67 C 311/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa vedlejší účastnice proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 114 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 1.11.2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 42 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 1.11.2015 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 80 453 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa vedlejší účastnice].</b> <b>IV. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 státu náhradu nákladů za vypracování znaleckého posudku ve výši 7 147 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 254 669 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí vznikla v důsledku dopravní nehody, kterou dne [datum] způsobil žalovaný. Žalobkyně při ní utrpěla ublížení na zdraví spočívající v pohmoždění pravého kyčelního kloubu a podvrknutí krční páteře, musela podstoupit četná lékařská vyšetření. Její pracovní neschopnost trvala od [datum] do [datum], dále od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1,2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 2. 2014, č.j. 6 T 33/2014). Pojistnou událost likvidovala z titulu pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla [právnická osoba] (právní předchůdkyně vedlejšího účastníka) pod číslem pojistné události [číslo] a žalobkyni vyplatila před podáním žaloby částku 89 714 Kč. Žalobkyně nad rámec pojistného plnění ze strany [právnická osoba] požadovala po žalovaném zaplatit částku: 14 446 Kč z titulu neproplacených nákladů souvisejících se škodou na zdraví, 60 492 Kč z titulu neproplaceného ušlého zisku (rozdíl mezi ušlým ziskem žalobkyně ve výši 104 123 Kč a vyplacenou částkou 43 631 Kč ze strany [právnická osoba]), 7 446 Kč z titulu neproplacených nákladů souvisejících se škodou na zdraví (rozdíl mezi vedlejšími náklady léčby ve výši 11 152 Kč a proplacenou částkou 3 706 Kč ze strany pojišťovny), 21 568 Kč z titulu neproplaceného ušlého zisku (rozdíl mezi ušlým ziskem žalobkyně ve výši 37 814 Kč a částkou proplacenou pojišťovnou ve výši 16 245,84 Kč), 36 717 Kč z titulu neproplaceného ušlého zisku, 114 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy (tato částka se skládá z částky 60 000 Kč představující 6 měsíců pracovní neschopnosti – 6 x 10 000 Kč a z částky 54 000 Kč za 18 měsíců zdravotních obtíží mimo období pracovní neschopnosti). Žalovaný po výzvě žalobkyně ze dne [datum] odmítl částku 254 669 Kč zaplatit. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalobkyně uzavřela s vedlejším účastníkem smír, ve kterém se pojišťovna zavázala zaplatit částku 57 402 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a zároveň žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 83 267 Kč s příslušenstvím, zůstala předmětem řízení částka 114 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně v žalobě a následných podáních označila jako náhradu nemajetkové újmy a od podání ze dne [datum] tvrdí, že se jedná o nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, dále jen ZSU (viz níže bod 5).

2. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 27. 6. 2016, č.j. 23 C 42/2016-18 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.

3. Dne [datum] vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalovaného, [právnická osoba], (právní předchůdkyně vedlejšího účastníka), který považoval tvrzení žalobkyně ohledně nároku na náhradu nákladů léčení, nároku na náhradu ušlého zisku, nároku na náhradu nemajetkové újmy, jakož i tvrzení ohledně částky vyplacené žalobkyni za sporná, když žalobkyni byla před podáním žaloby vyplacena celkem částka 94 534 Kč (skládající se z nákladů na léčení ve výši 620 Kč, bolestného ve výši 4 200 Kč, ušlého zisku za rok 2013 ve výši 43 631 Kč, nákladů na léčení ve výši 3 706 Kč a ušlého zisku za rok 2014 ve výši 42 377 Kč). [ulice] účastník uplatnil námitku promlčení vůči nárokům na náhradu nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila ode dne způsobení dopravní nehody do [datum] a dále vůči nároku na náhradu za ušlý zisk za rok 2013. Nárok na náhradu nemajetkové újmy neshledal důvodným, když z dostupných lékařských zpráv vyplývá, že léčba žalobkyně probíhala zcela standardně a nedošlo k žádným excesivním komplikacím, které by překračovaly obvyklou léčebnou zátěž.

4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, odkázal na vyjádření vedlejšího účastníka, který předmětnou škodní událost likvidoval a který disponuje všemi potřebnými listinami.

