67 C 341/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 170 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 170 Kč ode dne 26. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 170 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 25. 6. 2025 k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 170 Kč ode dne 12. 12. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, úvěr v celkové výši 13 387 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal tak, že dne 22. 8. 2023 mu byla vyplacena na jeho účet částka 7 000 Kč, dne 24. 8. 2023 částka 5 170 Kč a dne 13. 9. 2023 částka 1 217 Kč. Úvěr však nebyl žalovaným vrácen, dostal se do prodlení, kdy uhradil pouze částku 1 217 Kč. V upomínce ze dne 11. 12. 2023 byl vyrozuměn o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Ani po zaslané předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně však neuhradil ničeho.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 30. 10. 2025, č. j. 70 C 120/2025-43 vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci rozhodnutí, věc postoupil soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě (návrhu) nevyjádřil a k jednání soudu dne 22. 1. 2026 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl o jednání vyrozuměn. Podáním ze dne 14. 1. 2026 se z jednání omluvil právní zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně významná skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne 22. 8. 2023 uzavřel žalovaný pod dřívějším jménem , jméno FO, se společností , právnická osoba, . Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelská bezúčelový úvěr v celkové výši 13 387 Kč tak, že dne 22. 8. 2023 mu na jeho účet č. , č. účtu, byla zaslána částka 7 000 Kč, dne 24. 8. 2023 ve výši 5 170 Kč a dne 13. 9. 2023 ve výši 1 217 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 % ročně, RPSN 4 678,99 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 56 994,52 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP společnosti , právnická osoba, . a Standardní informace o spotřebitelském úvěru (Smlouva č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2023, VOP a Standardní informace o spotřebitelském úvěru).

6. Z potvrzení ThePay soud zjistil, že dne 22. 8. 2023 odešla z účtu společnosti , právnická osoba, . ve prospěch výše uvedeného účtu žalovaného platba ve výši 7 000 Kč, dne 24. 8. 2023 ve výši 5 170 Kč a dne 13. 9. 2023 ve výši 1 217 Kč (citované Potvrzení).

7. Dne 23. 3. 2025 uzavřela společnost , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . Smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž nedílné součásti Příloze č. 1 figurovala předmětná pohledávka za žalovaným pod pořadovým číslem , hodnota, . Následně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 27. 3. 2025 Smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dne 2. 6. 2025 společností Movinero a současně byl vyzván k zaplacení částky 24 693,43 Kč (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., její Příloha č. 1, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025).

8. Dne 2. 6. 2025 zástupce žalobkyně vyrozuměl žalovaného předžalobní výzvou o tom, že pokud do 3 dnů nebude pohledávka uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2025, kopie podacího lístku z téhož dne).

9. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z něj. Takto zjistil, že majitelem účtu je žalovaný a že v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy (22. 8. 2023): v červnu 2023 činila mzda žalovaného 37 671 Kč a byly mu poskytnuty půjčky a úvěry- dne 5. 6. 2023 od , právnická osoba, ve výši 1 500 Kč, dne 19. 6. 2023 od , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, dne 22. 6. 2023 od , právnická osoba, ve výši 25 000 Kč. V červenci 2023 činila mzda žalovaného 29 085 Kč a byla mu poskytnuta půjčka či úvěr- od , právnická osoba, dne 7. 7. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 10. 7. 2023 ve výši 10 000 Kč a dne 19. 7. 2023 ve výši dalších 10 000 Kč, dne 27. 7. 2023 ve výši 15 000 Kč. V srpnu 2023 činila mzda žalovaného 28 901 Kč a jeho úvěry a půjčky- dne 5. 8. 2023 od , právnická osoba, ve výši 8 000 Kč, dne 11. 8. 2023 od , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč. Soud má prokázáno, že žalovanému dne 22. 8. 2023 poskytla předmětný úvěr společnost , právnická osoba, . ve výši 7 000 Kč a dne 24. 8. 2023 ve výši 5 170 Kč. V září 2023 má soud prokázánu úhradu na předmětnou smlouvu žalovaným dne 12. 9. 2023 ve výši 1 217 Kč a hned dne 14. 9. 2023 má soud prokázáno poskytnutí další části předmětného úvěru od , právnická osoba, . ve výši 1 217 Kč. Vedle těchto pohybů na účtech jsou realizovány odchozí úhrady na nákup potravin, drogerie, úhradu dopravy (Bolt) a občasné splátky na dřívější závazky žalovaného (výpisy z předmětného účtu).

10. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

11. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).14. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný dne 22. 8. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Navíc soudu nebyla tato žádost žalovaného o úvěr ani předložena, tedy nebylo prokázáno, jaké údaje ohledně svých příjmů a výdajů uvedl sám žalovaný a které za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet posuzovala její právní předchůdkyně. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Tomuto závěru však neodpovídají výpisy z účtu žalovaného, kterými má soud sice prokázáno, že v době posledních 3 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy činil jeho průměrný čistý měsíční příjem přes 31 000 Kč, avšak jeho půjčky a úvěry sjednané v této době u jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů převyšovaly v tom kterém měsíci příjem žalovaného, a to bez zohlednění nákladů potřebných na uspokojování základních životních potřeb žalovaného (strava, léky, náklady na bydlení a dopravu apod.). Závěru soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného odpovídá i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 217 Kč. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 mu tak neměl být úvěr vůbec poskytnut, neboť ho nebyl schopen splácet, přihlížeje k jeho dalším (dřívějším) závazkům.

17. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 22. 8. 2023 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 13 387 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 1 217 Kč. Ostatně sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany společnosti , právnická osoba, . nebyly poskytnuty, případně, že by této společnosti nebo přímo žalobkyni na úvěr cokoliv dalšího uhradil. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 12 1710 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 26. 6. 2025 (výrok I).

19. Ve zbývajícím rozsahu (zde pouze co do požadovaného příslušenství) přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

21. V daném případě byla žalobkyně procesně neúspěšná pouze co do zákonného úroku z prodlení, tedy v nepatrné části, proto jí soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.