální, aby za porušení jedné a té samé povinnosti, byla účtována smluvní pokuta i úhrada za předčasné ukončení smlouvy.

5. V daném případě žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu ve smyslu ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. a soud primárně posuzoval, zda ji podala ve lhůtě stanovené ve smyslu § 247 odst. 1 o.s.ř., tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Z připojeného správního spisu na CD nosiči soud zjistil, že rozhodnutí o rozkladu ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací] bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne [datum] a vzhledem k tomu, že žalobu podala žalobkyně ke zdejšímu soudu dne [datum], byla podána včas.

6. Dále soud posuzoval, zda žalobkyně využila v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a zda účastníky soudního řízení jsou ti, kdo byli účastníky správního řízení vedeného před správním orgánem (§ 247 odst. 2 a § 250a) odst. 1 o.s.ř.). Z pohledu těchto zákonných náležitostí soud uzavřel, že byly splněny.

7. Soud následně přistoupil ke znovuprojednání sporu, o kterém rozhodoval správní orgán s tím, že není vázán skutkovým stavem zjištěným správním orgánem ve smyslu § 250e) a § 250f) o.s.ř. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou (v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení) soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Soud při novém projednání a rozhodování věci v občanském soudním řízení zjišťuje ve vztahu k uplatněnému nároku v návaznosti na výsledky správního řízení skutkový stav věci a provádí právní posouzení věci. Pro rozhodnutí ve sporu nebo jiné právní věci je též významné, k jakým závěrům dospěl ve srovnání se správním orgánem. Rozhodnutí správního orgánu je z pohledu § 250i) o.s.ř. věcně správné, dospěl-li soud v občanském soudním řízení ke shodnému závěru jako správní orgán. Při posuzování věci samé soud zkoumá, jaká mají účastníci řízení na základě zjištěného skutkového stavu podle hmotného práva ve svých právních vztazích práva a povinnosti a zda, popřípadě v jakém rozsahu, práva a povinnosti v právních vztazích účastníků odůvodňují vyhovění návrhu podanému před správním orgánem. Dospěje-li soud ke stejnému závěru jako správní orgán o tom, jak má být rozhodnuto o návrhu, nebo jak má být rozhodnuto ve věci samé, je rozhodnutí správního orgánu věcně správné a soud žalobu podanou ve smyslu § 246 odst. 2 o.s.ř. zamítne. Pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu samo o sobě není významné, zda a do jaké míry soud učinil shodná zjištění nebo závěry o skutkovém stavu věci jako správní orgán, popřípadě zda a do jaké míry shodně aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu; tam, kde nastala„ shoda výroků“, jde o věcně správné rozhodnutí správního orgánu, i když soud ke„ shodě výroků“ vedly odlišné důvody než správní orgán. Rozhodnutí správního orgánu je věcně správné i tehdy, má-li soud za to, že mělo být formulačně vyjádřeno jinak, nemůže-li mít odlišná formulace vliv na obsah výrokové části rozhodnutí správního orgánu.

8. Soud provedl dokazování důkazy, které mu předložila žalobkyně, k dispozici měl rovněž připojený správní spis na CD nosiči, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – [anonymizováno] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a zákazníkem [celé jméno žalovaného] dne [datum] a že se žalobkyně na jejím základě zavázala poskytovat zákazníkovi služby elektronických komunikací specifikované v této smlouvě za podmínek touto smlouvou stanovených a zákazník se smlouvou zavázal platit cenu za poskytování služeb (připojení k síti internet a souvisejících služeb). Ve stručném znění smlouvy je vedle specifikace služby, její ceny za měsíc, včetně DPH a místa poskytování služby uvedeno, že zákazník prohlašuje, že se mimo jiné: a) seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem poskytovatele a se Všeobecnými podmínkami poskytovatele, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí smlouvy, d) zavazuje v případě prodlení s úhradou plateb zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (čl.

6. Podmínek) a případné poplatky za upomínky dle ceníku, za f) se zavazuje v případě ukončení této smlouvy z důvodů na straně zákazníka před uplynutím sjednané minimální doby trvání zaplatit poskytovateli v souladu s Podmínkami úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy. V závěru smlouva obsahuje Ostatní ujednání – že se uzavírá na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců.

