67 C 332/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 166 657,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 766,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 766,15 Kč ode dne 9. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do:- částky 65 891,40 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 697,57 Kč od 27. 10. 2024 do 16. 6. 2025,- kapitalizovaného úroku ve výši 13 817,20 Kč od 27. 10. 2024 do 16. 6. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 166 657,55 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení- úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 166 657,55 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 8. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 8. 1. 2026 a dne 10. 4. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 166 657,55 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 27. 6. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 190 186 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se sjednanými úroky (12,75 % ročně) a poplatky prostřednictvím 94měsíčních splátek po 3 466 Kč. Splátky byly splatné nejprve k 12. dni v měsíci, dodatkem č. 1 ze dne 30. 1. 2023 byla splatnost změněna na 15. den v měsíci. Poskytnutý úvěr byl použit v části 118 995,60 Kč k zaplacení předchozího úvěru, který žalobkyně žalovanému poskytla dne 17. 5. 2022 v částce 120 000 Kč, a ve zbylé části 71 190,40 Kč se jednalo o neúčelový úvěr. K předchozímu úvěru ze dne 17. 5. 2022 žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil téhož dne poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a dne 13. 6. 2022 jednu splátku ve výši 2 500 Kč; následně došlo dne 27. 6. 2022 ke konsolidaci úvěrem, který je předmětem tohoto řízení. Předmětný úvěr byl řádně splácen do konce roku 2023, v lednu 2024 se však žalovaný dostal do prodlení, proto byl na jeho žádost uzavřen dne 8. 1. 2024 dodatek č. 2, kterým došlo k odkladu lednové splátky a zároveň došlo k navýšení měsíčních splátek na 3 526 Kč. Úvěr byl následně řádně splácen do června 2024, v červenci 2024 se žalovaný opět dostal do prodlení, v srpnu 2024 nezaplatil ničeho a v září 2024 pouze částku 296,85 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s více jak dvěma splátkami, byl úvěr v souladu se smlouvou ke dni 26. 10. 2024 zesplatněn. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne 12. 12. 2024 částku 3 500 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 1 503,15 Kč na poplatky (náklady spojené s prodlením) a ve výši 1 996,85 Kč na jistinu. Dne 24. 1. 2025 žalovaný uhradil částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil celkem částku 89 419,85 Kč. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 166 657,55 Kč (vypočtené odečtením splátek žalovaného od jistiny a připočtením úroků k jistině, neboť úroky se podle smlouvy stávaly její součástí), a dále zaplacení příslušenství, které je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy, kterou právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 16. 6. 2025.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného jakožto spotřebitele žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů získaných od žalovaného, dále prověřila, zda žalovaný či jeho zaměstnavatel neprochází insolvenčním rejstříkem, stejně tak prověřila splátkovou morálku žalovaného a jeho úvěrové zatížení prostřednictvím výpisu z rejstříku CBCB. Z něj při poskytování předchozího úvěru ze dne 17. 5. 2022 zjistila, že žalovaný neměl žádné jiné poskytnuté úvěry. Žalobkyně dále využila interní evidence klientů tak, aby vyloučila možné negativní informace o žalovaném, jako jsou záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučních řízeních či porušení AML pravidel. Příjmy žalovaného ověřovány nebyly, ale byly zohledněny příjmy uvedené při jeho předchozí žádosti o úvěr ze dne 17. 5. 2022 ve výši 27 894 Kč a vyplývaly z výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobkyní. Žalobkyně životní výdaje žalovaného stanovila sama na částku 10 166 Kč, neboť žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho pravidelné výdaje činí 0 Kč. Vycházela z výpisů z účtu žalovaného a ze svého interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Dále žalobkyně zohlednila výši DSTI, DTI, alternativní score (např. telco score, kdy se dotazuje na score mobilních operátorů, gambling atd.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním nařízeným na 10. 3. 2026 a 23. 4. 2026 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednáních vyrozuměn. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Smlouvou o úvěru ze dne 17. 5. 2022 žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit spolu se sjednanými úroky (úroková sazba 10,99 % ročně) v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč nejpozději do 13. 9. 2027; úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet téhož dne (Smlouva o úvěru ze dne 17. 5. 2022, výpis z účtu č. , č. účtu, a z úvěrového účtu č. , č. účtu, ).

