67 C 274/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 24 249,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:- částku 24 249,51 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 108,33 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 728,1 Kč- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 200 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení- úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 200 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 871 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025, ve znění doplnění k výzvě soudu ze dne 25. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 249,51 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že jí byla postoupena pohledávka ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), která byla uzavřena dne 12. 4. 2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela především z jeho měsíčního příjmu ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, na pozici manipulant nákupu ve výši 24 688 Kč. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut v den jejího uzavření v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem kapitalizovaným za dobu řádného splácení ve výši 6 375 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 184 Kč a doplňkovým pojištěním ve výši 2 405 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 65týdenních splátkách po 346 Kč s tím, že termín poslední splátky byl stanoven na 10. 7. 2024. Žalovaný po dobu trvání smluvního vztahu nehradil své splátky řádně a včas; jediná splátka ve výši 800 Kč (započtená na jistinu) byla z jeho strany uhrazena dne 13. 4. 2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, a to ke dni podpisu této postupní smlouvy. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení částky ve výši 24 249,51 Kč, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 375 Kč, poplatku za doplňkové pojištění ve výši 2 405 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a poplatku za zpracování úvěru pouze ve výši 1 269,51 Kč, neboť více na tomto poplatku v řízení nepožaduje, stejně jako nepožaduje uhrazení poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 728,10 Kč (15 % ročně z dlužné části jistiny ve výši 9 200 Kč za období od 11. 7. 2024 do 21. 10. 2024) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 108, Kč (15 % ročně z dlužné části jistiny 9 200 Kč za období od 21. 4. 2023 do 21. 10. 2024), a smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, obojí ve výši 15 % ročně z dlužné části jistiny ve výši 9 200 Kč za období od 22. 10. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, přesto z jeho strany nebylo uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani se k jednání nařízenému na den 22. 1. 2025 bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 12. 4. 2023 žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy účelem jeho čerpání měly být neočekávané výdaje. V žádosti uvedl, že je na něm závislá jedna vyživovaná osoba; výši čistého příjmu 14 688 Kč; další čisté příjmy domácnosti 10 000 Kč; zdroj svých příjmů zaměstnání – plný úvazek. Své měsíční výdaje žalovaný vyčíslil 5 000 Kč; dále uvedl, že nemá žádný jiný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá zřízenu kreditní kartu (Žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 4. 2023).

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 375 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 184 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 059 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 125 Kč. Doplňkové pojištění bylo sjednáno ve výši 2 405 Kč. Celkovou částku ve výši 22 464 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 65týdenních hotovostních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 320 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2023, Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , žalobkyni pohledávky specifikované v Příloze č. , hodnota, , přičemž pohledávka za žalovaným je evidována pod č. , hodnota, . Podle čl. II odst. 3 postupní smlouvy dochází k postoupení pohledávek okamžikem připsání sjednané úplaty; podle potvrzení o uhrazení úplaty ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k zaplacení úplaty, a tedy i k postoupení pohledávky za žalovaným, ke dni 21. 10. 2024 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a výňatek z její Přílohy č. , hodnota, – Seznam postupovaných pohledávek, Potvrzení , právnická osoba, ze dne 22. 10. 2024 o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky).

7. Postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, podací lístek ze dne 11. 11. 2024).

8. K zaplacení dlužné částky ve výši 28 005,94 Kč byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 18. 2. 2025, podací lístek z téhož data).

9. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o dotaz na společnost , právnická osoba, a zjistil, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán od 19. 9. 2022 do 21. 4. 2023 a že jeho průměrný čistý příjem činil od ledna do března 2023 částku 20 217 Kč. Mzda mu byla vyplácena na jeho bankovní účet (Potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 13. 11. 2025).

10. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Pokud soud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se jimi v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé. Provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

11. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Soud se ve věci primárně zabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).18. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 24 249,51 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala příjmovou stránku žalovaného, přičemž s ohledem na výši úvěru se spokojila s tvrzením žalovaného o výši jeho příjmu ze zaměstnání. V řízení soud tato tvrzení ověřil dotazem na zaměstnavatele žalovaného a zároveň v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel ještě jiné dluhy. S ohledem na uvedené soud neměl důvodné pochybnosti o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně posouzena. Pokud existovaly v době poskytnutí úvěru jiné okolnosti, které by bránily závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti, bylo na žalovaném, aby v duchu projednací zásady a zásady kontradiktornosti řízení tyto skutečnosti tvrdil a prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy v souladu se zákonem poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Z důvodu nehrazení splátek úvěru řádně a včas jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž ke dni 6. 2. 2025 činila smluvní pokuta celkem 5 000 Kč. Na souhrnnou dlužnou částku 22 464 Kč žalovaný uhradil pouze 800 Kč, která byla započtena na jistinu. Soud při posouzení oprávněnosti nároku uplatněného touto žalobou zohlednil, že dluh žalovaného činí po připočtení smluvní pokuty 26 664 Kč (22 464 Kč – 800 Kč + 5 000 Kč) a že žalobkyně požaduje nárok pouze co do částky 24 249,51 Kč. Po provedeném dokazování nárok ve výši žalobou uplatněné shledal důvodným. Na druhou stranu soud zohlednil, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by dlužnou částku uhradil zcela. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Přihlížeje k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit příslušenství pohledávky spočívající ve smyslu § 1970 o. z. v zákonném úroku z prodlení jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 970 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 1 452 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění, sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 citované vyhlášky ve výši 2 541 Kč a 1 paušální částku náhrady ve výši 544,5 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 22. 1. 2026 podle § 14b odst. 6 písm. b/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 25. 10. 2025, když tvrzení a důkazy v doplnění žaloby uvedená měly být součástí bezvadně podané samotné žaloby. V souhrnu tvoří náklady řízení po zaokrouhlení částku 5 871 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.