67 C 292/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalované: jméno FO , narozená dne datum narození trvale bytem adresa fakticky bytem adresa o zaplacení částky 91 716,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do: částky 9 216 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 426,90 Kč, úroku ve výši 11,88 % ročně z částky 88 792,84 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 090,74 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 716,88 Kč od , datum, do zaplacení,zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 82 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 500 Kč ode dne , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 357 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , jméno FO, , advokáta, se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 91 716,88 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne , datum, se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty do maximální výše zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši 90 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, když se zabývala příjmy a výdaji žalované i její domácnosti. V rámci telefonního hovoru se žalovanou zjistila, že žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla správné údaje, proto nevycházela pouze z jejích tvrzení, ale provedla lustraci žalované i v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a vyžádala si výpis z jejího bankovního účtu za měsíc duben 2022, z nějž ověřila její příjem i výdaje na nájemné, či stravu. Na základě zjištěných informací dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr řádně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,64 % ze sjednaného úvěrového rámce, tedy ve výši 1 472 Kč, splatnost splátek byla stanovena vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná načerpala částku 90 000 Kč, na úvěr však uhradila souhrnem pouze 7 500 Kč (dne , datum, částku 3 000 Kč, dne , datum, částku 3 000 Kč a dne , datum, částku 1 500 Kč). Uhrazené splátky byly započteny ve výši 1 207,16 Kč na jistinu, ve výši 3 668,8 Kč na úroky, ve výši 600 Kč na náklady na vymáhání, ve výši 524,04 Kč na pojištění a ve výši 1 500 Kč na smluvní pokutu. Žalovaná porušila povinnost splácet svůj závazek řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, přičemž k témuž dni nebyly splátky za měsíce listopad 2022 až leden 2023 uhrazeny vůbec. Současně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalobou nárokovaná částka představuje součet neuhrazené jistiny úvěru ve výši 88 792,84 Kč, poplatků za pojištění ve výši 524,04 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala i příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 7 426,90 Kč, obchodního úroku ve výši 11,88 % ročně z částky dlužné jistiny od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 090,74 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 716,88 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná na dluh ničeho více neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na , datum, se bez omluvy nedostavila, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti.

3. Pro žalobkyní navržený postup ve smyslu § 153b) o. s. ř. soud neshledal důvod, když v rámci přípravy jednání zjistil, že zákonné podmínky pro takový postup nejsou splněny. I přes výzvu soudu žalobkyní doplněná skutková tvrzení neměl za určitá a úplná a bylo třeba žalobou uplatněný nárok prokázat. Soud proto provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy pouze žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně oddíl B, vložka , hodnota, platnému ke dni , datum, soud zjistil obchodní firmu, sídlu a další náležitosti týkající se žalobkyně (úplný výpis z OR k datu , datum, ).

5. Údaje uvedené žalovanou k poskytnutí úvěru jsou zaznamenány v Kartě klienta (Posouzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik). Jejím obsahem jsou údaje uvedené žalovanou, konkrétně že je vdaná, bezdětná a bydlí v podnájmu. Ke svým finančním údajům uvedla, že je zaměstnancem s příjmem 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 26 000 Kč. Z Karty klienta také vyplývá, že si žalobkyně údaje sdělené žalovanou ověřovala sama prostřednictvím jiných registrů SOLUS, NRKI, JAP, MVCR, ISIR (Karta klienta ze dne , datum, ).

6. Dokument nazvaný „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ představuje interní metodiku vyhotovenou žalobkyní pro hodnocení úvěruschopnosti žadatelů o úvěr (Posouzení úvěruschopnosti klienta).

7. Z interního dokumentu žalobkyně nazvaného „Úvěrová zpráva“, který nebyl nikým autorizován, vyplývají kontaktní údaje žalované a též informace o jejích dalších závazcích u jiných poskytovatelů úvěrů, konkrétně jí byl dne , datum, poskytnut osobní úvěr ve výši 55 000 Kč, který byl předčasně ukončen a splacen k , datum, . Ke dni vyhotovení úvěrové zprávy byly žalované poskytnuty další čtyři osobní úvěry vedené jako existující v souhrnné výši 139 000 Kč (70 000 Kč, 19 000 Kč, 15 000 Kč, 35 000 Kč) a žalované vznikala povinnost k úhradě měsíčních splátek z těchto úvěrů ve výši 14 817 Kč celkem (8 090 Kč, 2 512 Kč, 2 151 Kč, 2 064 Kč). Žalobkyně v této zprávě uvedla, že žádost žalované o osobní úvěr ze dne , datum, byla odmítnuta (Úvěrová zpráva).

