67 C 354/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 909,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 909,76 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 585,50 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 769 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky 32 909,76 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit poplatek a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a na základě jím poskytnutých údajů žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, dne , datum, ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl dle žalobkyně splatný , datum, . Na jistinu žalovaný uhradil dne , datum, částku 8.14 Kč. Jeho nesplacená pohledávka tak činí 30 585 Kč a je tvořena jistinou ve výši 29 991,86 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 593,64 Kč. Zároveň žalobkyně nárokovala zaplacení kapitalizované smluvní pouty ujednané v čl. 6.

4. VOP a čl. 3 Sazebníku ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, požaduje však zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení, tedy za dobu od , datum, do , datum, ve výši 2 324,26 Kč. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze dne , datum, žalovaný ničeho neuhradil. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána k doplnění neúplných skutkových tvrzení a k předložení důkazů v předestřeném rozsahu. Tuto výzvu žalobkyně zcela ignorovala a neúplná skutková tvrzení nedoplnila.

3. K jednání soudu nařízenému na den , datum, se zástupce žalobkyně, ani žalovaný, bez omluvy nedostavili, ačkoli byli o jednání řádně a včas vyrozuměni, soud proto jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, s datem splatnosti , datum, . Úvěr byl čerpán jako bezúčelový do maximální výše 30 000 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 1 184,11 %. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných denních splátkách splatných vždy do 29. dne následujícího po dni výpočtu denní splátky. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla ujednána ve výši 1,99 % z čerpané částky (tj. 597 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její Sazebník (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , Příloha: Předpis denních splátek, VOP platné od , datum, , Sazebník předložen nebyl).

6. Neautorizovaná listina žalobkyně nazvaná Výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, obsahuje údaje o žalovaném: žije ve společně hospodařící domácnosti s další osobou, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 5 000 Kč, na bydlení: 4 000 Kč, nezbytné výdaje: 2 000 Kč, zbytné výdaje: 3 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu: 49 706 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 18 000 Kč. Příjem žalovaného měl být doložen bankovním výpisem (Výpis o posouzení úvěruschopnosti a Identifikované příjmy).

7. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli uvádí pouze označení čísla účtu , č. účtu, , na který byla dne , datum, pod VS , var. symbol, odeslána částka 30 000 Kč s poznámkou Vaše , Anonymizováno, půjčka (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

8. Dne , datum, žalovaného vyzval k úhradě částky 63 795,20 Kč a částky 14 374 Kč za náklady právního zastoupení zástupce žalobkyně a žalovaného poučil o tom, že nebude-li pohledávka do 3 dnů uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).

9. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o sdělení , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, tak, že se jedná o běžný účet žalovaného, který byl otevřen dne , datum, . Z bankou zaslaných výpisů z tohoto účtu za období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, žalobkyně žalovanému poukázala dne , datum, částku 30 000 Kč, přičemž před poskytnutím předmětného úvěru vykazoval konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci , Anonymizováno, , Anonymizováno, mínus 3 818,35 Kč, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku +7 317,64 Kč a žalovaný splácel jiný spotřebitelský úvěr ve výši 5 465 Kč, dále mu dne , datum, byla společností , právnická osoba, poskytnuta , Anonymizováno, půjčka ve výši 10 000 Kč, dne , datum, půjčka od , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč a od téže společnosti další půjčka dne , datum, ve výši 10 000 Kč. Soud má také prokázánu platbu žalovaného na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 1 000 Kč (Zpráva , právnická osoba, . ze dne , datum, a výpisy z předmětného účtu žalovaného u , právnická osoba, .)

10. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně byl navíc ještě před nařízeným jednáním v rámci procesní ekonomie vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k předložení důkazů v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , svá neúplná skutková tvrzení však ani po poučení soudem nijak nedoplnil.

11. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

12. Pro právního zástupce žalobkyně postup soudu nemůže být překvapivý, ani nepředvídatelný s ohledem na četnost jím podávaných žalob ke zdejšímu soudu a ke konstantní rozhodovací praxi v obdobných věcech v senátu 67 C. To vše za situace, kdy byl soudem již vyzván k doplnění skutkových tvrzení výše uvedeným usnesením. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce k nařízeným jednáním ani v jednom případě nedostavila a svou neúčast opakovaně omlouvá.

13. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

14. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).16. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný dne , datum, uzavřel se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila jeho žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, které jsou zejména pokud jde o výši jeho měsíčního příjmu (viz bod 6) vnitřně rozporné a pokud jde o výši měsíčních nákladů na bydlení i nevěrohodné. Rovněž nebylo uvedeno (natož prokázáno), výpis z účtu žalovaného, za jaké období měla žalobkyně před poskytnutím úvěru k dispozici. Nelze přitom přehlédnout, že se nejedná o postoupenou pohledávku. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána.

19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne , datum, je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 30 000 Kč dne , datum, , přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil dne , datum, částku 1 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by uhradil na předmětný závazek více. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatil, tedy částku 29 000 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne , datum, (výrok I).

21. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla procesní neúspěch v pouze nepatrné výši. Soud jí tedy v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 317 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 769 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.