6. Žalovaný požádal dne 27. 6. 2022 žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 70 000 Kč za účelem konsolidace. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, výši čistého příjmu ze zaměstnání 27 894 Kč. K měsíčním výdajům na nájem a k ostatním pravidelným výdajům uvedl 0 Kč (Žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2022).

7. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala, zda je žalovaný úvěruschopný, přičemž vycházela z jím uvedených příjmů ze zaměstnání ve výši 27 894 Kč, které zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, který měl u ní zřízen. V rámci interního vyhodnocení žalobkyně uvedla, že ověřila z insolvenčního rejstříku, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v aktivním insolvenčním řízení, dále že ověřila z CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného s tím, že žalovaný nemá žádné relevantní negativní informace (např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení atd.). Výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč, proto je žalobkyně stanovila na základě využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení s ohledem na data sdělená žalovaným, na částku 10 166 Kč. Dotazem do CCB a vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaný má jediný existující úvěr, který mu poskytla žalobkyně dne 17. 5. 2022 se splátkou 2 500 Kč měsíčně (nedatovaný a nepodepsaný interní soubor Posouzení úvěruschopnosti klienta).

8. Na základě Smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr ve výši 190 186 Kč s tím, že částka 120 186 Kč byla použita na splacení (konsolidaci) předchozího úvěru ze dne 17. 5. 2022 a částka ve výši 70 000 Kč byla poskytnuta jako neúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splatit do 12. 4. 2030 v 94 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 466 Kč splatných vždy v 12. den každého kalendářního měsíce, počínaje dnem 12. 7. 2022. Strany ujednaly úrokovou sazbu ve výši 14,99 %, RPSN 16,69 %. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník (Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení dne 27. 6. 2022, VOP žalobkyně – soukromá klientela, Ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 4. 2022 a od 26. 9. 2024).

9. Dodatkem k výše uvedené smlouvě o úvěru, který uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 30. 1. 2023, došlo počínaje únorem 2023 ke změně data splatnosti pravidelných měsíčních splátek na 15. den v měsíci (Dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 30. 1. 2023).

10. Dodatkem ze dne 8. 1. 2024 došlo na žádost žalovaného k odložení pravidelných měsíčních splátek sjednaných pro období od 15. 1. 2024 do 14. 2. 2024 včetně s tím, že výše následujících splátek, které bude žalovaný platit po skončení tohoto období, se v důsledku odkladu splátek navýší na částku 3 526 Kč a zároveň dojde k posunu data konečné splatnosti úvěru na 15. 4. 2030 (Dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 8. 1. 2024).

11. Žalobkyně žalovaného dne 24. 9. 2024 vyzvala k úhradě dluhu ve výši 9 974 Kč nejpozději do 26. 10. 2024. Zároveň žalovaného vyrozuměla, že v opačném případě bude požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše činila ke dni 24. 9. 2024 částku 167 636 Kč (Poslední výzva k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 24. 9. 2024, poštovní podací arch ze dne 27. 9. 2024).

12. Dne 27. 10. 2024 žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru ke dni 26. 10. 2024 a o výši dlužné částky k tomuto datu 171 158 Kč (Výzva k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 27. 10. 2024, poštovní podací arch ze dne 30. 10. 2024).

13. K zaplacení dlužné částky ve výši 194 172,32 Kč s příslušenstvím do 5 dnů byl žalovaný vyzván také právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 16. 6. 2025, podací arch ze dne 17. 6. 2025).

14. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o dotaz na společnost , právnická osoba, a zjistil, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2022 a že jeho průměrný čistý příjem za období od dubna 2022 do června 2022 činil 28 146 Kč (Potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 15. 1. 2026).

15. Soud dále dokazování doplnil o výpisy z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období před poskytnutím předmětného úvěru. Počáteční zůstatek žalovaného za měsíc duben 2022 činil 7,14 Kč, konečný zůstatek -23,08 Kč; za měsíc květen 2022 činil počáteční zůstatek -23,08 Kč, konečný zůstatek 280,26 Kč (Výpisy z účtu č. , č. účtu, za měsíce duben 2022 a květen 2022).

16. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, které předložila pouze žalobkyně (žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný), pak se jimi v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

17. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud podle druhé věty citovaného ustanovení k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

23. Soud se ve věci primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. Podle důvodové zprávy k výše citovaným zákonným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Obdobné závěry konstantně zastává i Nejvyšší soud, podle kterého nelze vycházet pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž by poskytovatel úvěru tyto údaje jakkoliv ověřoval. Bez ověření údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Z citovaného rozhodnutí též plyne, že odpovědnost za zjištění úplných, přesných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele je na straně věřitele; pokud žadatel blíže nevyčíslí své příjmy a výdaje, nelze tyto údaje nahradit fiktivními údaji zjištěnými ze statistických modelů či využitím interních a externích datových zdrojů.

25. Důkazní břemeno ohledně prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti nese poskytovatel úvěru, v daném případě žalobkyně (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C-449/13; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22).

27. Po provedeném dokazování a přihlížeje k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru při uzavření smlouvy o úvěru neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako žadatele o úvěr řádně, ale víceméně formálně. Žalovaný v žádosti o úvěr vyčíslil své výdaje na 0 Kč; již z tohoto údaje si žalobkyně jako profesionál musela být vědoma jeho nevěrohodnosti a neúplnosti a o to důsledněji měla výdaje žalovaného prověřit tím spíše, že předmětnou žádostí žalovaný ve velmi krátké době požadoval konsolidovat předchozí nesplacený závazek u žalobkyně. Žalobkyně však individuální výdaje žalovaného důsledně nezjišťovala a nahradila je statistickými údaji. Z výše citovaných rozhodnutí, fiktivní údaje zjištěné ze statistických modelů mohou posloužit jako doplňující pomůcka poskytovatele úvěru při prověřování úvěruschopnosti, v žádném případě však nemohou bez dalšího nahradit individuální údaje o příjmech a výdajích žadatele. Pokud by poskytovatelé úvěru totiž vycházeli z průměrných hodnot o příjmech a výdajích, vytratil by se jakýkoliv smysl ochrany spotřebitele při poskytování úvěrů, neboť průměrná osoba na úvěr zpravidla dosáhne; účelem ochrany však je předejít těm individuálním případům, které se průměru vymykají a jejichž osobní a majetkové poměry neumožňují daný úvěr čerpat. Zdejšímu soudu je navíc z úřední činnosti známo, že poskytovatelé úvěrů (a to nejen nebankovní) nevycházejí ani z průměrných hodnot, nýbrž výdaje nahrazují kombinací životního minima a normativních nákladů na bydlení, čemuž zhruba odpovídají i žalobkyní stanovené výdaje v částce 10 166 Kč. Smyslem uvedených hodnot však není stanovit obvyklé výdaje jednotlivých osob, nýbrž vymezit referenční údaje sloužící k posouzení a řešení tíživé sociální situace obyvatel, zejména jako podklad pro výpočet a poskytování dávek v systému pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory. Využití těchto hodnot tak nemůže z jejich povahy mít při stanovení výdajů žádnou relevanci (k obdobnému závěru srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 213/2024-72, či ze dne 21. 11. 2025, č. j. 27 Co 251/2025-124).

28. Po provedeném řízení soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že ke dni uzavření předmětné smlouvy neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný (nový) úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplynulo, že průměrný čistý příjem žalovaného před uzavřením smlouvy činil 28 146 Kč, přičemž žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní výdajové položky na straně žalovaného zohlednila. Žalobkyně žalovaným nereálný údaj o jeho výdajích 0 Kč nenahradila konkrétně prokázaným ověřením skutečných výdajů, ale jen obecným odkazem na interní model. Navíc žalovanému byl cca po měsíci, kdy mu byl dne 17. 5. 2022 poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, poskytnut dne 27. 6. 2022 další úvěr ve výši 190 186 Kč, z něhož byla předchozí půjčka konsolidována a současně byl poskytnut další volný objem finančních prostředků. Tato časová posloupnost může signalizovat podhodnocení úvěrového rizika ze strany žalobkyně, eskalaci zadlužení žalovaného či alespoň nutnost zvlášť pečlivého přezkoumání, proč žalovaný jako klient krátce po prvním úvěru potřebuje další (vyšší) úvěr. K tomu soud poznamenává, že samotný žalovaný ve své žádosti ze dne 27. 6. 2022 žádal o poskytnutí úvěru pouze ve výši 70 000 Kč, přesto mu žalobkyně i přes uvedené pochybnosti poskytla úvěr mnohem vyšší, ačkoliv měla k dispozici přehled pohybů na jeho účtu, který žalovanému vedla. Žalobkyně tak v době před uzavřením předmětné smlouvy byla srozuměna s tím, že stav účtu žalovaného nebyl komfortní a v rozhodném období vykazoval velmi nízké zůstatky a místy i zůstatek záporný, jak blíže uvedeno pod bodem 15 tohoto rozsudku. To sice samo o sobě neznamená neschopnost žalovaného splácet, ale v kombinaci s jeho věkem, krátkou úvěrovou historií a rychlou konsolidací to pochybnosti zvyšuje.

