67 C 311/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa vedlejší účastnice proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba, IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 114 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 1.11.2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 42 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 1.11.2015 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 80 453 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa vedlejší účastnice.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 státu náhradu nákladů za vypracování znaleckého posudku ve výši 7 147 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 254 669 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí vznikla v důsledku dopravní nehody, kterou dne datum způsobil žalovaný. Žalobkyně při ní utrpěla ublížení na zdraví spočívající v pohmoždění pravého kyčelního kloubu a podvrknutí krční páteře, musela podstoupit četná lékařská vyšetření. Její pracovní neschopnost trvala od datum do datum, dále od datum do datum a od datum do datum. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1,2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 2. 2014, č.j. 6 T 33/2014). Pojistnou událost likvidovala z titulu pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla právnická osoba (právní předchůdkyně vedlejšího účastníka) pod číslem pojistné události číslo a žalobkyni vyplatila před podáním žaloby částku 89 714 Kč. Žalobkyně nad rámec pojistného plnění ze strany právnická osoba požadovala po žalovaném zaplatit částku: 14 446 Kč z titulu neproplacených nákladů souvisejících se škodou na zdraví, 60 492 Kč z titulu neproplaceného ušlého zisku (rozdíl mezi ušlým ziskem žalobkyně ve výši 104 123 Kč a vyplacenou částkou 43 631 Kč ze strany právnická osoba), 7 446 Kč z titulu neproplacených nákladů souvisejících se škodou na zdraví (rozdíl mezi vedlejšími náklady léčby ve výši 11 152 Kč a proplacenou částkou 3 706 Kč ze strany pojišťovny), 21 568 Kč z titulu neproplaceného ušlého zisku (rozdíl mezi ušlým ziskem žalobkyně ve výši 37 814 Kč a částkou proplacenou pojišťovnou ve výši 16 245,84 Kč), 36 717 Kč z titulu neproplaceného ušlého zisku, 114 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy (tato částka se skládá z částky 60 000 Kč představující 6 měsíců pracovní neschopnosti – 6 x 10 000 Kč a z částky 54 000 Kč za 18 měsíců zdravotních obtíží mimo období pracovní neschopnosti). Žalovaný po výzvě žalobkyně ze dne datum odmítl částku 254 669 Kč zaplatit. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalobkyně uzavřela s vedlejším účastníkem smír, ve kterém se pojišťovna zavázala zaplatit částku 57 402 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a zároveň žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 83 267 Kč s příslušenstvím, zůstala předmětem řízení částka 114 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně v žalobě a následných podáních označila jako náhradu nemajetkové újmy a od podání ze dne datum tvrdí, že se jedná o nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, dále jen ZSU (viz níže bod 5).

2. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 27. 6. 2016, č.j. 23 C 42/2016-18 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.

3. Dne datum vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalovaného, právnická osoba, (právní předchůdkyně vedlejšího účastníka), který považoval tvrzení žalobkyně ohledně nároku na náhradu nákladů léčení, nároku na náhradu ušlého zisku, nároku na náhradu nemajetkové újmy, jakož i tvrzení ohledně částky vyplacené žalobkyni za sporná, když žalobkyni byla před podáním žaloby vyplacena celkem částka 94 534 Kč (skládající se z nákladů na léčení ve výši 620 Kč, bolestného ve výši 4 200 Kč, ušlého zisku za rok 2013 ve výši 43 631 Kč, nákladů na léčení ve výši 3 706 Kč a ušlého zisku za rok 2014 ve výši 42 377 Kč). ulice účastník uplatnil námitku promlčení vůči nárokům na náhradu nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila ode dne způsobení dopravní nehody do datum a dále vůči nároku na náhradu za ušlý zisk za rok 2013. Nárok na náhradu nemajetkové újmy neshledal důvodným, když z dostupných lékařských zpráv vyplývá, že léčba žalobkyně probíhala zcela standardně a nedošlo k žádným excesivním komplikacím, které by překračovaly obvyklou léčebnou zátěž.

4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, odkázal na vyjádření vedlejšího účastníka, který předmětnou škodní událost likvidoval a který disponuje všemi potřebnými listinami.

