67 C 271/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované na území ČR bytem adresa žalované o zaplacení 68 642 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 952 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky ode dne 26.1.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni:</b> <b>-částku 55 290 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 26.1.2021 do zaplacení,</b> <b>-částku 8 400,70 Kč,</b> <b>-úrok ve výši 81,68% ročně z částky 43 796,99 Kč od 26.1.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 162 172 Kč,</b> <b>se zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 68 642 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala úvěr společně se sjednaným úrokem ve výši 120,38 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 754 Kč, splatných vždy k 20. dni každého měsíce, počínaje měsícem dubnem 2019. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, když uhradila žalobkyni pouze částku 45 048 Kč (dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 554 Kč, dne [datum] částku 708 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč), dále již neuhradila ničeho. Dle bodu 6. 1 smluvních ujednání náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se klient dostane do prodlení o 30 dnů. V daném případě tak smluvní pokuta činí částku 3 493 Kč (7 splátek x 499 Kč). V důsledku prodlení žalované došlo dne [datum] k automatickému zesplatnění celého úvěru (bod 6.3. smluvních ujednání). Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění úvěru se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny úvěru, která v daném případě činila částku 54 549,64 Kč. Tuto novou jistinu úvěru byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, tedy nejpozději do [datum]. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaná žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 54 549,64 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 3 493 Kč a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 8 400,70 Kč (od [datum] do dne [datum]). Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila, přestože byla předžalobně upomenuta. K námitce žalované ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu vysokých úroků žalobkyně uvedla, že je třeba vzít v potaz, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž ve sféře těchto poskytovatelů je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů.

2. Žalobou uplatněný nárok žalovaná podáními ze dne [datum] a dne [datum] zcela neuznala. Namítla neplatnost úvěrové smlouvy, a to především s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve výši 120,38 % ročně, která zcela odporuje dobrým mravům a jedná se o lichevní ujednání. Žalovaná dále uvedla, že dle statistických údajů činila v únoru 2019, tj. ke dni sjednání úvěrové smlouvy, obvyklá roční úroková sazba 8,86 % (domácnosti-na spotřebu) a 23,99 % (domácnosti-úročený úvěr z kreditních karet). Z pohledu žalované žalobkyni vzniká pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy by žalované měla být uložena povinnost k vrácení částky 50 000 Kč, přičemž je zapotřebí zohlednit žalovanou poskytnuté platby v souhrnné výši 41 949 Kč. Žalobkyni by tak tedy náležel nárok na vydání bezdůvodného obohacení v této výši, avšak žalovaná vznesla námitku započtení, když v bodě 14 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 2. 2021, č.j. 14 C 242/2020-50 bylo konstatováno jako obiter dictum, že žalovaná měla žalobkyni vrátit pouze to, co jí bylo půjčeno, tj. částku 39 000 Kč, avšak žalovaná žalobkyni zaplatila částku 70 697 Kč. Z tohoto titulu má žalovaná za žalobkyní pohledávku ve výši 31 697 Kč, vůči které započítává nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 506 Kč, a proto by měla být žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovanou jako klientem uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Společně s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru ve výši 120,38 % ročně, to vše v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 3 754 Kč. V čl. 6 smlouvy si strany ujednaly, že zpozdí-li se klient s úhradou měsíční splátky o 30 dnů, náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku s tím, že maximální výše těchto smluvních pokut může za kalendářní rok činit částku 2 999 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou splátky o 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy dojde-li k zesplatnění celého úvěru, stávají se doposud nesplacené splátky součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto je klient povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy v případě, že nebude nová jistina uhrazena vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], předsmluvní formulář ke smlouvě o úvěru, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované (výpis záznamů z registru [příjmení], pracovní smlouva žalované ze dne [datum], výplatní páska za prosinec 2018 a leden 2019, ověření a výpis z nebankovního registru klientských informací). Žalovaná byla informována o schválení úvěru dopisem ze dne [datum] a současně jí byl zaslán splátkový kalendář (oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, formulář hodnocení klienta). Žalované byl úvěr ve výši 50 000 Kč vyplacen dne [datum] převodem na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná dne [datum] žalobkyni oznámila využití ochranné doby v souvislosti s pandemií COVID-19. Žalobkyně vzala oznámení žalobkyně na vědomí dne [datum] a žalované sdělila, že ochranná doba začíná dnem [datum] a končí dnem [datum] a současně jí zaslala nový splátkový kalendář (oznámení o využití ochranné doby ze dne [datum], dopis žalobkyně adresovaný žalované dne [datum], upravený splátkový kalendář). Žalovaná dne [datum] uhradila částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč, dne [datum] částku 3 554 Kč, dne [datum] částku 708 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 754 Kč, dne [datum] částku 3 754 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč, tj. částku v celkové výši 45 048 Kč ([příjmení] klienta). Žalovaná byla opakovaně vyzývaná k zaplacení následujících dlužných měsíčních splátek a rovněž byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a současně byla vyzvána k okamžitému zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 60 242 Kč (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]). Právní zástupkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 60 242 Kč dopisem ze dne [datum], přičemž jí byla poskytnuta náhradní lhůta k plnění 15 dnů od data odeslání této výzvy (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. kopie poštovního podacího archu z téhož dne).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

6. Podle § 1 odst. 2 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Vzhledem k výše uvedenému se soud primárně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy při zohlednění sjednané výše efektivní úrokové sazby a RPSN ve výši 120,38 % ročně. Z úřední činnosti je soudu známo, že v době uzavření smlouvy, tj. začátkem roku 2019, činila sazba úroku pro úvěry obdobných parametrů v průměru přibližně 11,5 % ročně a průměrná RPSN činila méně než 13 %. Úrok, tak jak byl se smlouvě sjednán, tedy dosahuje více než sedminásobku úroku obvyklého (porovnává-li se nominální úroková sazba 81,68 %), u RPSN pak jde téměř o desetinásobek.

12. Při svém rozhodování soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, především z jeho usnesení 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém došel k závěru, že„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. (…) Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. Sama žalovaná ve svých vyjádřeních namítala nepřiměřenou výši úroků. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu a shodnou RPSN ve výši 120,38 %, která přesahuje desetinásobek průměrné výše RPSN, a přepočtená nominální úroková sazba 81,68 % ročně dosahuje více než čtyřnásobku úroku obvyklého nejen u bankovních subjektů, dospěl soud k závěru, že se takovéto ujednání příčí dobrým mravům a je třeba ho považovat za absolutně neplatné ve smyslu shora citovaného § 580 o. z. Protože se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, soud shledal absolutně neplatnou celou úvěrovou smlouvu.

13. Vzhledem k uvedeným závěrům je třeba posuzovat nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o.z.. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit majetkový prospěch, který získala bez právního důvodu.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu žalobkyni vrátila pouze částku 45 048 Kč, dále již neuhradila ničeho a zbývá jí tak žalobkyni vrátit částku 4 952 Kč. Námitku započtení žalované soud neshledal důvodnou, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 2. 2021, č.j. 14 C 242/2020-50, na který žalovaná ve svém vyjádření odkazovala, žalované žádná pohledávka vůči žalobkyni přiznána nebyla. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by měla za žalobkyní splatnou či započitatelnou jakoukoli pohledávku. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O zbývající výši žalobou požadovaného plnění soud rozhodl tak, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalované (úspěch ve výši 93 %) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznal náhradu nákladů za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření ze dne [datum] a [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a),b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v celkové výši 900 Kč.

17. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.