67 C 354/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 909,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 000 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 909,76 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 585,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 769 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta, se sídlem adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky 32 909,76 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne datum uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit poplatek a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a na základě jím poskytnutých údajů žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu dne datum ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl dle žalobkyně splatný datum. Na jistinu žalovaný uhradil dne datum částku 8.14 Kč. Jeho nesplacená pohledávka tak činí 30 585 Kč a je tvořena jistinou ve výši 29 991,86 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 593,64 Kč. Zároveň žalobkyně nárokovala zaplacení kapitalizované smluvní pouty ujednané v čl. 6.

4. VOP a čl. 3 Sazebníku ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, požaduje však zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení, tedy za dobu od datum do datum ve výši 2 324,26 Kč. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze dne datum žalovaný ničeho neuhradil. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka byla žalobkyně vyzvána k doplnění neúplných skutkových tvrzení a k předložení důkazů v předestřeném rozsahu. Tuto výzvu žalobkyně zcela ignorovala a neúplná skutková tvrzení nedoplnila.

3. K jednání soudu nařízenému na den datum se zástupce žalobkyně, ani žalovaný, bez omluvy nedostavili, ačkoli byli o jednání řádně a včas vyrozuměni, soud proto jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. hodnota s datem splatnosti datum. Úvěr byl čerpán jako bezúčelový do maximální výše 30 000 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 1 184,11 %. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných denních splátkách splatných vždy do 29. dne následujícího po dni výpočtu denní splátky. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla ujednána ve výši 1,99 % z čerpané částky (tj. 597 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její Sazebník (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, Příloha: Předpis denních splátek, VOP platné od datum, Sazebník předložen nebyl).

6. Neautorizovaná listina žalobkyně nazvaná Výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum obsahuje údaje o žalovaném: žije ve společně hospodařící domácnosti s další osobou, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 5 000 Kč, na bydlení: 4 000 Kč, nezbytné výdaje: 2 000 Kč, zbytné výdaje: 3 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu: 49 706 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 18 000 Kč. Příjem žalovaného měl být doložen bankovním výpisem (Výpis o posouzení úvěruschopnosti a Identifikované příjmy).

7. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli uvádí pouze označení čísla účtu č. účtu, na který byla dne datum pod VS var. symbol odeslána částka 30 000 Kč s poznámkou Vaše Anonymizováno půjčka (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

8. Dne datum žalovaného vyzval k úhradě částky 63 795,20 Kč a částky 14 374 Kč za náklady právního zastoupení zástupce žalobkyně a žalovaného poučil o tom, že nebude-li pohledávka do 3 dnů uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, kopie podacího lístku ze dne datum).

9. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o sdělení právnická osoba. ohledně majitele účtu č. č. účtu tak, že se jedná o běžný účet žalovaného, který byl otevřen dne datum. Z bankou zaslaných výpisů z tohoto účtu za období od Anonymizováno Anonymizováno do Anonymizováno Anonymizováno soud zjistil, žalobkyně žalovanému poukázala dne datum částku 30 000 Kč, přičemž před poskytnutím předmětného úvěru vykazoval konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci Anonymizováno Anonymizováno mínus 3 818,35 Kč, v Anonymizováno Anonymizováno částku +7 317,64 Kč a žalovaný splácel jiný spotřebitelský úvěr ve výši 5 465 Kč, dále mu dne datum byla společností právnická osoba poskytnuta Anonymizováno půjčka ve výši 10 000 Kč, dne datum půjčka od právnická osoba ve výši 20 000 Kč a od téže společnosti další půjčka dne datum ve výši 10 000 Kč. Soud má také prokázánu platbu žalovaného na úvěrovou smlouvu č. hodnota ze dne datum ve výši 1 000 Kč (Zpráva právnická osoba. ze dne datum a výpisy z předmětného účtu žalovaného u právnická osoba.)

10. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně byl navíc ještě před nařízeným jednáním v rámci procesní ekonomie vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k předložení důkazů v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, svá neúplná skutková tvrzení však ani po poučení soudem nijak nedoplnil.

11. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

12. Pro právního zástupce žalobkyně postup soudu nemůže být překvapivý, ani nepředvídatelný s ohledem na četnost jím podávaných žalob ke zdejšímu soudu a ke konstantní rozhodovací praxi v obdobných věcech v senátu 67 C. To vše za situace, kdy byl soudem již vyzván k doplnění skutkových tvrzení výše uvedeným usnesením. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce k nařízeným jednáním ani v jednom případě nedostavila a svou neúčast opakovaně omlouvá.

13. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

14. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). 16. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný dne datum uzavřel se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, které jsou zejména pokud jde o výši jeho měsíčního příjmu (viz bod 6) vnitřně rozporné a pokud jde o výši měsíčních nákladů na bydlení i nevěrohodné. Rovněž nebylo uvedeno (natož prokázáno), výpis z účtu žalovaného, za jaké období měla žalobkyně před poskytnutím úvěru k dispozici. Nelze přitom přehlédnout, že se nejedná o postoupenou pohledávku. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána.

19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne datum je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 30 000 Kč dne datum, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil dne datum částku 1 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by uhradil na předmětný závazek více. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 29 000 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne datum (výrok I).

21. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla procesní neúspěch v pouze nepatrné výši. Soud jí tedy v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 317 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 769 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalovaného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).