9. Žalobkyně ke smlouvě připojila i Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] a.s. pro spotřebitele, které jsou opatřeny podpisem [celé jméno žalovaného] (účastníka) s datem [datum]. Z jejich bodu 1.4. vyplývá, že pokud byla sjednána minimální doba užívání služeb, je zákazník povinen po celou minimální dobu užívání služeb řádně užívat služby sjednané ve smlouvě a dodržovat dohodnuté podmínky, včetně hrazení cen a dalších poplatků. Minimální doba užívání služeb počíná běžet dnem prvního zahájení poskytování služby zákazníkovi; v případě změny smlouvy počíná běžet dnem, ve kterém došlo ke změně smlouvy. Minimální doba užívání služeb se vždy prodlužuje o dobu, po kterou bylo přerušeno poskytování služeb, anebo o dobu, kdy byla poskytována služba bezúplatně. Z čl.

1. Všeobecných podmínek pak vyplývá, že smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou může zákazník i poskytovatel kdykoliv ukončit písemnou výpovědí s výpovědní dobou v délce 30 dnů, pokud zákon, tyto Podmínky nebo smlouva nestanoví jinak. Výpovědní doba počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Výpověď nelze ze strany zákazníka učinit v období, kdy mu na jeho žádost poskytovatel dočasně přerušil poskytování služeb. Poskytovatel je oprávněn písemně vypovědět smlouvu s výpovědní lhůtou 15 dnů ode dne doručení výpovědi zákazníkovi, pokud zákazník je v prodlení či neplatí vyúčtování dle čl. 6 těchto Podmínek; uvedl-li zákazník při uzavření smlouvy nepravdivé údaje; bylo-li se zákazníkem zahájeno insolvenční řízení, anebo byla vůči zákazníkovi nařízena exekuce, případně z jiných důvodů stanovených smlouvou či těmito Podmínkami. Podle čl.

6. Všeobecných podmínek je poskytovatel oprávněn vypovědět smlouvu s výpovědní lhůtou 15 dnů ode dne doručení výpovědi zákazníkovi, nebo od smlouvy odstoupit, pokud zákazník vyúčtování platí soustavně opožděně nebo soustavně neplatí cenu za služby. Soustavně opožděným placením se rozumí zaplacení nejméně dvou po sobě jdoucích vyúčtování ceny po lhůtě splatnosti. Soustavným neplacením se rozumí existence nejméně tří nezaplacených vyúčtování ceny. Z čl. 6. vyplývá, že v případě byla-li sjednána minimální doba užívání služeb a zákazník poruší své povinnosti vyplývající ze smlouvy, například pokud nezaplatí řádně a včas 2 po sobě jdoucí vyúčtování nebo bude-li v prodlení s úhradou nejméně 3 nezaplacených vyúčtování, je zákazník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb. Pokud smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodů porušení povinností zákazníka vyplývajících mu ze smlouvy, zejména pokud zákazník smlouvu vypoví či zruší odběr služby, je zákazník povinen poskytovateli zaplatit úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb.

10. Z faktury vystavené žalobkyní odběrateli – účastníku dne [datum] vyplývá, že byla fakturována úhrada za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] ve výši 1 319 Kč, včetně DPH, se splatností [datum]. K výzvě soudu ohledně doručení faktury žalobkyně odkázala na čl.

10. Všeobecných podmínek s tím, že fakturu účastníkovi doručovala prostřednictvím klientské zóny, avšak sama ani k výzvě soudu nepředložila důkaz o odeslání předmětné faktury účastníkovi prostřednictvím jeho e-mailové adresy.

11. Z předávacího protokolu podepsaného dne [datum] jak účastníkem, tak předávajícím pracovníkem žalobkyně, má soud prokázáno, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy pronajala zákazníkovi – účastníkovi zařízení označené GPON Huawei HG 8546M ONT, ev. [číslo] cena zařízení je vyčíslena 957,50 Kč bez DPH. Účastník vzal na vědomí, že vlastníkem zařízení i nadále zůstává žalobkyně a zároveň stvrdil svým podpisem, že způsob provedení prací v místě poskytování služby s ním byl předem konzultován a práce byly realizovány dle jeho požadavku.

