67 C 350/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 599,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 414,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 414,37 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 185,36 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 140,37 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 757 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta, se sídlem adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky 19 599,73 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne datum uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 20 700 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit poplatek a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a na základě jím poskytnutých údajů žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu dne datum ve výši 20 700 Kč. Žalovaný si zvolil službu Presto za poplatek 165 Kč a 4 x požádal o odklad splatnosti úvěru o celkově 35 dní a splatnost tak nastala dne datum. Na jistinu žalovaný uhradil celkem 1 559,63 Kč dne datum. Jeho nesplacená pohledávka tak činí 19 140,37 Kč (jistina), dále poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 180 Kč a poplatek za službu Presto 165 Kč. Zároveň žalobkyně nárokovala zaplacení kapitalizované smluvní pouty ujednané v čl. 6.

4. VOP a čl. 3 Sazebníku ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, požaduje však zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení, tedy za dobu od datum do datum ve výši 459,36 Kč. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze dne datum žalovaný ničeho neuhradil. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka byla žalobkyně vyzvána k doplnění neúplných skutkových tvrzení a k předložení důkazů v předestřeném rozsahu. Tuto výzvu žalobkyně zcela ignorovala a neúplná skutková tvrzení nedoplnila.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den datum se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn. Podáním ze dne datum se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s datem splatnosti datum. Úvěr byl čerpán jako bezúčelový do výše 20 700 Kč celkem. RPSN byla sjednána ve výši 1 413,88 %. Za předpokladu, že bude úvěr poskytován jednorázově, byla sjednána jednorázová výše splátky 26 045 Kč, celková výše poplatku ze sjednání úvěru činila 5 180 Kč, to vše při době splatnosti 1 měsíce. Sjednána byla volitelná služba Presto v ceně 165 Kč (čl. II., bod 5 smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její Sazebník (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, VOP platné od datum, Sazebník platný od datum).

6. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Identifikované příjmy bez dalšího pouze uvádí „výši ověřeného čistého příjmu“ 48 500 Kč, bez uvedení osoby, k níž se má údaj vztahovat, bez uvedení produktu a zejména bez označení zdroje, ze kterého tento závěr učinila (Identifikované příjmy).

7. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli uvádí pouze označení čísla účtu č. účtu, na který byla dne datum pod VS var. symbol odeslána částka 20 700 Kč s poznámkou Anonymizováno Vaše Anonymizováno půjčka (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

8. Dne datum žalovaného vyzval k úhradě částky 19 775,07 Kč a částky 9 438 Kč za náklady právního zastoupení zástupce žalobkyně, včetně poučení o tom, že nebude-li pohledávka do 3 dnů uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, kopie podacího lístku ze dne datum).

9. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o sdělení právnická osoba. ohledně majitele účtu č. č. účtu tak, že se jedná o běžný účet žalovaného. Z bankou zaslaných výpisů z tohoto účtu za období od datum do datum soud zjistil, žalobkyně žalovanému poukázala dne datum částku 20 700 Kč, přičemž již dříve dne datum z titulu jiného úvěru mu poukázala částku 10 000 Kč, dne datum byla na účet žalovaného zaslána společností právnická osoba. částka 15 000 Kč z titulu poskytnuté půjčky a že žalovaný hradil nájemné ve výši 13 500 Kč měsíčně. Zároveň z výpisu vyplývá úhrada žalovaného na předmětnou úvěrovou smlouvu (s ohledem na uvedený VS) ze dne datum ve výši 1 726 Kč (Zpráva právnická osoba. a výpisy z předmětného účtu žalovaného u právnická osoba.)

10. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně byl navíc ještě před nařízeným jednáním v rámci procesní ekonomie vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k předložení důkazů v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, svá neúplná skutková tvrzení však ani po poučení soudem nijak nedoplnil.

11. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

12. Pro právního zástupce žalobkyně postup soudu nemůže být překvapivý, ani nepředvídatelný s ohledem na četnost jím podávaných žalob ke zdejšímu soudu a ke konstantní rozhodovací praxi v obdobných věcech v senátu 67 C. To vše za situace, kdy byl soudem již vyzván k doplnění skutkových tvrzení výše uvedeným usnesením ze dne datum. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce k nařízeným jednáním ani v jednom případě nedostavila a svou neúčast opakovaně omlouvá.

13. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

14. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). 16. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný dne datum uzavřel se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Navíc soudu nebyla tato žádost žalovaného o úvěr ani předložena, tedy nebylo prokázáno, jaké údaje ohledně svých příjmů a výdajů uvedl sám žalovaný a které za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet posuzovala žalobkyně. Rovněž nebylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni čtyřikrát požádal o odklad splatnosti. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána.

19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne datum je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 700 Kč dne datum, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu dle tvrzení žalobkyně uhradil dne datum částku 1 559,63 Kč. Soud má rovněž prokázánu z titulu předmětné úvěrové smlouvy úhradu žalovaného ze dne datum ve výši 1 726 Kč, tedy žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku 3 285,63 Kč, přičemž on sám v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by uhradil na předmětný závazek více. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 17 414,37 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne datum (výrok I).

21. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 17 414,37 Kč, neúspěšná co do částky 2 185,36 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 78 % požadovaného plnění (89 % - 11 %).

23. Žalobkyni tak soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 252 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 78 % představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 1 757 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

24. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalovaného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).