5. Při jednání soudu dne datum uzavřela žalobkyně s vedlejším účastníkem na straně žalovaného smír, ve kterém se vedlejší účastník zavázal žalobkyni zaplatit částku 57 402 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení s tím, že žádný z účastníků nebude mít právo na náhradu nákladů řízení. Současně vzala žalobkyně žalobu co do částky 83 267 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení zpět. Smír mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem byl schválen usnesením ze dne 9.11.2017, č.j. 67 C 311/2016- 79 a o částečném zastavení řízení rozhodl soud usnesením ze dne 5. 9. 2019, č.j. 67 C 311/2016-149.

6. Zdejší soud ve věci rozhodl dne 28.5.2020 rozsudkem č.j. 67 C 311/2016-167 tak, že žalobu o zaplacení částky 114 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne datum do zaplacení zamítl (I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 129 306 Kč k rukám jeho právního zástupce a vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II. a III.); ve výroku IV. pak uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek ve výši 6 300 Kč.

7. Rozsudek zdejšího soudu zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.11.2020, č.j. 51 Co 260/2020-179 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že zdejší soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu a nesprávně vyhodnotil požadavek žalobkyně, která jasně uvedla, čeho se ohledně částky 114 000 Kč domáhá. Soudem ustanovený znalec přitom bodově ohodnotil nárok žalobkyně a shledal jej důvodným. Zdejší soud se se znaleckým posudkem (dále jen ZP) nevypořádal, ačkoliv se jedná o podstatný důkaz, který stanovil výši náhrady za ZSU žalobkyně.

8. Žalobkyně setrvala na důvodnosti svého nároku, který požaduje z titulu ZSU ve výši 114 000 Kč, přičemž kvantifikace jejího nároku vychází ze znaleckého posudku celé jméno znalce, který byl variantně zpracován jak pro situaci, kdy by na věc bylo nahlíženo podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), tak podle zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Žalobkyně poukázala na to, že znalec kvantifikoval její nárok jako vyčíslení ZSU podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši 300 bodů, kdy v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se určuje hodnota jednoho bodu ve výši 120 Kč. Zároveň žalobkyně navrhla zvýšit bodové ohodnocení a kvantifikaci, která jí v souladu se znaleckými závěry náleží, na dvojnásobek nebo trojnásobek zákonného nároku. Důvodnost tohoto navýšení spatřovala v tom, že se po nehodě nemohla jako samoživitelka náležitě starat o své dvě nezletilé děti; dostala se do nepříjemné situace, kdy byla odkázána na pomoc svého okolí nejen v péči o sebe, ale i v péči o svoje dvě nezletilé děti; dále žalobkyně byla aktivní sportovkyní, provozovala gymnastiku, jógu, tanec, rekreačně se věnovala squashi, lyžování, turistice, vodáctví, přičemž všechny tyto sportovní aktivity v důsledku uskutečněného úrazu byla nucena opustit a nemohla se k nim vrátit. Život žalobkyně zásadním způsobem utrpěl tím, že musela ukončit všechny pohybové aktivity, které měla ráda a které často a intenzivně provozovala. Dále poukázala na to, že před úrazem často chodila do kina, divadla, na taneční zábavy a do společnosti, po úraze však tyto volnočasové aktivity nemohla z důvodu velkých bolestí a nepohyblivosti provozovat. Byla rovněž limitována nemožností jet na dovolenou, nemohla trávit aktivní čas na dovolených se svými dětmi, které rády provozují sporty, v zimě lyžují a v létě jezdí na vodu, nebo na koních. Zraněním žalobkyně utrpěl zásadním způsobem její rodinný i společenský život a došlo i k určitému odcizení mezi ní a jejími dětmi, když na dovolené děti jezdily s jinými osobami. Dále žalobkyně poukázala na to, že musela absolvovat četné pracovní neschopnosti a několikaleté rehabilitace, které zásadním způsobem snižovaly životní komfort, místo volnočasových aktivit trávila svůj čas v nemocnicích a v léčebnách.

9. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně navrhli žalobu v celé zbylé výši zamítnout a vznesli námitku promlčení nároku, když první hodnocení ZSU bylo možné provést již v listopadu rok, avšak žaloba byla podána až dne datum. Sám znalec ve ZP v odpovědi na otázku číslo kdy došlo k ukončení léčby, která byla žalobkyni v souvislosti s úrazem ze dne datum poskytována uvedl, že podle dostupné zdravotní dokumentace poškozené (žalobkyně) bylo provedeno poslední neurologické vyšetření po předmětném úrazu dne datum. Pro případ, že by se s námitkou promlčení soud neztotožnil, žalovaný i vedlejší účastník argumentovali tím, že nárok na ZSU je již zahrnut do nároku na bolestné co do částky 4 200 Kč a co do zbylé výše je nedůvodný, když si výši nároku ocenila žalobkyně sama. V daném případě také nejsou dány mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly zvýšení odškodnění.

10. Poté, co soud zopakoval dokazování, které provedl v rámci svého předchozího rozhodnutí (viz bod 8. – 26. rozsudku zdejšího soudu výše uvedeného), dokazování doplnil o výslech znalce celé jméno znalce, který odkázal na závěry svého ZP ze dne datum. Na straně 12 ZP hodnotil bolestné a ZSU vzhledem k datu dopravní nehody datum dvěma postupy, jednak podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. (nárok žalobkyně na ZSU kvantifikoval ve výši 300 bodů), jednak náhradu škody na zdraví a výši bolestného ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. a ZSU dle metodiky Nejvyššího soudu ČR R63/2014. K otázce do kdy nejméně trvaly potíže žalobkyně v souvislosti s utrpěným úrazem znalec odkázal na stranu 13 ZP – odpověď na otázku číslo kde uvedl, že celková doba pracovní neschopnosti pro léčení bezprostředně po úraze byla od datum do datum, celkem 103 dní. Přes ukončení pracovní neschopnosti došlo k dalším obtížím, pro které byla žalobkyně léčena v následujícím období a dalších dvou pracovních neschopnostech. Obtíže měla i mimo čerpání doby pracovní neschopnosti. Před soudem znalec dodal, že další pracovní neschopnosti žalobkyně trvaly od datum do datum a od datum až do datum. Pokud měl znalec další zdravotní dokumentaci, pak z ní vyplynulo, že u žalobkyně byla ukončena rehabilitace k datu datum. Uvedla-li žalobkyně následně znalci, že v únoru a březnu rok absolvovala rehabilitační vyšetření, léčení páteře na anonymizována dvě slova obec v obec a číslo, tak k tomu mu nebyla předložena dokumentace. Znalec ve smyslu § 3 přílohy vyhlášky č. 440/2001 Sb. hodnotí funkční omezení jako trvalý následek bez ohledu na to, jak dlouhá byla pracovní neschopnost.

11. Ve shodě s odvolacím soudem zdejší soud na daný případ aplikoval zákon č. 40/1964 Sb. obč. zák., ve znění platném do datum, když rozhodné hmotné právo vyplývá z přechodného ustanovení § číslo odst. 3 věty první a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o.z.

12. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., vyhláška Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, výše odškodnění bolesti a ZSU, ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit při zohlednění přiměřenosti tohoto zvýšení v tom kterém konkrétním případě. Soud mohl náhradu za ZSU zvýšit i v případech, kdy lékař neshledal zvlášť těžké následky škody na zdraví, avšak pouze výjimečně v případech hodných mimořádného zřetele. Podle ustanovení § 3 vyhlášky se odškodnění ZSU určovalo podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách číslo této vyhlášky a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělání a možnosti uplatnit se v životě rodinné, politickém, kulturním a sportovním a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění ZSU musí být přiměřené povaze následku a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

13. Podle § 420 odst. 1 obč.zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

14. Podle § 444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odst. 2 Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil ve smyslu ust. § 420 obč. zák., neboť žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, kterou způsobil žalobkyni porušením právní povinnosti trestným činem (za který byl i pravomocně odsouzen) a ve smyslu § 444 odst. 1 a 2 obč. zák.zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. a prováděcí vyhlášky č. 440/2001 Sb. S tvrzením žalovaného a vedlejšího účastníka, že nárok žalobkyně ve výši 114 000 Kč z titulu ZSU je již zahrnut do nároku na bolestné se soud neztotožnil, a to s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a § 3 této vyhlášky ve spojení s § 7 odst. 1 a 2.

