67 C 271/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 95 997,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: částku 29 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 500 Kč od 22. 5. 2025 do zaplacení, částku 14 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 600 Kč od 22. 5. 2025 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do: částky 28 013 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 846,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 197,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 500 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 29 500 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení, částky 23 884,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 939,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 204,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 541,14 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 18 541,14 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání EPR) podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025, ve znění jejího doplnění k výzvě soudu ze dne 23. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 95 997,96 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že předmětem řízení jsou dva nároky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, Dne 7. 2. 2023 byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky (úvěr) ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté finanční prostředky zaplatit poplatek ve výši 29 213 Kč, dále poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, dále za službu komfortního a flexibilního splácení částku 5 355 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 21měsíčních splátkách po 2 820 Kč v hotovosti. Poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 11. 2024. Žalovaná však porušila sjednané podmínky a splátky nehradila řádně a včas, když poslední úhradu provedla dne 29. 3. 2023. Celkem na úvěr uhradila 500 Kč, kdy ve výši 500 Kč byla úhrada částečně započtena na úhradu jistiny, čímž činila nesplacená výše jistiny částku 29 500 Kč a výše nesplaceného poplatku 29 213 Kč, žalobkyně však požaduje poplatek pouze ve výši 28 013 Kč. Žalobkyně ve vztahu k této smlouvě požaduje zaplatit částku 57 513 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 29 500 Kč a dlužným poplatkem ve výši 28 013 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 197,01 Kč (ve výši 12,75 % ročně z částky 29 500 Kč od 8. 11. 2024 do 27. 1. 2025) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 846,28 Kč (z částky 29 500 Kč od 8. 11. 2024 do 27. 1. 2025). Dne 6. 12. 2022 byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté finanční prostředky zaplatit poplatek ve výši 24 946 Kč, dále poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, dále za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč v hotovosti. Poslední splátka měla být uhrazena dne 6. 9. 2024. Žalovaná však porušila sjednané podmínky a splátky nehradila řádně a včas, když poslední úhradu provedla dne 14. 4. 2023. Celkem na úvěr uhradila 5 400 Kč, kdy ve výši 1 458,86 Kč byla úhrada započtena na jistinu a ve zbývající výši 3 941,14 Kč na úhradu poplatku. Vzhledem k uvedenému požadovala žalobkyně po žalované zaplatit částku 38 484,96 Kč odpovídající dlužné jistině 18 541,14 Kč a poplatku ve výši 19 943,82 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši1 204,17 Kč (ve výši 12,75 % ročně z částky 18 541,14 Kč od 7. 9. 2024 do 27. 1. 2025) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 939,03 Kč (z částky 18 541,14 Kč od 7. 9. 2024 do 27. 1. 2025). Před uzavřením každé z výše uvedených smluv právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované ze Zákaznické karty ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 6. 12.2023, kdy zjistila, že žalovaná má příjem z invalidního důchodu, že její měsíční příjem činí 26 623 Kč, resp. 16 531 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost ani zápůjčku u jiné společnosti. K dispozici měla výměr důchodu a složenky za měsíce 10, 11/2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Ani po zaslání předžalobní upomínky zástupcem žalobkyně dne 16. 4. 2025 žalovaná ničeho neuhradila.

2. Z účasti při jednání soudu dne 9. 12. 2025 se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, souhlasila však s tím, aby soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli o jednání byla vyrozuměna. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že se účastníci k jednání soudu nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ). Navíc žalobkyně byla k doplnění neúplných skutkových tvrzení a k označení důkazů vyzvána před zahájením jednání usnesením ze dne 9. 10. 2025, č. j. , spisová značka, .

3. Soud ve věci samé provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 7. 2. 2023 žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená, má základní vzdělání a je příjemkyní invalidního důchodu ve výši 6 623 Kč, což prokázala složenkami za 11,12/2022 a 1/2023. Žádost o poskytnutí úvěru za žalovanou sepsala zástupkyně Providentu, která mezi příjmy bez dalšího doložení uvedla „další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 20 000 Kč. Mezi běžné měsíční výdaje žalované uvedla interní splátky 2 141 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované 4 000 Kč. Společnost , právnická osoba, žalované na základě Smlouvy č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2023 poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná zvolila možnost úvěr splácet v 21měsíčních splátkách ve výši 2 820 Kč a poslední ve výši 2 813 Kč. Celková dlužná částka činila 59 213 Kč. Sjednána byla úroková sazba 68,80 % ročně a RPSN 102,78 % (Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 2. 2023, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2023 a její Smluvní podmínky). Dne 6. 12. 2022 žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žádost za žalovanou sepsala zástupkyně Providentu, která uvedla osobní údaje žalované totožně jako ve výše uvedené žádosti. Uvedla dále, že je žalovaná příjemkyní invalidního důchodu ve výši 6 531 Kč, což měla prokázané složenkami za 10,11/2022 a bez dalšího doložení uvedla „další čisté příjmy domácnosti“ 10 000 Kč. Celkem byly zohledněny celkové příjmy 16 531 Kč, na straně výdajů pak odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 4 000 Kč. Téhož dne 6. 12. 2022 se žalovanou společnost , právnická osoba, uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč (ačkoliv byl požadován pouze ve výši 10 000 Kč). Žalovaná zvolila možnost úvěr splácet v 21měsíčních splátkách po 2 141Kč a poslední splátce 2 126 Kč. Celková částka, kterou se zavázala uhradit činila 44 946 Kč. Sjednána byla úroková sazba 86 % ročně, RPSN 141,97 % (Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 12. 2022, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2022, Smluvní podmínky). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 27. 1. 2025 byly obě pohledávky za žalovanou plynoucí z obou úvěrových smluv postoupeny ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, kdy postupované pohledávky byly specifikovány v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to pod pořadovým číslem , hodnota, - Smlouva č. , hodnota, a č. , hodnota, -Smlouva č. , hodnota, (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, Příloha č. , hodnota, ). O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem , právnická osoba, ze dne 27. 1. 2025, ve kterém byla zároveň vyzvána k zaplacení částky v celkové výši 130 730,91 Kč (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, bez dokladu o odeslání). Dopisem ze dne 16. 4. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě pohledávky v celkové výši 103 778,72 Kč nejpozději do 1. 5. 2025 a poučil ji, že pokud nedojde k úhradě ani k uznání dluhu, bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou (Výzva k plnění ze dne 16. 4. 2025, kopie podacího lístku z téhož dne).

5. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. o zprávu ČSSZ ohledně výše invalidního důchodu I. stupně vypláceného žalované a zjistil, že jí byl od 10/2022 vyplácen ve výši 6 560 Kč měsíčně, od 1/2023 ve výši 6 836 Kč měsíčně od 6/2023 ve výši 7 301 Kč měsíčně, stejně jako od 10/2023.

6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když ani účastníci žádné další důkazní návrhy nečinili, a jak výše uvedeno, svou neúčastí při jednání dne 9. 12. 2025 zmařili možnost soudu poskytnout jim zákonné poučení podle § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. a § 119a) odst. 1 o.s.ř., zejména ohledně prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru té které úvěrové smlouvy.

7. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a uzavřel, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

8. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).10. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že obě výše uvedené Smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. , hodnota, a , Anonymizováno, ), které žalovaná dne 7. 2. 2023 a dne 6. 12. 2022 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, jsou absolutně neplatné. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že před poskytnutím obou úvěrů její předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala pravidelné příjmy a výdaje žalované. Pokud při prověření úvěruschopnosti vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených samotnou žalovanou, tedy že její celkové pravidelné měsíční příjmy činily 26 623 Kč a 16 531 Kč, tak z ničeho nevyplývá, na základě jakých skutečností uvedla zástupkyně Providentu „další čisté příjmy domácnosti“, když žalovaná v rozhodné době byla invalidní důchodkyní, rozvedená, bez vyživovací povinnosti k jiné osobě a žila v nájemním bytě. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pouze výši vypláceného invalidního důchodu (6 531 Kč a 6 623 Kč) prokázanou z předložených složenek. Lze uzavřít, že došlo k umělému a ničím prokázanému navýšení příjmů na straně žalované, to vše za situace, kdy žalovaná měla na oba úvěry od března 2023 hradit splátky v souhrnné výši 4 961 Kč. V případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou pochybnosti o tom, že je žalovaná schopna úvěrové splátky hradit, kdy bylo zapotřebí zohlednit, že žalovaná byla odkázána na invalidní důchod. Zároveň nebyly zohledněny její výdaje na uspokojování základních životních potřeb (strava, ošacení, léky, apod.), jakož i výdaje spojené s bydlením.

13. Jak již bylo opakovaně zmíněno, právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru neposoudila řádně a s odbornou péčí žádosti žalované o úvěr a její schopnost oba úvěry splácet. Posouzení proběhlo pouze formálně tak, aby žalovaná kritériím pro poskytnutí úvěru účelově dostála.

14. Žalované byl v obou případech poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jak výše uvedeno, obě Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatné. K neplatnosti předmětných úvěrových smluv soud přihlédl z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem Smlouvy. Byť má soud pochybnosti o výši úhrad žalované na tuto smlouvu, když bylo ujednáno splácení úvěru v hotovosti k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalované, zohlednil tvrzené hotovostní úhrady v souhrnné výši 500 Kč. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků (30 000 Kč – 500 Kč) vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 29 500 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem Smlouvy. Byť i v tomto případě má soud pochybnosti o výši úhrad žalované na tuto smlouvu, když bylo ujednáno splácení úvěru v hotovosti k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalované, zohlednil žalobkyní tvrzené úhrady v souhrnné výši 5 400 Kč. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků (20 000 Kč – 5 400 Kč) vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 14 600 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že by na obě úvěrové smlouvy uhradila více, případně že by jí uvedené finanční prostředky nebyly poskytnuty. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, přičemž z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částek bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po podání žalobního návrhu, tedy ode dne 22. 5. 2025.

16. Aktivní legitimace žalobkyně je dána § 1879 a násl. o. z., kdy má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2024 a její přílohy - Seznamu postupovaných pohledávek17. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

18. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti obou úvěrových smluv soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. á contrario, když procesně úspěšnější žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.