12. Výpověď smlouvy a předžalobní výzva k úhradě dluhu, včetně připojené kopie doručenky dokládá, že byla zaslána žalobkyní účastníku dne [datum] na adresu [adresa], přičemž z relace pošty vyplývá, že zásilka byla jako nedoručená vrácena odesílateli (žalobkyni) zpět dne [datum]. Žalobkyně vypověděla předmětnou smlouvu z důvodu neuhrazení závazků účastníkem ani v dodatečně poskytnuté přiměřené lhůtě, přičemž na možnost ukončení smlouvy z důvodu neplacení byl upozorněn. Žalobkyní byl účastník současně vyzván k navrácení zapůjčeného zařízení ve lhůtě do 7 dnů po ukončení poskytování služby.

13. Z rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] oblast ze dne 26. 4. 2021, [číslo jednací] [číslo] soud zjistil, že výrokem I. bylo vyhověno části návrhu žalobkyně o povinnosti účastníka uhradit dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 1 275 Kč s příslušenstvím do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na zde uvedené číslo účtu, ve výroku II. nebylo vyhověno části návrhu o uložení povinnosti odpůrci (v tomto řízení účastníku) uhradit položku„ úhrada za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum]“ naúčtovanou ve faktuře [číslo] ve výši 1 319 Kč s příslušenstvím a ve výroku III. správní orgán rozhodl o tom, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

14. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací] o rozkladu žalobkyně byl rozklad podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnut a napadené výroky II. a III. výše uvedeného rozhodnutí [anonymizována tři slova] potvrzeny (výrok I.); ve výroku II. bylo rozhodnuto o tom, že žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení o rozkladu.

15. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že předmětná žaloba o nahrazení rozhodnutí správního orgánu výše uvedeného tak, aby účastníkovi byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 319 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč za zaplacený správní poplatek, nebyla podána po právu.

16. Po provedeném dokazování má soud ve shodě se žalobkyní za to, že nárok, jehož se touto žalobou domáhá, tedy úhrada za předčasné ukončení smlouvy, je ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, speciálním druhem nároku, odlišným od smluvní pokuty, který se svou povahou blíží více než smluvní pokutě odstupnému ve smyslu § 1992 o.z. Jeho povaha je spíše kompenzační než sankční. Pokud jde o samotnou textaci smlouvy, která je smlouvou formulářovou, uzavřenou se spotřebitelem, ve shodě se správním orgánem má soud za to, že smluvní ujednání jsou ve smlouvě samotné pouze kusá a v dílčích bodech je zapotřebí k jejich výkladu ujednání ve Všeobecných podmínkách (viz. písm. b), písm. d), písm. e) Smlouvy). I přes tuto skutečnost soud vyšel z ustanovení § 1751 odst. 1 o.z., podle kterého část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy s tím, že odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Přihlížeje k tomuto zákonnému ustanovení soud podrobil smluvní ujednání pod písmenem f) jazykovému a gramatickému výkladu ve snaze vyvarovat se přepjatému formalismu, a dospěl k závěru, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení úhrady ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy za situace, kdy před uplynutím sjednané minimální doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka (v tomto případě účastníka, který opakovaně dlouhodobě nehradil cenu za služby, ačkoliv se k jejich úhradě smluvně zavázal).

17. S ohledem na tento závěr soud přistoupil k hodnocení žalobkyní předložených důkazů a zjistil, že smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla mezi účastníky řízení uzavřena dne [datum] na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců. Fakturu žalobkyně vystavila účastníku z titulu zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] ve výši 1 319 Kč se splatností [datum], přitom výpověď smlouvy a předžalobní výzva k úhradě dluhu byla účastníku odeslána dne [datum]. Při jednání soudu žalobkyně nově začala tvrdit, že s ohledem na čl.