16. Protože se výše odškodnění bolesti a ZSU stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku, soud vycházel ze ZP anonymizováno celé jméno znalce, který hodnotil ZSU podle zmíněné vyhlášky, konkrétně podle § 3 a jejích příloh číslo ohodnotil ho 300 body, přitom hodnota jednoho bodu představuje 120 Kč (§7 odst. 2 vyhlášky).

17. Námitku promlčení, kterou vznesl vedlejší účastník, soud hodnotil jako nedůvodnou a to s ohledem na listinné důkazy a zejména znalecký posudek anonymizováno celé jméno znalce, ze kterých vyplývá, že poslední návštěvu neurologa absolvovala žalobkyně dne datum. Před soudem znalec uvedl, že k tomuto datu byla u žalobkyně ukončena rehabilitace. Žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne datum, nárok žalobkyně proto promlčen není.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda jsou v daném případě dány podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ZSU podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Při svém rozhodování zohlednil jednak důkazy listinné, které byly provedeny výše, dále samotnou výpověď žalobkyně před soudem a vzal v úvahu výši náhrady v obdobných případech. V posuzovaném případě zohlednil skutečnost, že žalobkyně utrpěla zranění v mladším věku (ve věku 39 let), proto se bude muset s následkem potýkat delší dobu. Jak sama uvedla, musela se vzdát některých svých koníčků a společenských aktivit. Zároveň soud zohlednil, že žalobkyně není omezena ve výkonu dosavadní práce a nedošlo k významnějšímu zásahu do jejího partnerského života. Soud také odmítl, že by důvodem pro zvýšení náhrady za ZSU měla být okolnost, že ke škodě na zdraví došlo trestným činem a uzavřel, že spravedlivým celkovým odškodněním ZSU je částka 72 000 Kč, která odpovídá základní bodové hodnotě náhrady 36 000 Kč při mimořádném zvýšení o jednonásobek této částky.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 72 000 Kč spolu s příslušenstvím pohledávky tvořeným zákonným úrokem z prodlení přihlížeje k ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě ze dne datum (výrok I.). Ve zbylé výši, tedy co do částky 42 000 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokázala základ svého nároku, avšak přiměřené zadostiučinění jí nebylo přiznáno v plné žalované výši s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 799/20. Podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. lze přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, tak jak tomu bylo i v tomto případě. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které jsou tvořeny odměnou za její zastupování advokátem ve výši 80 453 Kč (podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon z tarifní hodnoty 172 000 Kč činí 3 980 Kč) a dále 16-ti paušálními částkami náhrady po 300 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 16 úkonů právní služby ve výši 5 808 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednáních soudu dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, dne datum a dne datum – při tomto jednání přihlížeje k § 11 odst. 2 písm. f citované vyhlášky, dále za podání ze dne datum, odvolání ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření z datum a závěrečný návrh ze dne datum podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu za její podání ze dne datum, kterým opravovala žalobu, když tvrzení v tomto podání uvedená měla být součástí již žaloby samotné; dále za podání ze dne datum, za podání ze dne datum, podání ze dne datum, ve kterých se žalobkyně pouze stručně vyjadřovala k procesnímu postupu soudu; dále nebyla přiznána náhrada za podání ze dne datum, ve kterém žalobkyně odůvodňovala své blanketní odvolání, když odůvodnění odvolání mělo (mohlo) být součástí již podání ze dne datum; a dále nebyla přiznána náhrada za podání žalobkyně ze dne datum, ve kterém se rovněž pouze stručně vyjadřovala k procesnímu postupu soudu. Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 80 453 Kč.

21. O nákladech státu soud rozhodl ve výroku IV. s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady placené státem představují náklady za vyplacenou odměnu znalci příjmení jméno celé jméno znalce, anonymizováno ve výši 6 300 Kč, která mu byla přiznána usnesením ze dne 14.5.2018, č.j. 67 C 311/2016-114 a vyplacena mu byla dne 8 6 2018 a dále ve výši 847 Kč za jeho účast při jednání soudu dne datum, která mu byla přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 7.6.2021, č.j. 67 C 311/2016-206 a vyplacena mu byla dne datum. Přihlížeje k ustanovení § 142 odst. 3, kdy žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud uložil povinnost náhrady nákladů státu v souhrnné výši 7 147 Kč žalovanému a vedlejšímu účastníku na jeho straně, u kterých nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).