67 C 327/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 24. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 240 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání EPR) podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 6. 2025, ve znění jejího doplnění k výzvě soudu ze dne 3. 12. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky 17 240 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne 15. 4. 2024 uzavřela se žalovaným Smlouvu o zápůjčce, o kterou žalovaný požádal na jejích webových stánkách , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byly žalovanému téhož dne poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, který byl spolu s jistinou splatný dne 15. 5. 2024. Svůj smluvní závazek však nedodržel a neuhradil ničeho. Před poskytnutím zápůjčky žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy si od něj vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových i jiných poměrech, které ověřila z dokumentů žalovaným předložených a nahlédla do relevantních databází (Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku). Takto zjistila, že průměrný čistý příjem žalovaného činil 30 975 Kč/měsíčně, své výdaje uvedl ve výši 15 000 Kč/měsíčně, dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné nezletilé děti, bydlí u rodičů. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uzavřela, že je v možnostech žalovaného vrátit zápůjčku 10 000 Kč a poplatek 3 250 Kč v termínu 1 měsíce. Požadované účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč představují náklady za odeslání 5 písemných výzev z důvodu nehrazení, konkrétně ve dnech 22. 5. 2024, 29. 5. 2024, 5. 6. 2024, 14. 6. 2024 a 29. 6. 2024, kdy cena za odeslání 1 výzvy byla sjednána v čl. 2.

3. Smlouvy ve výši 500 Kč. Celková výše dluhu představuje částku 15 750 Kč, která je tvořena jistinou a poplatkem 13 250 Kč a dále požaduje uvedené účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 5. 2. 2026 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn. Podáním ze dne 5. 1. 2026 se z jednání omluvila zástupkyně žalobkyně, která současně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti, o odročení nežádala. Navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 15. 4. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na žalovaným sdělený účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 15. 5. 2024. RPSN činila na základě takto sjednaných parametrů 2 969 %. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky (VOP) žalobkyně a Sazebník. V čl. 2.3. strany ujednaly možnost požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky a dále jsou v tomto článku vyčísleny náklady žalobkyně, které po žalovaném může požadovat, včetně částky 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě (Smlouva o zápůjčce ze dne 15. 4. 2024, VOP žalobkyně, Ceník).

5. Žalobkyně zaslala finanční prostředky ve výši 10 000 Kč dne 15. 4. 2024 na účet č. , č. účtu, (doklad o vyplacení).

6. Žalobkyně předložila Upomínku ze dne 22. 5. 2024, ve které je pouze oslovení žalovaného, ale není zřejmé, na jakou adresu byl žalovaný obesílán a není ani zřejmé, že tuto upomínku žalobkyně předala vůbec k poštovní přepravě. V upomínce byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 14 145 Kč. Ve stejném duchu byla předložena další Upomínka ze dne 29. 5. 2024, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 14 880 Kč. Opakovanými výzvami bez dokladu o odeslání byl žalovaný vyzván dne 5. 6. 2024 k zaplacení 15 615 Kč, dne 14. 6. 2024 k zaplacení 16 380 Kč, dne 29. 6. 2024 k zaplacení 17 120 Kč (Upomínky a Opakované výzvy k úhradě).

7. Dne 6. 2. 2025 žalovaného vyzvala právní zástupkyně žalobkyně k úhradě částky 19 535 Kč a poučila ho o tom, že nebude-li pohledávka do 3 dnů uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva právní zástupkyně žalobkyně k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2025, kopie podacího lístku z téhož data, kdy odesílatelem nebyla právní zástupkyně, ale samotná žalobkyně).

8. Z žalobkyní předložených kopií výplatních pásek žalovaného u jeho zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíc 2/2024 a 3/2024 vyplývá jeho čistá mzda 30 975 Kč. Žalobkyně dále předložila lustraci žalovaného dne 15. 4. 2024 v Insolvenčním rejstříku a Exekučním rejstříku (kopie výplatních pásek za 2/2024 a 3/2024, lustrace v Insolvenčním a Exekučním rejstříku).

9. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, , který vyčíslil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od 1/2024 do 3/2024 ve výši 23 625 Kč (zpráva zaměstnavatele , právnická osoba, ze dne 12. 12. 2025).

10. Dále soud dokazování doplnil o dotaz na , právnická osoba, ., která k výzvě soudu sdělila, že majitelem účtu č. , č. účtu, je od 20. 10. 2015 žalovaný a soudu zaslala výpisy z tohoto účtu za měsíce 1/2024 až 3/2024. Z nich soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 15. 4. 2024 poukázána předmětná zápůjčka ve výši 10 000 Kč a že čerpal další půjčku u , Anonymizováno, dne 17. 4. 2024 ve výši 10 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil k 1. 1. 2024 částku 8,46 Kč (odpověď a výpisy z účtu žalovaného od , právnická osoba, .).

11. Z úřední činnosti je soudu známo, že u zdejšího soudu bylo vedeno proti žalovanému řízení pod sp. zn. , spisová značka, o zaplacení částky 282 837,50 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 16. 9. 2022 s , právnická osoba, . Na jejím základě mu byl poskytnut dne 16. 9. 2022 úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 4 793 Kč nejpozději do 20. 8. 2031.

12. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř.

13. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

14. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).17. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru (půjčky). Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky řízení dne 15. 4. 2024 je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím půjčky řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o půjčku a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl. Soudu nebyla ani žádost o půjčku, v níž žalovaný uvedl své osobní, výdělkové, příjmové a výdajové poměry, předložena, a nebylo možno posoudit věrohodnost tvrzení žalobkyně o nich. I za situace, vyšel-li by soud z tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčních výdajů 15 000 Kč, pak v rámci provedeného dokazování je třeba zohlednit výši jeho čistého příjmu za dobu předcházejících 3 měsíců ve výši 23 625 Kč a skutečnost, že měl závazek k jinému poskytovateli úvěru ve výši 4 793 Kč/měsíčně. Na základě těchto zjištění má soud za prokázané, že nebylo ve finančních možnostech žalovaného zaplatit žalobkyni ve lhůtě 1 měsíce částku 13 250 Kč, což se ostatně projevilo tím, že ve lhůtě splatnosti (ani do dnešního dne) tuto zápůjčku neuhradil. Nad rámec výše uvedeného soud zmiňuje nemravnou výši nároku sjednaného smlouvou o zápůjčce se splatností 1 měsíce a RPSN 2 969 %.

20. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce ze dne 15. 4. 2024 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč dne 15. 4. 2024, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Sám žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 10 000 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 24. 6. 2025 (výrok I).

22. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při posouzení procesního úspěchu účastníků soud zohlednil, že ten je na obou stranách takřka shodný, když při jeho posouzení zohlednil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 kromě samotné pohledávky i kapitalizované příslušenství v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

24. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.