8. Na bankovní účet žalované v měsíci dubnu 2022 její zaměstnavatel , právnická osoba, odeslal částku 25 035 Kč. Žalovaná si u společnosti , právnická osoba, sjednala půjčku, která jí byla zaslána na tento účet dne , datum, ve výši 3 500 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc duben 2022 dále vyplývá odchozí úhrada z titulu platby nájemného ve výši 15 200 Kč, dále odchozí úhrady splátek v souhrnné výši 4 064 a další výdaje na běžné potřeby. Počáteční zůstatek na tomto účtu činil – 98,71 Kč a konečný zůstatek + 2 684,95 Kč (Výpis z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ).

9. Ze zvukového záznamu telefonického hovoru mezi pověřenou zaměstnankyní žalobkyně a žalovanou v rámci předsmluvních jednání vyplynulo, že žalobkyně u žalované ověřovala její trvalou a faktickou adresu, dotazovala se na výši sjednaného úvěru, její měsíční výdaje a výdaje domácnosti, které žalovaná sdělila ve výši 18 000- 20 000 Kč (záznam telefonického hovoru).

10. Dne , datum, sjednala žalovaná se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalobkyně na jejím základě žalované poskytla na bankovní účet č. , č. účtu, úvěrový rámec 90 000 Kč s roční úrokovou sazbou 11,88 %. Žalovaná se za úvěr zavázala zaplatit celkem 95 793 Kč v minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 472 Kč s tím, že splatnost splátek byla ujednána k 20. dni v měsíci. Smlouvou byly sjednány i důsledky v případě nesplácení úvěru. Ze smlouvy také vyplývá, že žalovaná sjednala pojištění schopnosti splácet s měsíční úhradou 8,9 % z minimální splátky úvěru. V sekci o příjmu smlouva obsahuje údaj o výši čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 23 000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, , kde je zaměstnána od října 2015. Ve smlouvě je dále bez bližšího vysvětlení uveden údaj o příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 28 000 Kč (Úvěrová smlouva ze dne , datum, ).

11. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky platné od , datum, zahrnující informace o sjednání úvěru, jeho čerpání a podmínkách jak jej splácet, i nákladech v případě jeho vymáhání (Úvěrové podmínky platné od , datum, ).

12. Ze splátkového kalendáře žalované, který je neautorizovaným interním dokumentem žalobkyně, vyplývá, že dne , datum, žalovaná čerpala částku 90 000 Kč. Úhradu na úvěr provedla dne , datum, ve výši 3 000 Kč, dne , datum, ve výši 3 000 Kč a dne , datum, ve výši 1 500 Kč. Uhradila tedy prvních pět splátek, s ostatními již byla v prodlení, proto ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru (Splátkový kalendář).

13. Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 2 944 Kč s tím, že k dluhu byla připočtena i částka smluvní pokuty a nákladů na vymáhání. Žalovaná byla též informována, že pokud k úhradě nedojde ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy, bude žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí (Výzva k platbě dlužné částky ze dne , datum, , kopie poštovního podacího archu ze dne , datum, ).

14. Ke splacení celého čerpaného úvěru byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne , datum, . Dlužná částka ve výši 96 369,36 Kč měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy na bankovní účet ve výzvě uvedený (Výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , kopie poštovního podacího archu ze dne , datum, ).

15. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána i předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla odeslána samotnou žalobkyní, nikoli jejím zástupcem. Jak na předžalobní výzvě, tak i na kopii poštovního podacího archu, na kterém je jako odesílatel uvedena žalobkyně, byla uvedena značka , hodnota, (Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , kopie poštovního podacího archu ze dne , datum, ).

16. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když jiné důkazy k prokázání sporných tvrzení (týkajících se především posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet, či příjmu ostatních členů její domácnosti) nebyly žalobkyní ani po poučení soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. předloženy. Žádosti zástupce žalobkyně o poskytnutí „přiměřeného času“ k doplnění tvrzení soud z důvodu procesní ekonomie a nenavyšování nákladů řízení nevyhověl. Zástupce žalobkyně byl totiž již před prvním jednáním ve věci soudem vyzván k jejich doplnění a k předložení důkazů, když tak sám neučinil již v rámci bezvadně podané žaloby. Současně pro něj požadavek soudu ohledně prokázání úvěruschopnosti spotřebitele před tím, než mu byl poskytnut úvěr, není překvapivý ani s ohledem na četnost jím podávaných žalob ke zdejšímu soudu. V tomto rozsahu měl svá tvrzení doplnit a důkazně podpořit již na základě první výzvy soudu učiněné formou usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalovaná žádné důkazy nenavrhla a zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná.

17. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru:

18. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 257//2016 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).25. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou strany uzavřely dne , datum, , je neplatná, a to nejenom z důvodu, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, která na základě výše uvedených zjištění nebyla jako spotřebitel schopna úvěrový rámec v tak vysoké výši 90 000 Kč splácet. Žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované provedla pouze formálně bez náležitých a dostatečných informací a podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Žalobkyně si při posouzení vystačila s výpisem z bankovního účtu žalované pouze za jeden měsíc, přičemž pro relevantní posouzení příjmů i výdajů je však na místě vyžádat výpisy z účtu za období delší (minimálně tří po sobě jdoucích měsíců), nejlépe doplněné i o výplatní pásky k relevantnímu zhodnocení příjmů žadatele o úvěr. Žalobkyně více neověřovala ani žalovanou uvedený „další příjem domácnosti“ ve výši 28 000 Kč, respektive jeho ověření neprokázala, ačkoliv při poskytnutí úvěru ho bez dalšího posouzení zohlednila. Svou povinnost posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí nesplnila ani v případě řádného posouzení pravidelných výdajů žalované, která v rámci telefonického hovoru s pověřenou zaměstnankyní žalobkyně uvedla jejich výši mezi 18 000 až 20 000 Kč. Ačkoliv sama žalobkyně uvedla, že jí žalovaná poskytla nesprávné údaje, a ačkoliv sama z výše uvedených registrů zjistila, že žalovaná má nesplacené finanční závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši celkem 139 000 Kč a výše splátek, které v době před poskytnutím předmětného úvěru byla povinna splácet, činila 14 817 Kč (viz bod 7 rozsudku), poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 90 000 Kč. To vše při zohlednění toho, že výpis z účtu žalované prokazuje úhradu měsíčních splátek nikoliv v souhrnné výši 14 817 Kč, ale pouze ve výši 4 064 Kč při prokázané výši jejího příjmu 25 035 Kč a prokázané výši plateb nájemného 15 200 Kč (bod 8 tohoto rozsudku). Již na základě těchto prokázaných příjmů a výdajů (když žalobkyně neprokázala, že by další údaj „příjem ostatních členů domácnosti“ zkoumala a na základě jakých relevantních údajů) musela na straně žalobkyně vyvstat pochybnost, zda žalované zbude po vynaložení dalších běžných výdajů (strava, oblečení, drogistické potřeby, apod.) měsíčně částka ke splácení předmětného úvěru. Žalobkyně i za této situace a při vědomí toho, že žalované již byla její žádost o osobní úvěr ze dne , datum, odmítnuta, přistoupila k uzavření posuzované úvěrové smlouvy.

28. Po provedeném dokazování lze uzavřít, že v době poskytnutí úvěru žalovaná nebyla schopna splácet ze svých příjmů jak své dosavadní finanční závazky, tak ani pravidelné splátky předmětného úvěru. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná. K neplatnosti (absolutní) předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Mezi stranami tak nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, obě strany si proto jsou v souladu s § 2993 o. z. povinny vrátit to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

29. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je důvodný pouze zčásti a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Zohlednil, že žalované byla z titulu úvěrové smlouvy poskytnuta částka 90 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 7 500 Kč. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků, tedy ve výši 82 500 Kč, se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované uložena rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne , datum, .

30. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na procesní úspěch stran v předmětném sporu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005 a za předmět řízení považoval nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Procesní úspěch žalobkyně byl co do částky 82 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky od , datum, , jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku činí 11 629,11 Kč (ve výši 68,9 %). Ve zbylé výši žalobou požadovaného plnění, tedy co do částky 9 216 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 426,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 090,74 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 11,88 % ročně z částky 88 792,84 Kč od , datum, , který ke dni vyhlášení rozsudku činil 9 912,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 716,88 Kč od , datum, , který ke dni vyhlášení rozsudku činil 12 928,31 Kč (celkem tedy ve výši 31,1 %) byla žalobkyně procesně neúspěšná. Žalobkyni tak náleží poměrná část náhrady nákladů řízení podle úspěchu ve věci, tj. ve výši 37,8 % (úspěch žalobkyně 68,9 % - úspěch žalované ve výši 31,1 %).

32. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 669 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 4 780 Kč za jeden právní úkon, celkem tedy 17 351,40 Kč a 3 paušálními částkami náhrady po 300 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 1 089 Kč za převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast u jednání soudu dne 30. 4. 2024 podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za odeslání předžalobní výzvy, neboť ta nebyla odeslána zástupcem žalobkyně, ale samotnou žalobkyní a ani za doplnění žaloby ze dne , datum, , neboť skutečnosti a důkazy v doplnění uvedené měly být součástí již samotného bezvadného žalobního návrhu. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 22 109,40 Kč. Přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně představují přiznané náklady řízení po zaokrouhlení částku 8 357 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

33. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.