67 C 270/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne datum provedla technický úkon s motorovým vozidlem registrační značka, jehož provozovatelem byl ke dni provedení úkonu žalovaný. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a spočíval v dočasném umístění vozidla na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku podle ustanovení § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Cena za provedený úkon byla stanovena příslušným nařízením hlavního města Prahy, které bylo platné a účinné v den provedení úkonu. Cena za úkon tak podle § 2 odst. 2 nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2/2013 ze dne 12. 2. 2013, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti činí částku 1 300 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když pověřený zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č.l. 4 spisu), stejně tak jako v písemném podání ze dne datum a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum provedli pracovníci žalobkyně technický úkon s motorovým vozidlem značka automobilu, černé barvy, registrační značka. Žalovaný byl o technickém úkonu s vozidlem informován dopisem ze dne datum a současně byl poučen o cenách za úkon (protokol o odtahu vozidla číslo ze dne datum). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 1 300 Kč dopisem ze dne datum (výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum) a dále ze dne datum (výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum). Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích platí, že„ Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.“ Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 1 300 Kč byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum provedla technický úkon s předmětným vozidlem a proto jí svědčí právo na zaplacení částky 1 300 Kč dle § 2 odst. 2 nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2/2013, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel. Žalovaný v řízení nerozporoval skutečnost, že by se jednalo o jeho vozidlo, ani že by k odtahu vozidla v předmětný den skutečně nedošlo. Žalovaný rovněž netvrdil ani neprokázal, že by cenu za provedený technický úkon řádně uhradil. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží žalobkyni také náhrada nákladů za 2 úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní upomínky dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud postupoval dle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se dlužných částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za písemné podání ze dne datum, neboť to obsahovalo podstatná tvrzení uvedená již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 600 Kč. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.