5. Při jednání soudu dne [datum] uzavřela žalobkyně s vedlejším účastníkem na straně žalovaného smír, ve kterém se vedlejší účastník zavázal žalobkyni zaplatit částku 57 402 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že žádný z účastníků nebude mít právo na náhradu nákladů řízení. Současně vzala žalobkyně žalobu co do částky 83 267 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení zpět. Smír mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem byl schválen usnesením ze dne 9.11.2017, č.j. 67 C 311/2016- 79 a o částečném zastavení řízení rozhodl soud usnesením ze dne 5. 9. 2019, č.j. 67 C 311/2016-149.

6. Zdejší soud ve věci rozhodl dne 28.5.2020 rozsudkem č.j. 67 C 311/2016-167 tak, že žalobu o zaplacení částky 114 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení zamítl (I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 129 306 Kč k rukám jeho právního zástupce a vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II. a III.); ve výroku IV. pak uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek ve výši 6 300 Kč.

7. Rozsudek zdejšího soudu zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.11.2020, č.j. 51 Co 260/2020-179 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že zdejší soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu a nesprávně vyhodnotil požadavek žalobkyně, která jasně uvedla, čeho se ohledně částky 114 000 Kč domáhá. Soudem ustanovený znalec přitom bodově ohodnotil nárok žalobkyně a shledal jej důvodným. Zdejší soud se se znaleckým posudkem (dále jen ZP) nevypořádal, ačkoliv se jedná o podstatný důkaz, který stanovil výši náhrady za ZSU žalobkyně.

8. Žalobkyně setrvala na důvodnosti svého nároku, který požaduje z titulu ZSU ve výši 114 000 Kč, přičemž kvantifikace jejího nároku vychází ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], který byl variantně zpracován jak pro situaci, kdy by na věc bylo nahlíženo podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), tak podle zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Žalobkyně poukázala na to, že znalec kvantifikoval její nárok jako vyčíslení ZSU podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši 300 bodů, kdy v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se určuje hodnota jednoho bodu ve výši 120 Kč. Zároveň žalobkyně navrhla zvýšit bodové ohodnocení a kvantifikaci, která jí v souladu se znaleckými závěry náleží, na dvojnásobek nebo trojnásobek zákonného nároku. Důvodnost tohoto navýšení spatřovala v tom, že se po nehodě nemohla jako samoživitelka náležitě starat o své dvě nezletilé děti; dostala se do nepříjemné situace, kdy byla odkázána na pomoc svého okolí nejen v péči o sebe, ale i v péči o svoje dvě nezletilé děti; dále žalobkyně byla aktivní sportovkyní, provozovala gymnastiku, jógu, tanec, rekreačně se věnovala squashi, lyžování, turistice, vodáctví, přičemž všechny tyto sportovní aktivity v důsledku uskutečněného úrazu byla nucena opustit a nemohla se k nim vrátit. Život žalobkyně zásadním způsobem utrpěl tím, že musela ukončit všechny pohybové aktivity, které měla ráda a které často a intenzivně provozovala. Dále poukázala na to, že před úrazem často chodila do kina, divadla, na taneční zábavy a do společnosti, po úraze však tyto volnočasové aktivity nemohla z důvodu velkých bolestí a nepohyblivosti provozovat. Byla rovněž limitována nemožností jet na dovolenou, nemohla trávit aktivní čas na dovolených se svými dětmi, které rády provozují sporty, v zimě lyžují a v létě jezdí na vodu, nebo na koních. Zraněním žalobkyně utrpěl zásadním způsobem její rodinný i společenský život a došlo i k určitému odcizení mezi ní a jejími dětmi, když na dovolené děti jezdily s jinými osobami. Dále žalobkyně poukázala na to, že musela absolvovat četné pracovní neschopnosti a několikaleté rehabilitace, které zásadním způsobem snižovaly životní komfort, místo volnočasových aktivit trávila svůj čas v nemocnicích a v léčebnách.

9. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně navrhli žalobu v celé zbylé výši zamítnout a vznesli námitku promlčení nároku, když první hodnocení ZSU bylo možné provést již v listopadu [rok], avšak žaloba byla podána až dne [datum]. Sám znalec ve ZP v odpovědi na otázku [číslo] kdy došlo k ukončení léčby, která byla žalobkyni v souvislosti s úrazem ze dne [datum] poskytována uvedl, že podle dostupné zdravotní dokumentace poškozené (žalobkyně) bylo provedeno poslední neurologické vyšetření po předmětném úrazu dne [datum]. Pro případ, že by se s námitkou promlčení soud neztotožnil, žalovaný i vedlejší účastník argumentovali tím, že nárok na ZSU je již zahrnut do nároku na bolestné co do částky 4 200 Kč a co do zbylé výše je nedůvodný, když si výši nároku ocenila žalobkyně sama. V daném případě také nejsou dány mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly zvýšení odškodnění.

10. Poté, co soud zopakoval dokazování, které provedl v rámci svého předchozího rozhodnutí (viz bod 8. – 26. rozsudku zdejšího soudu výše uvedeného), dokazování doplnil o výslech znalce [celé jméno znalce], který odkázal na závěry svého ZP ze dne [datum]. Na straně 12 ZP hodnotil bolestné a ZSU vzhledem k datu dopravní nehody [datum] dvěma postupy, jednak podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. (nárok žalobkyně na ZSU kvantifikoval ve výši 300 bodů), jednak náhradu škody na zdraví a výši bolestného ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. a ZSU dle metodiky Nejvyššího soudu ČR R63/2014. K otázce do kdy nejméně trvaly potíže žalobkyně v souvislosti s utrpěným úrazem znalec odkázal na stranu 13 ZP – odpověď na otázku [číslo] kde uvedl, že celková doba pracovní neschopnosti pro léčení bezprostředně po úraze byla od [datum] do [datum], celkem 103 dní. Přes ukončení pracovní neschopnosti došlo k dalším obtížím, pro které byla žalobkyně léčena v následujícím období a dalších dvou pracovních neschopnostech. Obtíže měla i mimo čerpání doby pracovní neschopnosti. Před soudem znalec dodal, že další pracovní neschopnosti žalobkyně trvaly od [datum] do [datum] a od [datum] až do [datum]. Pokud měl znalec další zdravotní dokumentaci, pak z ní vyplynulo, že u žalobkyně byla ukončena rehabilitace k datu [datum]. Uvedla-li žalobkyně následně znalci, že v únoru a březnu [rok] absolvovala rehabilitační vyšetření, léčení páteře na [anonymizována dvě slova] [obec] v [obec a číslo], tak k tomu mu nebyla předložena dokumentace. Znalec ve smyslu § 3 přílohy vyhlášky č. 440/2001 Sb. hodnotí funkční omezení jako trvalý následek bez ohledu na to, jak dlouhá byla pracovní neschopnost.

11. Ve shodě s odvolacím soudem zdejší soud na daný případ aplikoval zákon č. 40/1964 Sb. obč. zák., ve znění platném do [datum], když rozhodné hmotné právo vyplývá z přechodného ustanovení § [číslo] odst. 3 věty první a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o.z.

12. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., vyhláška Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, výše odškodnění bolesti a ZSU, ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit při zohlednění přiměřenosti tohoto zvýšení v tom kterém konkrétním případě. Soud mohl náhradu za ZSU zvýšit i v případech, kdy lékař neshledal zvlášť těžké následky škody na zdraví, avšak pouze výjimečně v případech hodných mimořádného zřetele. Podle ustanovení § 3 vyhlášky se odškodnění ZSU určovalo podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách [číslo] této vyhlášky a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělání a možnosti uplatnit se v životě rodinné, politickém, kulturním a sportovním a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění ZSU musí být přiměřené povaze následku a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

13. Podle § 420 odst. 1 obč.zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

14. Podle § 444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odst. 2 Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil ve smyslu ust. § 420 obč. zák., neboť žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, kterou způsobil žalobkyni porušením právní povinnosti trestným činem (za který byl i pravomocně odsouzen) a ve smyslu § 444 odst. 1 a 2 obč. zák.zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. a prováděcí vyhlášky č. 440/2001 Sb. S tvrzením žalovaného a vedlejšího účastníka, že nárok žalobkyně ve výši 114 000 Kč z titulu ZSU je již zahrnut do nároku na bolestné se soud neztotožnil, a to s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a § 3 této vyhlášky ve spojení s § 7 odst. 1 a 2.

