67 C 324/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO . sídlem adresa proti žalovanému: žalovaný , narozený dne datum narození trvale bytem adresa o zaplacení částky 27 886 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 16 086 Kč, a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 505,53 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 657,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 233,38 Kč od , datum, do zaplacení, a co do úroku ve výši 18,76 % ročně z částky 17 233,38 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 886 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že mezi její právní předchůdkyní – společností , právnická osoba, – a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal zaplatit částku 16 086 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání při sazbě 18,76 % ročně ve výši 9 804 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 234 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 12ti měsíčních splátkách po 3 091 Kč s poslední splátkou dne , datum, . Žalovaný však porušil své závazky, když splátky nehradil řádně a včas a do prodlení se dostal již dne , datum, . Celkem na pohledávku uhradil 9 200 Kč, kdy ve výši 3 766,62 Kč byla částka započtena na úhradu jistiny a ve výši 5 433,38 Kč na úhradu sjednaných poplatků. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne , datum, ve výši 1 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, představovala pohledávka za žalovaným částku 45 825,71 Kč, žalobkyně však požaduje pouze částku 27 886 Kč zahrnující dlužnou jistinu ve výši 17 233,38 Kč a dlužné poplatky ve výši 10 652,62 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 657,72 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 505,53 Kč, úrok ve výši 18,76 % ročně z dlužné jistiny 17 233,38 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 17 233,38 Kč od , datum, do zaplacení. Ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně žalovaný na dluh ničeho více neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání na den , datum, se nedostavil, ani se z něj řádně neomluvil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti.

3. Zástupce žalobkyně, který se k nařízenému jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, když se žalovaný bez omluvy nedostavil k prvnímu jednání ve věci. Soud však v rámci přípravy jednání zjistil, že postupovat ve smyslu § 153b o.s.ř. nelze, a je zapotřebí žalobou uplatněný nárok prokázat. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy pouze žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne , datum, žalovaný podal žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 21 000 Kč u společnosti , právnická osoba, V žádosti uvedl, že je ženatý, žije s rodiči a jeho dosažené vzdělání je základní. Úvěr žádal poskytnout za účelem neočekávaných výdajů. Sdělil, že pracuje jako řidič taxislužby s čistým příjmem 17 091 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedl bez bližší specifikace ve výši 10 868 Kč a odhadované měsíční výdaje 15 000 Kč. Svou žádost doložil potvrzením o příjmu ze dne , datum, , které však soudu nebylo předloženo (Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ). Na základě žádosti uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl sjednán ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal za něj uhradit poplatek 14 538 Kč. Žalovaný sjednal doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč a doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Částka úvěru 21 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Celková dlužná částka 37 086 Kč měla být uhrazena ve 12 splátkách po 3 091 Kč s tím, že výše poslední splátky měla činit 3 085 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Smluvní podmínky). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Nedílnou součástí této smlouvy byla Příloha č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek, na jehož straně 64 byla označena pod č. , hodnota, pohledávka za žalovaným bez bližšího určení její výše (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Příloha č. , hodnota, ). Dopisem ze dne , datum, informovala žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky a současně ho vyzvala k úhradě dlužné částky 45 871,49 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu na sdělené číslo účtu. Odeslání tohoto dopisu žalovanému žalobkyně neprokázala (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). K úhradě dlužné částky 36 254,61 Kč byl žalovaný vyzván ve smyslu § 142a o. s ř. dne , datum, a současně byl upozorněn, že pokud k úhradě nedojde nejpozději do , datum, , bude žalobkyně vymáhat svou pohledávku soudní cestou (Výzva k plnění ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).

5. K důkazu předloženému žalobkyní - Tabulce umoření ze dne , datum, soud nepřihlédl, když nemá vypovídací hodnotu. Jedná se o interní dokument žalobkyně, ze kterého nevyplývá, kdo uvedené informace zpracoval a odpovídá za jejich správnost.

6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když jiné důkazy k prokázání sporných tvrzení týkajících se především prověření úvěruschopnosti žalovaného a posouzení jeho poměrů nebyly žalobkyní ani po poučení soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. předloženy. Žádosti zástupce žalobkyně o poskytnutí další přiměřené lhůty k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů soud nevyhověl z důvodu hospodárnosti řízení. Žalobkyně byla totiž již před prvním jednáním ve věci soudem vyzvána k jejich doplnění a k předložení důkazů (když tak neučinila sama již v rámci bezvadně podané žaloby), přičemž současně pro žalobkyni požadavek soudu ohledně prokázání úvěruschopnosti spotřebitele předtím, než mu byl poskytnut úvěr, není překvapivý s ohledem na četnost žalob podávaných u zdejšího soudu (případně spadajících do senátu 67 C). V tomto rozsahu měla svá tvrzení doplnit a důkazně podpořit již na základě první výzvy soudu učiněné formou usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalovaný žádné důkazy nenavrhl, po celou dobu řízení byl procesně nečinný.

7. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle něj je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy pokud zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, kdy odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

9. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je důvodný pouze zčásti. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že by řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr. Její posouzení proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů (které ani nebyly soudu předloženy), nezabývala se faktickými příjmy žalovaného a bez dalšího zohlednila jím uvedený „další čistý příjem“ ve výši 10 868 Kč, stejně jako řádně neposoudila jeho měsíční výdaje, které sám žalovaný „odhadl“ na 15 000 Kč. Postup před poskytnutím úvěru soud hodnotí jako nedostatečný s cílem pouze vykázat údaje nasvědčující tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána.

11. Důsledkem tohoto postupu, tedy nesplněním zákonné povinnosti, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěr poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 citovaného zákona. Soud k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží z úřední povinnosti. Za dané situace mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, obě strany si proto jsou v souladu s § 2993 o. z. povinny vrátit to, co na základě neplatné smlouvy plnily.

12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla v hotovosti úvěr ve výši 21 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem a že uhradil (vrátil) částku 9 200 Kč. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků vzniká na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 11 800 Kč, přičemž v této výši soud žalovanému uložil povinnost žalobkyni zaplatit to, oč se na její úkor obohatil. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne , datum, . Aktivní legitimace žalobkyně je dána § 1879 a § 1880 o. z.

13. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

15. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.