29. Na závěrech soudu nemění ničeho žalobkyní zmíněná judikatura, jejíž citované pasáže jsou povětšinou vytržené z kontextu. Tak např. k rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci C449/13 (CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus) žalobkyně uvádí, že „směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem“. Cílem tohoto sdělení je vyjádřit, že poskytovatel úvěru není povinen automaticky ověřovat každý jednotlivý údaj, který mu spotřebitel sdělí (např. zda je spotřebitel svobodný či dokládat podrobné výdaje na stravu). Na druhé straně však SDEU zdůrazňuje, že úvěruschopnost musí být posouzena na základě dostatečných a podložených informací; nepostačují pouhá ničím nepodložená tvrzení spotřebitele. Pokud nejsou dostatečná ničím nepodložená tvrzení spotřebitele, o to spíše nemohou být dostačující jeho zcela zjevně nepravdivá tvrzení, která jsou poskytovatelem následně nahrazena (nerelevantními) statistickými údaji.

30. Soud nemá za prokázané ani žalobkyní tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku či v dalších rejstřících a databázích. K prokázání těchto lustrací žalobkyně předložila toliko nedatovaný a nepodepsaný dokument „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, který soud považuje spíše za zachycení skutkových tvrzení žalobkyně než za důkaz způsobilý prokázat, že k tvrzeným lustracím skutečně došlo. Nadto jsou formulace obsažené v tomto dokumentu nejednoznačné („banka dále mimo jiné ověřila…“, „ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání…“) a namísto konkrétních zjištění i konkrétního označení zdrojů obsahují pouze demonstrativní výčet toho, co mělo být ověřováno („např.“, „mimo jiné“, „atd.“). I to podporuje závěr, že jde spíše o předpřipravený formulář, do něhož byly pouze doplněny základní a neúplné údaje o žalovaném. Ačkoliv je zákonem dána povinnost poskytovatele úvěru podle § 78 z. s. ú. všechny dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne zániku právního vztahu, žádné výstupy z rejstříků či databází žalobkyně soudu nepředložila.

31. Soud rekapituluje, že žalobkyně neprokázala, že by při uzavření smlouvy o úvěru splnila svou povinnost stanovenou jí zákonem spočívající v řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného. Ačkoliv žalobkyně v řízení prokázala, že při uzavření první úvěrové smlouvy ze dne 17. 5. 2022 ověřila příjem žalovaného z výpisů z účtu, na zjišťování skutečných výdajů žalovaného rezignovala a nahradila je ekonomickým modelem založeným na nerelevantních statistických datech. V řízení žalobkyně neunesla ani důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že řádně prováděla lustrace v externích rejstřících a databázích. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně v průběhu řízení sdělila, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 89 419,85 Kč; vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, že by zaplatil žalobkyni více, dospěl soud k závěru, že dlužná výše jistiny činí 100 766,15 Kč (190 186 Kč – 89 419,85 Kč).

32. V poměrech projednávané věci pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, v jaké míře je v jeho možnostech dlužnou jistinu vrátit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy kromě dlužné jistiny přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil k datu následujícímu po podání žaloby.

33. Co do dalších nároků požadovaných žalobkyní soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele podle § 86 z. s. ú.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném sporu procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 zohlednil kromě samotné pohledávky i její příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku.

35. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.