67 C 44/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 58 817,32 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 10 823,94 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 22 817,32 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 817,32 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 176,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 176,06 Kč ode dne 7. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 58 817,32 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovanou dne 24. 5. 2021 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 36 000 Kč, který byl splatný do 24. 5. 2022. Peníze byly zaslány žalované dne 24. 5. 2021 na účet č. č. účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a společností právnická osoba. dne 12. 9. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V podání ze dne 22. 4. 2025 žalobkyně opravila chybná skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku v celkové výši 10 823, 94 Kč, přičemž platba byla započtena na poplatek za poskytnutí úvěru. Co do částky 10 823,94 Kč tedy žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a trvala na zaplacení částky 47 993,38 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 24. 4. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednání vyrozuměna. Podáním ze dne 16. 4. 2025 se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z dokumentu nazvaného „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ poskytovaného věřitelem právnická osoba. soud zjistil, že při spotřebitelském úvěru ve výši 36 000 Kč sjednaného na dobu 12 měsíců musí spotřebitel uhradit částku 61 187 Kč, z toho činí poplatek 22 817,32 Kč. RPSN představuje 192,2 %. (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru právnická osoba.).

5. Dne 24. 5. 2021 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0004025331040943 na dobu 12 měsíců. Strany sjednaly jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 36 000 Kč s požadovaným poplatkem 22 817,32 Kč a výší měsíční splátky 5 099 Kč. RPSN činila 192,23 %. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 24.5.2021).

6. Dne 24. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet uvedený ve Smlouvě č. ú. č. účtu částku 36 000 Kč (Potvrzení právnická osoba. o platbě).

7. Dne 12. 9. 2024 uzavřela společnost právnická osoba. se žalobkyní Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, z jejíž Přílohy je pod č. hodnota evidována pohledávka za žalovanou (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 a její příloha- seznam postupovaných pohledávek).

8. Dopisem ze dne 21. 9. 2024 vyrozuměla společnost právnická osoba. žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a současně ji vyzvala, aby pohledávku ve výši 47 525,06 Kč uhradila ve lhůtě 3 dnů na sdělený bankovní účet (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2024).

9. Téhož dne žalovanou vyzval k úhradě celkové částky 59 576,06 Kč i zástupce žalobkyně a poučil ji, že pokud do 3 dnů nebude pohledávka uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 9. 2024, kopie podacího lístku ze dne 21. 9. 2024).

10. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na právnická osoba. ohledně majitele účtu č. č. účtu a o zaslané výpisy z tohoto účtu za období od března do září 2021. právnická osoba. sdělila, že majitelkou předmětného běžného účtu je žalovaná a účet je ke dni 19. 2. 2025 stále otevřený. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že před poskytnutím úvěru žalované dne 24. 5. 2021 měla žalovaná další závazky u jiných nebankovních poskytovatelů půjček, a to: dne 15. 3. 2021 zápůjčka u právnická osoba. ve výši 8 000 Kč, dále zápůjčky u společnosti OPR-právnická osoba. dne 21. 4. 2021 ve výši 3 000 Kč, dne 22. 4. 2021 ve výši 1 000 Kč, dne 26. 4. 2021 ve výši 1 000 Kč. Další zápůjčku měla žalovaná od právnická osoba ze dne 6. 5. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 21. 5. 2021 ve stejné výši. Dále měla žalovaná poskytnutou zápůjčku od Anonymizováno Anonymizováno ze dne 24. 5. 2021 ve výši 12 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované má soud prokázáno poskytnutí částky 36 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 5. 2021 (výpisy z účtu od března do září 2021).

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř.

12. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka). Navíc pro právního zástupce žalobkyně postup soudu nemůže být překvapivý, ani nepředvídatelný s ohledem na četnost žalob podávaných ke zdejšímu soudu a ke konstantní rozhodovací praxi v obdobných věcech v senátu 67 C. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce k nařízeným jednáním ani v jednom případě nedostavila a svou neúčast opakovaně omlouvá.

13. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobu zpět co do částky 10 823, 94 Kč z důvodu své administrativní chyby, soud ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení co do této částky zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 47 993,38 Kč s příslušenstvím.

15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).

17. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že žaloba je důvodná pouze částečně. Úvěrová smlouva ze dne 24. 5. 2021, kterou žalovaná uzavřela se společností právnická osoba., je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala její pravidelné příjmy, výdaje i případnou existenci jiných, ať už splatných či nesplatných závazků. Žalobkyně na podporu svých tvrzení nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, z jakých informací a dokumentů její právní předchůdkyně vycházela při posuzování příjmů a výdajů na straně žalované tak, aby byla s náležitou pečlivostí ověřena solventnost žalované ke splácení jí požadovaného úvěru, to vše s odkazem na bod 11 tohoto rozsudku. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána.

19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 24. 5. 2021 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 36 000 Kč, přičemž žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem hodnota. Sama žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by plnila na úvěr více, než v řízení sdělila žalobkyně. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 25 176,06 Kč, přičemž v této výši soud žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit to, oč se na její úkor obohatila. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 7. 11. 2024 (výrok III.).

21. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a po zohlednění částečného zastavení řízení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná co do částky 10 823,94 Kč, kterou vzala zpět bez procesního zavinění žalované a dále co do částky 22 817,32 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u obecného soudu žalované (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).