16. Protože se výše odškodnění bolesti a ZSU stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku, soud vycházel ze ZP [anonymizováno] [celé jméno znalce], který hodnotil ZSU podle zmíněné vyhlášky, konkrétně podle § 3 a jejích příloh [číslo] ohodnotil ho 300 body, přitom hodnota jednoho bodu představuje 120 Kč (§7 odst. 2 vyhlášky).

17. Námitku promlčení, kterou vznesl vedlejší účastník, soud hodnotil jako nedůvodnou a to s ohledem na listinné důkazy a zejména znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce], ze kterých vyplývá, že poslední návštěvu neurologa absolvovala žalobkyně dne [datum]. Před soudem znalec uvedl, že k tomuto datu byla u žalobkyně ukončena rehabilitace. Žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum], nárok žalobkyně proto promlčen není.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda jsou v daném případě dány podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ZSU podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Při svém rozhodování zohlednil jednak důkazy listinné, které byly provedeny výše, dále samotnou výpověď žalobkyně před soudem a vzal v úvahu výši náhrady v obdobných případech. V posuzovaném případě zohlednil skutečnost, že žalobkyně utrpěla zranění v mladším věku (ve věku 39 let), proto se bude muset s následkem potýkat delší dobu. Jak sama uvedla, musela se vzdát některých svých koníčků a společenských aktivit. Zároveň soud zohlednil, že žalobkyně není omezena ve výkonu dosavadní práce a nedošlo k významnějšímu zásahu do jejího partnerského života. Soud také odmítl, že by důvodem pro zvýšení náhrady za ZSU měla být okolnost, že ke škodě na zdraví došlo trestným činem a uzavřel, že spravedlivým celkovým odškodněním ZSU je částka 72 000 Kč, která odpovídá základní bodové hodnotě náhrady 36 000 Kč při mimořádném zvýšení o jednonásobek této částky.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 72 000 Kč spolu s příslušenstvím pohledávky tvořeným zákonným úrokem z prodlení přihlížeje k ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum] (výrok I.). Ve zbylé výši, tedy co do částky 42 000 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokázala základ svého nároku, avšak přiměřené zadostiučinění jí nebylo přiznáno v plné žalované výši s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 799/20. Podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. lze přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, tak jak tomu bylo i v tomto případě. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které jsou tvořeny odměnou za její zastupování advokátem ve výši 80 453 Kč (podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon z tarifní hodnoty 172 000 Kč činí 3 980 Kč) a dále 16-ti paušálními částkami náhrady po 300 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 16 úkonů právní služby ve výši 5 808 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], dne [datum] a dne [datum] – při tomto jednání přihlížeje k § 11 odst. 2 písm. f citované vyhlášky, dále za podání ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření z [datum] a závěrečný návrh ze dne [datum] podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu za její podání ze dne [datum], kterým opravovala žalobu, když tvrzení v tomto podání uvedená měla být součástí již žaloby samotné; dále za podání ze dne [datum], za podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], ve kterých se žalobkyně pouze stručně vyjadřovala k procesnímu postupu soudu; dále nebyla přiznána náhrada za podání ze dne [datum], ve kterém žalobkyně odůvodňovala své blanketní odvolání, když odůvodnění odvolání mělo (mohlo) být součástí již podání ze dne [datum]; a dále nebyla přiznána náhrada za podání žalobkyně ze dne [datum], ve kterém se rovněž pouze stručně vyjadřovala k procesnímu postupu soudu. Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 80 453 Kč.

21. O nákladech státu soud rozhodl ve výroku IV. s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady placené státem představují náklady za vyplacenou odměnu znalci [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] ve výši 6 300 Kč, která mu byla přiznána usnesením ze dne 14.5.2018, č.j. 67 C 311/2016-114 a vyplacena mu byla dne 8 6 2018 a dále ve výši 847 Kč za jeho účast při jednání soudu dne [datum], která mu byla přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 7.6.2021, č.j. 67 C 311/2016-206 a vyplacena mu byla dne [datum]. Přihlížeje k ustanovení § 142 odst. 3, kdy žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud uložil povinnost náhrady nákladů státu v souhrnné výši 7 147 Kč žalovanému a vedlejšímu účastníku na jeho straně, u kterých nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.