1. Všeobecných podmínek došlo v případě účastníka k prodloužení doby užívání služeb o 2 měsíce, po které mu byly služby poskytovány bezúplatně (dle jejího tvrzení po dobu prvních dvou měsíců od uzavření smlouvy). Ke svému tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Žalobkyni v jednací síni rovněž činilo problém určit období, za které má být úhrada za předčasné ukončení smlouvy vůbec požadována, respektive jak dospěla k výši žalobou požadovaného nároku, za jaké konkrétní období, když svůj nárok původně odvíjela od výše uvedené faktury, tedy za období od [datum] do [datum]. K počátku předmětného období [datum] žalobkyně uvedla, že se jedná o den, kdy byly účastníku přerušeny služby a dána mu výpověď, ačkoliv z jí předloženého důkazu – výpovědi smlouvy a předžalobní výzvy k úhradě vyplynulo, že výpověď smlouvy je datována až dnem [datum] a z připojené doručenky vyplynulo, že zásilka účastníku byla zasílána do vlastních rukou, doručena mu nebyla a žalobkyni byla vrácena dne [datum]. Poté žalobkyně uvedla, že za období od [datum] do [datum] její nárok důvodný není, důvodný je od [datum] do [datum]. K datu [datum] dospěla tak, že s odkazem na čl.

1. Všeobecných podmínek za situace, kdy zásilka obsahující výpověď smlouvy adresovaná účastníkovi se žalobkyni vrátila jako nedoručená zpět dne [datum] a s odkazem na čl.

1. Všeobecných podmínek je zapotřebí přičíst lhůtu 15 dnů. K datu [datum] žalobkyně uvedla, že služba byla účastníku bezúplatně poskytována po dobu prvních dvou měsíců od uzavření smlouvy a s ohledem na datum uzavření smlouvy o poskytování služeb [datum] po přičtení lhůty dvou měsíců dospěla k datu [datum]. Za situace, kdy ve smlouvě, která byla uzavřena na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců představuje konec této lhůty den [datum]. Jak již výše uvedeno, ke svému tvrzení o poskytování služeb účastníkovi po dobu prvních dvou měsíců od uzavření smlouvy bezúplatně, nenabídla žádné důkazy. V závěru jednání žalobkyně uvedla, že nárok na zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy je důvodný za období od [datum] do [datum], přihlížejí k datu podpisu smlouvy a předávacího protokolu [datum] a přihlížeje ke sjednané minimální doby užívání služeb v délce 12 měsíců ([datum]).

18. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a jak již zmínil, nárok žalobou uplatněný neshledal po právu. Žalobkyně jednak, že se dostala do argumentační tísně, kdy oproti vystavené faktuře znějící na období od [datum] do [datum] na částku 1 319 Kč chaoticky před soudem měnila svá skutková tvrzení, ke kterým navíc nebyla schopna předložit relevantní důkazy, tak rovněž nebyla schopna prokázat, že by předmětná faktura byla účastníku doručena v souladu se smluvním ujednáním stran, když sama učinila odkaz ohledně jejího doručení na čl.

10. Všeobecných podmínek. Žalobkyně v předmětném sporu neunesla břemeno důkazní ke svým tvrzením ohledně nároku na zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy požadovaném žalobou. Soud žalobu zamítl, když je v případě žaloby podle části páté o.s.ř. vázán návrhem žalobkyně a žalobu projednává pouze v rozsahu, ve kterém se žalobkyně projednání sporu před soudem domáhá. Žaloba podle § 244 a násl. o.s.ř. nikdy nemůže překročit rámec (předmět) řízení, který byl u správního orgánu. V daném případě soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí správního orgánu není nezákonné ani věcně nesprávné, což by bylo důvodem jeho nahrazení soudem (§ 250 j) o.s.ř.), přestože se soud se správním orgánem v daném případě neshodl na důvodech rozhodnutí (skutkovém či právním hodnocení), ve výsledku jsou však závěry soudu a správního orgánu shodné. Jak již výše uvedeno, podstatný je přitom výrok rozhodnutí správního orgánu (výsledek řízení), nikoliv jeho odůvodnění.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. á contrario, podle kterého by účastníku, který měl ve věci plný procesní úspěch, náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že účastníku s ohledem na jeho nečinnost v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.